Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

31. říjen 2019
Všech svatých, slavnost

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Kriste, ty jasný nebe osadníku,
naděje, cesto, žití, spáso svatých,
laskavě přijmi oběť chval a díků
nám v srdci vzňatých.

Sbor andělů všech dík ti neustálý
vzdává a zpívá věčnou písní chvály,
s nimi též svatí, a velebí tebe
nadšené nebe.

Pro zásluhy tvé Matky, Panny čisté,
i všech tvých svatých, zadrž, dobrý Kriste,
tresty, jež byly námi vyvolány,
a zhoj nám rány.

Už zde nám dopřej chvály tobě vzdávat,
ať věrni tobě, smíme neustávat
v nich v nebi, a tam ctít Trojici hymny
ustavičnými. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak podivuhodné je tvé jméno, Pane, slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.

Všechno podřídil pod jeho nohy a jeho dal jako svrchovanou hlavu Církvi. (Ef 1, 22)

² Pane, náš vladaři, †
      podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *
      velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi! –

³ Navzdory odpůrcům †
      už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *
      že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu. –

⁴ Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
      anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:
⁵ co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *
      Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš! –

⁶ Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *
      ověnčil jsi ho slávou a ctí;
⁷ jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *
      všechno mu k nohám položil:
⁸ ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †
⁹     na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *
      co jen se hemží stezkami vod. –

¹⁰ Pane, náš vladaři, *
      podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak podivuhodné je tvé jméno, Pane, slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.

Ant. 2 Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha. (Srov. Žid 12, 22)

¹ Kdo, Pane, smí v tvém stánku dlít, *
      přebývat na tvé svaté hoře?

² Kdo životem jde bez poskvrn, *
      je řádný, upřímného srdce,
³ kdo neukřivdí jazykem, †
      bližnímu svému neuškodí, *
      souseda svého nehanobí, –

⁴ kdo bohaprázdným pohrdá, *
      zato si váží bohabojných,
⁵ kdo, i když ztrácí, drží slib: *
      svých peněz neužívá k lichvě
   a proti zájmům nevinného †
      ničím se nedá podplatit. *
      Kdo žije tak, je provždy pevný.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Ant. 3 Svým svatým jsi ukázal stezku života, Pane, naplníš je radostí před tvou tváří.

Bůh Ježíše vzkřísil a zbavil ho bolestí smrti. (Sk 2, 24)

¹ Zachovej mě, Bože, doufám v tebe. *
²     Říkám Pánu: „Jenom tys mé blaho!“
³ Na nic nejsou všichni bůžci země, *
      ať je slaví jejich ctitelé,
⁴ ať si svoje modly rozmnožují! †
      Nepodám jim oběť krvavou, *
      nikdy jejich jména nevyřknu! –

⁵ Pán je vše, co mám, on je můj úděl. *
      Osud můj máš v rukou jenom ty!
⁶ V zemi překrásné já mám svůj podíl, *
      z hloubi blaží mě mé dědictví.
⁷ Dobrořečím Pánu, že mi radí, *
      že mi k srdci mluví za noci.
⁸ Upínám své oči stále k Pánu, *
      je-li při mně, nezakolísám.
⁹ Srdce mé se těší, duše jásá, *
      ba i tělo trvá v bezpečí. –

¹⁰ Nezanecháš v podsvětí mou duši, †
      nedopustíš, aby měl tvůj věrný *
      v temnou říši mrtvých pohlížet.
¹¹ Stezku života mi ukazuješ: †
      naplněnou radost před tvou tváří, *
      po tvé pravici slast na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svým svatým jsi ukázal stezku života, Pane, naplníš je radostí před tvou tváří.

V. Vzhlédněte k Pánu, ať se rozjasníte.
O. A nikdy tvář vám nezachmuří hanba.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

     Já, Jan, ¹uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. ²Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: "Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?" ³A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. ⁴Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. ⁵Ale jeden z těch starců mi řekl: "Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře."
     ⁶A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. ⁷Beránek přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně.
     ⁸A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. ⁹A zpívali píseň novou:
"Jsi hoden vzít svitek
a rozlomit jeho pečeti,
protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu i národa
¹⁰a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze vládnoucí nad zemí."
     ¹¹Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na milióny a stamilióny – ¹²a volali silným hlasem:
"Beránek, který byl zabit, si zaslouží,
aby přijal moc, bohatství, moudrost
a sílu, čest, slávu i chválu!"
     ¹³A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" ¹⁴Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého opata Bernarda

     K čemu je svatým naše chvála, k čemu je jim naše oslavování, k čemu i tento dnešní svátek? Co znamenají pozemské pocty pro ty, jimž podle spolehlivého Synova příslibu prokazuje poctu nebeský Otec? Co pro ně znamená, že je velebíme? Svatí nepotřebují, abychom je uctívali, a naše zbožná oddanost jim nepřináší žádný zisk. Je jasné, že to není důležité pro ně, ale pro nás, když s úctou slavíme jejich památku. Přiznávám se, že při vzpomínce na ně pociťuji, jak se ve mně probouzí mocná touha.
     Především v nás památka svatých vzbuzuje nebo posiluje touhu patřit do jejich společnosti, která je pro nás tak žádoucí, a stát se spoluobčany a společníky blažených duchů, připojit se k shromáždění patriarchů, k zástupům proroků, radě apoštolů, velikému množství mučedníků, sdružení vyznavačů, sborům panen, být pohromadě a radovat se ve společenství všech svatých. Očekává nás obec prvorozených křesťanů,¹ a my o to nedbáme; touží po nás svatí, a my si toho nevážíme; čekají na nás spravedliví, a my na to nehledíme.
     Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s Kristem, usilujme o to, co pochází shůry, a mysleme na to.² Vzhlížejme s touhou k těm, kteří touží po nás, spěchejme k těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i účast na jejich štěstí, a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o to, abychom měli účast na jejich slávě. V této ctižádosti není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného.
     A druhá touha, která nás naplňuje při slavení památky svatých, směřuje k tomu, aby se i nám ukázal Kristus, náš život, tak jako se ukázal jim, a abychom se také my s ním ukázali ve slávě.³ Neboť zatím se nám Kristus, naše hlava, nepředstavuje tak, jak je nyní, ale máme ho před očima v té podobě, jakým se pro nás stal: ne s korunou slávy, ale ověnčený trním našich hříchů. Bylo by hanbou stát se zhýčkaným údem, když patříme k hlavě, korunované trním; zatím není žádný purpur ke cti, ale spíše na posměch. Až Kristus přijde, už se nebude zvěstovat jeho smrt,⁴ abychom věděli, že i my jsme už mrtví a že náš život je skrytý s ním.⁵ Tehdy se ukáže oslavená hlava a s ní budou zářit oslavené údy, neboť on přemění naše ubohé tělo, aby to odpovídalo slávě, kterou má hlava, to jest on sám.⁶
     Po této slávě tedy bezpečně dychtěme s celou ctižádostí. Abychom směli v tuto slávu doufat a ucházet se o tak velikou blaženost, k tomu je ovšem třeba velice toužit také po pomoci svatých, aby nám bylo dáno na jejich přímluvu, čeho nemůžeme sami dosáhnout.
     ¹ srov. Žid 12, 23
     ² srov. Kol 3, 1.2
     ³ srov. Kol 3, 4
     ⁴ srov. 1 Kor 11, 26
     ⁵ srov. Kol 3, 3
     ⁶ srov. Flp 3, 21

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Dobrořečte Pánu všichni jeho vyvolení, slavte dny radosti a velebte Pána.

První kantikum