[ nová verze ]
26. září 2026, Sobota
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 25. týden Sv. Kosmy a Damiána, mučedníků, nezávazná památka Pro OP: Sv. Dominika Ibaněze z Erquicia, kněze, Vavřince Ruize, otce rodiny, bl. Alfonse Navaretty, kněze a druhů, japonských mučedníků, nezávazná památka Sobotní památka Panny Marie
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 26. září 2026 Pro OP: Sv. Dominika Ibaněze z Erquicia, kněze, Vavřince Ruize, otce rodiny, bl. Alfonse Navaretty, kněze a druhů, japonských mučedníků, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Alfons Navarreta se narodil roku 1571 ve Španělsku. Vstoupil zde do řádu a přijal kněžské svěcení. V roce 1598 byl vyslán na
misie na Filipíny. V roce 1610 se vrátil do Evropy a 1611 odjel do Japonska, kde zastával oficium provinčního vikáře. V letech 1614
až 1643 probíhalo v Omuře a Nagasaki pronásledování křesťanů, při němž zahynulo 205 mučedníků. Bylo mezi nimi jedenáct
dominikánských kněží a sedm řeholníků z Evropy a osmnáct mužů a žen z Japonska, kteří také náleželi k řádu – novicové,
bratři spolupracovníci a terciáři, a dále šedesát tři členů bratrstva Posvátného růžence. Alfons dodával odvahu pronásledovaným
křesťanům, zastával se jich před králem a veřejně chodil v hábitu. Cestou do Omury, kde chtěl pomáhat křesťanům v nouzi, byl zajat
a uvězněn. Zemřel po krutém mučení 1. června 1617. V letech 1633–1637 podstoupilo v Nagasaki v Japonsku mučednickou
smrt 16 mučedníků, z nichž byla většina spojena s dominikánskou rodinou: devět kněží, dva bratři spolupracovníci a tři laici.
Mezi nimi byl i Vavřinec Ruiz, otec rodiny původem z Manily, který se tak stal prvomučedníkem církve na Filipínách.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Odměnám věčným Kristovým
i mučedníkům vítězným
zpívejme chvály v písních svých
z radostných niter vytrysklých.
Jsou velmoži to církevní,
vůdcové v bojích vítězní
a bojovníci nebes bran,
v temnotách světla vzešlá nám.
Vyhrůžek světa nedbali,
tělesných muk se nebáli,
za svatou svou smrt v odměnu
došli až k světlu věčnému.
Zběsilý biřic rukou svou
prolil krev jejich posvátnou,
oni však z Boží milosti
snášeli všechno v tichosti.
Hle, víra svatých nezdolná,
věřících naděj nezlomná,
ke Kristu láska bez mezí
nad vládcem světa vítězí.
Otcova sláva se v nich skví,
v nich dobývá Syn vítězství.
Duch svoji vůli vnuká jim
a nebe zvučí plesáním.
Teď, Spasiteli, nás tu slyš,
k tvým mučedníkům přiveď blíž
prosící služebníky své
na věky nepomíjivé. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)
1 Pane, nejsem pyšné mysli, *
nepohlížím do vysoka,
nebažím po velkých věcech, *
které nad mou sílu jsou. –
2 Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
Jako dítě v klíně matky,
jako dítě zkonejšené *
ztichla ve mně duše má. –
3 Izraeli, doufej v Pána *
nyní, vždy a na věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)
I
1 Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
2 na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil: –
3 „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
na lože neulehnu k odpočinku,
4 ani své oči usnout nenechám, *
ani svým víčkům spánek nepopřeji,
5 než Pánu najdu místo příhodné, *
příbytek pro mocného Jákobova!“ –
6 V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
7 Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho! –
8 Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
ty i tvá vznešená a slavná archa!
9 Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
radostně ať ti jásají tví věrní!
10 Pro svého služebníka Davida *
pomazaného svého neodmítej!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
II
11 Přísahal pevně Davidovi Pán, *
od svého slibu nikdy neustoupí:
„Na trůně tvém dám slavně zasednout *
dědici, který z tvého těla vzejde.
12 A jestli budou tvoji synové *
mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
dám pak i jejich synům zasednout *
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –
13 Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
14 „Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém. –
15 Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
16 Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní. –
17 Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
18 Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
V.
Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R.
Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
47, 1-12
Vidění pramene vody vytékajícího z chrámu
1Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ –
na východ totiž bylo chrámové průčelí-voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. 2Pak
mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany.
3Ten muž vyšel ven směrem k východu, měl v ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi
přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. 4Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke
kolenům, 5a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k bokům. Naměřil dalších tisíc
loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen
přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. 6Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“
Pak mě přivedl zpět na břeh řeky.
7Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z obou stran.
8Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a
jeho voda je tím uzdravena. 9Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní
hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda a vše se uzdraví. 10Rybáři budou bydlet u
moře; budou napínat své sítě od Engadi k En Eglajim, množství jeho ryb bude ve svých druzích
nesčetné jako ve Velikém moři. 11Bažiny a laguny u jeho pobřeží nebudou uzdraveny, budou ponechány na
dobývání soli.
12Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí,
nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně:
jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“
RESPONSORIUM
Srov. Ez 47, 1.9; srov. Jan 4, 14
O.
Viděl jsem vodu vytékající z chrámu po pravé straně. *
A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.
V.
Voda, kterou jim dám já, stane se v nich pramenem vody tryskající do života věčného. * A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto tří:
Z dopisu sv. kněze a mučedníka Dominika Ibaňeze de Erquicia vlasnímu otci
(Srov. SCCS, Offic. Hist. 84, Positio super martyrio, Romæ 1979, str. 116–118)
Před Bohem budu nápomocen všemu lidu
[…] Nejmilejší otče, trochu Ti bude útěchou můj dopis, když jinak Tě nemohu potěšit ani Ti ukázat
své synovské srdce. Ani Ti nemohu jinak pomáhat než před Bohem. To také neopomíjím ve svých ubohých
modlitbách a v oběti mše svaté: Ať žijeme nebo umíráme. Totéž činím pro všechny příbuzné a pro
všechen tento lid. Vyprošuji jim všechno dobré.
Před osmi lety jsem opustil Filipíny a přesunul se do Japonska. Zde už dvacet let zuřilo pronásledování
křesťanů. V té době bylo umučeno mnoho řeholníků i laiků. A den ze dne je toto pronásledování
sveřepější, takže se hlavně v těchto dvou letech nedá vylíčit. Loni na konci měsíce července přišel
do města, kde se nyní zdržuji, ukrutný prefekt, který obsadil na souši i na moři všechny únikové cesty,
aby nikdo nemohl utéci. Začal křesťany tak krutě trýznit, že jich velmi mnoho přivedl k pádu, takže
opustili víru v Krista […].
Když tato bouře poněkud utichla, snažili se pochytat řeholníky. My jsme se oblékli do šatů domorodců
a schováváme se každý jinde. Kdo objeví řeholníky, tomu vyplatí odměnu. Tak tedy 20. listopadu
dopadli na hoře jistého řeholníka z řádu svatého Augustina a po třech dnech chytili v tomto
městě kněze z Tovaryšstva Ježíšova, rodáka z této země. Byl chycen tak blízko místa, kde jsem byl já,
že jsem o šesté hodině uprchl v přestrojení z domu a svěřil se Boží prozřetelnosti […].
V příštím měsíci květnu zajali laického bratra z řádu svatého Františka. Takže nyní bylo chyceno
pět řeholníků spolu se vším lidem. Skoro 400 osob se stalo mučedníky. V minulém měsíci byli mnozí
zaživa upáleni a asi třicet jich bylo rozřezáno bambusovou pilou. Krutá jsou muka, kterými se snaží
ubožáky přinutit k odpadu od víry. Některé pozvolna vaří ve vřelé vodě, kterou jim lijí na hlavu spolu
se sírou, smolou, olejem a jinými věcmi, jež zvětšují trýzeň. Jiné pověsí na kříž, jiné potápějí do vody,
aby zmrzli, jiné zahrabou do půli těla do země a pozvolna je řežou bambusovou pilou, takže se muka
protáhnou na sedm nebo osm dní. Řeholníky dosud nemučí jinak, než že je zaživa pálí dřevem, které je
položeno opodál, takže nejsou přímo v plamenech a umírají pomalu.
Nyní se dostávám do nebezpečí, které je největší z tohoto pronásledování. Tuším už, že tento dopis
je poslední, který napíšu. Jednejme tedy tak, můj nejmilejší otče, abychom se v nebi viděli na věky
a nemuseli se už bát žádného odloučení. Nestarejme se o tento svět, protože je pro nás vyhnanstvím
a odděluje nás od Boha, který je všechno naše dobro! Totéž říkám své vřele milované sestře, aby
nezapomínala modlit se za mne k Bohu. Pozdravuji všechny příbuzné a známé. Ať tě náš Pán zachová
pro věčnou vlast!
RESPONSORIUM
O.
Zvítězili Beránkovou krví a svědectvím svého mučednictví, protože nemilovali svůj život natolik, že by se zalekli smrti.
*
Proto se veselte nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte.
V.
Vytrpěli krátkou bolest a mají účast na věčném životě podle Božího slibu. *
Proto se veselte nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte.
Nebo:
Z buly blahoslaveného Pia IX.
(in: I martiri dell’Ordine dei Predicatori tra i 205 nel Giappone a cura del P. Pio Tommaso Masetti, Roma 1868, str. 357)
Vrcholné svědectví těchto mučedníků
Církev byla už od začátku zavlažována krví mučedníků. Ale ani později nepřestala nikdy přinášet
obdivuhodné příklady statečnosti, neboť tyrani si vymýšleli nové způsoby mučení, aby otřásli pevností
Kristových vojínů, a takto zvětšili koruny a palmy hrdinných bohatýrů, kteří se stali věčnou ozdobou
církve. Dělo se to nikoli bez moudrého úradku Boží prozřetelnosti. Bylo zcela zjevné, že při tvrdém zápasu
byl přítomen původce naší víry Ježíš Kristus, který, jak píše svatý Cyprián, „sešikoval a povzbudil
bojovníky a obhájce svého jména, on bojoval a zvítězil ve svých služebnících“.
Již od roku 1617 až do roku 1632 bylo Japonsko úrodné na mučedníky. Vypukla bouře ukrutného
pronásledování proti Kristovu náboženství, které tam bylo šťastně zaneseno hlasateli evangelia.
Japonský císař Taikosama vzplanul neslýchanou zuřivostí a chtěl tam úplně vyhladit křesťanské
jméno. Roku 1597 dal 26 neohrožených obhájců víry ukřižovat a jeho nástupci ve vládě nejenže závodili
s jeho krutostí a zběsilostí, ale ještě ho daleko předčili. Byl totiž vydán zákon, aby byl zatčen každý, kdo
by pomáhal křesťanům, a zejména kněžím. Měl být potrestán vyhnanstvím, zabavením majetku, ano
i stětím. Kříže, oltáře, chrámy a jakékoli připomínky přesvatého náboženství měly být na příkaz zmocněnce
rozházeny a zničeny. Aby vyzkoušeli pevnost víry křesťanů, sáhli k nejvybranějšímu mučení,
takže se člověk hrozí, má-li na to jen vzpomenout, nebo o tom mluvit. Některým visícím na kříži byl
mečem proboden bok, jiní byli pověšeni na kříž hlavou dolů, velmi mnoho jich bylo ošklivě roztrháno
a byly jim uřezány údy, mnozí byli páleni pomalým ohněm, nemálo jich bylo ponořeno do vody se sírou
nebo do ledové vody a tam zahynuli přeukrutnými dlouhotrvajícími mukami. Posléze jiní byli mučeni
hladem, žízní, mrskáním a špinavým žalářem, až nakonec vysíleni zaměnili tento smrtelný život za
nesmrtelný a blažený.
Tak ukrutná muka trpěli s povzneseným a radostným duchem a tím napodobili sílu prvních
mučedníků církve. „Stáli totiž“ – abychom užili slova svatého Cypriána – „silnější než jejich mučitelé
a přeukrutné dlouhotrvající týrání nemohlo zdolat jejich nezdolnou víru.“ A nejen kněží a hlasatelé
evangelia vytrvali v zápase odvážně a pevně, ale byli to i lidé obojího pohlaví, jakéhokoli stavu a věku,
slovutná knížata a muži z královské krve, vznešené matrony, něžné panny, starci sešlí věkem, jinoši
i čtyřletí hoši a dívky, takže tak neslýchaná síla a vytrvalost se musí připisovat jen pomoci nebeské
milosti.
Víc než tisíc je těch, kteří za onoho dlouhého, mnohaletého zápasu potvrdili křesťanskou víru
prolitím krve, ale o těchto lidech se dalo jen pramálo vypátrat apoštolskou autoritou. Neboť ačkoli se tolik
běsnilo proti křesťanům, byly pořízeny záznamy o vyšetřování jenom ve Španělsku, v Manile na Filipínách
a v Macau v Číně. Nicméně bylo vyslechnuto velice mnoho věrohodných svědků a ti vypověděli
to, z čeho je zjevné opravdové mučednictví dvou set a pěti hrdinů.
V tomto slavném šiku mučedníků náleží mnoho kněží i laiků k řeholnímu řádu bratří kazatelů svatého
Dominika. Mezi nimi vynikají Alfons Navarreta, Alois Flores, Angelus Orsucci, František de Morales,
Alfons de Mena a Dominik Castellet; mnohými se může chlubit řád bratří Menších svatého Františka;
z mnoha svých příslušníků se raduje řeholní
řád poustevníků svatého Augustina, a konečně je ozdobeno palmami svých mučedníků i Tovaryšstvo
Ježíšovo. Následují jako jejich spolumučedníci světští mužové a jejich manželky a děti.
Jména mučedníků uvede seznam přiložený k tomuto dopisu.
Po smrti spravedlivých, která je drahocenná v Božích očích a která, jak napsal týž svatý Cyprián,
„koupila si nesmrtelnost za cenu krve a přijala korunu za dovršenou ctnost“, začala se hned sepisovat
akta potřebná k poznání kauzy.
RESPONSORIUM
Srov. Mdr 10, 17; Mt 25, 34
O.
Moji svatí, kteří jste bojovali v tomto světě,
*
já vám dám odměnu za vaši námahu.
V.
Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království. *
Já vám dám odměnu za vaši námahu.
Nebo:
Z listu blahoslaveného Alfonse Navarrety bratřím kazatelům v Japonsku a bratra Melchiora Manzana, filipínského provinciála, u příležitosti mučednictví bratra Tomáše
Zumarragy
(srov. Lettere edificanti scritte dai frati predicatori martirizzati nel Giappone, a cura di P. Tommaso
Masetti, Roma 1868, str. 1; I martiri dell’Ordine dei Predicatori tra i 205 nel Giappone…, a cura di P. Tommaso Masetti, Roma 1868, str. 268–269)
Velmi pěstujte pokoj a bratrství s jinými náboženstvími
Milí otcové, ať je Ježíš ve vašich duších a ať vám dá svého svatého Ducha. Už vidíte, jak tato obec
křesťanů pozvolna zaniká. Je nutné dávat těmto křesťanům dobrý příklad; proto vás prosím z lásky
k našemu dobrému Ježíši, hleďte, abyste byli opravdovými syny našeho svatého otce Dominika.
Velmi pěstujte pokoj a bratrství s jinými náboženstvími. Já jdu do Omury zpovídat a potěšit tamní
křesťany, protože nadešel vhodný čas, kdy budou více povzbuzeni čerstvou krví mučedníků. Dej Bůh,
aby má cesta byla trochu užitečná!
A protože by se mohlo stát, že mě vsadí do vězení, nechávám na svém místě otce Františka Moralese,
a kdyby mi náhodou vzali život, můžete jmenovat provinčního vikáře, který by vás řídil, jak to určují
stanovy. Z lásky k Bohu odpusťte mi špatné příklady, které jsem vám snad dal, ať jako podřízený,
ať jako představený. Pán Bůh ať zůstává s vámi: já vás nosím ve svém srdci a vy na mne pamatujte ve
svých modlitbách a obětech. Vroucně vás prosím, podporujte Pavlovu manželku a její dítě a pomáhejte
jim, protože on jde se mnou pomáhat křesťanům a mohlo by se stát, že ho to přivede k mučednictví.
Velmi vám doporučuji, abyste se starali o děti.
V den přenesení našeho svatého otce Dominika 24. května 1617. Br. Alfons Navarreta, vikář.
Pokud jde o bratra Tomáše Zumarragu, kdybych měl o něm mluvit, jak to žádají jeho ctnosti, bylo by
zapotřebí dlouhého pojednání, a ne krátké zprávy… Byl poslán svatou poslušností do japonského
království. Vydal tam bohaté ovoce, protože velmi elegantně a uhlazeně používal jazyk oné země. Velmi
horlivě podporoval onu křesťanskou obec, byl jako druhý prorok Mojžíš, milý Bohu i lidem. Na
sebe byl velice přísný. Neměl ani lůžko ani jiné šaty než ty, které obyčejně nosil, protože chtěl žít jako
opravdový chuďas. Spal vždycky oblečený a to není malé pokání. Tak málo dbal na sebe a tak málo si
cenil své osoby, že nikdy nepřijal žádnou hodnost. Žil v japonském království víc než dvacet let a pracoval
na jeho obrácení a na šíření svatého evangelia. Touto činností se zabýval, když ho zatkli strážci
spravedlnosti. Zůstal ve vězení pět let a přitom tam uplatňoval všechny možné ctnosti: posty, bičování,
modlitbu, a tím si získal mučednickou korunu.
RESPONSORIUM
Ef 6, 12.14.13
O.
Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti zlým duchům v ovzduší.
*
Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.
V.
Vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všechno překonat a obstát. *
Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.
PSALMODIE
Ant. 1 Hned s úsvitem se mé oči obracejí k tobě.
Žalm 118 (119), 145-152
XIX (Kóf)
145 Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *
poslušen budu tvých přikázání!
146 Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *
budu tvé příkazy poctivě plnit. –
147 S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *
s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
148 Oči mé bdí už před noční hlídkou, *
hloubat chci o tvém rozhodnutí. –
149 Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *
uděl mi život podle své vůle!
150 Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
vzdáleni přitom zákonu tvému. –
151 Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
věrně platí tvá ustanovení.
152 Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *
že jsi je stanovil na všechny věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Hned s úsvitem se mé oči obracejí k tobě.
Ant. 2 Mou silou i chválou je Pán a stal se mi zachráncem.
Kantikum
Vítězná píseň po přechodu Rudým mořem
Ex 15, 1-4a. 8-13. 17-18
Ti, kdo zvítězili v boji se šelmou, zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka. (Srov. Zj 15, 23)
1 Zpívejme Pánu: je vznešený a slavný, *
koně i s jezdcem smetl do moře. –
2 Mou silou i chválou je Pán; *
a stal se mi zachráncem.
On je můj Bůh a já ho velebím, *
Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. –
3 Pán je hrdinný bojovník, †
jeho jméno je Všemohoucí. *
4 Faraonovy vozy i jeho vojsko smetl do moře. –
8 Závan tvého hněvu navršil vody, †
vlny se jako hráz zastavily, *
objevila se hluboká cesta středem moře. –
9 Nepřítel řekl: Pustím se za nimi a doženu je, *
rozdělím si kořist a ukojím svou duši,
vytasím meč *
a má ruka si je podrobí. –
10 Tys ale dal zavanout svému dechu a zavalilo je moře, *
potopili se jak olovo v mohutných vodách. –
11 Kdo z mocných se ti podobá, Pane? †
Kdo je ti podobný vznešeností a svatostí, *
tobě, strašlivému a slavnému, který dělá divy? –
12 Vztáhl jsi pravici a zhltla je země. *
13 A milosrdně jsi vodil tento lid, který jsi zachránil.
Provázel jsi ho svou mocí *
až k svému svatému příbytku. –
17 Uvedl jsi jej a štípil na své hoře, *
na pevném místě, které sis, Pane, připravil za obydlí,
za svou svatyni, k níž jsi, Pane, položil základy. *
18 Pán kraluje na věky, vždycky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Mou silou i chválou je Pán a stal se mi zachráncem.
Ant. 3 Velebte Pána, všichni lidé.
Žalm 116 (117)
Chvála Božího milosrdenství
Pohané oslavují Boha, že jim prokázal milosrdenství. (Řím 15, 8. 9)
1 Velebte Pána, všichni lidé, *
slavte ho, všechny národy! –
2 Nad námi mocná jeho milost *
a věrnost Páně na věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Velebte Pána, všichni lidé.
KRÁTKÉ ČTENÍ
2 Kor 1, 3-5
Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy.
On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v jakémkoli soužení tou
útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Spravedliví * budou žít navěky.
R. Spravedliví * budou žít navěky.
V. U Pána je jejich odměna.
R. Budou žít navěky.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Spravedliví * budou žít navěky.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku V tavicím kelímku zkoušel Pán vyvolené jak
zlato, a jako dokonalou oběť je přijal na věky.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku V tavicím kelímku zkoušel Pán vyvolené jak
zlato, a jako dokonalou oběť je přijal na věky.
PROSBY
Náš Spasitel Ježíš Kristus přišel, aby vydal svědectví pravdě. Oslavujme ho ve společenství s mučedníky, zabitými pro Boží slovo, a volejme:
PANE, TEBE CHVÁLÍ ZÁSTUP MUČEDNÍKŮ.
Pro své mučedníky, kteří ti věrně vydávali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,
— dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.
Pro své mučedníky, kteří vyznali víru až k prolití krve,
— dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru.
Pro své mučedníky, kteří na sebe vzali kříž a následovali tě,
— dej nám, Pane, statečně snášet útrapy života.
Pro své mučedníky, kteří vyprali své šaty v tvé krvi a vítězně překonali všechny nástrahy světa,
— dej nám, Pane, ať zvítězíme nad každým pokušením.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, kázáním blahoslaveného mučedníka Dominika a jeho druhů jsi
přivedl národy Dálného východu k poznání tvého jednorozeného Syna; pokorně tě prosíme: na jejich
přímluvu upevni víru těch, které svým kázáním přivedli ke Kristu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|