[ nová verze ]
9. březen 2027, Úterý
4. týden žaltáře
Doba postní, 4. týden
Sv. Františky Římské, řeholnice, pro připomínku
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 9. březen 2027
Sv. Františky Římské, řeholnice, pro připomínkuRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodila se v Římě roku 1384 a pocházela
z patricijské rodiny de Buscis. Už jako mladé děvče toužila po řeholním životě, ale na přání rodičů se provdala za Lorenza de’Ponziani. Měla tři děti, z nichž dvě v útlém věku zemřely.
S láskou pečovala o domácnost a v těžkých dobách, které tehdy Řím prožíval, dávala příklad krajní obětavosti a statečnosti. Podporovala chudé, nemocné a opuštěné, a za tím účelem také založila ženské řeholní společenství na způsob III. řádu sv. Benedikta (1425). Když ovdověla (1436), přestěhovala se do tohoto kláštera a stala se v něm představenou. Tam také zemřela 9. III. 1440 a byla pohřbena
v kostele Santa Maria Nuova nad zříceninami starořímského fóra. Za svatou byla prohlášena v roce 1608.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
HYMNUS
Už, Kriste, Slunce svatosti,
temnoty z nitra vyhosti,
ať naplní nás ctností zář,
když brány dne zas otvíráš.
Všem skýtáš milostivý čas:
kající srdce probuď v nás,
ať láskou svou nás napravíš,
když snášels nás tak dlouho již.
Nám uděl tolik lítosti,
ať můžeš proudem milostí
smýt z nás i skvrny těžších vin
tím větším smilováním svým.
Už nastává den, tvůj to den,
zas všechno skvít se bude v něm.
Nuž, radujme se, že i nás
tvá milost vede v jeho jas.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
II
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
III
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
V.
Hle, teď je ta doba příhodná.
O.
Hle, teď je ten den spásy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z třetí knihy Mojžíšovy
19,1-18.31- 37
Povinnosti vůči bližním
1Hospodin řekl Mojžíšovi: 2„Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim:
Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!
3Každý měj v úctě svou matku a svého otce.
Dbejte na mé dny odpočinku. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
4Neobracejte se k bůžkům a nedělejte si lité obrazy bohů. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
5Až budete přinášet Hospodinu oběť pokojnou, obětujte ji tak, aby ve vás našel zalíbení. 6V den
oběti a v následující den se maso sní. Co by zůstalo do třetího dne, bude spáleno ohněm. 7Jestliže by se přece jedlo
třetího dne, je závadné; Hospodin nenajde v obětníkovi zalíbení. 8Kdo by z něho jedl, ponese následky své
nepravosti, neboť znesvětil, co je svaté Hospodinu. Bude vyobcován ze svého lidu.
9Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni.
10Ani svou vinici úplně nevysbíráš,
nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro chudáka a pro přistěhovalce. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
11Nekraďte, nelžete, nepodvádějte jeden druhého! 12Nepřísahejte podvodně na mé jméno,
znesvětili byste jméno svého Boha! Já jsem Hospodin!
13Neutiskuj svého bližního a neolupuj ho! Ať u tebe nezůstane do rána mzda tvého nádeníka! 14Nezlořeč
hluchému a před slepce nedávej překážku, ale boj se svého Boha. Já jsem Hospodin!
15Nedopouštěj se křivdy na soudu, nenadržuj chudákovi a nestraň velmožovi! Suď svého bližního spravedlivě!
16Své krajany neobcházej s pomluvou, neusiluj o život svého bližního. Já jsem Hospodin!
17K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. 18Nemsti
se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!
31Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte věštce a neznečišťujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
32Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin.
33Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako přistěhovalec, nebudete mu škodit. 34Ten,
kdo bude s vámi přebývat jako přistěhovalec, bude vám jako jeden z vás domorodců. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli přistěhovalci
v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
35Nedopustíte se bezpráví při soudu, při měření, vážení a odměřování. 36Budete mít
správné váhy, správná závaží, správné míry velké i malé. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země.
37Proto dbejte na všechna má nařízení a všechny mé řády dodržujte. Já jsem Hospodin.“
RESPONSORIUM
Gal 5, 14.13; Jan 13, 34
O.
Celý Zákon ve své plnosti je obsažen v jediné větě: Miluj svého bližního jako sebe.
* Posluhujte si navzájem láskou Ducha.
V.
Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.
* Posluhujte si navzájem láskou Ducha.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého papeže Lva Velikého
(Sermo 10 de Quadragesima, 3-5: PL 54, 299-301)
O dobru lásky
V Janově evangeliu Pán říká: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.1
A v listě téhož apoštola čteme: Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha.
Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.2
Ať se tedy věřící nad tím zamyslí a podrobí opravdové zkoušce nejhlubší zákoutí svého srdce. A jestliže podle svého svědomí v sobě najdou něco
z ovoce lásky, ať nepochybují o tom, že mají v sobě Boha. A aby byli stále více schopni přijmout takového hosta, ať se jejich srdce rozšiřuje
vytrvalými skutky milosrdenství. Jestliže totiž Bůh je láska, nemá mít naše láska žádnou hranici, protože božství se nedá uzavřít do žádných
hranic.
Moji milí, každý čas je jistě vhodný ke konání skutků lásky. Avšak tyto dny k tomu vybízejí obzvlášť. Ti, kteří touží slavit velikonoční
tajemství našeho Pána s čistou duší i tělem, ať se co nejvíce snaží získat právě tuto milost, protože v lásce je vrchol a souhrn všech
ctností a protože láska přikrývá množství hříchů.3
Když se tedy chystáme slavit to největší ze všech tajemství, kdy krev Ježíše Krista smyla naše hříchy, připravme nejdříve obětní dary
milosrdenství: to, co nám dala Boží dobrota, dávejme i my těm, kteří se na nás provinili.
Buďme nyní také štědřejší k chudým a laskavější k těm, kteří trpí různými slabostmi. Pak bude mnoho lidí děkovat Bohu a nasycení nuzných doporučí
Bohu naše posty. Žádná zbožnost věřících totiž netěší Pána více, než ta, která se stará o chudé; a kdekoli Bůh nachází milosrdnou starostlivost,
tam poznává obraz své božské lásky.
Nebojte se, že se tímto vydáním zmenší vaše prostředky. Štědrost sama o sobě je totiž ohromným majetkem. A nemůže se stát, že by nebylo co
rozdávat tam, kde živobytí dává i dostává sám Kristus. Neboť při každém takovém díle spolupracuje ta ruka, která chléb lámáním zvětšuje
a vydáváním rozmnožuje.
Ten, kdo dává almužnu, ať je klidný a veselý, protože největší zisk bude mít ten, kdo si pro sebe ponechá nejméně. Svatý apoštol Pavel přece o tom
říká: Ten, který poskytuje rozsévači semeno a chléb k jídlu, poskytne i vám osivo a dá vzrůst plodům vaší štědrosti4 v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Neboť on žije a kraluje s Otcem a Duchem Svatým na věky věků, amen.
1 Jan 13, 35
2 1 Jan 4, 7-8
3 srov. Jak 5, 20; 1 Petr 4, 8
4 2 Kor 9, 10
RESPONSORIUM
Lk 6, 38; Kol 3, 13
O.
Dávejte, a dostanete: *
Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína.
V.
Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. *
Míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína.
TŘETÍ ČTENÍ
Ze "Života svaté Františky Římské"
(Cap. 6-7, Acta Sanctorum Martii 2, *188-*189)
Trpělivost a láska svaté Františky
Bůh nevyzkoušel Františčinu trpělivost pouze pokud jde o vnější pozemské statky, ale musela projít i mnoha zkouškami osobními, neboť
Bůh ji podle své vůle podrobil nemocem, často dlouhým a těžkým, jak se vypráví a jak ještě bude řečeno. Jakoby chtěl, aby na ní nikdy
nebylo možno zpozorovat sebemenší projev netrpělivosti nebo sebemenší nespokojenost s nějakou službou, byť jí byla prokázána
jakkoli nevhodně.
Svou pevnost osvědčila Františka zejména, když záhy musela pohřbít své syny, které tak něžně milovala. S jasnou duší se vždycky podřizovala
Boží vůli a děkovala Bohu za všechno, co ji potkalo. Se stejnou odhodlaností snášela pomlouvače a nactiutrhače, všechny zlé jazyky, které
znevažovaly způsob jejího života. Nedávala na sobě znát ani nejmenší známku odporu k osobám, o nichž věděla, že o ní a o jejích záležitostech křivě smýšlejí a mluví. Naopak splácela zlé dobrým
a vytrvale se za takové lidi modlila.
Protože si ji Bůh nevyvolil, aby byla svatá jen pro něho, ale aby všechno dobré, co jí Bůh dal, využila pro duchovní i tělesné blaho bližních,
dal jí takový půvab a roztomilost, že ať s ní přišel do styku kdokoli, vždycky byl okamžitě uchvácen její láskou a úctou a ochotně přijal
jakékoli její rozhodnutí. V jejích slovech byla taková síla Boží moci, že pouhými několika slovy potěšila zkormoucené a nemocné duše,
zkrotila neklidné, zkonejšila rozhněvané, usmířila nepřátele, uhasila plameny zakořeněné a staré zášti a nenávisti, a často přečasto zabránila
promyšlené a připravené mstě. Zdálo se, že jediným slovem udrží na uzdě kteréhokoli člověka a že může lidi vést, kamkoli se jí zachce.
Proto se k Františce utíkali ze všech stran jako k nejbezpečnějšímu útočišti a nikdo od ní neodcházel bez útěchy, ačkoli dovedla také nepokrytě
vytknout hříchy a bez strachu pokárat každého, když provedl něco škodlivého a Bohu nemilého.
V Římě tehdy řádily nejrůznější nemoce, všude byli umírající a morem postižení. Nedbajíc nebezpečí nákazy neváhala světice uprostřed toho všeho
konat skutky nejvyššího milosrdenství všem ubožákům a těm, kdo potřebovali cizí pomoci. Když takové lidi snadno našla, snažila se je nejprve
soucitem pohnout k pokání, načež jim s horlivostí poskytovala pomocné služby a láskyplně je povzbuzovala, aby jakoukoli podobnou obtíž přijímali
z ruky Boží s radostí a snášeli ji z lásky k tomu, který toho tak mnoho za ně na sebe vzal jako první.
Františce nebylo dost těch nemocných, které se jí podařilo shromáždit
k léčení u ní v domě. Vyhledávala je i v jejich chatrčích a veřejných špitálech, a těm, které tak našla, tišila žízeň, upravovala lůžka, obvazovala rány. Čím víc vředy páchly a čím víc se jí
z nich zvedal žaludek, tím horlivěji a pečlivěji se nemocným věnovala. Měla také ve zvyku brát s sebou cestou do městské čtvrti Campo Santo (Svaté pole) jídlo i vybrané pochoutky a rozdělovat je mezi ty potřebnější. A když se vracela domů, přinášela s sebou kusy rozedraných šatů
a bídné cáry plné špíny, pelivě je vyprala a náležitě vyspravila, jakoby je měl nosit sám Pán, co nejlépe je složila a proložila vonnými věcmi.
Dobrých třicet let konala Františka tuto službu u jednotlivých nemocných
i v nemocnicích; v době, kdy bydlela v domě svého manžela, často chodívala do špitálů sv. Marie a sv. Cecilie v Zátibeří,
ale také k sv. Duchu a do čtvrtého na Svatém poli. A protože v době tehdejších epidemií bylo nesnadné najít nejen lékaře pro uzdravení
těla, ale také kněze, aby potřebným způsobem léčili duše, Františka je sama vyhledávala a vodila je k těm, kdo byli připraveni přijmout svátosti
pokání a eucharistie. Aby se to dalo podle jejího soudu nejlépe zařídit, vydržovala na své náklady jednoho kněze, aby chodil do výše uvedených špitálů
a navštěvoval tam nemocné, ke kterým ho poslala.
RESPONSORIUM
Srov. Rt 3, 10a-11b; Srov. Jdt 13, 19a
O.
Bůh tě provázel svým požehnáním. *
Všechen lid tě obdivuje jako ženu statečnou a plnou víry.
V.
Pán tak proslavil tvé jméno, že nevymizí tvá chvála z úst lidí. *
Všechen lid tě obdivuje jako ženu statečnou a plnou víry.
PSALMODIE
Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.
Žalm 100 (101)
Zásady dobrého vladaře
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (Jan 14, 15)
1 Zazpívám o lásce a o zákonu, *
na harfu, Pane, tobě budu hrát. –
2 Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, *
kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra,
tak abych s nevinným a čistým srdcem *
celým svým domem mohl procházet.
3 Nechci se dívat na nic hanebného, †
oškliví se mi páchat nepravost, *
kéž na mně žádná nikdy neulpí! –
4 Falešné srdce se mi zhloubi příčí, *
já o špatnosti nechci vědět nic.
5 Kdo na bližního skrytě nasazuje, *
takového já budu potírat,
kdo pyšně shlíží, nafoukaně smýšlí, *
toho já blízko sebe nestrpím. –
6 Sám budu v zemi vyhledávat věrné, †
takoví ať jsou stále kolem mne! *
V mých službách budou, kdo si vedou řádně.
7 Kdo jedná lstivě, nesmí žít v mém domě *
a neobstojí přede mnou, kdo lže.
8 Denně chci stíhat všechny hříšné v zemi, *
násilné z města Páně vyhladím.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.
Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.
Kantikum
Azariášova modlitba v ohnivé peci
Dan 3, 26. 27a. 29. 34-41
Obraťte se a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny. (Srov. Sk 3, 19)
26 Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *
a chvályhodné a slavné je tvoje jméno na věky.
27 Neboť jsi spravedlivý ve všem, *
co jsi nám učinil.
29 Zhřešili jsme a nesprávně jsme jednali, když jsme tě opustili, *
a provinili jsme se ve všech věcech. –
34 Pro své jméno nás, prosíme, nevydávej na věky, *
neruš svou úmluvu s námi.
35 Neodnímej od nás své milosrdenství †
pro Abraháma, svého miláčka, *
pro Izáka, svého služebníka, a Jákoba, svého svatého. –
36 Jim jsi slíbil, že rozmnožíš jejich potomstvo *
jako hvězdy nebe a písek na břehu moře.
37 Vždyť už jsme, Pane, zmenšeni víc, než kterýkoli národ, *
na celé zemi jsme dnes poníženi pro své hříchy. –
38 A není už knížete ani vůdce, *
není proroka ani celopalu, –
39 není oběti ani darů ani kadidla, *
místa není, kde bychom před tebe kladli prvotiny,
abychom došli tvého milosrdenství; *
ale přijmi nás v duchu pokory a v zkroušenosti srdce.
40 Jako celopaly beranů a býků, *
jako tisíce tučných beránků,
tak budiž před tebou dnes tato naše oběť, †
aby se ti líbila, *
protože nebývají zahanbeni, kdo v tebe doufají. –
41 Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, *
a bojíme se tě a hledáme tvou tvář.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.
Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.
Žalm 143 (144), 1-10
Prosba za vítězství a pokoj
Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. (Flp 4, 13)
1 Blahořečen budiž Pán, má skála! †
On mé ruce učí bojovat, *
moje prsty zdatně si vést v bitvě.
2 Je mi slitováním, je mi hradem, *
útočištěm mým a zachráncem,
štítem, na který je spolehnutí. *
Národy mé vládě podrobil. –
3 Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *
co syn lidský, že ho v mysli máš?
4 Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *
jeho dny jak stín, jenž přeletí. –
5 Pane, skloň svá nebesa a sestup, *
hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.
6 Metej blesky své a rozežeň je, *
šípy své, ať padnou ve zmatek!
7 Napřáhni svou ruku z vysokosti, †
vytrhni mě ze záplavy vod, *
vysvoboď mě z rukou cizáků,
8 kteří ústy lživě promlouvají, *
křivá je i jejich pravice! –
9 Bože, chci ti novou píseň zpívat, *
na desítistrunnou harfu hrát.
10 Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *
spasil svého sluhu Davida.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Jl 2, 12-13
Obraťte se ke mně celým svým srdcem, v postu, nářku a pláči! Roztrhněte svá srdce,
a ne pouze šaty, a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je dobrotivý a milosrdný,
shovívavý a plný lásky, slituje se v neštěstí.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
V. Před slovem, které zkázu přináší.
R. Z tenat lovců.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lehátko a
choď.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lehátko a
choď.
PROSBY
Bůh nám poslal svého jednorozeného Syna, aby přebýval mezi námi
a abychom žili z něho. Prosme proto našeho nebeského Otce:
AŤ V NÁS V HOJNOSTI PŘEBÝVÁ SLOVO KRISTOVO.
Pomáhej nám, Bože, ať v této postní době často slyšíme tvé slovo a otevřeme se mu,
— abychom o velikonocích s pravou zbožností
oslavovali Krista, našeho velikonočního Beránka.
Dej nám milost svého Svatého Ducha,
— ať nás naučí povzbuzovat
váhavé a bloudící k správnému a dobrému životu.
Ať stále lépe poznáváme tvého Krista,
— abychom ho celým svým životem hlásali našim bratřím.
Očisti a obnov svou Církev v těchto dnech spásy,
— aby ti ve světě vydávala věrohodné svědectví.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, veď nás, ať prožíváme postní dobu s opravdovou zbožností, abychom byli dobře připraveni
přijmout velikonoční poselství o našem vykoupení a vydávat o něm svědectví.
Každý, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i sestra i matka,
praví Pán.
Bože, tys ukazoval svaté Františce cestu, aby vedla vzorný křesťanský život jako manželka
i jako řeholnice; prosíme tě, pomáhej také nám, abychom ti každý na svém místě věrně sloužili
a vždycky se podřizovali tvému vedení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|