Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. září 2026
Pro OP: Sv. Jana Maciase, řeholníka, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Ke slávě svaté Trojice,
jež dává věnce vítězné,
chválu tohoto svatého
služebníka dnes zpívejme.

Příkoří světa snášel rád,
na jeho prospěch nedbal nic,
však v lásce plné milostí
on bohatší byl mnohem víc.

Majetkem světa pohrdal,
usiloval o nebeský,
na ponížení nic nedbal,
osvobozen od marností.

Přej našim prosbám v každý čas,
prosíme, světče blažený,
dobrými dary potěš nás,
dej dojít věčné odměny.

Trojici Svaté sláva buď,
čest, moc i chvála na věky;
na nebešťanů přímluvu
kéž pomáhá nám z nebe vždy. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)

² Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
      nestraň se mých úpěnlivých proseb,
³ slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
      neklidný jsem ve své sklíčenosti.
⁴ Zděšený jsem křikem nepřátel, *
      útiskem a zlobou bezbožníků. –

   Rozpoutali zhoubu proti mně, *
      zuřivě se na mne osopují.
⁵ Srdce se mi v prsou tetelí, *
      úzkost smrtelná mě zachvátila.
⁶ Padá na mne strach a zděšení, *
      leží na mně nevýslovná hrůza. –

⁷ Říkám si: „Mít křídla holubí, *
      uletěl bych, až bych došel klidu."
⁸ Uletěl bych rád co nejdále, *
      noclehem bych zůstal někde v poušti.
⁹ Vyhledal bych si tam útulek *
       na ochranu před divokým vichrem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

¹⁰     Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
       Před záplavou jejich jazyků. *
       V městě vidím násilí a sváry.
¹¹ Ve dne v noci brousí kolem něj, †
       po hradebních zdech je obcházejí, *
       uvnitř vládne bezpráví a útisk.
¹² V jeho středu číhá záhuba, *
       klam a křivda z tržišť neodchází.
¹³ Kdyby potupil mě nepřítel, *
       křivdu od něj dovedl bych snášet;
    kdyby na mě tak zle dotíral, *
       kdo mě nenávidí, schoval bych se.
¹⁴ Tys však to byl, člověk jako já, *
       ty, můj blízký důvěrník a přítel!
¹⁵ Slasti přátelství jsme ty a já *
       prožívali spolu v domě Páně.

      ¹⁶ Kéž je za to zmatek posedne, *
          kéž jsou za to uchváceni smrtí,
          kéž jdou do podsvětí zaživa, *
          když je v jejich domech plno zloby!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

²⁰ Ismael a Jaalam a ti, *
       kteří obývají na východě,
    na výměnu nepřistupují, *
       neboť odmítají bát se Boha. –

²¹ Každý proti jeho přátelům *
       zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
²² Nad máslo je hladší jeho řeč, *
       ale v srdci hotoví se k boji;
    slova lahodnější oleje, *
       ale jsou to vytasené meče. –

²³ Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
       on tě zachová a nedopustí, *
       aby spravedlivý padl navždy. –

²⁴ Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
       že se muži krvaví a lstiví
    nedožijí půlky života! *
       Kdežto já jen v tebe důvěřuji.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.

V. Můj synu, dbej na moji moudrost.
R. K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z homilie blahoslaveného Pavla VI. při kanonizaci svatého Jana Maciase

     Jan Macias je obdivuhodný a výmluvný svědek evangelijní chudoby. Jako mladičký sirotek ze skrovné mzdy pasáčka podporuje lidi, „své bratry“, a dělí se s nimi o víru. Jako vystěhovalec následuje svého svatého patrona Jana Křtitele a nepachtí se za majetkem jako ostatní, nýbrž nade vše touží, aby se naplnila Boží vůle. Jako kupecký mládenec a také jako vůdce pastevců tajně prokazuje skutky lásky chudým a učí je modlit se. Jako řeholník činí ze svých slibů vynikající důvod lásky k Bohu a k bližním.
     „Pro sebe nehledá nic než Boha.“ V cele u brány spojuje velmi intenzivní život modlitby a pokání s péčí o ohromné množství strádajících. Poskytuje jim prostředky a přiděluje pokrm. Zříká se velké části jídla, aby nasytil hladové, protože jeho víra v nich vidí zvláštní přítomnost Ježíše Krista. Abychom to shrnuli několika slovy: nedokazuje život tohoto „otce chudých, sirotků a strádajících“, jak plodná je evangelijní chudoba, když ji někdo plně prožívá?
     Když říkáme, že Jan Macias byl chudý, nemyslíme přitom na chudobu, která je totéž co škodlivá bída anebo nečinnost, která nedělá nic pro dosažení oprávněného slušného postavení. Takovou chudobu Bůh nechce ani jí nežehná. Máme na mysli důstojnou chudobu, která si pokorně vydělává na pozemský chléb jako plod vlastní práce.
     Jak pečlivě a jak účinně přistupoval Jan k svému úkolu předtím, než se stal řeholníkem, i potom! Jeho páni a představení to otevřeně dosvědčují. Svýma rukama vždycky zajišťoval chléb pro sebe, chléb pro svou sestru, chléb pro mnoho skutků lásky. Onen chléb byl plodem příkladné práce, která byla plodná i ze sociálního hlediska, práce, která zdokonaluje člověka, vykupuje ho a připodobňuje Kristu a do duše vlévá dětinnou důvěru. V této důvěře člověk věří, že Otec, který živí nebeské ptactvo a šatí polní lilie,1 nepřestává dávat svým dětem to, co potřebují k životu. Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost a ostatní vám bude přidáno.
     Ostatně, tvrdá práce Jana Maciase, které se s námahou věnoval, neodváděla jeho duši od Chleba nebeského. Vždyť už od dětství byl uveden do nejvnitřnějších hlubin Boží přítomnosti! Proto měl i uprostřed svých rozmanitých činností kontemplativní duši.
     Důvěrný styk s Bohem ho nejen neodtahoval od lidí, ale působil, že se k nim a k jejich potřebám přibližoval s novou horlivostí a energií. Jeho úmyslem bylo, aby jim poskytl lék a přiváděl je k životu stále více důstojnějšímu, vyššímu, lidštějšímu a křesťanštějšímu.
     Tím, že toto dělal, byl pouze poslušen učení a přikázání Církve. Neboť církev dává chudým přednost a miluje evangelijní chudobu. Nikdy chudé neopustila v jejich strastech, ale podporovala je a povznesla k vyšší životní úrovni, která se více shoduje s jejich důstojností jakožto lidí a Božích dětí.
     Toto všechno nám staví alespoň částečně před oči podobu tohoto svatého muže, neobyčejnou a strhující, podobu, která náleží do této doby, nádherný příklad pro nás a pro naši společnost.
     Jan Macias umí vyzdvihnout důstojnost chudoby dvojím příkladem svého života: tím, že s důvěrou shání chléb pro chudé a že vytrvale hledá Chléb chudých, to jest Krista, který všechny posiluje a tak je vede k nejvyšší metě. Proto zajisté je dáno toto skvělé poselství nám a našemu století, nakaženému materialismem, který tak často trpí bezuzdnou honbou za požitky a zanedbává sociální povinnosti. Také je vystaveno na odiv jako účinný příklad oné „vnitřní jednoty“, kterou má křesťan uskutečnit v tomto pozemském životě, protože ho má naplnit vírou a láskou.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu magistra řádu Vincence de Couesnongla u příležitosti kanonizace Jana Maciase

     Jan Macias nekázal ani nepsal. Tento pokorný bratr, nyní oslavený před celou Církví, by byl náramně zmaten, kdyby mu byl někdo řekl, že jeho skromný život přinese světu poselství, a co víc, že to bude poselství sociální. Jeho skromný život nám svědčí za něho. Jeho život sám je poselstvím.
     Jan Macias se ještě jako mladík odebral do Ameriky. Stal se vystěhovalcem z vlasti. Poznal totiž, co je vysídlení, bolestné vytržení z otcovské půdy, z poklidných zvyklostí. Poznal nejistotu, střídání naděje a strachu, obtíže s přesazením a přizpůsobováním. Byl jedním z těch nesčíslných lidí, kteří byli věčně štváni ze země do země, nikoli potěšením nebo ze záliby v dobrodružství, ale nutností.
     Beze vší pochyby by byl mohl jít touto cestou svatosti, obětovat se pro chudé kdekoli a v kterékoli době. Ale stává se svatým mezi běženci, mezi nejchudšími. A to nám klade otázky.
     Od doby, kdy žil Jan Macias, pokročil svět mnohem dále. Nejen že se od základů změnily životní podmínky. Ale otevřenější četbou evangelia – a také vlivem pozemských událostí (na to nesmíme zapomínat) – se křesťanský lid stal ve větší šíři přístupnější požadavkům lásky. Pochopili jsme totiž, že láska se nedá zúžit na trochu dobročinnosti a vnitřního úmyslu nebo také na hrdinnou oběť – vždycky však jednotlivce – pro záchranu jiných. Pochopili jsme, že láska musí být duší člověka, musí proniknout a proměnit veškerý život lidí a lidské společnosti.
     Bratrská láska naprosto není nějakým přepychem lidí, kteří mají čas, peníze a dobrou vůli. Ani nemůže nahradit sociální řád, který se často snaží potlačit chudé.
     Bez pochyby bude zapotřebí, aby láska vždycky dávala náhradu za společnost. Ale hlavně je láska spravedlností pro všechny. To je smysl slov našeho předchůdce bratra Gilleta: "Musíme se přičinit, aby se dnešní milosrdná láska stala spravedlností zítřka." Milovat bratry znamená především chtít, aby byli v tomto světě, v naší společnosti přijímáni jako plnoprávní členové. Znamená to chtít, šťastně a s určitostí, aby cítili, že byli přijati, převzati a začleněni tak, jak si to pro lidskou důstojnost zaslouží.
     Pravá láska žádá, abychom všemožně, pokud můžeme a máme, usilovali o společnost spravedlivější a lidštější.
     Není pochyby, že svět úplně spravedlivý, řízený dokonalými zákony, kde by se zachovávala práva kteréhokoli člověka, by byl studený, jako bez duše a bez naděje, protože by byl bez lásky. Spravedlnost, je-li sama, může být nelidská, a žádný sociální zákon nemůže zplodit lásku.
     Toto má vnímat hlavně učedník evangelia. Křesťané jsou povoláni k budování spravedlivého světa, kde by poutem mezi lidmi, národy a rozmanitými sdruženími lidí byla láska. Toto je poselství evangelia. To je také poselství Jana Maciase.
     Je to však víc než poselství, protože je to něco jiného než nějaká závěť nebo posmrtná řeč. Je to nový pohled na svět. Je to mocný tlukot něčího srdce, je to kvas, je to pramen života vyvěrajícího do věčnosti.
     Proto není poselství Jana Maciase pouze sociální. Především je to poselství božského Života.
     Když nám Církev staví před oči dobré skutky Jana Maciase a když tím vrhá jasnější světlo na jméno a tvář Boží, vyzývá všechny křesťany, aby oslavovali Otce v nebesích. Jan Macias zjevil ve své době svou láskou k chudým pravé Boží jméno americkým domorodcům, kteří je neznali: Bůh je Láska.

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Milostí přilnul Jan ke Kristu. A co bylo jeho povolání, dokázal víc skutkem než jménem.

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)

³ Smiluj se nade mnou, Bože, *
      jenž jsi tak milosrdný,
   tak plný slitování, *
      a moji nepravost zahlaď!
⁴ Smyj ze mne všechnu mou vinu *
      a z mého hříchu mě očisť! –

⁵ Uznávám, špatně jsem činil, *
      svůj hřích mám na očích stále. –
⁶ To proti tobě jsem hřešil, *
      spáchal, co tobě se příčí,
   takže tvůj soud je správný, *
      tvůj ortel spravedlivý. –

⁷ Vždyť jsem už narozen s vinou, *
      matka mě počala s hříchem.
⁸ Ty máš rád upřímné srdce, *
      v skrytu mě moudrosti učíš. –

⁹ Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
       umyj mě, bělejší budu než sníh.
¹⁰ Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
       ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –

¹¹ Odvrať se tváří od mých hříchů, *
       všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
¹² Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
       nového, stálého ducha mi dej. –

¹³ Neodvrhuj mě od své tváře, *
       ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
¹⁴ Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
       posil mě velkodušností. –

¹⁵ Hříšníky budu učit tvým cestám, *
       bezbožní k tobě se vrátí zas.
¹⁶ Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
       zajásám, jak jsi spravedlivý! –

¹⁷ Odemkni, Pane, opět má ústa, *
       mé rty ti zapějí chvalozpěv.
¹⁸ V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
       obětí tou se ti nezavděčím.
¹⁹ Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
       zdrcené srdce neodmítneš. –

²⁰ Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
       zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
²¹ Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
       v zápalných žertvách a celopalech, *
       na oltář budou ti býčky klást.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Milostí přilnul Jan ke Kristu. A co bylo jeho povolání, dokázal víc skutkem než jménem.

Ant. 2 Ve vnitřní modlitbě čerpal z pramenů Spasitelových a lidem uváděl ve známost Pánovo milosrdenství.

⁸ Dobrořečte Pánu, všichni jeho vyvolení, †
      jeho velikost buď stále na všech rtech *
      a ať ho oslavují v Jeruzalémě.
⁹ Jeruzaléme, svaté město, *
      Bůh tě stíhal za díla tvých rukou. –

¹⁰ Důstojně poděkuj Pánu *
       a veleb Krále věků,
    aby byl v tobě jeho chrám zase s jásotem zbudován *
       a aby on v tobě potěšil všechny vyhnance
    a aby v tobě miloval všechny nešťastné *
       po všechna budoucí pokolení. –

¹¹ Jasné světlo ozáří *
       všechny krajiny země;
    četné národy zdaleka, ze všech končin země †
       přijdou přebývat k tvému svatému jménu, *
       na rukou ponesou dary Králi nebe.
    V tobě budou jásat pokolení za pokoleními *
       a jméno Vyvoleného potrvá v pokoleních budoucích. –

¹³ Pak zajásáš a zaraduješ se nad syny spravedlivých, †
       neboť budou všichni shromážděni *
       a budou velebit Pána věků. –

¹⁴ Blahoslavení, kdo tě milují, *
       šťastní, kdo se radují z tvého pokoje! –

¹⁵ Má duše velebí Pána, velkého krále, †
¹⁶    protože Jeruzalém bude zase postaven jako město *
       i jeho dům na všechny věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ve vnitřní modlitbě čerpal z pramenů Spasitelových a lidem uváděl ve známost Pánovo milosrdenství.

Ant. 3 Nebeský Otec mu bez ustání štědře přispíval, aby mohl ulehčovat chudým, ačkoli žil v řeholi chudoby.

Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21, 9)

¹² Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
      veleb, Sióne, svého Boha! –

¹³ On v tvých branách závory zpevnil, *
      žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
¹⁴ On tvé území v pokoji chrání, *
      jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
¹⁵ On své slovo sesílá na zem, *
      co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
¹⁶ On dává sníh jak hebkou vlnu, *
      jíní rozsévá jako popel. –

¹⁷ Kroupy sype jak chlebové drobty, *
      chladem jeho zmrzají vody:
¹⁸ sešle slovo, a roztají zase, *
      větru dá zavát, a zas vody tekou.
¹⁹ Slova svá zjevil Jákobovi, *
      zákony, příkazy Izraeli.
²⁰ S žádným národem nejednal takto, *
      žádnému jinému nedal svůj zákon.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Nebeský Otec mu bez ustání štědře přispíval, aby mohl ulehčovat chudým, ačkoli žil v řeholi chudoby.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Podle toho všichni poznají, * že jste moji učedníci.
R. Podle toho všichni poznají, * že jste moji učedníci.
V. Budete-li mít lásku k sobě navzájem.
R. Že jste moji učedníci.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Podle toho všichni poznají, * že jste moji učedníci.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek.

Ant. k Zachariášovu kantiku Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek.

PROSBY
Oslavujme Krista, Božího Syna, neboť on nás povolal, abychom mu zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života:
     PANE, TY JEDINÝ JSI SVATÝ.

Tys byl vyzkoušen ve všem, abys nám byl podoben, ale nezhřešil jsi,
— Pane Ježíši, smiluj se nad námi.
Ty nás všechny voláš k dokonalé lásce,
— Pane Ježíši, posvěť nás.
Ty chceš, abychom byli solí země a světlem světa,
— Pane Ježíši, osviť nás.
Tys nepřišel, aby sis nechal sloužit, ale abys sloužil,
— Pane Ježíši, nauč nás sloužit ti v našich bratřích.
Ty jsi odlesk Otcovy slávy a výrazná podoba jeho podstaty,
— Pane Ježíši, dej, ať jednou spolu s tvými svatými patříme na tvou tvář.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, ty miluješ všechny lidi a chceš, aby byli spaseni. Svatý Jan Macias se z lásky k tobě všem podřizoval; na jeho přímluvu dej, ať jsme prodchnuti tajemstvím tvé dobrotivosti a ochotně obětujeme svůj život i vše, co máme, pro službu bratřím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie