Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. červenec 2029
Pro OP: Sv. Jana Kolínského, kněze, a druhů, mučedníků, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Noc právě prchla, obzor již se bělá,
zář jitra krášlí triumf bojovníků,
v Gorkumské pláni proudem tryská z těla
krev mučedníků.

Víc a víc roste zástup mučedníků,
nadšená zbožnost bojovníků Krista;
se štítem víry bez porážky stojí
v ukrutném boji.

Volají: Bože, ty člověku dáváš
nebeský chleba; jako hrad přepevný
dal jsi nám, Kriste, Petra víru jistou,
jíž on nás učí.

Šik vznešený již zde vstříc smrti kráčí,
Ježíše vzývá, Marii též zpívá,
se smrtí na rtech Matku svoji volá,
v písni ji zdraví.

Tak poslednímu dni vstříc pospíchají,
nepřátel síla však zlý triumf slaví;
z údů bez úcty pohozených kolem
krev půdu sytí.

Buď Otci sláva, moc a pocta věčná,
též jeho Synu ať zní stejná chvála,
Plameni Duchu svatému též pějme
oslavnou píseň. Amen.

Nebo:

Noc právě prchla, obzor již se bělá,
zář jitra krášlí triumf bojovníků,
v Gorkumské pláni proudem tryská z těla
krev mučedníků.

Slunko již stoupá: to Bůh vzácné hosty
vítá a koupá v nekonečném jase,
v příbytku vlastním věčně zla je zprostí,
v mzdu věčnou dá se.

Tleská i země, též si svatých všímá,
jmen mučedníků vítěznou zvěst šíří,
od pólu k pólu po zásluze hřímá,
chválou jen hýří.

Ó triumfálním věncem vykoupení
svědkové Krista, ženci věčných klasů,
nás pamatujte, tište naše steny,
vyproste spásu.

Buď Otci síla, čest a moc a vláda,
zněj Synu stejná chvála každým časem,
Duchu svatému ať vše píseň spřádá
lahodným hlasem. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

² V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
³ Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

⁴ Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
⁵ Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

⁶ Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
⁷ V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

⁸ Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
⁹ že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

¹⁰ Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
¹¹ ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

¹² Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
¹³ Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
¹⁴ Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

¹⁵ Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
¹⁶ Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
¹⁷ Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    ¹⁸ [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    ¹⁹ Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

²⁰ Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
²¹ Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

²² Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
²³ Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

²⁴ Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
²⁵ Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V. Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
R. Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

     ^15.7V těch dnech řekl Absalom králi: „Dovol mi jít do Hebronu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu. ⁸Tvůj služebník totiž, když bydlel v syrském Gesuru, učinil takovýto slib: Dá-li Hospodin, abych se vrátil do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.“ ⁹Král mu řekl: „Jdi v pokoji.“ A on hned odešel do Hebronu.
     ¹⁰Absalom poslal do všech izraelských kmenů zvědy s rozkazem: „Jakmile uslyšíte polnici, provolejte: Absalom se stal v Hebronu králem!“ ¹¹S Absalomem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů. Byli pozváni, šli bezelstně, nic netušili. ¹²Absalom též poslal pro Achitofela Gilonského, Davidova rádce z jeho města Gilo, zatímco připravoval obětní hody. Spiknutí nabývalo síly a s Absalomem šlo stále více lidu.
     ¹³K Davidovi přišel posel a řekl: „Srdce izraelských mužů jde za Absalomem.“ ¹⁴David pravil všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Utečme pryč, jinak před Absalomem neunikneme; rychle odejděme, aby si nepospíšil a nedostihl nás, nezasáhl nás neštěstím a nevyhubil město ostřím meče.“
     ²⁴A hle, i Sadok a všichni Levité s ním nesli archu Boží úmluvy. Postavili Boží archu a Abjatar obětoval, až úplně všechen lid z města přešel. ²⁵Potom král Sadokovi nařídil: „Dones Boží archu zpět do města. Naleznu-li u Hospodina milost a on mě přivede zpět, dá mi spatřit ji i svůj příbytek. ²⁶Řekne-li: ‚Nelíbíš se mi‘, ať se mnou naloží, jak uzná za dobré.“ ²⁷Dále král knězi Sadokovi řekl: „Ty jsi přece vidoucí. Vrať se pokojně do města i se svým synem Achimaasem a s Jonatanem, synem Abjatarovým; oba vaši synové ať jdou s vámi. ²⁸Hleďte, já se budu zdržovat u brodu v pustině, dokud mi od vás nepřijde nějaká zpráva.“ ²⁹Sadok a Abjatar donesli tedy Boží archu zpět do Jeruzaléma a zůstali tam.
     ³⁰David pak stoupal po svahu Olivové hory, stoupal a plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I všechen lid, který byl s ním, stoupal se zahalenou hlavou, stoupal a plakal.
     ^16.5Když král David přišel do Bachurim – hle, vyšel odtamtud muž ze Saulova příbuzenstva. Jmenoval se Šimej, syn Gerův. Jak se blížil, stále zlořečil ⁶a házel kamení na Davida a na všechny jeho služebníky, ačkoli po jeho pravici i levici šel všechen zbrojný lid a všichni význační bojovníci. ⁷A tak volal Šimej, když zlořečil: „Pryč, pryč, krvežíznivče a ničemo! ⁸Hospodin dal na tebe dopadnout všechnu krev Saulova domu, poněvadž jsi uchvátil království místo něho. Nyní dal Hospodin království do ruky tvého syna Absaloma. Hle, dostal ses do zaslouženého neštěstí, poněvadž jsi krvežíznivec!“ ⁹Tu řekl králi Abišaj, syn Serujin: „Proč má tento mrtvý pes zlořečit mému pánu, králi? Půjdu a srazím mu hlavu!.“ ¹⁰Král však řekl: „Nestarejte se o mně, synové Serujini! Jestliže zlořečí a jestliže mu Hospodin poručil: Zlořeč Davidovi! – kdo smí říci: Proč to děláš?“ ¹¹David pak řekl Abišajovi a všem svým služebníkům: „Hle, můj syn, který vyšel z mých útrob, usiluje o můj život, tím spíše Benjamínovec! Nechte ho zlořečit, jestliže mu to Hospodin poručil. ¹²Snad Hospodin shlédne na mé soužení a splatí mi dobrem za kletbu tohoto dne.“ ¹³A David se svými muži pokračoval v cestě. A Šimej se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu bl. Humberta z Romans o třech řeholních slibech

     Uchopte štít ctností, jímž je trpělivost, která koná divy ve svatých Božích. Vždyť trpělivost působí, že křehká dívka přemůže celý svět: dokonce i bez boje zvítězí nad protivníkem, kochá se v hořkostech světa a libuje si v protivenstvích. Apoštolové se radovali, že směli pro Kristovo jméno trpět příkoří¹.
     Uvážíme-li to dobře, utrpení tohoto času, která snášíme, se nedají srovnat s velikostí utrpení Kristových, našich poklesků, pekelných útrap a nebeských odměn.²
     Proto se naši otcové těšili ze dnů, kdy je Pán pokořoval, a z let, kdy znali jen příkoří.³ Zjevně nám to ukázal blažený Dominik: když procházel místy, kde mu byly nastraženy léčky, lehce si vykračoval a zpíval si. Stejně tak raději pobýval v Carcassone než v Toulouse, protože v Carcassone se mu dostávalo urážek, zatímco v Toulouse poct.
     Příklad trpělivosti nám dal také Job, když říkal: Což jsem neukrýval svou bolest, nebyl jsem tichý a pokojný?⁴ Opravdu ovládl navenek své jednání, aby nedal najevo známku netrpělivosti. Zdržel se nezřízených slov, aby mu ani z úst nevyšla tvrdá slova. Upokojil své srdce, aby sama sebe ani uvnitř nerozrušil.
     Trpělivost je diamant, díky kterému se duše nenechá zlomit obtížemi. Je to lék, který vyhojí každé poranění. Je to štít, který ji obrní, aby nemohla být zraněna. Nikdo nás jistě nebude moci zranit, budeme-li nejprve bojovat v nitru sami proti sobě.
     Zná ovoce soužení ten, kdo vyprošoval odměnu pachatelům bezpráví.
     O tomto ovoci dostatečně svědčí Písmo svaté, když vypráví, že oheň nijak neublížil třem mládencům, jenom je zbavil pout.
     Totéž ukazuje i řemeslo. Kámen je přece uhlazován nebo otesáván proto, aby se mu potom dostalo slavného umístění. Tak i my jsme nyní na světě tepáni, abychom mohli být umístěni v chrámu nebeské vlasti, kde nezazní žádné kladivo. Neboť radost nemůže přijít než po smutku, kterým jsme nyní biti, buď proto, že to vyžaduje naše vina, nebo pro zdokonalení milosti, nebo pro větší slávu. Ach námaho a bolesti, ach blažené slzy, které setře ruka Všemohoucího z očí zarmoucených!
     Nebeské království patří těm, kdo trpí pronásledování pro spravedlnost.⁵ Pronásledování pak obsahuje dvojí, totiž vinu a bolest. Proto je na tom lépe trpící než pronásledující: ten, kdo zraňuje, má vinu, kdežto ten, kdo rány snáší, má jen bolest.
     ¹ Sk 5, 41
     ² srov. Řím 8, 18
     ³ Žl 89 (90), 18 (Vulg.)
     ⁴ Job 3, 26
     ⁵ srov. Mt 5, 10

RESPONSORIUM

Nebo:

Z povzbuzení kněze Origena k mučednictví

     Jestliže jsme přešli ze smrti do života, protože jsme přešli od nevěry k víře, nedivme se, že nás svět nenávidí. Vždyť nikdo, kdo nepřešel ze smrti do života a zůstal ve smrti, nemůže mít rád lidi, kteří přešli z temného domu smrti do budovy postavené z živých kamenů, ve které je světlo života.
     Ježíš položil za nás svůj život. Tak i my jej máme položit – neříkám za něho, ale za nás samotné.¹ Myslím za ty, kdo mají být povzbuzeni naším mučednictvím.
     Křesťané, nastává pro nás doba, kdy máme být oslaveni. Je totiž řečeno: Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého.²
     Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.³ Proto přijměme s největší ochotou Kristova utrpení a ať se nám jich dostane ve velké míře, toužíme- li po hojné útěše, jaké dosáhnou všichni plačící. Nedostane se jí však všem rovnou měrou. Neboť kdyby byla útěcha pro všechny stejná, nebylo by napsáno: Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak také se nám dostává všestranné útěchy.
     Kdo mají s Kristem účast v utrpeních, budou s ním mít i účast v útěše, a to úměrně k utrpením, která s ním sdílejí. Toto se dovídáte od toho, který s důvěrou pravil: Víme, že jako máte účast v našich souženích, tak budete mít účast i na naší útěše.⁴
     Bůh přece říká ústy proroka: V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.⁵ Jaká jiná doba by tedy byla příhodnější, než když pro svou křesťanskou oddanost Bohu jsme vedeni světem v okázalém průvodu se stráží, ale spíš jako vítězové než jako poražení?
     Vždyť Kristovi mučedníci s ním odzbrojují knížata a mocnosti, spolu s ním nad nimi vítězí.⁶ Jako měli účast v jeho souženích, tak aby měli podíl i v tom, co svým utrpením bohatýrsky vybojoval. Jaký je proto jiný den spásy než ten, kdy odcházíte z tohoto světa takovým způsobem?
     Ale snažně prosím, nikomu v ničem nedávejte pohoršení, aby nebyla potupena naše služba, ale ve všem se prokazujte jako Boží služebníci, všestrannou vytrvalostí.⁷ Říkejte si: Co tedy teď mám očekávat, ne-li Pána?
     ¹ srov. Jan 3, 16
     ² Řím 5, 3-5
     ³ 2 Kor 1, 5
     ⁴ 2Kor 1, 7
     ⁵ Iz 49, 8
     ⁶ srov. Kol 2, 15
     ⁷ 2 Kor 6, 3-4

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1

Řada A:  Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, dostane se nám také skrze Krista všestranné útěchy.

Řada B:  Pro Krista vydali svá těla na mučení, aby se stali dědici v domě Božím.

Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)

² Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
      tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
³  Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
    kdy konečně zas přijdu před tvou tvář? –

⁴ Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
      když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
⁵ Duše mi přetéká, když si to představuji, †
      jak pronikal jsem do svatyně Boží *
      za chvalozpěvů svátečního davu. –

⁶ Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
      Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
      toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj! –

⁷ Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
      tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
      a z této hory, která sluje Misar. –

⁸ V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
      tvé vlny, slapy přese mne se valí.
⁹ Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
      s písní se modlím k Bohu svého žití.
¹⁰ Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
       Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
¹¹ Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
       když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
¹² Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
       Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
       toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1

Řada A:  Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, dostane se nám také skrze Krista všestranné útěchy.

Řada B:  Pro Krista vydali svá těla na mučení, aby se stali dědici v domě Božím.

Ant. 2

Řada A:  Pevně se držel pravdy Kristova slova a prolitím krve byl zakotven ve vyznání posvátné víry.

Řada B:  Svatí mají u Boha hojnou odměnu: opravdu zemřeli pro Krista a žijí na věky.

¹ Smiluj se nad námi, Bože všehomíra, a shlédni na nás, *
      a ukaž nám světlo svého slitování.
² Svou bázní pronikni všechny pohany, *
      kteří tě nehledají,
   aby poznali, že není Boha kromě tebe, *
      a aby vyprávěli o tvých mocných činech. –

³ Zdvihni svou ruku na cizí národy, *
      ať vidí tvoji moc!
⁴ A jako jsi před nimi na nás ukázal svou svatost, *
      tak se na nich proslav před našima očima,
⁵ aby tě poznali, jako my jsme poznali, *
      že není Boha mimo tebe, Pane!
⁶ Znovu čiň znamení, opakuj divy, *
⁷     oslav svou pravici, své mocné rámě. –

¹³ Shromáždi všechny Jákobovy kmeny, †
       aby poznali, že není Boha mimo tebe, *
       a aby vyprávěli o tvých mocných činech.
    Dej jim znovu dědictví, *
       jako měli od pradávna.
¹⁴ Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
       nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
¹⁵ Smiluj se nad svým svatým městem, *
       nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
¹⁶ Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
       a svůj lid svou slávou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2

Řada A:  Pevně se držel pravdy Kristova slova a prolitím krve byl zakotven ve vyznání posvátné víry.

Řada B:  Svatí mají u Boha hojnou odměnu: opravdu zemřeli pro Krista a žijí na věky.

Ant. 3

Řada A:  Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.

Řada B:  To jsou ti, kdo přišli z velkého utrpení; roucho si doběla vyprali v Beránkově krvi.

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3

Řada A:  Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.

Řada B:  To jsou ti, kdo přišli z velkého utrpení; roucho si doběla vyprali v Beránkově krvi.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Vyprali svá roucha * v Beránkově Krvi.
R. Vyprali svá roucha * v Beránkově Krvi.
V. A Pán jim dal svaté slavné jméno.
R. V Beránkově Krvi.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Vyprali svá roucha * v Beránkově Krvi.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Jan rozdával lidu proudy milosti, a když se svými druhy dal život za víru, obdržel roucho slávy.

Nebo:
Kéž se Pán rozpomene na naši oběť, kéž v naší žertvě najde zalíbení!

Ant. k Zachariášovu kantiku Jan rozdával lidu proudy milosti, a když se svými druhy dal život za víru, obdržel roucho slávy.

Nebo:
Kéž se Pán rozpomene na naši oběť, kéž v naší žertvě najde zalíbení!

PROSBY
Náš Spasitel Ježíš Kristus přišel, aby vydal svědectví pravdě. Oslavujme ho ve společenství s mučedníky, zabitými pro Boží slovo, a volejme:
     PANE, TEBE CHVÁLÍ ZÁSTUP MUČEDNÍKŮ.

Pro své mučedníky, kteří ti věrně vydávali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,
— dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.
Pro své mučedníky, kteří vyznali víru až k prolití krve,
— dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru.
Pro své mučedníky, kteří na sebe vzali kříž a následovali tě,
— dej nám, Pane, statečně snášet útrapy života.
Pro své mučedníky, kteří vyprali své šaty v tvé krvi a vítězně překonali všechny nástrahy světa,
— dej nám, Pane, ať zvítězíme nad každým pokušením.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, ve svatých mučednících Janovi a jeho druzích jsi nám dal příklad obdivuhodné víry a statečnosti; dopřej nám, prosíme, na jejich přímluvu, ať podle jejich příkladu statečně odoláváme protivenstvím světa a neohroženě vyznáváme svou víru. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie