Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. březen 2018
Sv. Josefa, Snoubence Panny Marie, slavnost

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Josef, jejž šťastni my, věřící, ctíme
a jehož skvělý triumf velebíme,
směl si dnes právem mzdu věčného žití
od Pána vzíti.

Nesmírně šťasten byl a blažen celý,
že do poslední chvíle u něj bděli
s jasem ve tváři Kristus, Láska sama,
a svatá Panna.

Muž spravedlivý, zbavený pout těla,
sladkým snem vešel v síně věčné slávy,
tam s věnci zásluh mu čelenka skvělá
skví se kol hlavy.

Jej trůnícího prosme my, mu věrní,
ať při nás stojí, všem vyprosí víru,
vin odpuštění spolu s dary všemi
věčného míru.

Ty trojjediný Bože, vševládnoucí,
jenž dáváš z lásky věnce věčné krásy
svým věrným sluhům, zvuč ti chvála vroucí
po všechny časy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Anděl Páně se zjevil Josefovi a řekl: Josefe, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii; porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.

Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

² Pane, z tvé síly se raduje král, *
      nad tvou pomocí hlasitě jásá.
³ Vyplnils toužení jeho srdce, *
      z jeho úst prosby jsi neoslyšel.
⁴ Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *
      korunu zlatou mu na hlavu vsadil.
⁵ Prosil tě o život: dal jsi mu darem *
      délku dní života na všechny věky. –

⁶ Veliká jest jeho sláva dík tobě, *
      tys jej vznešenou nádherou oděl.
⁷ Činíš ho věčným požehnáním, *
      z pohledu svého jej radostí plníš.
⁸ Neboť král v Pána důvěru skládá, *
      Nejvyšší nedá mu zakolísat. –

     ⁹   [Všechny tvé odpůrce najde tvá ruka, *
         pravice tvoje tvé nenávistníky.
     ¹⁰  Strávit je necháš jak v plamenné peci, *
         až jim dáš pohlédnout do své tváře.
         Pán ať je zahubí ve svém hněvu, *
         ať je všechny pohltí oheň!
     ¹¹  Ze země vyhladíš potomstvo jejich, *
         rod jejich z lidského společenství!
     ¹²  I kdyby kuli úkladné plány, *
         nic proti tobě nepořídí;
     ¹³  neboť je obrátíš na útěk všechny, *
         jenom co na ně zamíříš lukem.]

¹⁴ Povstaň, Pane, v celé své moci! *
      Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Anděl Páně se zjevil Josefovi a řekl: Josefe, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii; porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.

Ant. 2 Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: Vzal svou ženu Marii k sobě.

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

² Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
³ zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
⁴ s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

⁵ Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

⁶ Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
⁷ Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
⁸ Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
⁹      ty však jsi navždy svrchovaný! –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: Vzal svou ženu Marii k sobě.

Ant. 3 Josef se odebral z Nazareta vzhůru do města Davidova, které se jmenuje Betlém, aby se dal zapsat spolu s Marií.

¹⁰ Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
¹¹ Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
¹² Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

¹³ Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
¹⁴ Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
¹⁵ Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
¹⁶ a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Josef se odebral z Nazareta vzhůru do města Davidova, které se jmenuje Betlém, aby se dal zapsat spolu s Marií.

V. Spravedlivý poroste jako lilie.
O. Navěky vydá květ před Pánem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu židům

     ¹Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. ²Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. ³Vírou poznáváme, že svět byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nepovstalo z něčeho, co zde už bylo.
     ⁴Vírou obětoval Ábel Bohu lepší oběť než Kain a pro ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, sám Bůh to potvrdil při jeho obětních darech. I když pro ni umřel, stále ještě mluví.
     ⁵Pro svou víru Henoch neumřel, ale byl přenesen; zmizel, protože ho Bůh přenesl. Ještě předtím totiž, než byl přenesen, dostalo se mu osvědčení, že se zalíbil Bohu. ⁶Bez víry se však Bohu nelze líbit; kdo chce přijít k němu, musí uvěřit, že Bůh je a odměňuje ty, kdo ho hledají.
     ⁷Protože Noe věřil, když mu byly shůry oznámeny věci, které se měly stát teprve v budoucnosti, v Boží bázni připravil koráb na záchranu své rodiny. Tím pronesl nad světem rozsudek a stal se dědicem spravedlnosti, která pramení z víry.
     ⁸Protože Abraham věřil, uposlechl Boží výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. ⁹Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. ¹⁰Čekal totiž na město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí.
     ¹¹I neplodná Sára uvěřila a proto dostala sílu stát se matkou a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. ¹²A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá.
     ¹³Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno; jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. ¹⁴Když tak mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. ¹⁵Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. ¹⁶Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého kněze Bernardina Sienského

     U všech mimořádných milostí, které se dostanou kterékoli rozumné bytosti, platí obecně pravidlo: Kdykoli si Bůh ve své dobrotě vyvolí někoho k nějaké zvláštní milosti nebo k nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí.
     To se plně projevilo také na svatém Josefu, považovaném za otce našeho Pána Ježíše Krista, pravém snoubenci královny světa a vládkyně andělů. Toho si věčný Otec vybral za věrného pěstouna a strážce svých největších pokladů, svého Syna a své Snoubenky. Tento úkol vykonával Josef s velkou svědomitostí. A proto mu patří slovo Páně: Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.¹
     A když uvážíme, jaký má Josef vztah k celé Kristově Církvi, což není člověkem vyvoleným a mimořádným? Vždyť skrze něho a pod jeho ochranou byl Kristus řádně a počestně uveden do světa. Jestliže je tedy celá Církev zavázaná Panně Marii, že skrze ni mohla přijmout Krista, pak hned po ní je zavázána obzvláštní vděčností a úctou také svatému Josefovi.
     On zajisté uzavírá Starý zákon, důstojnost patriarchů a proroků v něm došla zaslíbeného ovoce. Právě on jediný osobně dosáhl toho, co jim Boží dobrota zaslíbila.
     Jistěže není pochyb, že když mu Kristus na světě prokazoval přátelskou náklonnost, úctu a nejvyšší vážnost jako syn vlastnímu otci, ani v nebi mu ji určitě neodepřel, naopak spíš naplnil a dovršil.
     Právem proto Pán dodává: Vejdi do radosti svého Pána. Takže ačkoli radost věčné blaženosti vstupuje do lidského srdce,² přesto mu Pán raději říká: Vejdi do radosti, aby tím tajemně naznačil, že ta radost není jen uvnitř v jeho srdci, ale že ho ze všech stran obklopuje a pohlcuje, takže se do ní noří jako do bezedné propasti.
     Nuže pamatuj na nás, svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a matku toho, který s Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje po věčné věky. Amen.
     ¹ Mt 25, 21
     ² srov. Kor 2, 9

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant.Věrný muž je zahrnut chválou. Pěstoun svého Pána je oslavován. Věrný muž je zahrnut chválou. Pěstoun svého Pána je oslavován.

První kantikum

Blahoslavení, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho. (Lk 11, 28)

Požehnaný je člověk, jenž spoléhá na Pána *
    a jehož vírou je Pán.
Podobá se stromu zasazenému na břehu vod, †
    jenž své kořeny rozestírá k potoku: *
    nebojí se ničeho, když přichází horko. –

Jeho listoví zůstává zelené; †
    za suchého roku se nezneklidňuje *
    a neustále nese ovoce.

Druhé kantikum

Moudrost bude uznána za správnou ode všech rozumných lidí. (Lk 7, 35)

Šťastný člověk, jenž přemítá o moudrosti *
    a jenž uvažuje rozumně,
jenž ve svém srdci přemýšlí o cestách moudrosti *
    a jenž k jejím tajemstvím lne. –

Živí ho chlebem rozvahy, *
    napájí ho vodou moudrosti;
on se o ni opírá a nekolísá, *
    lne k ní a nebývá zahanben.
Ona ho pozvedá nad jeho druhy, *
    dostává v úděl věčnou proslulost.

Třetí kantikum