Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

19. leden 2027
Pro OP: Sv. Markéty Uherské, panny, mnišky, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Poctěna slávou Markéty
Uherská země zaplesej,
Guzmanův řáde, také ty
radosti své dnes průchod dej.

Když vlast se octne v těžkostech,
v oběť se k smíru Božímu
nabídne a chce v svatých zdech
modlit se za svou otčinu.

V klášteře potom původ svůj
i královskou čest tajila,
nevinné tělo důtkami,
častými posty trápila.

Horoucí láska ke Kristu
ustavičně ji sílila,
by jeho údům nemocným
též neúnavně sloužila.

Chvála a věčná sláva buď
Bohu Otci i se Synem,
též Duchu, jenž je Zastáncem,
kéž na věky zní vesmírem. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)

¹ Nerozhořčuj se nad špatnými, *
      neřevni na ty, kdo pášou zlo!
² Zakrátko zvadnou jako tráva, *
      uschnou jak bujná bylina. –

³ Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
      pokojně, věrně v své zemi žij.
⁴ Jen v Pánu měj své potěšení: *
      po čem tvé srdce touží, on dá. –

⁵ Svou cestu života svěř Pánu, *
      důvěřuj, on už učiní své.
⁶ Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
      a tvému právu jak bílému dni. –

⁷ Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
      nežárli na toho, komu se daří, *
      i když je přitom samá lest.
⁸ Přemáhej hněv a zanech záští, *
      nezlob se, z toho roste jen zlo.
⁹ Zlí totiž budou vyhlazeni; *
      kdo v Pána doufá, podrží zem. –

¹⁰ Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
       pohleď, tu stál – a není ho již!
¹¹ Kdežto pokorní obdrží zemi *
       a hojný pokoj bude jim přán.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

¹² Bezbožník ukládá spravedlivému *
       a zuby skřípe na něho.
¹³ Pán však se jeho úkladům směje, *
       vidí už nadcházet jeho den. –

¹⁴ Hříšníci tasí svoje meče, *
       k výstřelu napínají luk,
    jen aby skláli ubožáka, *
       pobili všechny pokojné.
¹⁵ Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
       a jejich luky se přelomí. –

¹⁶ Lepší je trocha poctivcova *
       než velké jmění bezbožných;
¹⁷ protože hříšným se přerazí paže, *
       kdežto poctivé podepře Pán. –

¹⁸ Pán dobře zná život bezúhonných, *
       dědictví jejich je na věky.
¹⁹ V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
       i za dnů hladu se nasytí. –

²⁰ Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
       vždyť všichni nepřátelé Páně
    jsou jen jako to luční kvítí: *
       zaniknou, odvanou jako dým. –

²¹ Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
       dobrý však z lásky rozdává.
²² Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
       ti, které proklel, vyhynou. –

²³ Pán posiluje kroky toho, *
       čí život se mu zalíbil.
²⁴ Padne-li, ležet nezůstane, *
       vždyť Pán ho drží za ruku. –

²⁵ Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
       aby byl dobrý ponechán v bídě *
       a jeho děti šly žebrotou.
²⁶ Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
       v dětech svých bude požehnán. –

²⁷ Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
       zůstaneš takto na věky živ.
²⁸ Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
       a neopouští svoje věrné;
    zatímco nepoctiví zajdou, *
       rod hříšných bude vyhlazen.
²⁹ Jen spravedliví zdědí zemi, *
       na věky na ní budou žít.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

³⁰ Ústa řádného mluví vždy moudře *
       a jeho jazyk pravdivě.
³¹ V srdci si nese Boží zákon, *
       krok jeho nezakolísá.
³² Za spravedlivým slídí hříšník *
       a snaží se ho usmrtit.
³³ Pán ho však nenechá napospas zlému, *
       na soudu nedá ho odsoudit. –

³⁴ Doufej v Pána, choď jeho cestou †
       a povýší tě k držení země, *
       záhubu hříšných uvidíš.
³⁵ Znával jsem hříšného násilníka, *
       jak pyšný cedr se vypínal:
³⁶ přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
       hledal jsem jej a nenašel! –

³⁷ Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
       takovým patří budoucnost.
³⁸ Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
       potomstvo hříšných vyhyne.
³⁹ Sám Pán je spásou spravedlivých, *
       v čas nouze jim je ochranou.
⁴⁰ Pán jim dá pomoc a vysvobození *
       za to, že v něho doufají.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

V. Jen ty mě moudrému vědění nauč.
R. Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

     Mojžíš řekl lidu:
     „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci! Opakuj je svým synům, mluv o nich, když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i stát. Přivaž je na svou ruku jako znamení a jako ozdobu mezi své oči. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány!
     Až tě přivede Hospodin, tvůj Bůh, do země, kterou přísahou zaslíbil dát tvým otcům Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi, do velikých a krásných měst, která jsi nevystavěl, do domů plných všeho bohatství, které jsi nenaplnil, k vyhloubeným cisternám, které jsi nevysekal, do vinic a olivových sadů, které jsi nevysázel, až budeš jíst do sytosti, chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z  egyptské země, z domu otroctví. Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu sloužit a jen v jeho jménu přísahat!
     Nesmíte chodit za jinými bohy z božstev těch národů, které jsou kolem vás, neboť uprostřed tebe je Bůh žárlivě milující, Hospodin, tvůj Bůh. Ať Hospodin, tvůj Bůh, nevzplane proti tobě hněvem a nevyhladí tě z povrchu země. Nepokoušejte Hospodina, svého Boha, jako jste ho pokoušeli v Masse. Musíte bedlivě dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, na jeho dohody a nařízení, která ti přikázal. Budeš dělat jen to, co je správné a dobré v Hospodinových očích, aby se ti dobře vedlo, až půjdeš obsadit tu dobrou zemi, o níž Hospodin přísahal tvým otcům, že z  ní před tebou vypudí všechny tvé nepřátele; tak přece mluvil Hospodin.
     Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: ‚Co to jsou ty dohody, zákony a ustanovení, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh‘, odpovíš svému synu: ‚Byli jsme faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou. Před našimi zraky činil Hospodin znamení a zázraky veliké a zlé proti Egyptu, proti faraónovi i proti celému jeho domu. Ale nás odtamtud vyvedl, aby nás uvedl sem a  dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil našim otcům. Hospodin nám přikázal, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s  námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě, jak tomu je dnes. Bude se nám počítat za spravedlnost, budeme-li bedlivě dodržovat každý tento příkaz před Hospodinem, svým Bohem, jak nám přikázal.‘“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z kanonizačního procesu sv. Markéty

     Markéta pocházela z maďarského rodu Arpádovců, který sám ve třináctém století zrodil Církvi Boží čtyři další ženy proslulé svatostí života: totiž svatou Alžbětu, svatou Anežku Pražskou, její sestřenici, a dcery krále Bély IV. Kunhutu a Jolantu, jejichž úcta byla potvrzena Apoštolským stolcem.
     Narodila se zbožným rodičům Bélovi IV., maďarskému králi, a královně Marii Lascaris. Rodiče zasvětili počaté dítě, pokud to bude dcera, Bohu jako určitou smírnou oběť za osvobození království a jeho záchranu. Jejich modlitby a prosby byly vyslyšeny. Ještě před dosažením jejího čtvrtého roku ji rodiče, pamětlivi svého slibu a prokázaného dobrodiní, přivedli do kláštera mnišek řádu svatého Dominika ve Veszprému, aby si již v útlém věku zvykala na řeholní život a Bohu náležitě sloužila.
     Tam se Markéta stala upřímnou učednicí kříže, hned zapomněla na královský dům a učenlivostí a poslušností tak vynikala, že si ji mnišky upřímně zamilovaly. Na svůj věk mimořádným způsobem uctívala andělskou láskou Ježíše Krista a Bohorodičku Marii, projevovala urozené mravy a skvělost ducha.
     Proto král, její otec, aby sobě i svému království získal jistější a účinnější Boží pomoc, vystavěl na dunajském ostrově klášter ke cti Nejsvětější Panny Marie, do něhož uvedl nejen svaté zbožné panny, ale také svou dceru Markétu, „kterou mezi ostatními svými dětmi miloval nesmírně něžnou láskou, protože v ní rozeznával počátky onoho zbožného přebývání, které se líbí Bohu“.
     Markéta mezitím odmítla sňatek s jistým urozeným polským knížetem a ve dvanácti letech složila slavnostní sliby před ctihodným magistrem řádu Humbertem. Poté, co ji k sňatku začal přemlouvat také český král, rozhodla se vyjádřit svou vůli, že je zcela zaslíbena Kristu, aby svůj slib daný božskému Snoubenci zachovala neporušený a byla ušetřena dalšího nežádoucího naléhání. Snažně proto žádala o posvátný závoj, který pak ke své velké radosti obdržela od arcibiskupa ostřihomského.
     Když se takto zasvětila Snoubenci panen, pohrdala světem a umrtvovala své tělo, a tak se snažila horlivě napodobovat samotného Krále mučedníků. Vždy byla oblečena v těch nejhorších šatech a dychtila po těch nejnižších službách: zametat dům, stírat podlahy, připravovat jídlo a nosit těžká břemena; to vše jí bylo nejmilejší. Nemocným sestrám i služebným, když se ostatní obávali nákazy, sloužila s takovou láskou a sebezapřením, že ochotně plnila všechny těžké i ty nejnižší služby.
     Tajemství Kristova utrpení s nářkem uctívala, žárem jeho muk planula, před Ježíšem Kristem ukrytým pod eucharistickými způsobami nebo zpodobeným na kříži s láskou vylévala své srdce, všude a téměř bez přestání se modlila, předepsanými modlitbami vzdávala chválu Bohu, pozdravení Bohu Otci, Duchu zastánci nebo nejmilejší Panně Boží rodičce přednášela.
     Aby hněv Boha všemohoucího utišila a Boží shovívavost pro svůj národ vyprosila, „hojně slzy prolévala, své tělo posty vysilovala, do žíněného roucha se oblékala, jako by želela hříchů všech, kteří proti Bohu tak nespravedlivě jednali, za odvrácení neštěstí svými modlitbami Boha prosila, aby Pán Ježíš Kristus pravicí své moci chránil nevinné a svatou matku Církev, kterou za cenu své krve shromáždil.“
     Avšak Markéta svou činnost neomezila jen na velmi naléhavé prosby k Bohu a nejtvrdší pokání, ale také roznícena apoštolskou horlivostí a posílena hrdinskou odvahou neváhala zcela otevřeně vytýkat nepravost komukoliv, ať už se jí dopustil člověk s nejvyšší autoritou či důstojností.
     Také třetí nabídku k sňatku Markéta hned odmítla a radostně odpověděla, že chce zachovat své panenství pro Pána Ježíše Krista. A tento božský Snoubenec, vždy věrný a tak urozený, který si v srdci své služebnice vybudoval milý příbytek, zahrnul ji bohatě nebeskými dary a dal jí účast na svém utrpení, ale také útěše a moci stejně za života jako i po smrti.

RESPONSORIUM
O. Svatá Markéta byla v nitru oděna milosrdenstvím, laskavostí a pokorou. * Pro všechny se stala vším a nedávala najevo, že je dcerou krále.
V. V lásce a pokoře ji žádná sestra nepředčila. * Pro všechny se stala vším a nedávala najevo, že je dcerou krále.

Nebo:

Z kázání kněze Jana Taulera na Nanebevstoupení Páně

     Každý, kdo chce opravdu následovat Boha a Vykupitele Pána Ježíše Krista, ať pokorně a s vyrovnanou myslí vezme na sebe kříž bolestí vnitřních i vnějších, spravedlivých i nespravedlivých. Takto obtížen půjde radostně za svým Pánem. Žádným jiným způsobem se nedospěje tam, kam nás Kristus předešel.
     Není jistě málo těch, kdo touží stát se Pánovými svědky v míru, když jde všechno podle jejich přání. Ochotně se chtějí stát svatými, ale bez námahy, bez nepříjemností, bez soužení, bez újmy. Dychtí totiž poznat Boha, okoušet ho, pociťovat ho, ale hořkost budiž od nich daleko! Jestliže by tedy měli pracovat, upadnout do hořkosti, do zármutku, do tmy, do tvrdých zkoušek, jestliže by se jim Bůh skryl a oni byli v nitru i navenek zbaveni útěchy, ihned zmizí jejich dobrá předsevzetí. To nejsou praví svědkové, takoví, jaké hledá Spasitel.
     Kdo nehledá pokoj, kdo se nechce všude těšit z pokoje při všem, co dělá? Avšak snahu o takovýto pokoj je třeba zcela odmítnout. Máme vyvinout nemalé úsilí a námahu, abychom si udrželi pokoj v každé době i při protivenstvích. Z toho jistě vzejde pokoj pravý, stálý a bezpečný. Ze všeho ostatního, co hledáme nebo co máme rádi, totiž vzejde jen zklamání. Jestliže se však jinak snažíme, seč můžeme, zachovat si radost ve smutku, klid ve zmatcích, prostotu ve složitostech, veselou mysl při obtížích, tehdy budeme opravdovými svědky Boha a našeho Pána Ježíše Krista.
     Takovým učedníkům sám Kristus za živa i po zmrtvýchvstání přál pokoj. Oni však nikdy v tomto životě nenašli pokoj vnější. Ale byl jim dán pokoj podstatný, pravý pokoj ve zmatcích, blaženost při potupách, život ve smrti. Jásali radostí, když je lidé nenáviděli, když je vydávali soudům a odsuzovali k smrti. Takoví byli praví svědkové Boží.

RESPONSORIUM
O. Tak my jsme zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, * aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
V. Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je Církev. * Aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, sešli své světlo a svou věrnost.

Já jsem přišel na svět jako světlo. (Jan 12, 46)

¹ Sám, Bože, suď a haj mě proti bezbožníkům, *
      před zlým a podlým člověkem mě zachraň!
² Vždyť tys má síla, Bože, proč mě zapuzuješ? *
      Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn? –

³ Sešli své světlo a svou věrnost: ať mě vedou *
      až na tvou svatou horu, do tvých stanů.
⁴ Předstoupím před tvůj oltář, k Bohu radostnému *
      a velebit tě budu při citeře, Pane, můj Bože! –

⁵ Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
      Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
      toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, sešli své světlo a svou věrnost.

Ant. 2 Po všechny dny našeho života nás, Pane, ochraňuj.

¹⁰ Řekl jsem si: „Uprostřed života *
       mám sestoupit k branám podsvětí!“
    Bylo mi líto zbytku mých let, *
¹¹      a tak jsem si řekl:
    „Už neuvidím Pána Boha v zemi živých, *
       ani člověka mezi pozemšťany.“ –

¹² Rozpadá se mi má schránka a život mně mizí *
       jako stan kočovníků: –

    můj život je jako když tkadlec svinuje plátno, †
      je jako tkanina od stavu odřezaná; *
¹³        ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká. –

    Už od rána o pomoc volám, †
       je mi, jako by lev mi drtil kosti, *
     ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká. –

¹⁴ Jako když holátko ve strachu pípá, †
       jako když holub mláďata volá, *
       tak je můj nářek;
    zemdlený zrak upírám k nebi, *
       mně úzko je, pomoz mi, Pane! –

¹⁷ A ty jsi můj život vytrhl z jisté zkázy, *
       všechny mé hříchy jsi jako za záda hodil. –

¹⁸ Vždyť mrtví a smrt tě nemohou chválit *
       a kdo jde do hrobu, nedoufá ve tvou věrnost. –

¹⁹ Jenom ten, kdo žije, tě chválí, jako já dnes, *
       o tvé věrnosti otec vypráví synům. –

²⁰ Zachovej mě, Pane, a po celý život *
       zpívat ti budem své žalmy v tvém domě.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Po všechny dny našeho života nás, Pane, ochraňuj.

Ant. 3 Tobě chvalozpěv patří, Pane, tam na Sióně.

Siónem rozuměj nebeské město. (Origenes)

² Tobě chvalozpěv patří, Pane, tam na Sióně, *
      tobě plnění slibů. –

³ Neboť ty vyslýcháš prosby, kdekdo se utíká k tobě, *
      břímě svých hříchů ti nese.
⁴ Viny, které nás tíží, jsou totiž nad naše síly, *
      ty však je zahladit umíš. –

⁵ Blažen, koho si zvolíš, aby se přiblížil k tobě, *
      kdo v tvých nádvořích bydlí!
   Kéž se můžeme sytit dobrem tvého domu, *
      neboť tvůj chrám je svatý.
⁶ Podivuhodnými skutky věrně nám splňuješ prosby, †
      Bože, záchrano naše, *
      naděje všech končin světa i všech ostrovů v dálce. –

⁷ Ty držíš hory svou silou, ty jsi opásán mocí, †
⁸     ty tišíš hučení moří, hučení příbojů jeho *
      i všech národů vřavu.
⁹ Před tvými divy se třesou národy v nejzazších dálkách, *
       nad tvým znamením jásá východ jitra i noci. –

¹⁰ Laskavě pečuješ o zem, hojnou vláhou ji daříš, *
       její bohatství množíš.
    Plny jsou náhony Boží, lidem jsi nachystal zrní, *
       takto pečuješ o ni.
¹¹ Její brázdy jsi zvlažil, rozmělnil její hroudy, *
       zkypřils ji hojnými dešti, požehnals, co na ní vzrostlo. –

¹² Ověnčils koloběh roku korunou dobrotivosti, *
       všudy jde za tebou hojnost.
¹³ Mokvají pastviny stepní, pahorky jásotem hýří, †
¹⁴     louky jsou oděny stády, doliny pokryty klasy.*
       Všechno to jásá a zpívá.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tobě chvalozpěv patří, Pane, tam na Sióně.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Tobě řeklo mé srdce: * Hledám tvou tvář.
R. Tobě řeklo mé srdce: * Hledám tvou tvář.
V. Po tvé tváři, Pane, toužím.
R. Hledám tvou tvář.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Tobě řeklo mé srdce: * Hledám tvou tvář.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Přinášejme sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou. Stále prožívejme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.

Ant. k Zachariášovu kantiku Přinášejme sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou. Stále prožívejme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.

PROSBY
Život svatých panen vydává světu svědectví o Kristově lásce. A proto spolu s nimi volejme:
     JEŽÍŠI, KORUNO PANEN, VYSLYŠ NÁS.

Kriste, jediný Ženichu svatých panen,
— nauč nás žít tak, aby nás nic neodloučilo od tvé lásky.
Tvá matka, Panna Maria, je královnou všech panen,
— pomáhej nám, abychom tak jako ona věrně plnili tvou vůli a naše láska k tobě aby stále rostla.
Svaté panny ti sloužily s čistým a nerozděleným srdcem,
— na jejich přímluvu veď i nás cestou, která vede k tobě.
Prozíravé panny se připravovaly na setkání s tebou,
— dej, abychom se i my těšili na tvůj příchod a s nadějí tě očekávali.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, tys chtěl, aby svatá panna Markéta pod vedením Ducha Svatého zazářila milostí sebezáporu; dej, ať se nikdy neprotivíme tvé vůli a věrně konáme, co je ti milé. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:
Bože, ty miluješ a chráníš panenství. Z tvé milosti spojila tvá služebnice Markéta krásu panenství se zásluhami dobrých skutků; dopřej nám, prosíme, abychom duchem spasitelné kajícnosti mohli obnovovat bezúhonnost mysli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie