[ nová verze ]
8. únor 2029, Čtvrtek
1. týden žaltáře
První mezidobí, 5. týden Sv. Jeronýma Emilianiho, nezávazná památka Sv. Josefíny Bakhity, panny, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 8. únor 2029 Sv. Jeronýma Emilianiho, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se roku 1486 v patricijské rodině v Benátkách. V pětadvaceti letech se jako voják dostal do zajetí, rozhodl se skoncovat s dosavadním
dobrodružným životem a dát se do služeb sirotků, chudých a nemocných. Založil řeholní společnost věnující se soustavně této péči. Jejich prvním sídlem byla
Somasca u Bergama v severní Itálii. Při ošetřování nemocných se nakazil morem a zemřel 8. II. 1537 v Somasce. V roce 1767 byl prohlášen za svatého a v roce 1928
za patrona sirotků a opuštěné mládeže.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Koruno výšin, Ježíši,
od věků pravdo nejhlubší,
ty služebníku věrnému
udílíš věčnou odměnu.
Prosíme snažně, dej i nám
zvlášť k jeho mocným přímluvám
svou milost s odpuštěním svým
a zbav nás okovů všech vin.
On nelnul nikdy k marnostem
a tak žil v žití pozemském,
aby si duší horlivou
získal svou lásku jedinou.
Kriste, tys nejvlídnější Král,
kterého on vždy vyznával,
a zdeptal vůdce zpupného
i jeho sluhu každého.
Vírou i ctnostmi se vždy skvěl,
trvale na modlitbách dlel.
Zkrotiv své údy střídmostí
byl pozván k věčné slavnosti.
Ať Bohu Otci sláva zní
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Žalm 18, 31-51
Poděkování za záchranu
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8, 31)
IV
31 Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
výroky Páně tříbeny v ohni, *
on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
32 Vždyť kdo je Bůh než jedině Pán, *
kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
33 Bůh, který silou mě opásal, *
cestu mou ochránil od úhony.
34 Jelení hbitost mým krokům dal, *
on mi dal kráčet po výšinách.
35 Ruce mé učil bojovat, *
paže mé napínat kovové luky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
V
36 Svou pomoc dals mi za můj štít, †
pravice tvá mě podepírá, *
silným mě činí, že ty jsi se mnou.
37 Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
abych si kotník nepodvrtl.
38 Nepřátele jsem dohonil, *
neucouvl, až jsem je pobil.
39 Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
zůstali ležet u mých nohou.
40 Tys k boji silou mě opásal, *
podlehnout dals mým protivníkům, –
41 zahnals mé odpůrce na útěk, *
dopřáls mi za jejich záští je zničit.
43 Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
rozšlápl jako na cestě bláto.
44 Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
tys mi dal vládu nad národy.
Podrobil se mi i neznámý lid, *
45 poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
46 Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
s chvěním své hradby opouštějí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
VI
47 Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
Veleben budiž Bůh, má spása!
48 Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, *
který mi národy podrobuje!
49 Před odpůrci mě zachránil, †
vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
vytrhl z rukou násilníka. –
50 Za to tě v národech oslavím, *
písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
51 Pán svému králi byl milostiv, †
vyvýšil svého pomazaného, *
Davida i jeho potomstvo navždy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
V.
Otevř mé oči, Pane, ať sleduji bděle.
R.
Podivuhodné zákony tvoje.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
4, 8-31
Stará úmluva rodí k otroctví – nová ke svobodě
Kdysi jste ve své neznalosti Boha otročili bohům, kteří ve skutečnosti vůbec bohové nejsou.
Teď však, když jste Boha poznali, či spíše: když Bůh poznal vás, jak se
můžete zase vracet k slabým a nuzným počátkům a chtít jim znova otročit? Slavíte dni a měsíce,
doby a roky. Bojím se o vás, aby všechno moje lopocení u vás nebylo nadarmo.
Prosím vás, bratři: Buďte takoví, jaký jsem já; vždyť i já jsem byl takový,
jací jste vy. V ničem jste mi neublížili. Víte přece, že jsem byl nemocen,
když jsem vám poprvé hlásal evangelium. Byla to pro vás zkouška, když jste mě viděli
v takovém tělesném stavu. A přesto jste mě s pohrdáním neodmítli,
ale přijali jste mě jako Božího posla, jako samého Krista Ježíše.
Kam se podělo to vaše tehdejší nadšení? Vždyť o vás mohu dosvědčit,
že byste si vlastní oči vyloupali a mně je dali, kdyby to bylo možné.
Stal jsem se vaším nepřítelem proto, že vám říkám pravdu? Ti lidé si vás horlivě všímají,
ale nemají dobré úmysly. Rádi by vás odloučili od nás, abyste se stali jejich horlivými
přívrženci. Je to dobré, když si druhého někdo horlivě všímá, ovšem v dobrém a vždycky.
Já jsem to dělal nejenom na tu chvíli, dokud jsem byl u vás. Moje děti,
znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. A přál bych si,
abych byl nyní u vás a mohl s vámi mluvit přímo, protože si s vámi nevím rady.
Řekněte mi vy, kteří chcete žít pod Zákonem: Neslyšíte, co Zákon říká? Stojí přece v Písmu:
"Abrahám měl dva syny; jednoho z otrokyně, druhého z manželky svobodné."
Syn z otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z manželky svobodné však na základě zaslíbení.
To v sobě tají ještě něco jiného: Ty dvě ženy představují dvě úmluvy; první z hory
Sinaje – ta rodí k otroctví: to je Hagar. Hagar znamená horu Sinaj, která je v Arábii.
To se dobře hodí na nynější Jeruzalém, protože ten se svými dětmi žije v otroctví. Jeruzalém,
pocházející shora, je však svobodný – a to je naše matka. Je totiž psáno:
„Raduj se neplodná, kterás nerodila,
jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti.
Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná,
více než ta, která má muže.“
A vy, bratři, jste jako Izák děti zaslíbení. Ale jako tehdy ten narozený způsobem
přirozeným pronásledoval narozeného způsobem nadpřirozeným, tak je tomu i teď. Co však říká Písmo?
„Vyžeň otrokyni i jejího syna; nebude přece dědit syn otrokyně se synem manželky svobodné!“
Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné.
RESPONSORIUM
Srov. Gal 4, 28.31; 5, 1; 2 Kor 3, 17
O.
Jsme jako Izák děti zaslíbení. Proto nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné. *
To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus.
V.
Pán je duch a kde je duch Páně, tam je svoboda. *
To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Jeronýma Emilianiho spolubratřím
(Venetiis, die 21 iunii 1535)
Musíme spoléhat pouze na Boha
Nejmilejší bratři v Kristu, synové Společnosti služebníků chudých!
Váš nehodný otec vás zdraví a vybízí vás, abyste vytrvali v Kristově lásce a věrném zachovávání jeho přikázání, jak jsem vám slovem i skutkem
ukázal, když jsem byl s vámi, aby tak skrze mne byl ve vás oslaven Pán.
Naším cílem je Bůh, pramen všeho dobra, a jak se modlíme v naší modlitbě, my musíme spoléhat pouze na něho, a ne na někoho jiného. A náš
dobrotivý Bůh chtěl rozhojnit vaši víru (bez ní, jak říká evangelista, nemůže ani Kristus činit mnohá znamení)1 a vyslyšet vaši
modlitbu, když se rozhodl učinit vás chudými, ztrápenými, sklíčenými, unavenými a ode všech zhrzenými, zbavenými i tělesné přítomnosti vašeho
ubohého, milovaného a drahého otce, i když ne jeho ducha.
Proč vás chtěl mít takovými, ví jen on sám. Přesto můžeme vypozorovat tři důvody. Předně vám tím zajisté náš požehnaný Pán připomíná, že vás chce
připočíst mezi své milované, jestliže vytrváte na cestě, kterou jste nastoupili; tak totiž jednal se svými přáteli a učinil je svatými.
Další důvod je ten, že usiluje, abyste vždy více spoléhali jen na něho, a ne na jiné, neboť jak jsem řekl, Bůh nečiní své velké skutky na těch,
kdo se zdráhají vkládat svou veškerou víru a naději výlučně do něho, ale vylévá plnost své lásky na ty, kdo vynikají velkou vírou a nadějí, a těm
činí veliké věci.2 Takže, budete-li vyzbrojeni vírou a nadějí, Bůh, který ponížené povyšuje, učiní i s vámi veliké věci.
Když vám proto bere mne nebo kohokoli jiného, kdo je vám milý, dává vám na vybranou jednu ze dvou možností: buď slevíte ze své víry a vrátíte se
k pozemským věcem, nebo zůstanete ve víře pevní a Bůh ve vás najde zalíbení.
A konečně důvod třetí: Bůh si vás chce vyzkoušet jako zlato v ohni.3 Příměsi zlata oheň stravuje, zatímco dobré zlato zůstává a nabývá
na ceně. Stejným způsobem nakládá Bůh s dobrým služebníkem, který i v soužení v Boha doufá a neochvějně v Bohu setrvává. Takového drží Bůh zpříma
a to, co z lásky k němu ten člověk opustil, nahrazuje mu stonásobně už zde na světě a v budoucnu mu za to odplatí životem věčným.4
Tímto způsobem jednal Bůh se všemi svatými. Tak si počínal vůči izraelskému národu poté, co tolik vytrpěl v Egyptě: nejenže jej odtud pomocí
tolika divů vyvedl a živil jej na poušti manou, ale také mu dal zemi, kterou mu zaslíbil. Jestliže tedy budete i vy přes všechna pokušení stát
pevně ve víře, dá vám Pán pokoj a odpočinutí, dočasně už na tomto světě, navěky na onom.
1 srov. Mk 6, 5
2 srov. Lk 1, 49.52
3 srov. 1 Petr 1, 7
4 srov Mt 19, 29; Mk 10, 30
RESPONSORIUM
Srov. 1 Petr 3, 8. 9; Řím 12, 10-11
O.
Buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o druhého, milosrdní a pokorní. *
Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.
V.
V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého, v horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu. *
Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.
PSALMODIE
Ant. 1 Vzhůru, moje harfo, já jitřenku teď probudím.
Žalm 56 (57)
Ranní modlitba v soužení
Tento žalm zpívá o utrpení Páně. (Sv. Augustin)
2 Smiluj se, Bože, nade mnou se smiluj, *
neboť se k tobě utíkám!
V stínu tvých křídel hledám útočiště, *
až pohroma se přežene.
3 O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, *
k Bohu, jenž pro mne činí vše: –
4 ať z nebe zasáhne a pomůže mi, *
mé úkladníky zahanbí!
Svou milostí a věrností *
on zachraňuje život můj.
5 Já musím spávat uprostřed lvích šelem, *
co dravě lidi hltají.
Jsou jejich zuby oštěpy a šípy *
a jejich jazyk ostrý meč. –
6 Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *
po celé zemi slávu svou! –
7 Oni mým nohám nastražili léčky, *
oni mou duši sklíčili,
přede mnou přímo kopali mi jámu, *
až do ní sami upadli. –
8 Je odhodláno moje srdce, Pane, †
je odhodláno srdce mé, *
zpívat ti chci a v struny hrát.
9 Vzhůru má duše! Vzhůru moje harfo! *
Já jitřenku teď probudím.
10 Slavit tě budu před národy, Pane, *
chválit tě mezi pohany.
11 Neboť tvá dobrota až k nebi sahá *
a věrnost tvá až do oblak. –
12 Svou vznešenost zjev, Pane, na nebesích, *
po celé zemi slávu svou!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Vzhůru, moje harfo, já jitřenku teď probudím.
Ant. 2 Mými dary, praví Pán, se nasytí můj lid.
Kantikum
Štěstí vysvobozeného lidu
Jer 31, 10-14
Ježíš musel zemřít, aby rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno. (Jan 11, 51. 52)
10 Slyšte, národové, slovo Páně *
a zvěstujte je dalekým ostrovům!
A řekněte: „Ten, kdo Izraele rozptýlil, shromáždí ho *
a bude ho střežit jak pastýř své stádo.“ –
11 Neboť Pán vykoupí Jákoba, *
vysvobodí ho z ruky mocnějšího.
12 S jásotem přijdou na horu Sión, *
rozběhnou se za Božími dary;
za obilím, vínem a olejem, *
za mláďaty bravu a skotu.
Jejich duše bude jak zavlažená zahrada *
a už nebudou hladovět. –
13 Tehdy se radostí roztančí panna, *
mládež i starci se rozveselí.
Jejich smutek obrátím v radost, *
potěším je a bědy jim proměním v jásot.
14 Kněží se potěší nad obětním tukem, *
mými dary se nasytí můj lid.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Mými dary, praví Pán, se nasytí můj lid.
Ant. 3 Velký je Pán a nejvýš hoden chvály ve městě Boha našeho.
Žalm 47 (48)
Poděkování za Boží ochranu
Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém. (Zj 21, 10)
2 Velký je Pán a nejvýš hoden chvály *
ve městě Boha našeho.
3 Vznosně se tyčí jeho svatá hora, *
je všemu světu k potěše;
ten sever nejzazší, ta hora Sión, *
to město krále mocného.
4 Pán, který sídlí v jeho hradních věžích, *
je jeho hradbou bezpečnou. –
5 Vždyť hle, jak spolčila se řada králů, *
přitáhli všichni najednou.
6 Jenom však pohlédli – a ustrnuli, *
s hrůzou se dali na útěk.
7 Třesavka děsu je tam zachvátila, *
křeč jako bolest rodičky,
8 jako když prudký vítr od východu *
taršíšské lodi rozbíjí. –
9 Jak jsme to slýchali, teď viděli jsme *
ve městě Boha našeho,
v tom městě Pána zástupů: *
Pán zbudoval je pro věky!
10 S vděčností, Bože, myslíme v tvém chrámě *
na tvoje milosrdenství.
11 Jako tvé jméno, Bože, tak tvá sláva *
až na kraj země dosahá.
Tvá pravice je provždy spravedlivá, *
ať Sión se z ní raduje,
12 ať zajásají všechny judské dcery *
nad tvými, Pane, rozsudky! –
13 Projděte Sión, obejděte kolem *
a jeho věže spočtěte,
14 prohlédněte si jeho opevnění, *
projděte jeho paláci,
15 ať povíte všem příštím pokolením: *
že takto veliký je Pán,
náš Bůh po všechen čas a do věčnosti. *
Ten, jenž nás vede na věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Velký je Pán a nejvýš hoden chvály ve městě Boha našeho.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Řím 12, 1-2
Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou,
svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto
světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Zákon Páně * měl ve svém srdci.
O. Zákon Páně * měl ve svém srdci.
V. A jeho kroky nekolísaly.
O. Měl ve svém srdci.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. Zákon Páně * měl ve svém srdci.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Jen ten, kdo miluje, učí a vychovává jako pastýř.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Jen ten, kdo miluje, učí a vychovává jako pastýř.
PROSBY
Oslavujme Krista, Božího Syna, neboť on nás povolal, abychom mu zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života:
PANE, TY JEDINÝ JSI SVATÝ.
Tys byl vyzkoušen ve všem, abys nám byl podoben, ale nezhřešil jsi,
— Pane Ježíši, smiluj se nad námi.
Ty nás všechny voláš k dokonalé lásce,
— Pane Ježíši, posvěť nás.
Ty chceš, abychom byli solí země a světlem světa,
— Pane Ježíši, osviť nás.
Tys nepřišel, aby sis nechal sloužit, ale abys sloužil,
— Pane Ježíši, nauč nás sloužit ti v našich bratřích.
Ty jsi odlesk Otcovy slávy a výrazná podoba jeho podstaty,
— Pane Ježíši, dej, ať jednou spolu s tvými svatými patříme na tvou tvář.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, prameni milosrdenství, tys povolal svatého Jeronýma, aby se stal ochráncem a otcem
sirotků; na jeho přímluvu ukaž všem, kdo jsou v nouzi, že jsi náš milující Otec, a dej, ať si
věrně uchováme ducha tvého synovství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|