[ nová verze ]
1. říjen 2026, Čtvrtek
2. týden žaltáře
Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky Církve, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 1. říjen 2026 Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky Církve, památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodila se 2. 1. 1873 v Alençonu v severozápadní Francii.
Jmenovala se Marie Františka Terezie Martinová.
Když jí bylo čtyři a půl roku,
zemřela jí matka a otec se přestěhoval s dětmi do Lisieux. Tam začala chodit do
školy v penzionátu benediktinek (1881); vstoupila ke karmelitkám (1888),
přijala jméno Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté tváře a složila řádové sliby
(1890). Vynikala pokorou, evangelní prostotou a důvěrou v Boha. Na svou cestu
„duchovního dětství“ uváděla také novicky, když jí představená svěřila jejich
přípravu (1893). Zasvětila svůj život modlitbě a sebeobětování za spásu duší,
za kněze a za misie. Od roku 1895 začala na příkaz představené psát své
vzpomínky "Dějiny duše". Zemřela na tuberkulózu 30. IX. 1897 v Lisieux. V roce
1925 byla prohlášena za svatou a roku 1927 za patronku misií.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Panno, ty s lampou hořící
jsi vyšla k sňatku s Pánem svým,
přeslavným Vládcem, jejž vždy ctí
nebeské sbory zpěvem svým.
Andělů družko milená,
nejčistším svazkem spojená
se Snoubencem svým nebeským
jdeš mu vstříc s věncem panenským.
Nauč nás, jak je třeba žít,
pomáhej nám svou přímluvou,
ať můžem vždy včas odhalit
nepřátel šalbu záludnou.
Nechť Maria, květ panenství,
vždy prosí za nás u Syna,
ať se nás v tomto vyhnanství
svou mocnou rukou ujímá.
Ať Bohu chválou bezmeznou
zní všechny věky věčnosti
nad touto pannou vítěznou,
kterou dnes celé nebe ctí. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.
V.
Pane, ke komu půjdeme?
R.
Ty máš slova věčného života.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům
3, 1-16
Pavlův příklad
1Moji bratři, radujte se v Pánu! Opakovat vám v psaní stejné věci není pro mne obtížné, vás to však
utvrdí. 2Chraňte se těch psů, chraňte se těch pracovníků k ničemu, chraňte se toho vyřezávání!
3Správně obřezaní jsme my, protože sloužíme Bohu způsobem vnitřním, hledáme svou chloubu v Kristu
Ježíši a nespoléháme se na ty vnější věci, 4ačkoli já bych se mohl spoléhat i na ně. Myslí-li někdo
jiný, že se může spoléhat na ty věci vnější, já bych to mohl tím spíše: 5osmý den jsem byl obřezán,
pocházím z izraelského národa, z Benjamínova kmene, jsem Hebrej a syn hebrejských rodičů, co se
Zákona týká farizeus, 6co do horlivosti pronásledovatel Církve, a co do spravedlnosti, která
spočívá v zachovávání Zákona, byl jsem bez úhony.
7Ale v čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu.
8Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána.
Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista 9a byl s
ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která
se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. 10Tak na
sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu
chci být v tom podobný. 11Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
12Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne
samého uchvátil Kristus Ježíš.
13Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za
mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. 14Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás
Bůh povolal skrze Krista Ježíše.
15Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí. A smýšlíte-li v té věci jinak, i to vám Bůh
ukáže v pravém světle. 16Jenom je třeba, abychom v tom, k čemu jsme už dospěli, šli přímým směrem
stejně dále.
RESPONSORIUM
Flp 3, 8..10; Řím 6, 8
O.
Proto jsem se všeho zřekl, abych mohl získat Krista.
* Tak na sobě poznám jeho i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení.
V.
Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít.
* Tak na sobě poznám jeho i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení.
DRUHÉ ČTENÍ
Z vlastního životopisu svaté Terezie od Dítěte Ježíše
(Manuscrits autobiographiques, Lisieux 1957, 227-229)
V srdci Církve budu láskou
Když byly pro mě mé nesmírné touhy mučednictvím, otevřela jsem listy svatého Pavla, abych konečně nalezla odpověď. Mé oči utkvěly na dvanácté a třinácté
kapitole prvního listu Korinťanům. V té první jsem četla, že všichni nemohou být zároveň apoštoly, proroky a učiteli, že se Církev skládá z různých údů a
oko nemůže být zároveň rukou. Odpověď byla jasná, ale mé touhy neutišila, pokoj mi nepřinesla.
Neztrácela jsem odvahu a četla jsem dál, až mi přinesla úlevu tato věta: Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.1 A apoštol vysvětluje, že i nejlepší dary nejsou nic bez lásky, a že láska je nejlepší cesta, neboť vede bezpečně k Bohu. Konečně jsem nalezla klid.
Když jsem pozorovala tajemné tělo Církve, nepoznávala jsem se v žádném údu, jak je popisuje svatý Pavel, nebo spíše jsem se chtěla vidět v každém z nich. Ale láska mi poskytla stěžejní bod mého povolání. Bylo mi jasné, že je-li Církev tajemným tělem, skládajícím se z mnoha údů, nemůže jí chybět část nejdůležitější a nejušlechtilejší. Pochopila jsem, že Církev má srdce, a to srdce že plane láskou. Pochopila jsem, že jedině láska uvádí její údy v činnost, a kdyby tato láska uhasla, apoštolové by přestali hlásat evangelium, mučedníci by se zdráhali prolít svou krev. Pochopila jsem, že láska v sobě zahrnuje všechna povolání, že láska je všechno, že obsáhne všechny časy a místa, jedním slovem, že je věčná.
Tu jsem zvolala s velikou, překypující radostí: „Ježíši, má lásko, konečně jsem nalezla své povolání. Mým povoláním je milovat. Ano, nalezla jsem své místo v Církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože. V srdci Církve, své Matky, budu láskou, a tak budu vším, a můj sen se splní!“
1 1 Kor 12, 31
RESPONSORIUM
Srov. Žl 20 (21), 4; Job 31, 18; Ef 3, 19; Žl 30 (31), 20
O.
Bože, miloval jsi mě dřív než já tebe. *
Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.
V.
Jak velká je tvá dobrota, Pane, kterou máš pro ty, kdo se tě bojí. *
Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, vzbuď svoji moc a pospěš nás zachránit!
Žalm 79 (80)
Obnova Boží vinice
Přijď, Pane Ježíši! (Zj 22, 20)
2 Uslyš nás, ty, jenž paseš Izrael, *
Josefův lid jak svoje stádo vodíš,
ty, který trůníš nad cherubíny, *
3 ukaž se, ať tě v plné slávě spatří
Efraim, Benjamin i Manasse! *
Vzbuď svoji moc a zachránit nás pospěš! –
4 Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –
5 Jak dlouho ještě, Pane zástupů, *
míníš se hněvat, když tvůj lid tě vzývá?
6 Slzavým chlebem jsi jej nasytil, *
slzami napojil jej v plné míře.
7 Za předmět pře jsi nás dal sousedům, *
až se nám proto nepřátelé smějí. –
8 Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –
9 Sám révu z Egypta jsi přenesl, *
sám vyhnals pohany a révu vsadil.
10 Sám připravil jsi pro ni místa dost, *
vkořenila se, zaplnila zemi.
11 Svým stínem celé hory pokryla *
a svými ratolestmi Boží cedry.
12 Až k moři vyhnala své úponky, *
až k Eufratu své čilé letorosty. –
13 Proč jen jsi strhl její ohradu? *
Teď, kdo jde kolem, na ní hrozny sbírá,
14 teď kanec divočák ji pustoší, *
kdekterá polní zvěř se na ní pase. –
15 Obrať se, Pane zástupů, zas k nám! *
Popatři z výšin nebeských a pohleď!
Svou péčí se zas ujmi révy své, †
16 zahrady, již jsi vysázel svou paží, *
výhonku, který sám jsi vypěstil. –
17 Ti, kdo ji spálili a zničili, *
ať zhynou hrůzou, zdrceni tvou tváří!
18 Chraň muže, jenž je po tvé pravici, *
chraň syna člověka, jejž vychoval sis!
19 Oživ nás, nespustíme se tě již, *
vzývat a chválit budeme tvé jméno! –
20 Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, vzbuď svoji moc a pospěš nás zachránit!
Ant. 2 Pán vykonal veliké skutky, ať se to dozví celá země.
Kantikum
Jásot vykoupeného lidu
Iz 12, 1-6
Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. (Jan 7, 37)
1 Sláva ti, Pane! Hněval ses na mne, *
ale tvůj hněv se obrátil a potěšil jsi mne.
2 Hleďte, Bůh je můj Spasitel, *
bez bázně budu doufat,
neboť Pán je má síla i sláva, *
a stal se mi spásou. –
3 S radostí budete vážit vody *
z bohatých pramenů Spasitele.
4 V ten den budete volat: Oslavujte Pána, *
vzývejte jeho jméno!
Zvěstujte národům jeho veliké činy, *
hlásejte vznešenost jeho jména.
5 Zpívejte Pánu pro jeho veliké skutky, *
ať se to dozví celá země.
6 Kdo bydlíte na Siónu, radujte se a jásejte, *
protože uprostřed vás je veliký Svatý Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán vykonal veliké skutky, ať se to dozví celá země.
Ant. 3 Zpívejte Pánu, síle naší.
Žalm 80 (81)
Slavnostní obnovení smlouvy
Dejte pozor, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící. (Žid 3, 12)
2 Zpívejte Pánu, síle naší, *
jásejte vstříc Bohu Jákobovu!
3 Dejte se do zpěvu, do bubnů bijte, *
udeřte na zvučnou harfu a loutnu!
4 Zadujte na rohy o novoluní *
i při úplňku, v den našeho svátku! –
5 Izrael má tak zákonem dáno, *
příkazem od Boha Jákobova,
6 zřízením, které obdržel Josef, *
když táhl Bůh proti Egypťanům. –
Slyším hlas dosud nepoznaný: *
11 „Otevři ústa a naplním ti je.
7 Já jeho šíji jsem břemene zbavil, *
košů jsem zprostil jeho ruce.
8 Volals mě v nouzi, zachránil jsem tě, †
z hromových mračen jsem odpověděl; *
tys mě však u vody v Meribě zkoušel. –
9 Lide můj, slyš mé napomenutí, *
kéž mě Izrael vyposlechne:
10 Nebudeš míti jiného boha, *
cizímu bohu nesmíš se klanět!
11 Já jsem Pán, to já jsem Bůh tvůj, *
který tě vyvedl z egyptské země! –
12 Avšak můj národ na můj hlas nedbal, *
Izrael byl mě neposlušen.
13 Ať tedy dál jsou zaryti srdcem, *
ať jen si dělají podle svého. –
14 Kdyby však byl můj národ mě slyšel, *
kdyby byl Izrael šel mou cestou,
15 hned bych byl jeho odpůrce srazil, *
svou rukou pokořil nepřátele. –
16 Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl, *
v uctivém strachu by setrval navždy.
17 Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou, *
sytil jej sladkostí skalního medu.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Zpívejte Pánu, síle naší.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Pís 8, 7
Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
V. Po tvé tváři, Pane, toužím.
R. Hledám tvou tvář.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Amen, amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete
do nebeského království.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Amen, amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete
do nebeského království.
PROSBY
Život svatých panen vydává světu svědectví o Kristově lásce. A proto spolu s nimi volejme:
JEŽÍŠI, KORUNO PANEN, VYSLYŠ NÁS.
Kriste, jediný Ženichu svatých panen,
— nauč nás žít tak, aby nás nic neodloučilo od tvé lásky.
Tvá matka, Panna Maria, je královnou všech panen,
— pomáhej nám, abychom tak jako ona věrně plnili tvou vůli a naše láska k tobě aby stále rostla.
Svaté panny ti sloužily s čistým a nerozděleným srdcem,
— na jejich přímluvu veď i nás cestou, která vede k tobě.
Prozíravé panny se připravovaly na setkání s tebou,
— dej, abychom se i my těšili na tvůj příchod a s nadějí tě očekávali.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Všemohoucí Bože, ty se k nám skláníš jako Otec,
když nespoléháme na sebe, ale všechnu svou naději skládáme v tebe; veď nás, ať s důvěrou
kráčíme po cestě, kterou jsi ukázal svaté Terezii, a doveď nás k blaženému patření na
svou tvář. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|