[ nová verze ]
15. květen 2025, Čtvrtek
4. týden žaltáře
Doba velikonoční, 4. týden
Pro OP: Panny Marie, ochránkyně Řádu bratří kazatelů, památka
Pro OP: Bl. Ondřeje Abellona, kněze, nezávazná památka
Bl. Jiljího z Vouzely, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 15. květen 2025
Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hlavního patrona Čech, svátek
Narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku (později Nepomuku)
v Čechách. V letech 1369-1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v
úřadě generálních vikářů. Po vysvěcení na kněze byl farářem u sv. Havla
(1380-1390) a kanovníkem kapituly u sv. Jiljí (1382-1389) a na Vyšehradě
(1389-1393). Arcibiskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním
vikářem (1389-1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV.
a arcibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost
církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat
na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení
za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. III. 1393 vhozeno do Vltavy,
potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k pohřbení do
katedrály. V následujících letech se mluvilo o další příčině jeho
mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V roce
1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19. III. 1729 za svatého.
VIGILIE
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
Jen co byl v hrobku pochován,
zázraky prozradil se Jan.
Jas jeho divů z podzemí
ven probleskuje mřížemi.
Tu jeho nepřátelé jsou
stiženi hanbou veřejnou,
tu z Božích rukou přísný trest
za zločiny své musí nést.
Kdo želí tu cti zničené
anebo věci ztracené,
bývalé cti zas dochází
a ztracenou věc nachází.
Tu mizí vleklé choroby,
čas mírní tíž zlých období,
tu v bouřích sídlí bezpečnost,
nad smrtí vládne smrtelnost.
A čerstvý jazyk světcův tu
hlasem své krve o pomstu
jak Ábel volá do výšin,
vytýká králi krutý čin.
Jediný Bože v Trojici,
od věků existující,
dej těm, kdo Jana vzývají,
to všechno, oč jej žádají. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Aleluja.
Žalm 2
Mesiáš — král a vítěz
Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)
1 Proč se bouří kmeny pohanů, *
národy proč snují marné plány?
2 K boji povstávají králové, †
smlouvají se vládci proti Pánu, *
proti jeho pomazanému.
3 „Zpřetrhejme jejich okovy, *
shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –
4 Směje se jim na nebesích Pán, *
úsměšek má pro ně na svém trůnu.
5 Potom k nim však s hněvem promluví, *
vyděsí je ve svém rozhořčení:
6 „Já jsem svého krále dosadil *
na Siónu, na své svaté hoře!“ –
7 Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
Takto ke mně promluvil můj Pán: *
„Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
8 Požádej, a národy ti dám, *
zemi budeš vlastnit do všech končin.
9 Povládneš jim prutem železným, *
jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –
10 Proto, králové, už prohlédněte, *
poučit se dejte, vládci země!
11 V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
v rozechvění líbejte mu nohy,
12 ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
neboť hněvem snadno může vzplanout. *
Blaze všem, kdo důvěřují v něho!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Aleluja.
Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Aleluja.
Žalm 10 (11)
Spravedlivý důvěřuje v Boha
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Mt 5, 6)
1 K Pánu se utíkám! Jak smíte říkat: *
„Raději do hor uleť jako pták. –
2 Hle, hříšníci už napínají luky, †
už přikládají na tětivu šíp, *
střílejí ve tmě proti poctivým.
3 Jestliže základy jsou otřeseny, *
co spravedlivý tady dokáže?“ –
4 Pán však, ten sídlí ve svém svatém chrámě, *
jeho trůn je na nebesích,
jeho oči hledí dolů, *
jeho zrak nás lidi zkoumá.
5 Pán zkouší bezbožné i spravedlivé: †
Kdo lne k násilí a křivdě, *
toho z duše nenávidí.
6 Ať na hříšné dští uhlíky a síru, *
žhavý vítr jim dá v úděl! –
7 Protože Pán je vskutku spravedlivý, †
rád má spravedlivé skutky, *
zbožní spatří jeho tvář.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Aleluja.
Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Aleluja.
Žalm 16 (17)
Chraň mě, Bože, před bezbožníky
V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby... a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. (Srov. Žid 5, 7)
1 Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas, *
vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelhou!
2 Jen od tebe ať vyjde rozsudek, *
tvé oči samy vidí, co je právo. –
3 Kdybys mé srdce zkoušel za noci, †
zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě, *
nepravost žádnou na mně nenalezneš.
4 Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk, *
já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.
5 Já kráčím po cestě tvých zákonů, *
má noha na tvé stezce nekolísá. –
6 Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě! *
Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo!
7 Učiň mi, Pane, div své milosti, †
zachraň ty, kdo se k tobě utíkají, *
před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce!
8 Jak zřítelnici v oku svém mě střez *
a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla
9 před bezbožníky, co mě skličují, *
před nepřáteli, co mě krutě tísní.
10 Jest jejich srdce tukem zarostlé *
a ústa mají plna zpupných řečí.
11 Číhají na mne, obstupují mě, *
očima měří, jak mě svalit na zem;
12 jako když lev se chystá na kořist, *
nebo lví mládě, které číhá v skrytu. –
13 Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka, *
svým mečem chraň můj život před rouhačem!
14 Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi! *
Ať jejich život vezme bídný konec!
Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, †
ať mají dost i jejich synové *
a ještě zbytky nechají svým dětem!
15 Já spravedlivý, spatřím však tvou tvář; *
až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Aleluja.
V.
I když mě postihly útlak a tíseň. Aleluja.
O.
Přesto se těším z tvých ustanovení. Aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy Zjevení svatého apoštola Jana
7, 9-17
Vidění velikého zástupu vyvolených
9Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků:
Stáli před trůnem a před Beránkem, oděni bílým rouchem, s palmami v rukou a 10volali mocným hlasem:
„Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu,který sedí na trůně, a Beránkovi!“
11Všichni andělé, kteří stáli kolem trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu
12a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla našemu Bohu na věčné věky! Amen.“
13Tu ke mně promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tito lidé zde v bílém rouchu a odkud přišli?“
14Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení: roucho si do běla
vyprali v Beránkově krvi. 15Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě.
A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. 16Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň,
nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, 17protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je
pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“
RESPONSORIUM
Zj 2, 10c. 11b; Sir 4, 33
O.
Buď věrný až do smrti a dám ti za odměnu život. *
Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.
V.
Až do smrti bojuj za pravdu a Pán bude bojovat za tebe proti tvým nepřátelům. *
Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna
(Commentum super psalmum Noli aemulari, v. 34-35: Cod. vat. lat. 1122, 130)
Bůh neopustí svoje věrné
Za spravedlivým slídí hříšník a snaží se ho usmrtit.1 Nejdřív strojí pikle
v duchu, takže jen on sám o tom ví, pak vyhlíží slídivým okem i navenek:
vybírá místo, Olivovou horu, neboť Kristus tam často chodíval,2 rozvažuje
o čase – jenom ne o svátcích,3 čeká na vhodnou příležitost, aby nenastal
rozruch mezi lidem,4 určuje způsob – koho políbím, ten to je, toho se
chopte,5 a volí okolnosti – veleknězi a starší s ním poslali zástup.6
Vizme společnost hříšníků, číhajících na cestě spravedlivých! Hříšník
hříšníkem jen tak nepohrdne, naopak, zloděj se spolčuje s lupičem
a zrádce se zrádcem, mluvka má rád žvanila a tyran ukrutníka. I zlí lidé
mají totiž své oblíbence, takže se vzájemně milují, a kromě sebe nikoho,
nýbrž nepřátelsky napadají ty, kteří nehodlají výt s vlky, ale chtějí
bečet s ovcemi.
Ovečka spásá zelený pažit, ráda pobíhá, požírá vrboví, aniž ublíží květům,
a když něco šťavnatého sežere, všechno přežvýká a nalévá se pak mlékem.
A pastýři jdou za ní a těší se z ní. A když je vedena na smrt, mlčí.
V takové ovci poznáváme našeho Krista, neboť on byl veden jako ovce na
porážku, aniž otevřel ústa.7 A také učedníci a jiní svatí byli posláni
jako ovce mezi vlky.8 Těmto dobrým ovcím divocí a krvelační vlci nepřejí
a stavějí proti nim svůj opačný způsob života. Vlci se přece nespokojí
stejnou potravou, ukládají dokonce ovcím o život a lačnějí po jejich krvi
a pronásledují je s neutuchající zuřivostí. Jsou přitom jaloví, zarostlí
hrubou srstí, mléko nemají, maso mají smrduté, požírají zdechliny,
nepřežvykují, stáje nemají, před pastýřem prchají.
I lidé bývají vlky, krutostí vlky dokonce předčí a lstivostí překonávají
sebesilnější šelmy. Nad všechny šelmy jsou mocné šelmy lidské, neboť
strojí úklady duši i tělu: ubližují duši spravedlivých, protože jim
špatně radí a zavádějí je na scestí bludu, ubíjejí duši závistí, radí se,
jak pomoci někomu na smrt, a posléze hubí i tělo nebo o jeho záhubě
rozhodují.
Stejně jako nemůže zůstat beránek mezi vlky nedotčený, není si jist ani
spravedlivý mezi hříšníky. Hříšník totiž usiluje spravedlivému o život9
nejrůznějšími intrikami, výslechy, léčkami, trýzněním, vražděním.
1 Žl 36 (37), 32
2 srov. Jan 18, 2
3 Mt 26, 5
4 srov. tamtéž
5 Mt 26, 28
6 srov. Mt 26, 27
7 srov. Iz 53 ,7
8 Mt 10, 16; Lk 10 ,3
9 srov. Žl 36 (37), 32
RESPONSORIUM
Žl 37 (36), 1.5.39
O.
Nerozhořčuj se nad špatnými, neřevni na ty, kdo pášou zlo. *
Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své, aleluja.
V.
Sám Pán je spásou spravedlivých, v čas nouze jim je ochranou. *
Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své, aleluja.
KANTIKA
Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.
První kantikum
Iz 63, 1-5
Pán vítězí nad nepřáteli
Zvítězili Beránkovou krví. (Zj 12, 11)
Kdo tedy přichází z Edomu, *
z Borsy, v zářivém šatě,
nádherně zahalený ve svém plášti, *
a jde kupředu v plnosti své síly? -
"Jsem to já, jenž mluvím spravedlivě *
a mám moc, abych zachraňoval."
Odkud ta červeň na tvém plášti, *
proč jsi oblečený jako ten, kdo šlape v lisu? -
Sám jsem šlapal v kádi *
a z mužů mého lidu se mnou nebyl ani jediný.
A tak jsem je pošlapal ve svém hněvu, *
dupal jsem po nich ve svém rozlícení,
jejich krev stříkala na můj šat *
a potřísnil jsem si celý oděv. -
Neboť mám v srdci den hněvu, *
přichází rok mé odplaty.
Dívám se: nikdo, kdo by mi pomohl! *
Ukazuji svou úzkost: nikdo, kdo by mě podpořil!
Tu mi přišla na pomoc má paže, *
podpořila mě má rozlícenost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Druhé kantikum
Oz 6, 1-6
Pán je milosrdný a líbí se mu láska, ne oběti
Kristus vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem. (1 Kor 15, 4)
"Pojďte, vraťme se k Pánu. †
Rozdrásal, uzdraví nás; *
udeřil, obváže nám rány;
po dvou dnech nám dá nazpět život, †
třetího dne nás pozdvihne *
a budeme před ním žít.
Poznejme, snažme se poznat Pána; *
jeho příchod je jistý jako jitřenka;
přijde k nám jako prudká přeháňka, *
jako jarní déšť, jenž zavlažuje zemi." –
Co s tebou udělám, Efraime? *
Co s tebou udělám, Judo?
Vždyť vaše láska je jako ranní oblak, *
jako rosa, jež se brzy ztrácí.
Proto jsem je prostřednictvím proroků rozsekal na kusy †
zabil jsem je slovy svých úst *
a můj soud vyvstane jako světlo.
Neboť láska se mi líbí, a ne oběti, *
poznání Boha spíš než celopaly.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Třetí kantikum
Sof 3, 8-13
Ti, kdo zbudou z Izraele, budou nakonec spaseni
Izaiáš prohlašuje o Izraeli: I kdyby bylo synů Izraele jako mořského písku, bude zachráněna jen malá část. (Řím 9, 27)
Proto na mne počkejte, je výrok Páně, *
v den, kdy povstanu jako žalobce;
neboť jsem nařídil, aby se sešly národy, *
shromáždila se království,
abych na vás vylil svou rozlícenost, *
veškerý žár svého hněvu.
Vždyť ohněm mé žárlivosti *
bude pohlcena celá země. -
Ano, tehdy dám národům čisté rty, †
aby všechny mohly vzývat jméno Páně *
a sloužit mu pod jediným jhem.
Z druhého břehu etiopských řek mi moji prosebníci *
přinesou můj obětní dar. –
Toho dne se už nebudeš stydět za všechny zlé skutky, *
jichž ses proti mně dopustil,
neboť z tvého středu odstraním *
tvé vítězoslavné povýšence
a přestaneš se naparovat *
na mé svaté hoře.
Uprostřed tebe ponechám *
jen pokorný a skromný lid. -
A ve jménu Páně bude hledat útočiště
zbytek Izraele.
Už se nebudou dopouštět nepravosti,
už nebudou říkat lež
v jejich ústech se už nenajde *
klamný jazyk. –
Budou však moc pást a odpočívat si,*
aniž by je kdo znepokojoval. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.
EVANGELIA
Slova svatého evangelia podle Lukáše 24, 13-35
Zůstaň s námi, neboť se připozdívá
Dva z Ježíšových učedníků se ubírali do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálená od Jeruzaléma šedesát honů.
Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim.
Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl:
„Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo?“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“
Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední
mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes
třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily. Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že
měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly,
jeho však neviděli.“
A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít
do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá
a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání,
rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce,
když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli:
"Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
MODLITBA
Modleme se:
Bože, tys vyvolil kněze a mučedníka Jana za obhájce práv Církve a za
strážce zpovědního tajemství; dej, ať následujeme příklad jeho
statečnosti a věrně plníme službu, ke které jsi nás povolal. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|