[ nová verze ]
18. únor 2010, Čtvrtek
4. týden žaltáře
Čtvrtek po Popeleční středě Pro OP: Bl. Angelica neboli Jana z Fiesole, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 18. únor 2010 Pro OP: Bl. Angelica neboli Jana z Fiesole, kněze, nezávazná památka
Narodil se kolem roku 1387 ve Vicchio di Mugello u Florencie.
Při křtu dostal jméno Guido. Protože měl malířské nadání, poslali rodiče jej a jeho bratra Benedetta do učení do Florencie.
Ve Florencii se oba bratři setkali s blahoslaveným Janem Dominicim a v roce 1407 oba vstoupili do řádu. Guido dostal
při vstupu jméno Jan. Noviciát konali v Cortoně pod vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty. V Cortoně se oba bratři
věnovali opisování knih, které zdobili krásnými drobnomalbami. Po návratu do Fiesole pověřil převor Jana ozdobením dvou relikviářů
a pak přicházely další práce. V roce 1436 daroval Cosimo Medici dominikánům klášter sv. Marka ve Florencii. Bratr Jan
vyzdobil nádhernými freskami kostel a čtyřicet řeholních cel. V letech 1444 až 1450 pracoval v Římě pro papeže Evžena IV.
a Mikuláše V. Poté působil tři roky jako převor kláštera ve Fiesole a pak se vrátil k rozdělané práci do Říma. Zemřel 18. února
1455 a byl pohřben v bazilice Panny Marie u Minervy. Jeho úctu potvrdil 3. října 1982 sv. Jan Pavel II. a vyhlásil jej za patrona
umělců, zvláště malířů.
MODLITBA SE ČTENÍM
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
V.
Kdo přemítá o zákoně Páně.
O.
Ovoce nese správně ve svůj čas.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek druhé knihy Mojžíšovy
1, 1-22
Útlak izraelského lidu
1Toto jsou jména Izraelových synů, kteří s Jakubem přišli do Egypta; každý přišel se svou rodinou:
2Ruben, Simeon, Levi a Juda, 3Isachar, Zabulon a Benjamín,
4Dan a Neftali, Gad a Aser.
5Všech, kdo pocházeli od Jakuba, bylo sedmdesát lidí; Josef byl už v Egyptě.
6Potom zemřel Josef i všichni jeho bratři a celé to pokolení.
7Izraelští synové byli plodní, rozrostli se, rozmnožili a byli velmi zdatní, takže se jimi naplnila země.
8V Egyptě se dostal k vládě nový král, který nevěděl nic o Josefovi.
9Řekl svému národu: „Hle, národ synů Izraele je příliš četný a silný na nás.
10Jednejme vůči němu obezřetně, aby se nerozmnožil a v případě války se nepřidal k našim nepřátelům,
s námi nebojoval a neodešel ze země.“
11Ustanovili tedy nad nimi dozorce pro roboty, aby je týrali robotou. Stavěli faraónovi zásobovací města Pithon a Rameses.
12Čím více však je týrali, tím víc se množili a rostli,
13takže Egypťané se hrozili synů Izraele. 14Tyranií si je podrobili,
ztrpčovali jim život tvrdou prací s přípravou hlíny, cihel a všelijakou prací na poli, vůbec je dřeli tyransky.
15Egyptský král poručil hebrejským porodním pomocnicím, z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua:
16„Když budete Hebrejkám pomáhat při porodu a zjistíte,
že je to chlapec, usmrťte ho, když to bude děvče, ať je naživu!“
17Ale porodní pomocnice se bály Boha, nejednaly podle rozkazu egyptského krále a nechávaly chlapce naživu.
18Král si zavolal porodní pomocnice a řekl jim: „Copak to děláte, že necháváte chlapce naživu?“
19Porodní pomocnice odpověděly faraónovi:
„Hebrejky nejsou jako egyptské ženy: Jsou tělesně silné a rodí dříve, než k nim přijde porodní pomocnice.“
20Bůh prokazoval porodním pomocnicím
dobrodiní a lid se množil a byl velmi zdatný. 21Protože se porodní pomocnice bály Boha, popřál zdar jejich rodinám.
22Ale farao poručil všemu svému lidu: „Každého narozeného chlapce hoďte do řeky Nilu, každé děvče však nechte naživu!“
RESPONSORIUM
Gn 15, 13-14a; srov. Iz 49, 26c
O.
Bůh řekl Abrámovi: Tvoji potomci budou žít jako cizinci v zemi, která nebude jejich; budou tam žít v
otroctví a v pokoření po čtyři sta let. * Já budu soudit národ, kterému budou otročit.
V.
Jsem tvůj Zachránce a Vykupitel. * Já budu
soudit národ, kterému budou otročit.
DRUHÉ ČTENÍ
Z apoštolského listu svatého Jana Pavla II.
(„Qui res Christi gerit“ (AAS 75 [1983], str. 796–799
Svatost a tvořivost se navzájem spojovaly
„Kdo dělá Kristovu věc, musí být stále v těsném spojení s Kristem.“ To měl ve zvyku říkat bratr Jan
z Fiesole, kterému pro bezúhonnost života a téměř božskou krásu jeho obrazů, zvláště Panny Marie,
dali přízvisko andělský bratr – Frater Angelicus.
Když ještě jako mladík projevoval sklony k řeholnímu životu, zamířil k bratřím kazatelům přísnější
observance (kterým se říkalo observanti), kteří žili ve Fiesole v klášteře svatého Dominika. Pečlivě
vykonával všechny úkoly, které mu jeho bratři a duchovní vůdci uložili, a pověst o jeho malířském
umění se brzy rozšířila; proto také objednávky na jeho práce byly stále častější a četnější.
Papež Evžen IV. ho pozval do Říma. Když tam maloval v chrámu svatého Petra a jiných vatikánských
prostorách, měl Evžen IV. možnost obdivovat nejen jeho vynikající umělecké schopnosti, ale také
jeho zbožnost a poslušnost řeholníka i jedinečnou pokoru při vykonávání četných úkolů.
Také Mikuláš V. měl o bratru Janovi vynikající mínění, neboť „tohoto muže ctil a obdivoval pro
bezúhonnost jeho života a vynikající mravy“. Tak se také stalo, že mu svěřil, aby jeho soukromou kapli
vyzdobil freskami; což on učinil a nezůstal při tom nic dlužen svému umění, z něhož bylo zjevné, že je
vyobrazením upřímné modlitby.
Zemřel v Římě v klášteře Panny Marie supra Minervam, kde skončil jeho život plný skvělého
umění a lidských i řeholních ctností. Neboť podle mínění jeho vrstevníků to byl „člověk jedinečné
mírnosti a řeholní poslušnosti“, dále „vynikal také mnohými ctnostmi, svou povahou byl mírný
a zbožností osvědčený“, „člověk, který byl opravdu svatý“. Ostatně Vasarius, který ve Florencii shromáždil
četné doklady o jeho bezúhonném životě, byl přesvědčen, že ona milost a nebeská povaha,
které z jeho svatých postav vyzařovaly – a jiné on nemaloval – byly plodem onoho nejvyššího souladu,
s nímž se v jeho životě spolu navzájem spojovaly svatost a tvořivost.
Bratr Jan tedy skrze svou službu jedinečnému daru umění přinesl a ještě i dnes přináší Božímu
lidu nesmírný užitek duchovní i pastorační, protože mu tak usnadňuje cestu k Bohu. K tomu totiž podle
Druhého vatikánského koncilu směřuje posvátné umění, jak čteme v konstituci o posvátné liturgii:
Výtvarné umění, zvláště náboženské, a jeho vrchol, umění sakrální, se plným právem počítá k nejvznešenějším
činnostem lidského ducha. Svou povahou jsou tyto druhy umění zaměřeny k nekonečné Boží
kráse, která má nalézt aspoň nějaký výraz v lidských výtvorech. Jsou tím více zasvěceny Bohu,
jeho chvále a slávě, čím více si kladou za cíl jedině to, aby svými díly co nejvíce přispěly k oddanému
otevření lidské mysli vůči Bohu.1
A tak nás bratr Jan, muž tak vynikající duchovním životem i uměním, vždy nejvyšším způsobem
přitahuje; proto si myslíme, že přišel čas, kdy má být postaven do zvláštního světla v církvi Boží, kterou
jistě až dosud nepřestává oslovovat svým nebeským uměním.
1 Sacrosanctum concilium, č. 122
RESPONSORIUM
Sir 4, 11–12.14
O.
Moudrost vychovává své syny a ujímá se těch, kdo ji hledají. *
Kdo ji miluje, miluje život.
V.
Kdo jí slouží, budou Svatému sloužit. *
Kdo ji miluje, miluje život.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, ve své prozřetelnosti jsi inspiroval blahoslaveného Jana Angelica, aby ve svých dílech mohl zachytit
pokoj a líbeznou krásu nebe; na jeho přímluvu nám dej, abychom zářivým příkladem ctností
přinášeli tento pokoj do srdcí svých bližních. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, blahoslavenému Janu Angelicovi jsi dal obdivuhodný dar, že nazíral skrytá tajemství tvého
vtěleného Slova a učil jim; na jeho přímluvu doveď i nás, kteří tě nyní poznáváme vírou, k patření na
krásu tvé tváře v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin,
může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i
zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|