Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

2. červenec 2025
Sv. Tomáše, apoštola, svátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Knížata věčné praříše,
v níž vládne svrchovaný Král,
vás, učedníky Ježíše,
za apoštoly světu dal.

V Jeruzalémě nadhvězdném,
jemuž Beránek sluncem jest,
jste nerozborným základem,
jste perly zářivější hvězd.

Všude jste oslavováni
Církví, Snoubenkou Kristovou,
tu vzkřísili jste kázáním
a posvětili krví svou.

Až přejdou věky staleté
a Kristus k soudu zasedne,
vy zasedat s ním budete
v senátu slávy velebné.

Kéž naší vroucnou oporou
přímluvy vaše stále jsou,
ať zrno, jež jste zasili,
dozraje v rajské obilí.

Buď Kristu dík, jenž učinil
z vás hlasatele Otcovy
a jenž vám srdce proměnil
svým Svatým Duchem obnovy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jejich hlas prostupuje celou zemi, zní mluva nebes na sám konec světa.

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jejich hlas prostupuje celou zemi, zní mluva nebes na sám konec světa.

Ant. 2 Budou mluvit o zásahu Páně, neboť rozpoznají jeho dílo.

V tomto žalmu se připomíná především utrpení Páně. (Sv. Augustin)

² Uslyš, Bože, moje naříkání, *
      před hrůzami nepřátel mě zachraň!
³ Dej mi úkryt před ničemnou smečkou, *
      dorážením těch, kdo pášou křivdy! –

⁴ Jazyky si brousí jako meče, *
      zlými slovy střílejí jak šípy,
⁵ ze zálohy stihnou nevinného, *
      zasáhnou ho náhle, neviděni.
⁶ Odhodlaně kují zhoubné plány, †
      kopou jámy, tajně kladou léčky, *
      říkají si: „Kdo nás může vidět,
⁷ kdo prohlédne utajený záměr?" †
      Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, *
      do hlubiny člověkova srdce. –

⁸ Bůh je věru stihne svými šípy, *
      rány zasáhnou je znenadání.
⁹ Dá jim padnout za ten jejich jazyk, *
       každý nad nimi jen kývne hlavou.
¹⁰ Všichni lidé zachvějí se bázní, †
       budou mluvit o zásahu Páně, *
       neboť rozpoznají jeho dílo. –

¹¹ Spravedlivý raduje se z Pána, †
       utíká se k němu, jím se chlubí *
       každý, kdo je upřímného srdce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Budou mluvit o zásahu Páně, neboť rozpoznají jeho dílo.

Ant. 3 Hlásají jeho spravedlnost, jeho slávu vidí národy.

Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král! Ty celá země jásej, *
      radujte se, četné ostrovy!
² Mrak a temnota jej zahalují, *
      řád a právo drží jeho trůn.
³ Plamen ohně postupuje před ním, *
      nepřátele vůkol spaluje.
⁴ Jeho blesky ozařují obzor, *
      země při tom pohledu se chví.
⁵ Hory jako z vosku roztávají *
      před Pánem, jenž vládne nad zemí.
⁶ Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      jeho slávu vidí národy. –

⁷ Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
      bůžky marnými se honosí! *
      Všichni bohové se před ním koří.
⁸ Uslyšel to Sión, raduje se, †
      všechna judská města plesají *
      nad výroky tvého soudu, Pane!
⁹ Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
       všechna božstva předčíš na výsost. –

¹⁰ Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
       životy svých věrných ochrání, *
       vyprostí je z rukou bezbožníků.
¹¹ Světlo svítí lidem spravedlivým, *
       radost lidem srdce čistého.
¹² Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
       jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hlásají jeho spravedlnost, jeho slávu vidí národy.

V. Chválili Pána a mluvili o jeho síle.
O. A o jeho podivuhodných skutcích.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

    
     ¹Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. ²A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí. ³Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. ⁴Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu. ⁵Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.
     ⁶Bratři, to, co bylo napsáno, vztahuji na sebe a na Apolla kvůli vám, abyste se na nás poučili, že nemáte v ničem nadsazovat. Nikdo ať nevynáší jednoho kazatele na úkor druhého. ⁷Vždyť kdo může o tobě říci, že jsi něco víc? Máš něco, co bys nedostal? A když jsi dostal, proč se vychloubáš, jako bys to nedostal? ⁸Už máte všeho dost, na duchovní dary jste už bohatí, už jste se dostali do nebeského království – my však dosud ne! Kéž byste v něm už začali vládnout, abychom tam směli s vámi začít vládnout i my. ⁹Tak se mi zdá, že nám apoštolům vykázal Bůh poslední místo, jako bychom byli odsouzení na smrt. Stali jsme se podívanou pro svět, anděly a lidi.
     ¹⁰My jsme blázni pro Krista, vy však křesťané rozumní. My jsme slabí, ale vy jste silní. Vy jste ve vážnosti, ale námi se pohrdá. ¹¹Ještě i nyní trpíme hlad a žízeň, nemáme se do čeho obléci, jsme biti, honí nás z místa na místo, ¹²lopotíme se prací vlastních rukou. Tupí nás, a my jim přejeme všecko nejlepší. Pronásledují nás, a my to trpělivě snášíme. ¹³Pomlouvají nás, a my pro ně máme jen laskavá slova. Jsme jen odpadky, které lidé odhazují; všichni námi pohrdají, a to ještě i teď.
     ¹⁴Nepíšu to, abych vás zahanbil, ale napomínám vás jako svoje milované děti.
     ¹⁵Neboť i kdybyste měli na tisíce vychovatelů v křesťanské víře, otců nemáte mnoho. Tím, že jsem vám zvěstoval evangelium, stal jsem se já vaším otcem v Kristu Ježíši. ¹⁶Proto vás vybízím: Buďte takoví, jaký jsem já!

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého papeže Řehoře Velikého na evangelia

     Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.¹ Tento jediný učedník tam nebyl. Když se vrátil, uslyšel, co se stalo, ale nechtěl věřit tomu, co slyšel. A tak Pán přišel znovu a nevěřícímu učedníkovi dal možnost dotknout se jeho boku, ukázal mu ruce, a ukázáním jizev po svých ranách uzdravil ránu jeho nevěry. Bratři nejmilejší, co to má pro vás znamenat? Považujete to za náhodu, že tento vyvolený učedník tam tehdy nebyl, a že pak přišel a uslyšel, uslyšel, ale pochyboval, pochyboval a mohl se dotknout, dotkl se a uvěřil?
     To se nestalo náhodou, ale řízením Božím. Vždyť tak podivuhodně to zařídila Boží dobrota, že ten pochybující učedník, tím že se dotkl ran na těle svého Mistra, uzdravil v nás rány naší nevěry. Více totiž prospěla naší víře nevěra Tomášova než víra věřících učedníků: neboť tím, že se dotkl a  uvěřil, naše mysl nechává stranou všechny pochybnosti a utvrzuje se ve víře. Tak se stal pochybující a dotýkající se učedník svědkem skutečného vzkříšení.
     Dotkl se tedy a zvolal: Pán můj a Bůh můj. Ježíš mu řekl: Protože jsi mě, Tomáši, uviděl, uvěřil jsi.² Když apoštol Pavel říká: Víra je obsahem toho, v co doufáme, je přesvědčením o věcech, které nevidíme,³ vyplývá z toho, že víra je přesvědčení o věcech, které nelze vidět. Co vidíme, tomu nevěříme, to známe. Proč je tedy řečeno Tomášovi, když uviděl a dotkl se: Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi? On totiž něco jiného uviděl, a v něco jiného uvěřil. Smrtelný člověk nemohl uvidět Boha. Uviděl člověka, a vyznal Boha: Pán můj a Bůh můj. A tak tím, že uviděl, uvěřil, neboť o skutečném člověku, na nějž se díval, ve svém zvolání vyznal, že je Bůh: toho nemohl uvidět.
     Velikou radost působí to další: Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.⁴ To platí zajisté především o nás, kteří jsme ho neviděli tělesnýma očima, ale držíme se ho duší. Platí to o nás, ale jen tehdy, jestliže naší víře odpovídají skutky. Ten totiž opravdu věří, kdo svou víru uvádí ve skutek. Naproti tomu o těch, kdo víru vyznávají jen ústy, říká Pavel: Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají.⁵ Proto říká Jakub: Víra bez skutků je mrtvá.^{6
     1} Jan 20, 24.
     ² Jan 20, 23.24.
     ³ Žid 11, 1.
     ⁴ Jan 20, 29.
     ⁵ Tit 1, 16.
     ⁶ Jak 2, 26.

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum