Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. červen 2025
Doba velikonoční, 7. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Vladaři věčný, nejvyšší,
Vykupitel svých věrných jsi,
smrt zmírá při tvém vítězství,
teď milost tvá se mocně skví.

Ty po Otcově pravici
usedáš na trůn zářící,
a přejímáš moc nad všemi,
jež nemá původ na zemi.

Ať trojí říše tvorů tvých,
jak nebeských, tak pozemských,
tak temná říše pekelná
před tebou sklání kolena.

Andělé trnou v úžase,
co s lidským rodem stává se:
Hřeší člověk, smývá člověk,
vládne Slovo – Bohočlověk.

Buď, Kriste, naší radostí,
co čeká nás v tvé věčnosti,
ty, který řídíš světa říš
a nejvíc blaha přinášíš.

Až zaskvěješ se v onen den
v oblaku Soudce plameném,
smaž dluhy nezaplacené
a vrať nám věnce ztracené.

Proto tě vroucně prosíme:
Odpusť nám, čím kdy zhřešíme,
a milostí svou pozdvihni
nám srdce ve tvé výšiny.

Buď sláva tobě, Ježíši,
jenž vznášíš se už do výší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha. Aleluja.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli. Aleluja.

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli. Aleluja.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít. Aleluja.

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít. Aleluja.

V. Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.
O. Ať se radují nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Druhý list svatého apoštola Jana

     ¹Já, starší, píšu vyvolené paní a jejím dětem, které miluji v pravdě – a nejen já sám, ale všichni, kdo poznali pravdu – ²pro tu pravdu, která v nás zůstává a bude s námi navěky. ³Buď s námi milost, slitování a pokoj od Boha Otce a od Ježíše Krista, Otcova Syna, v pravdě a v lásce!
     ⁴Měl jsem velikou radost, když jsem našel mezi tvými dětmi takové, které žijí v pravdě, jak nám to Otec nařídil. ⁵A nyní tě, paní, prosím – to ti píšu ne jako přikázání nové, ale jako to, které jsme měli od začátku – milujme se navzájem! ⁶Láska záleží v tom, že žijeme podle jeho přikázání. A přikázání, jak jste slyšeli od začátku, je toto: Žijte v lásce!
     ⁷Mnoho svůdců se objevilo ve světě, kteří nevyznávají Ježíše jako Mesiáše, jenž přišel v těle. Jsou to svůdci a antikristi. ⁸Dejte si pozor, abyste nepřišli o plody naší práce, ale abyste dostali plnou odměnu. ⁹Kdo jde dál a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha. Kdo v tom učení zůstává, má Otce i Syna.
     ¹⁰Přijde-li k vám někdo a nepřinese toto učení, nepřijímejte ho do domu, a ani ho nepozdravujte. ¹¹Kdo ho totiž pozdraví, má účast v jeho špatném jednání.
     ¹²Měl bych vám toho ještě mnoho psát, ale nechci to dělat papírem a inkoustem, ale doufám, že k vám přijdu a řeknu vám to ústně, aby naše radost byla dokonalá.
     ¹³Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O Trojici“ od svatého biskupa Hilaria z Poitiers

     Pán přikázal křtít ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, to jest pro vyznání víry v Původce, jeho Jednorozeného a jeho dar.
     Je jeden Původce všeho. Jeden je totiž Bůh Otec a z něho je všechno; je jeden Jednorozený, náš Pán Ježíš Kristus, a skrze něho je všechno; a je jeden Duch, dar ve všem.
     Všechno je tedy uspořádáno podle charakteru podstaty a podle působení. Je jediná moc, z níž všechno povstává, jediný zrozený, skrze něhož všechno povstává, a jediný dar dokonalé naděje. A nenajdeš nic, co by chybělo této naprosté dokonalosti; je v ní v Otci, Synu a Duchu Svatém zároveň nekonečnost věčnosti, krása obrazu i užívání daru.
     Co však má působit v nás? Slyšme slova samotného Pána, jak říká: Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést.¹ Je to pro vás dobré, abych odešel. Jestliže odejdu, pošlu vám Přímluvce.²
     A jinde říká: Budu prosit Otce a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy.³ Ten vás uvede do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme.⁴
     To bylo řečeno, aby se nám otevřela cesta k pochopení četných skutečností, v nichž je obsažena jednak vůle dárce, jednak smysl a podmínka daru. Protože ve své nemohoucnosti nejsme s to pochopit ani Otce, ani Syna, právě dar Svatého Ducha, který nám byl přímo slíben jako pomoc, má osvítit naši víru v nepochopitelné Boží vtělení.
     Přijímáme tedy Ducha kvůli poznání. Je to podobné jako u lidského těla. Nemá-li podmínky, aby sloužilo, zůstane nečinné. Tak bude-li očím chybět světlo nebo den, nijak nám neposlouží; ani uši se nebudou znát k svému úkolu, nezazní-li hlas nebo zvuk; ani nos nebude vědět, k čemu je, nebude-li se šířit žádná vůně. A není to proto, že by se z nějakého důvodu ztratila jejich přirozená schopnost, ale proto, že jejich funkce je závislá na podnětu. A stejně je tomu s lidskou duší: jestliže jí víra nedodá dar Svatého Ducha, bude sice mít přirozenou schopnost poznání Boha, ale světlo skutečného poznání jí bude chybět.
     Otcův dar, který je v Kristu, je jediný a je k dispozici všem. A toho, co nikde nechybí, se každému nabízí tolik, kolik kdo chce, takže kolik si kdo zaslouží, tolik ho bude mít. Tento dar bude s námi až do skonání věků, je nám útěchou v našem očekávání a pro působení své milosti zárukou budoucí naděje, je světlem naší mysli a slávou naší duše.
     ¹ Jan 16, 12
     ² Jan 16, 7
     ³ Jan 14, 16-17
     ⁴ Jan 16, 13-14

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, tys nám oslavením svého Syna a světlem Ducha Svatého otevřel přístup do věčné slávy; prosíme tě, dej, ať z toho, cos nám prokázal, roste naše víra a upevňuje se naše oddanost k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie