Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. březen 2014
Zvěstování Páně, slavnost

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už v lidstvu síly tajemné,
jež v zaklínadla věřily
i v sošky z dřeva, kamene
či z kovu, k Bohu toužily.

Všichni však, kdo šli za nimi,
v moc zlého ducha upadli,
s dušemi ujařmenými
v ohnivou tůň se propadli.

Kristus však nebyl s osudem
padlého lidstva srozuměn,
že to, co Otcem stvořeno,
beztrestně má být zmařeno.

Smrtelné tělo obléká
s tím, že až vzkřísí člověka,
rozrazí smrti okovy
a cesty k Otci obnoví.

Dnes je den tvého početí,
kdy Tvůrce nebe vdechl ti
duši, s níž smísil zemský jíl,
čímž Slovo k tělu připojil.

Jakou to radost pro náš svět
ukrývá svaté Panny klín:
Odtud pro lidstvo nový věk
vzešel se světlem blaživým.

Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otci, Duchu milosti
po všechny věky věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, abychom byli přijati za syny.

Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)

¹ Proč se bouří kmeny pohanů, *
      národy proč snují marné plány?
² K boji povstávají králové, †
      smlouvají se vládci proti Pánu, *
      proti jeho pomazanému.
³ „Zpřetrhejme jejich okovy, *
      shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –

⁴ Směje se jim na nebesích Pán, *
      úsměšek má pro ně na svém trůnu.
⁵ Potom k nim však s hněvem promluví, *
      vyděsí je ve svém rozhořčení:
⁶ „Já jsem svého krále dosadil *
      na Siónu, na své svaté hoře!“ –

⁷ Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
      Takto ke mně promluvil můj Pán: *
      „Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
⁸ Požádej, a národy ti dám, *
      zemi budeš vlastnit do všech končin.
⁹ Povládneš jim prutem železným, *
      jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –

¹⁰ Proto, králové, už prohlédněte, *
      poučit se dejte, vládci země!
¹¹ V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
      v rozechvění líbejte mu nohy,
¹² ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
      neboť hněvem snadno může vzplanout. *
      Blaze všem, kdo důvěřují v něho!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, abychom byli přijati za syny.

Ant. 2 Když Kristus přicházel na svět, řekl: Připravils mi tělo, Bože, tady jsem, abych plnil tvou vůli.

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Když Kristus přicházel na svět, řekl: Připravils mi tělo, Bože, tady jsem, abych plnil tvou vůli.

Ant. 3 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho.

Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)

² Srdce mi kypí radostnými slovy, †
      svou píseň nyní králi zazpívám, *
      můj jazyk - rydlo rychlopísaře. –

³ Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †
      spanilost se ti po rtech rozlévá, *
      Pán proto požehnal ti na věky.
⁴ Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *
      ve vznešenosti své a nádheře
⁵ do boje vyjeď za věrnost a právo, *
      ať koná divy tvoje pravice!
⁶ Máš ostré šípy, národy se skloní, *
      odpůrci krále klesnou na mysli. –

⁷ Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *
      žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.
⁸ Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †
      a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *
      olejem radosti jak žádného. –

⁹ Tvá roucha voní aloí a myrhou, *
      ze síní slonových ti harfy zní.
¹⁰ Královská dcera v ústrety ti kráčí, †
       královna stojí po tvé pravici, *
       ofirským zlatem skvěle zdobená.

¹¹ Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *
       zapomeň na svůj lid a otcův dům!
¹² Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *
       neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!
¹³ I tyrský lid ti přináší své dary, *
       o přízeň tvou se derou velmoži. –

¹⁴ Královská dcera vchází v plné kráse, *
       perlami, zlatem šat má protkaný.
¹⁵ Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *
       panny její za ní kráčejí.
¹⁶ S radostným jásotem ji přivádějí *
       a dovnitř v králův palác vcházejí. –

¹⁷ Místo svých otců budeš teď mít syny *
       a učiníš je v zemi knížaty.
¹⁸ Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *
       ať na věky tě slaví národy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho.

V. Slovo se stalo tělem.
O. A přebývalo mezi námi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Kronik

     ¹Když David už bydlel ve svém paláci, řekl proroku Nátanovi: "Hle, já bydlím v domě z cedrů, zatímco archa Hospodinovy úmluvy je pod stanovými pokrývkami." ²Nátan odpověděl Davidovi: "Proveď všechno, co máš na srdci, vždyť Bůh je s tebou!"
     ³Ale té noci se Nátanovi ozvalo Hospodinovo slovo: ⁴"Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi nevystavíš dům k přebývání; ⁵vždyť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraele, až do dneška, ale putoval jsem vždy ze stanu do stanu a z příbytku do příbytku. ⁶Kdekoli jsem chodil s celým Izraelem, zmínil jsem se snad slovem některému z izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z cedrů?
     ⁷A nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal; ⁸vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele a zjednal jsem ti jméno, jaké mají ti největší na zemi. ⁹Určil jsem svému izraelskému lidu místo, zasadil jsem ho, aby tam bydlel. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se ho neodváží utlačovat jako dříve ¹⁰a v dobách, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Pokořil jsem všechny tvé nepřátele.
     Oznamuji ti tedy, že Hospodin vystaví dům tobě. ¹¹Až naplníš své dny a vydáš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých synů, a upevním jeho království. ¹²Postaví mi dům a upevním jeho trůn navěky. ¹³Já mu budu otcem a on mi bude synem; svou přízeň mu však neodejmu, jako jsem ji odňal tomu, který byl před tebou. ¹⁴Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navždy a jeho trůn bude pevný navěky."
     ¹⁵Tak mluvil Nátan k Davidovi ve smyslu všech těchto slov a celého toho vidění.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého papeže Lva Velikého

     Velebnost na sebe vzala ponížení, síla slabost, věčnost smrtelnou pomíjivost. A aby mohl být zaplacen dluh tížící naše člověčenství, neporušitelná přirozenost se spojila s přirozeností porušenou, takže, jak to vyžadovalo naše uzdravení, mohl jeden a týž prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus,¹ v jedné přirozenosti zemřít a zároveň v druhé zemřít nemohl.
     Pravý Bůh se tedy narodil v úplné a dokonalé přirozenosti pravého člověka, celý Bůh ze strany Boží, celý člověk ze strany naší. Tím naším nazýváme přitom to, co v nás na počátku Bůh stvořil a co přijal, aby to obnovil. Z toho, co způsobil svůdce a co dopustil svedený člověk, není ovšem ve Spasiteli ani sebemenší stopy. A i když na sebe vzal úděl lidských slabostí, přesto neměl podíl na našich hříších.
     Přijal podobu služebníka,² aniž se poskvrnil hříchem, obohatil lidství, aniž cokoli ubral svému božství. Neboť v onom sebezmaření, v němž se Neviditelný ukázal viditelně a Stvořitel a Pán veškerenstva dobrovolně přijal smrtelnost jako jeden z nás, sestoupilo k nám Boží slitování, aniž utrpěla Boží moc. Nuže ten, který zůstávaje v podobě Boží učinil člověka, v podobě služebníka se stal člověkem.
     Boží Syn tedy sestupuje z nebeského trůnu a vstupuje do této nízkosti světa: aniž se vzdává slávy Otcovy, rodí se novým zrozením do nového řádu.
     Do řádu nového, neboť ač byl ve vlastním božském řádu neviditelný, v našem řádu se stal viditelným, ač byl nepochopitelný, chtěl být pochopen, ač byl dříve než čas, začal být v čase, absolutní Pán veškerenstva zastínil svou nesmírnou vznešenost a přijal existenci služebníka, Bůh, kterého se nemůže dotknout žádné utrpení, neváhal stát se trpícím člověkem a nesmrtelný se podrobil zákonům smrti.
     Nuže ten, který je pravý Bůh, ten je i pravý člověk. V tomto spojení není žádná faleš, když se tu snoubí nízkost člověka s vysokostí Boží.
     Jako se totiž božství nemění slitováním, tak se člověčenství neztrácí důstojností. Obě přirozenosti jsou vzájemně spojeny, ale každá z nich působí, co je jí vlastní: Slovo působí, co přísluší Slovu, člověk koná, co přísluší člověku.
     Jedna přirozenost se skví podivuhodnými skutky, druhá podléhá bezpráví. A jako je Slovo rovno Otci a nemá menší slávu než on, tak člověk neopouští přirozenost našeho rodu.
     Vždy znovu je zajisté třeba říkat: "Jeden a týž je vskutku Syn Boží a vskutku Syn člověka. Bůh proto, že na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh,³ a člověk proto, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.^{4
     1} srov. 1 Tim 2, 5
     ² srov. Flp 2, 7
     ³ Jan 1, 1
     ⁴ Jan 1, 14

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle - přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán.

První kantikum