[ nová verze ]
22. leden 2028, Sobota
2. týden žaltáře
První mezidobí, 2. týden Sv. Vincence, jáhna a mučedníka, nezávazná památka Pro OP: Bl. Antonína della Chiesa, kněze, nezávazná památka Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 22. leden 2028 Pro OP: Bl. Antonína della Chiesa, kněze, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se v San Germano u Vercelli v roce 1394. V jeho době
se v italských klášterech šířila reforma, kterou krátce předtím zahájila svatá Kateřina Sienská a blahoslavený Rajmund z Kapuy.
Antonín se do tohoto díla s celou svou energií zapojil. Řídil se reformou ve svém životě a zaváděl ji v komunitách, kde působil
jako převor. Usiloval především o prohlubování zbožnosti, kladl důraz na studium, přesné zachovávání řeholních pravidel a kazatelskou
službu. Zemřel v Comu 22. ledna 1459, zcela vyčerpán apoštolskou činností. Jeho kult potvrdil 15. května 1819 Pius VII.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Spasitelova lásko chvály hodná,
jež toužíš lidstvo zasvětiti Otci,
tak různě vede tvůj Duch nitra zbožná
zázračnou mocí.
V těch, kdo se vodou narodili z Boha,
ty usiluješ probudit vždy znova
poupata vzácná Boží lásky čisté,
milost svou, Kriste.
Voláš, a ihned běží ti, jež zval jsi,
odhazují vše, aby s tebou, Vůdce,
královskou cestou kříže došli spásy
u tvého Otce.
I tento světec, podnícený z nebe,
celým svým srdcem přidržel se tebe
v úsilí dobýt záruk blaženosti,
nejvyšších ctností.
Sláva buď Otci a též tobě, Kriste,
buď chvála stejná Ohni přesvatému:
za malou oběť dáváš stonásobně
větší odměnu. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.
Žalm 135 (136)
Velikonoční chvalozpěv
Když mluvíš o tom, co učinil Pán, chválíš ho. (Cassiodorus)
I
1 Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
2 Velebte Boha nade všemi bohy, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
3 Velebte Pána nade všemi pány, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
4 On velké divy učinil, on sám, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
5 On v moudrosti své stvořil nebesa, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
6 On nad vodami zemi rozprostřel, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
7 On stvořil všechna světla veliká, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
8 To slunce, aby vládlo nade dnem, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
9 Měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.
Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.
II
10 V prvorozencích Egypťany zhubil, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
11 Vyvedl z jejich středu Izraele, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
12 Přemocnou rukou, napřaženou paží, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
13 On Rákosové moře přeťal v části, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
14 Provedl Izraele mezi nimi, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
15 Do moře smetl faraóna s vojskem, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.
Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.
III
16 Hrůzami pouště převedl svůj národ, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
17 On mocné krále potíral svou silou, *
vždyť jeho láska trvá na věky;
18 on skvělé krále pobíjel svou mocí, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
19 Sehona, jenž byl králem Amoritů, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
20 Jakož i Oga, krále bašanského, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
21 Dal jejich kraje potom za dědictví, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
22 Dědictví Izraeli, svému lidu, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
23 On vzpomněl na nás v našem ponížení, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
24 Od našich nepřátel nás osvobodil, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
25 On dává pokrm všemu živoucímu, *
vždyť jeho láska trvá na věky. –
26 Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *
vždyť jeho láska trvá na věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.
V.
Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.
R.
Uč mě kráčet tvými stezkami.
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
16, 1-17
Slavení svátků
Mojžíš řekl lidu:
„Dbej na měsíc abíb – to je měsíc klasů -, abys slavil Pesach Hospodinu, svému
Bohu, protože tě Hospodin, tvůj Bůh, v měsíci abíbu vyvedl v noci z Egypta.
Hospodinu, svému Bohu, budeš obětovat Pesach z bravu nebo skotu na místě, které
Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno.
Nebudeš při něm jíst nic kvašeného. Po sedm dní budeš při něm jíst nekvašené
chleby, chléb poroby, neboť jsi chvatně vyšel z egyptské země. Po všechny dny
svého života si budeš připomínat den, kdy jsi vyšel z egyptské země. Na celém
tvém území se u tebe po sedm dní neuvidí kvas. Z masa, které připravíš prvního
dne navečer, nezůstane nic přes noc do rána. Nebudeš moci připravovat Pesach v
kterémkoli ze svých měst, která ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Jenom na místě,
které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, připravíš Pesach
večer při západu slunce v ten čas, kdy jsi vyšel z Egypta. Budeš vařit a budeš
jíst na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh. Ráno se pak vrátíš a půjdeš ke
svým stanům. Šest dní budeš jíst nekvašené chleby, sedmého dne bude slavnostní
shromáždění pro Hospodina, tvého Boha. Nebudeš vykonávat žádnou práci.
Odpočítáš si sedm týdnů. Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, začneš
počítat sedm týdnů. Pak budeš slavit Hospodinu, svému Bohu, slavnost týdnů. Dáš
dobrovolně podle své možnosti z toho, v čem ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná. A
budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které vyvolí Hospodin,
tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a
tvá otrokyně, levita, který žije v tvých branách, i cizinec, sirotek a vdova,
kteří jsou mezi vámi. Budeš si připomínat, že jsi byl v Egyptě otrokem. Proto
budeš bedlivě dodržovat tato nařízení.
Slavnost stánků budeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úrodu ze svého humna a
lisu. Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a
tvá otrokyně, levita i cizinec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách.
Sedm dní budeš slavit slavnost Hospodina, svého Boha, na místě, které Hospodin
vyvolí. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na veškeré tvé úrodě a při všem, co
budeš dělat. Oddej se proto radosti.
Každý z vás, kdo je mužského pohlaví, se ukáže třikrát v roce před tváří
Hospodina, tvého Boha, na místě, které on vyvolí: při slavnosti nekvašených
chlebů, při slavnosti týdnů a při slavnosti stánků. A neukáže se před Hospodinem
s prázdnou. Každý přinese, co může dát, podle požehnání Hospodina, tvého Boha,
které ti udělil.“
RESPONSORIUM
Srov. Dt 16, 14. 15; Nah 2, 1
O.
Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn i tvá dcera, levita i
přistěhovalec, sirotek i vdova. * Hospodin ti
požehná, oddej se proto radosti.
V.
Hle, po horách přichází posel radosti, který zvěstuje pokoj. Slav, Judo, své
slavnosti. * Hospodin ti požehná, oddej se proto radosti.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého papeže Řehoře Velikého na evangelia
(Lib. 2, hom. 36, 11-13: PL 76, 1272-1274)
Ve světě, ale ne ze světa
Měl bych vás napomenout, abyste se zřekli všech věcí, ale netroufám si. Nemůžete-li
opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si
vás skrze ně svět nepodmanil; abyste vy vládli pozemským věcem, a ne ony vám. Váš
duch ať je pánem všeho, co máte; když už máte něco pozemského rádi, ať se nestanete
otroky svých vlastních věcí.
Ano, užívejme časných věcí, ale dychtěme po věčných: všechno časné ať nám je
prostředkem a cestou, to věčné však cílem a dovršením. Jenom jakoby úkosem hleďme
na i všecko světské dění a svůj duchovní zrak upírejme vpřed, všechnu pozornost
věnujme tomu, kam směřujeme.
Zlo musíme vyrvat i s kořeny, a to nejen ze svého jednání, ale i z těch nejskrytějších
myšlenek. Žádná tělesná rozkoš, žádná snaha o ukojení zvědavosti ani sebesžíravější
ctižádost nás nesmí připravovat o hostinu Beránkovu. Dokonce i k tomu, co zde na světě
konáme se vší počestností, bychom měli přistupovat jen tak mimochodem, aby pozemské věci,
jež nám lahodí, sloužily tělu a vůbec nepřekážely duši.
Nuže, bratři, neodvažujeme se vám říci, abyste se všeho zřekli. Můžete ovšem, chcete-li.
Ale i když si všecko podržíte, přece se všeho zřeknete, jestliže si v časných záležitostech
povedete tak, abyste přitom celou duší směřovali k tomu, co je věčné. Světa opravdu užívá,
jako by ho neužíval ten, kdo si navenek sice opatří veškeré nezbytnosti, které potřebuje
k životu, ale nedovolí, aby všechny tyto věci opanovaly jeho mysl, takže mu zůstávají
podrobeny a zvenčí mu slouží, aniž kdy mohou zlomit odhodlání duše směřující vzhůru k výšinám.
Tomu, kdo je takový, nejsou pozemské věci cílem vlastní touhy, ale pouze užitečnou pomůckou. Nic by tedy nemělo
zdržovat touhu vašeho ducha a radost z žádné věci světa by vás neměla uvádět ve zmatek.
Milujeme-li dobro, ať náš duch nachází zalíbení v tom, co je dobrem lepším, to znamená
v dobru nebeském. A bojíme-li se zla, mějme před duševním zrakem zlo věčné. Když totiž
uvidíme, že právě na věčnosti jsou jak věci hodnější naší lásky, tak věci hodnější bázně,
nebudeme zde na ničem lpět.
K takovémuto počínání máme pomocníka. Je jím Prostředník mezi Bohem a lidmi, a jestliže v nás hoří plamen
pravé lásky k němu, pomůže nám, abychom všeho dosáhli rychleji. Neboť on žije a kraluje s Otcem a svatým
Duchem, Bůh na věky věků. Amen.
RESPONSORIUM
1 Kor 7, 29. 30. 31; 2, 12
O.
Čas je krátký. Proto ti, kdo se radují, ať žijí, jako by se neradovali, a ti, kdo užívají
tohoto světa, jako by ho neužívali. *
Tento viditelný svět pomíjí.
V.
My jsme nepřijali ducha světa. *
Tento viditelný svět pomíjí.
PSALMODIE
Ant. 1 Zrána hlásáme tvé milosrdenství, Pane, a za noci tvoji věrnost.
Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele
Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)
2 Dobré je oslavovat Pána, *
opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
3 zrána tvou milosrdnost hlásat, *
za noci potom tvoji věrnost
4 s desítistrunnou harfou, s lyrou *
a s chvalozpěvy při citeře. –
5 Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
já plesám nad dílem tvých rukou. –
6 Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
jak myšlenky tvé přehluboké!
7 Nerozumný to nepochopí, *
bláhový pro to nemá smysl.
8 Ať jako plevel bují hříšní, *
ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
to všechno jim je k věčné zkáze: *
9 ty však jsi navždy svrchovaný! –
10 Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
bezbožní budou rozprášeni.
11 Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
olejem čerstvým pomazals mě.
12 Zvysoka shlížím na odpůrce, *
naslouchám řečem pomlouvačů. –
13 Jak palma vzkvete spravedlivý, *
vzroste jak libanonský cedr.
14 Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
pokvetou na nádvořích Božích.
15 Ponesou ovoce i v stáří, *
zůstanou šťavnatí a svěží
16 a budou svědčit: Pán je věrný, *
je skála má, je právo samo.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Zrána hlásáme tvé milosrdenství, Pane, a za noci tvoji věrnost.
Ant. 2 Vzdejte čest našemu Bohu.
Kantikum
Boží dobrodiní
Dt 32, 1-12
Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka pod křídla. (Mt 23, 37)
1 Poslyšte nebesa, co chci říci, *
země, naslouchej slovům mých úst.
2 Ať má nauka padá jak déšť, *
má slova ať kanou jak rosa,
jak lijavec na zeleň, *
jak vláha na trávu; –
3 jméno Páně chci vzývat, *
vzdejte čest našemu Bohu!
4 Boží díla jsou dokonalá, *
a všechny jeho cesty spravedlivé.
Bůh je věrný, není v něm klamu, *
je spravedlivý a přímý. –
5 Ti, kdo proti němu hřešili, nejsou jeho syny, *
je to pokolení zlé a zvrácené.
6 Takhle se Pánu odvděčuješ, *
lide pošetilý a nerozumný?
Což on není tvůj Otec, *
který tě učinil, stvořil a vyvolil? –
7 Jen vzpomeň na dávné dny, *
jen pomysli na jednotlivá pokolení!
Ptej se svého otce a on ti poví, *
ptej se svých starců a oni ti řeknou: –
8 Když Nejvyšší rozděloval národy, *
když odděloval syny Adamovy,
stanovil hranice národů *
podle počtu synů praotce Izraele;
9 údělem Páně je jeho lid, *
Jákob je jeho dědičným podílem. –
10 Nalezl ho na poušti, *
na místě hrůzy a v stepní pustině,
zahrnul ho přízní a odchoval, *
opatroval jak zřítelnici svého oka.
11 Jak orel volá k letu svá mláďata *
a nad nimi poletuje,
tak nad ním široce rozepjal křídla *
a nosil ho na svých perutích.
12 Pán sám ho vedl *
a nebyl s ním žádný cizí bůh.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Vzdejte čest našemu Bohu.
Ant. 3 Jak podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.
Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka
Všechno podřídil pod jeho nohy a jeho dal jako svrchovanou hlavu Církvi. (Ef 1, 22)
2 Pane, náš vladaři, †
podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *
velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi! –
3 Navzdory odpůrcům †
už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *
že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu. –
4 Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:
5 co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *
Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš! –
6 Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *
ověnčil jsi ho slávou a ctí;
7 jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *
všechno mu k nohám položil:
8 ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †
9 na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *
co jen se hemží stezkami vod. –
10 Pane, náš vladaři, *
podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Jak podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Řím 12, 14-16a
Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte a neproklínejte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po
věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k věcem obyčejným.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Ať zajásají moje rty, * až tobě budu hrát a zpívat.
R. Ať zajásají moje rty, * až tobě budu hrát a zpívat.
V. Ať i můj jazyk celý den velebí tvoji spravedlnost.
R. Až tobě budu hrát a zpívat.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Ať zajásají moje rty, * až tobě budu hrát a zpívat.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Každý, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr
i sestra i matka, praví Pán.
Nebo:
Můj úděl je Pán, jak dobrý je Pán k duši, která ho hledá.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Každý, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr
i sestra i matka, praví Pán.
Nebo:
Můj úděl je Pán, jak dobrý je Pán k duši, která ho hledá.
PROSBY
Oslavujme Kristovu dobrotu a moudrost, on chce být poznáván a milován ve všech našich bratřích, zvláště v trpících. Naléhavě ho prosme:
PANE, ZDOKONALUJ NÁS VE SVÉ LÁSCE.
Hned ráno si připomínáme tvé zmrtvýchvstání
— a všem vyprošujeme ovoce tvého vykoupení.
Pane, pomoz nám, ať dnes o tobě vydáváme svědectví
— a skrze tebe ať se sami dáváme Otci v oběť, která se mu zalíbí.
Učiň, ať ve všech lidech poznáváme tvůj obraz
— a sloužíme ti v nich.
Kriste, tys pravý vinný kmen a my jsme tvé ratolesti,
— dej, ať v tobě zůstáváme, abychom přinášeli mnoho užitku a oslavovali Boha Otce.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, blahoslaveného Antonína jsi roznítil božskou láskou; na jeho přímluvu nám dopřej, abychom,
zapáleni stejnou láskou, měli s ním společenství
v jeho víře a důstojné službě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|