« Květen 2029 »
Ne Po Út St Čt Pá So

1 2 3 4 5

6 7 8 9 10 11 12

13 14 15 16 17 18 19

20 21 22 23 24 25 26

27 28 29 30 31

30. květen 2029, Středa
4. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 8. týden
Sv. Zdislavy v Čechách a brněnské diecézi památka, nezávazná památka
Pro OP: Sv. Zdislavy z Lemberka, matky rodiny, terciářky, spolupatronky provincie, svátek, slavnost

invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
[Těla a krve Páně]
kompletář po prvních chválách
vigilie

nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. květen 2029
Pro OP: Sv. Zdislavy z Lemberka, matky rodiny, terciářky, spolupatronky provincie, svátek, slavnost

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

Padesát let po smrti Zdislavy z Lemberka napsal kronikář Dalimil ve své kronice svědectví o jejím svatém životě. Zdislava se narodila kolem roku 1220 na Moravě, pravděpodobně v Křižanově. Asi v šestnácti letech se provdala za Havla Markvartice a odešla s ním na hrad Lemberk v severních Čechách. Žila s ním šťastně a vychovala čtyři děti. Spolu se svým manželem založila město Jablonné a v něm klášter dominikánů. Sama se stala členkou třetího řádu. Vynikla jako matka chudých a léčitelka nemocných. Zemřela v lednu roku 1252 a byla pohřbena v klášterním kostele v Jablonném v Podještědí. Svatořečil ji 21. května 1995 Jan Pavel II. Je uctívána jako patronka rodinného života.

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Zda můžem vhodně vyzpívat tvé chvály,
Zdislavo, nám všem vzore zásluh stálý?
Vždyť ty pláš ohněm lásky stravujícím
k všem strádajícím.

Svatý ti příklad do života dali
rodiče, kteří Krista milovali
a od kolébky vedli tebe stále
k Bohu, své skále.

Šťastný tvůj manžel, který získal v tobě
oporu života, štít proti zlobě
i sílu k boji, jehož křesťan věrný
ušetřen není.

Vidělas v chudých a v trpících Pána
jdoucího s křížem; jejich každá rána
pod rukou tvou se hojí, bolest tiší,
mrtví se křísí.

Zdislavo, perlo řádu Dominika,
žárem své lásky vypuď mráz, jenž vniká
do lidských srdcí, zahřej kraje chladné,
v nichž sever vládne.

Ohněm tím zahřej krby našich rodin,
ať planou láskou, jejím ohněm novým,
ať naše mládež pod ochranou Krista
dospívá čistá.

Vykupiteli, věčná buď ti sláva.
Věčnému Otci táž čest ať se vzdává,
ať věčnou chválou Duchu Těšiteli
zní vesmír celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Žalm 18 (19), 2-7
Celá příroda chválí Boha, svého Stvořitele

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
obloha hlásá díla jeho rukou, *
³ den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.

Žalm 44 (45)
Svatba krále

Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)

² Srdce mi kypí radostnými slovy, †
svou píseň nyní králi zazpívám, *
můj jazyk - rydlo rychlopísaře. –

³ Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †
      spanilost se ti po rtech rozlévá, *
      Pán proto požehnal ti na věky.
⁴ Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *
      ve vznešenosti své a nádheře
⁵ do boje vyjeď za věrnost a právo, *
      ať koná divy tvoje pravice!
⁶ Máš ostré šípy, národy se skloní, *
      odpůrci krále klesnou na mysli. –

⁷ Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *
      žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.
⁸ Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †
      a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *
      olejem radosti jak žádného. –

⁹ Tvá roucha voní aloí a myrhou, *
      ze síní slonových ti harfy zní.
¹⁰ Královská dcera v ústrety ti kráčí, †
       královna stojí po tvé pravici, *
       ofirským zlatem skvěle zdobená.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.

Ant. 3 Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.

¹¹ Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *
       zapomeň na svůj lid a otcův dům!
¹² Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *
       neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!
¹³ I tyrský lid ti přináší své dary, *
       o přízeň tvou se derou velmoži. –

¹⁴ Královská dcera vchází v plné kráse, *
       perlami, zlatem šat má protkaný.
¹⁵ Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *
       panny její za ní kráčejí.
¹⁶ S radostným jásotem ji přivádějí *
       a dovnitř v králův palác vcházejí. –

¹⁷ Místo svých otců budeš teď mít syny *
a učiníš je v zemi knížaty.
¹⁸ Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *
ať na věky tě slaví národy.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.

V. Myšlenky mého srdce jsou stále před tebou.
O. Ty jsi, Pane, má pomoc, můj zachránce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

(31, 10–31)

Žena, která ctí Boha

¹⁰Řádnou ženu, kdo ji najde?
Větší cenu má než perly.
¹¹Srdce jejího manžela na ni spoléhá,
o zisk nemá nouzi.
¹²Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu
po všechny dny svého života.

¹³Shání vlnu a len,
pracuje radostnou rukou.
¹⁴Je jako obchodní koráb,
zdaleka přiváží pokrm.
¹⁵Ještě za noci vstává,
připravuje jídlo své rodině,
stravu svým služkám.

¹⁶Obhlíží pole a získá ho,
z výtěžku svých rukou sází vinici.
¹⁷Statečností si opásává boky
a svoje ramena tuží.
¹⁸Pociťuje, že její snaha je výnosná,
v noci jí nehasne lampa.

¹⁹Svýma rukama sahá po kuželi,
její prsty se chápou vřetena.
²⁰Svou dlaň otvírá ubožákovi,
své rámě nabízí chudákovi.
²¹Nebojí se o svůj dům, když sněží,
vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z jejího domu.

²²Zhotovuje si přikrývky,
oděna je v kment a purpur.
²³Její manžel je u brány ve vážnosti,
když zasedá s předními muži města.
²⁴Tká a prodává jemná roucha,
opasky dodává kupci.

²⁵Zdobí se silou a vážností,
s úsměvem hledí vstříc budoucnosti.
²⁶V moudrosti otvírá svoje ústa,
na jazyku má laskavé poučení.
²⁷Bdí nad chováním své rodiny,
v zahálce nejí svůj pokrm.

²⁸Její synové se dostávají na přední místa, a proto ji chválí,
též její muž, a proto jí žehná:
²⁹„Zdatně si vede mnoho žen,
ty však je předčíš všechny!“

³⁰Půvab zklame, krása prchne,
zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.
³¹Dejte jí z výtěžku jejích rukou,
neboť u bran ji chválí její díla.

RESPONSORIUM

Srov. Př 31,17.18; srov. Žl 45 (46), 6

O. Statečností si opásává boky a svoje ramena tuží, * její lampa nikdy nezhasne.
V. Bůh je s ní, proto se nezhroutí nikdy, s časným úsvitem Bůh jí na pomoc chvátá. * Její lampa nikdy nezhasne.

RESPONSORIUM

O. Hle, pomocnice sklíčených, uzdravení nemocných, světa div, vznešená matka Zdislava, pohřbená po přesvatém životě v chrámu svatého Vavřince. * V životě i po smrti proslavená zázraky, aleluja.
V. Jako patronku svého národa vzývají tě věřící, která v Jablonném odpočíváš. * V životě i po smrti proslavená zázraky, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu papeže Pavla VI.

(Ad episc. Litomericensem, 15 aprilis 1971: ex originali)

Chvála blahoslavené Zdislavy

     Zbožná úcta a radostná oslava nebešťanů je vždy i pro nás vynikající příležitostí, abychom aspoň v duchu a v myšlenkách, když jsme snad tělem vzdáleni, navštívili ona místa, kde jsou s vírou uctíváni světci buď proto, že se tam narodili, nebo že se tam proslavili svými skutky, anebo že jsou tam pochováni.
     Blahoslavená Zdislava je ozdobou českých zemí. Tam se narodila ze vznešeného rodu, tam žila křesťanským životem a tam byla s velkou úctou i pochována. Vynikající ctnosti této ženy, její způsob života a pozoruhodné činy nejenže odpovídají zřejmě dnešním potřebám, ale též mocně vábí všechny křesťany k ochotnému následování.
     Jako žena a matka byla ve své rodině vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů; jako dcera církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia; jako občanka byla dobroditelkou stále pohotovou pomoci strádajícím; Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i doma.
     Vybízíme tedy všechny, aby hleděli na tento vynikající vzor svatého života a uvažovali o něm. Neboť lidé naší doby tu mohou nalézt následováníhodný ideál ctnosti, řád lásky a výzvu ke křesťanskému životu.

RESPONSORIUM

O. Hle, pomocnice sklíčených, uzdravení nemocných, světa div, vznešená matka Zdislava, pohřbená po přesvatém životě v chrámu svatého Vavřince. * V životě i po smrti proslavená zázraky.
V. Jako patronku svého národa vzývají tě věřící, která v Jablonném odpočíváš. * V životě i po smrti proslavená zázraky.
Nebo:

Z pastýřského listu litoměřického biskupa Štěpána Trochty

(28. 8. 1970: k 750. výročí narození a křtu blažené Zdislavy)

Zdislavin svatý zjev spojuje domácí tradici i katolickou univerzalitu

     V drsných dobách českého středověku narodila se roku 1220 na moravském Křižanově dobrým rodičům dcerka. Kronikář Jindřich z blízkého cisterciáckého kláštera o tom zaznamenal: „Tito dva manželé – Přibyslav a Sibyla – zrodili tři překrásné dcery, kterým se v pozdějších letech dostalo veliké chvály. První z těch tří dcer se jmenovala Zdislava.“
     Zdislavina otce charakterizuje týž kronikář takto: „Pro svět byl rytířem pan Přibyslav, v nitru však mnichem.“ Pan Přibyslav byl důvěrníkem českého krále Václava I. a zastával v Brně nejvyšší správní funkce. A jako věrně sloužil českému panovníkovi, tak miloval i Kristovu Církev.
     Zdislavina matka Sibyla pocházela pravděpodobně ze Sicílie. Patřila k dvorním dámám české královny Kunhuty, které zval panovník na svůj dvůr, aby se vdávaly za české šlechtice a svým vzděláním a jemností pomáhaly zušlechtit mravy tehdejšího českého prostředí. Zmíněný kronikář píše o paní Sibyle, že „oddaně sloužila Kristu“.
     Statečnost, věrnost a láska k domácímu prostředí, zděděná po otci, se v Zdislavě harmonicky prolíná se světovým rozhledem a univerzální vzdělaností, jakou přinesla z kulturního jihu její matka. Zdislavin svatý zjev spojuje domácí tradici i katolickou univerzalitu.
     Po šťastném dětství, ve kterém se tak ráda oddávala modlitbě, že se dokonce pokusila žít v křižanovských lesích jako poustevnice, vdala se Zdislava ve věku asi 15 let za severočeského šlechtice Havla Markvarta. Odešla s ním na jeho hrad Lemberk. Poněvadž byla od malička zvyklá plnit své povinnosti vůči Bohu i bližnímu, plnila je i vůči svému manželovi. Narodily se jim čtyři děti, které s příkladnou péčí křesťansky vychovávala.
     Jako paní domu vyučuje Zdislava své děti i služebnictvo Kristově nauce, ujímá se pocestných, nemocných a duchovně i hmotně chudých, kterým obětavě slouží. Je dobroditelkou a duchovním světlem severočeského kraje, kde ji lid nazývá matkou chudých.
     Po příchodu dominikánů do našich zemí rozpoznala Zdislava v Řádu bratří kazatelů obrodné hnutí tehdejšího křesťanského světa a stala se podle všeho členkou třetího řádu dominikánské rodiny. Se svým manželem buduje pro dominikány chrám a klášter v Jablonném a v Turnově. Podle jednoho záznamu přinášela zedníkům stavivo vlastníma rukama. Jde-li o věc Boží, neštítí se žádné práce, námahy ani oběti. Je to vzorná laická apoštolka, sociální a charitativní pracovnice.
     Zdislava dosahuje křesťanské dokonalosti skoro ve věku Kristově, kdy umírá roku 1252.
     Zdislava je mladičká manželka, na kterou doléhají domácí i veřejné starosti. Ale protože se modlí a je plná Ducha svatého, umí uvést v soulad svou veřejnou činnost s domácími povinnostmi manželky, matky i paní domu tak, že jedno není na úkor druhého, ale vše tvoří harmonický celek svatého života. Proto je vzorem manželek, matek i vychovatelek.

RESPONSORIUM

O. Přibyslav a Sibyla zrodili tři překrásné dcery, * kterým se v pozdějších letech dostalo veliké chvály.
V. První z těch tří dcer se jmenovala Zdislava. * Kterým se v pozdějších letech dostalo veliké chvály.
Nebo:

Z listu magistra řádu bratra Aniceta Fernandeze u příležitosti 750. výročí narození blahoslavené Zdislavy

(Romæ, 26. 6. 1971)

Žila bez poskvrny v duchu svatého apoštola Pavla

     Zdislava, narozená z ušlechtilého a zbožného rodu na Moravě, posvětila sebe i celý svůj život ve stavu manželském. Zcela a navždy se oddala v sloužící lásce Bohu a svým drahým, totiž své rodině, manželovi a potomstvu, nikoli malému. Tyto rodinné vazby jí nijak nepřekážely, nýbrž ji dokonce silně uschopňovaly, aby velkodušně pomáhala také všem chudým, nemocným a sklíčeným.
     Světlo pro duši a statečnost pro srdce čerpala blahoslavená Zdislava z promluv bratří kazatelů, jejichž řád se obdivuhodně šířil po celém světě. Do českých a moravských zemí jej přinesli polští bratří, svatý Hyacint a blahoslavený Česlav. Zdislava byla dobře vychována v duchovním životě a apoštolském poslání nového řádu tak horlivými učiteli, kteří přijali prorocký oheň zároveň s řeholním rouchem z rukou samého svatého patriarchy Dominika. Žila bez poskvrny¹ v duchu svatého apoštola Pavla, jak to jasně dotvrzují soudobá svědectví.
     Neuhasitelná horlivost o dominikánský řád a apoštolský oheň, který zanítili v prahnoucím srdci Zdislavině svatí polští bratří Hyacint a Česlav jako následovníci svatého otce Dominika, přiměly Zdislavu k založení konventu bratří kazatelů v jejím městě Jablonném a k jeho vybavení dostačující podporou. Konvent stojí dodnes. V kryptě přilehlého kostela se uchovává tělo blahoslavené Zdislavy, uctívané veškerým lidem.
     I když uplynula od Zdislaviny doby staletí, příklad „paní z Jablonného“, jak jí říkali, zůstává nadále živý, přitažlivý a časový. Největší chválu si zaslouží pro svůj příkladný manželský život; je velebena jako svědomitá manželka a skvělá matka. Není divu, že se úcta Zdislavy, která se ihned po její smrti projevila, rozšířila z Čech, kde zemřela, téměř po celém světě, a ona ozdobena poctou „blahoslavené“ a vynikající svou lidskostí a blahovůlí se přimlouvala za ty, kdo ji vzývali s vírou a vytrvalostí.
     Zdislava nemůže nepamatovat na celou Církev ani na řád, který za svého pozemského života tak silně milovala. Především však nejenže zachraňuje rodiny, jejichž svazky a pouta se dnes z tolika neblahých příčin uvolňují, nýbrž svým zjevem přímo vyzvedá a posiluje důstojnost ženy a přirozené poslání matky, které pod záminkou emancipace jsou nezřídka degradovány a dostávají se do ponižujícího otroctví.
     Po právu tedy je nám milé oslavovat spolu s naším svatým otcem Dominikem věrnou a příkladnou dceru řádu a naši líbeznou sestru blahoslavenou Zdislavu, a prohlásit o ní, co čteme v Písmu svatém o statečné Juditě: Požehnaná ty, dcero, od Pána, nejvyššího Boha, nade všechny ženy na zemi! Požehnaný Pán, který tvé jméno tak zvelebil, že nevymizí tvá chvála z úst lidí, ale budou pamětlivi Pánovy pomoci na věky, žes pro ně, pro tíseň a svízele svého národa nešetřila svého života, ale přispělas mu na pomoc, aby nezahynul před obličejem našeho Boha.² A dále: Ty jsi sláva Jeruzaléma, tys radost Izraele a chlouba našeho lidu! Neboť jsi jednala zmužile a tvé srdce došlo posily, žes milovala čistotu. Proto tě také ruka Páně posílila, a proto budeš požehnaná na věky!³
     ¹ srov. Flp 2, 14; 1 Tim 6, 14
     ² Jdt 13, 18a.19-20
     ³ Jdt 15, 9-10

RESPONSORIUM

O. Svatá Zdislavo, vypros nám u Pána, aby náš řád zůstal vždy věrný svému poslání. * Aby se všichni bratří a sestry drželi jak v nauce, tak v jednání správné cesty a trvale plnili své sliby Bohu.
V. Aby neúnavně rozdávali poklady vědění a moudrosti k oslavě Boží a záchraně duší. * Aby se všichni bratří a sestry drželi jak v nauce, tak v jednání správné cesty a trvale plnili své sliby Bohu.
Nebo:
O. Pamatuj, svatá Zdislavo, na naši českou provincii, jejíž kořeny jsi zapouštěla v zemi. * Učiň svou přímluvou, ať stále novými plody ctností a svatosti dosahuje vrcholů nebe.
V. Ať neustále žije, roste a vzkvétá a věrně setrvává ve svatém povolání. * Učiň svou přímluvou, ať stále novými plody ctností a svatosti dosahuje vrcholů nebe.
Nebo:

Z homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci paní Zdislavy

(Homilia Olomucii habita die 21 Maii 1995 ob decretos Zdislava de Lemberk et Ioanni Sarkander Sanctorum caelitum honores. AAS 88 [1995], str. 159–160)

     Život svaté Zdislavy, která se narodila ve třináctém století na Moravě a žila v severních Čechách, se vyznačuje mimořádnou schopností obětovat se pro druhé. Dosvědčuje to zvláště její rodinný život, kde jako manželka hraběte Havla z Lemberka byla podle slov mého ctihodného předchůdce Pavla VI. vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů. Dotvrzuje to pak i její horlivá služba na poli charitativním, zvláště u lůžka umírajících, kterým věnovala vždy tak velkou péči a starostlivost, že je dodnes vzpomínána jako „uzdravovatelka“.
     Svatá Zdislava, která intenzivně žila spiritualitou dominikánské terciářky, uměla sama sebe učinit darem, po vzoru Ježíšových slov: Blaženější je dávat než brát. A to je to tajemství oné velké sympatie, kterou její postava stále vzbuzovala už za života, stejně tak jako i po smrti, až do dnešní doby. Její příklad je mimořádně aktuální zvláště s přihlédnutím k hodnotě rodiny, která – jak nás ona sama učí – musí být otevřena Bohu, daru života a potřebám chudých. Naše světice Zdislava je zářným svědkem „evangelia rodiny“ a „evangelia života“, které se církev snaží, víc než kdy jindy, šířit na přechodu z druhého do třetího tisíciletí křesťanství.
     Rodiny v Čechách a na Moravě, vy jste nedocenitelným pokladem tohoto národa a právě napodobováním svých světců a světic se stáváte tím, čím jste už byly v plánu Božím! A ty, Zdislavo z Lemberka, ty dobrá, statečná, milosrdná a zbožná matko, veď rodiny své vlasti a celého světa k tomu, aby stále hlouběji poznávaly své poslání, aby byly hotovy rozdávat se!

RESPONSORIUM

O. Vykonala před Bohem veliké skutky a chválila Pána celým svým srdcem. * Ať všem lidem vyprošuje požehnání od Boha.
V. Hle, žena bezúhonná, která upřímně ctila Boha, zdržovala se všeho zlého a vytrvala ve své nevinnosti. * Ať všem lidem vyprošuje požehnání od Boha.

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

PSALMODIE

Ant. 1 Skládala svou naději v Boha a vytrvale se modlila.

Žalm 62 (63), 2-9
Duše žízní po Bohu

Hledá Boha, kdo odkládá skutky temnoty.

² Pane, můj Bože, tebe jen hledám, *
      po tobě žízní celá má duše,
   po tobě umdlévá touhou mé tělo, *
      tak jako vyprahlá žíznivá země.
³ Tolik tě toužím ve svatyni spatřit, *
      abych moh' vidět tvou moc a tvou slávu!
⁴ Vždyť tvá milost je lepší než život, *
      proto mé rty ti zpívají chválu. –

⁵ Tak tě chci velebit, co živ budu, *
      ve jménu tvém jenom ruce spínat.
⁶ Duše má bude jak morkem se sytit, *
      jásavě budou tě chválit má ústa.
⁷ Když v lůžku za noci na tebe myslím, *
      rozjímám o tobě za nočních bdění,
⁸ neboť ty stal ses mi pomocníkem, *
      v stínu tvých křídel radostně plesám. –

⁹ Přilnul jsem k tobě celou svou duší, *
ty mě svou pravicí podpíráš mocně.

¹⁰      [Kdo však mi bez příčin záhubu strojí,*
         ti se propadnou do hlubin země,
¹¹      ti budou vydáni napospas meči,*
         ti se kořistí šakalů stanou.
¹²      Král pak se bude radovat v Bohu, +
         oslaven bude, kdo přísahal na něj,*
         protože lhářům se zacpou ústa.]

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Skládala svou naději v Boha a vytrvale se modlila.

Ant. 2 Moudrá žena budovala svůj dům, šla čestně životem, chválila Pána.

Kantikum
Všechno tvorstvo chválí Boha

Dan 3, 57-88. 56

Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte. (Zj 19, 5)

⁵⁷ Velebte Pána, vy díla Páně, *
věčně ho chvalte a oslavujte!
⁵⁸ Velebte Pána, andělé Páně, *
⁵⁹ nebesa nebes, velebte Pána! –

⁶⁰ Velebte Pána, nebeské vody, *
⁶¹ mocnosti všechny, velebte Pána!
⁶² Velebte Pána, měsíci, slunce, *
⁶³ vy hvězdy na nebi, velebte Pána! –

⁶⁴ Velebte Pána, vy deště a rosy, *
⁶⁵ bouře a vichry, velebte Pána!
⁶⁶ Velebte Pána, ohni a žáre, *
⁶⁷ mrazy a vedra, velebte Pána! –

⁶⁸ Velebte Pána, lijáky, sněhy, *
⁶⁹ ledy a zimy, velebte Pána!
⁷⁰ Velebte Pána, sněhy a jíní, *
⁷¹ vy dny a noci, velebte Pána! –

⁷² Velebte Pána, světlo i temno, *
⁷³ blesky a mraky, velebte Pána!
⁷⁴ Okrsku zemský, zvelebuj Pána, *
věčně jej chval a oslavuj jej! –

⁷⁵ Velebte Pána, vy hory a vrchy, *
⁷⁶ všechno, co na zemi pučí, chval Pána!
⁷⁷ Velebte Pána, prameny vody, *
⁷⁸ moře a řeky, velebte Pána! –

⁷⁹ Velebte Pána, zvířata moří, †
       jakož i vše, co se ve vodách hýbe, *
⁸⁰      nebeští ptáci, velebte Pána!
⁸¹ Pána chval, zvěři divá i krotká, *
⁸²      rody všech lidí, velebte Pána! –

⁸³ Izrael ať vždy jen velebí Pána: *
věčně ho chvalte a oslavujte!
⁸⁴ Velebte Pána, vy kněží Páně, *
⁸⁵ sluhové Boží, velebte Pána! –

⁸⁶ Chvalte jej, věrní, duší i duchem, *
⁸⁷ zbožní a pokorní srdcem, ho chvalte!
⁸⁸ Velebte Pána, Ananiáši, Azariáši a Misaeli, *
věčně ho chvalte a oslavujte! –

    Otce i Syna i svatého Ducha *
       velebme věčně a oslavujme.
⁵⁶ Pane, tys veleben na klenbě nebes, *
       na věky chválen a oslavován.

(Na konci tohoto kantika se nepřipojuje zakončení Sláva Otci.)

Ant. 2 Moudrá žena budovala svůj dům, šla čestně životem, chválila Pána.

Ant. 3 Její synové ji chválí, její muž jí žehná.

Žalm 149
Jásot svatých

Synové Církve, synové nového lidu, ať jásají nad Kristem, svým králem. (Hesychios)

¹ Zazpívejte Pánu novou píseň, *
      ať zní jeho chvála v obci zbožných!
² Izrael ať raduje se z Tvůrce, *
      děti Siónu ať Krále chválí!
³ Slaví jeho jméno v chorovodech, *
      na bubny a citery mu hrají!
⁴ Pán v svém lidu našel zalíbení, *
      vítězstvím on věnčí ponížené.
⁵ Ať se věrní mocně zaradují, *
      ať i na svých ložích zaplesají! –

⁶ V hrdle svém ať Boží chválu mají, *
      v ruce jílec dvousečného meče,
⁷ aby mohli pohanům se pomstít, *
      aby vyřkli tresty nad národy,
⁸ uvázali v pouta jejich krále, *
      do okovů jejich přední muže,
⁹ naplnili na nich psané právo. *
      To je oslavou všech jeho zbožných.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Její synové ji chválí, její muž jí žehná.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 12, 1–2

Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. S časným úsvitem * Bůh jí na pomoc chvátá.
R. S časným úsvitem * Bůh jí na pomoc chvátá.
V. Bůh je s ní, proto se nezhroutí nikdy.
R. Bůh jí na pomoc chvátá.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. S časným úsvitem * Bůh jí na pomoc chvátá.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Světlo Zdislavy, paní svatého života, tak svítilo před lidmi, že viděli její dobré skutky a chválili za ně Otce, který je v nebesích.
Nebo:
Slunce vycházející na výšinách Páně, to je krása dobré ženy v uspořádaném domě.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

PROSBY
Se svatou Zdislavou chvalme našeho Spasitele a vzývejme ho:
BUĎ S NÁMI, PANE JEŽÍŠI.

Pane Ježíši, svatá Zdislava ti sloužila v chudých a nemocných,
— dej, ať i my v trpících poznáváme tebe.
Pane Ježíši, svatá Zdislava se nevzdalovala od tebe při svých každodenních pracích,
— nauč nás spojovat práci s modlitbou.
Pane Ježíši, tys nazval bratrem, sestrou i matkou všechny, kdo konají tvou vůli,
— učiň, ať se ti ustavičně líbíme slovy i skutky.
Pane Ježíši, tys chtěl, aby svatá Zdislava stála u kolébky české dominikánské provincie jako její matka,
— dej, ať pod její ochranou vzkvétá dominikánský život v naší vlasti.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, tys naučil svatou Zdislavu jít cestou dokonalosti plněním povinností manželského života a skutky blíženské lásky; prosíme tě, dej na její přímluvu, ať se všechny rodiny obnovují a vzkvétají svědectvím křesťanských ctností. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Bože, tys dal svaté Zdislavě milost, že svou mysl neustále povznášela k tobě, ustavičně o tobě rozjímala, a svědomitě pečovala o své bližní; na její přímluvu dej, ať i my horlivě usilujeme o nadpřirozené hodnoty a lásku projevujeme dobrými skutky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.

Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. květen 2029Pro OP: Sv. Zdislavy z Lemberka, matky rodiny, terciářky, spolupatronky provincie, svátek, slavnost

30. květen 2029
Pro OP: Sv. Zdislavy z Lemberka, matky rodiny, terciářky, spolupatronky provincie, svátek, slavnost