Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

5. září 2025
Pro OP: Vzpomínka zemřelých příbuzných a dobrodinců řádu, nezávazná památka

Vzpomínka zemřelých příbuzných a dobrodinců řádu se koná pouze při mši svaté. Zdá-li se to však vhodné, může se konat připomínka i v liturgii hodin, při zachování předpisů pro votivní oficia (srov. IGLH, č. 245–252).

Odkaz na alternativní texty za zemřelé.

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS
Kriste, tys naše naděje,
jsi život náš i vzkříšení,
srdcem i zrakem k tobě lnem
blízkostí smrti stísněni.

I ty jsi poznal její hrot,
ponurost její dobře znal,
než Otci, s hlavou skloněnou,
jsi v míru ducha odevzdal.

Tím, žes vzal, pastýř slitovný,
na sebe náš bol nejkrutší,
teď můžem s tebou trpět my
a skonat Otci v náručí.

Na kříži rozpjat pozvedáš
k probodenému srdci ty,
kdo umírají stísněni
nemocí nebo úzkostí.

Když brány pekel rozrazils,
Vítězi, nebe otvíráš.
Nás nyní v žalu potěš zas
a po skonání oživ nás.

Ti všichni tělem zesnulí,
co spánkem pokoje teď spí,
ať ve tvé blaho procitnou
a navěky tě velebí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      netrestej mě ve svém rozhorlení!
³ Zaryly se do mne tvoje šípy, *
      těžce na mne dolehla tvá ruka. –

⁴ Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *
      pro můj hřích kost ve mně není celá.
⁵ Nad hlavu se nakupily viny, *
      tíhou přetěžkou mě obtížily.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

⁶ Jitří se a páchnou moje rány, *
      a to všechno pro mou pošetilost.
⁷ Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *
      celý den se v sklíčenosti vláčím. –

⁸ Bedra má jsou celá zanícená, *
      místečko v mém těle není zdravé.
⁹ Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *
      křičím z hloubi sevřeného srdce. –

¹⁰ Pane, ty znáš každou moji touhu, *
       žádný povzdech můj ti není tajný.
¹¹ Srdce buší, opouští mě síla, *
       už i světlo v očích se mi kalí. –

¹² Všichni moji přátelé a druzi †
       mému neštěstí se vyhýbají, *
       ba i příbuzní se drží stranou.
¹³ Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †
       hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *
       denně nové lsti si vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

¹⁴ Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *
       němý jsem a ústa neotvírám.
¹⁵ Tak jsem jako člověk beze sluchu, *
       bez schopnosti ubránit se slovem. –

¹⁶ Doufám, Pane, v tebe jediného, *
       ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
¹⁷ Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *
       těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“ –

¹⁸ Já pak mám až příliš blízko k pádu, *
       stále mám svou bolest před očima.
¹⁹ Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *
       pro svůj hřích jsem obavami sklíčen. –

²⁰ Silní však jsou moji nepřátelé, *
       mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
²¹ za dobrotu zlem mi odplácejí, *
       pasou po mně za to, že chci dobro. –

²² Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †
       nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *
       Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

V. Po tvé pomoci dychtí mé oči.
R. Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

^30.18Tak praví Hospodin:
"Hle, změním osud Jakubových stanů,
slituji se nad jeho příbytky,
na své výšině zas bude vystavěno město,
palác bude vybudován na svém starém místě.
¹⁹Chvalozpěv z nich bude znít,
hlas jásajících.
Rozmnožím je, a nebude jich málo;
oslavím je, a nebudou bez vážnosti.
²⁰Jeho synů bude jak za dávných časů,
jeho shromáždění u mě potrvá pevně,
trestem stihnu všechny, kdo jej utlačují.
²¹Vzejde z něho jeho vladař,
povstane kníže z jeho středu.
Dovolím mu a přistoupí ke mně.
Kdo by se jinak odvážil přiblížit ke mně?
– praví Hospodin.

²²Budete mým lidem
a já budu vaším Bohem.
²³Hle, Hospodinova bouře, jeho hněv vypukne,
– vířivá smršť –
na hlavu bezbožných se snese!
²⁴Neobrátí se Hospodinův hněv,
dokud nevykoná, dokud nesplní záměry svého srdce.
Na konci času to pochopíte.
^31.1V té době – praví Hospodin –
budu Bohem všech rodů Izraele,
oni pak budou mým lidem.
²Tak praví Hospodin:
Lid, který byl ušetřen meče,
nalezl na poušti milost.
Izrael došel na místo svého odpočinku."

³Zdaleka se mu zjevil Hospodin:
"Věčnou láskou jsem tě miloval,
proto jsem ti zachoval smilování.
⁴Zase tě zbuduji a budeš vystavěna,
Izraelova panno!
Znovu se ozdobíš svými bubínky
a vejdeš do ráje jásajících.
⁵Budeš opět štěpovat vinice
na samařských horách.
Štěpovat budou štěpaři a budou z nich též požívat.
⁶Neboť přijde den,
kdy budou strážní volat
na efraimském pohoří:
‚Vstaňme a vystupme na Sión
k Hospodinu, svému Bohu!‘

⁷Neboť tak praví Hospodin:
Oslavujte Jakuba,
jásejte nad prvním z národů,
ať je slyšet váš jásot:
‚Zachránil Hospodin svůj národ,
zbytky Izraele!‘
⁸Hle, přivedu je nazpět ze severní země,
shromáždím je od končin země;
slepí a kulhaví budou mezi nimi
spolu se ženami v naději a nedělkami;
veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí.
⁹Přicházejí s pláčem,
ale útěchou je doprovázím;
přivedu je k vodním proudům
přímou cestou, na níž neklopýtnou.
Stal jsem se totiž Izraeli otcem,
Efraim je mým prvorozencem."

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého papeže Lva Velikého

     Není pochyby o tom, že pokory dosáhnou snáze chudí než bohatí. Chudým je totiž v jejich nouzi důvěrně blízká mírnost, zatímco bohatí se pro svůj majetek rádi naparují. Přesto se však najdou i lidé velmi zámožní, kterým jejich bohaté jmění neslouží k pyšné nadutosti, ale ke skutkům lásky, a v tomto duchu počítají za největší zisk to, že vynakládají námahu na odstranění bídy druhých.
     Účast na této ctnosti je dána lidem jakéhokoli postavení a kterékoli vrstvy, neboť i když nemají stejné prostředky, mohou mít stejný úmysl. A  není důležité, nakolik se liší ve svých pozemských statcích, jsou-li si v duchovním bohatství rovni. Blahoslavená je tedy ta chudoba, která se nenechá zajmout láskou k časným věcem a neprahne po rozmnožení svého pozemského vlastnictví, ale touží se obohatit poklady nebeskými.
     Příklad takové velkorysé chudoby nám po Pánovi dávají předně apoštolové; ti opustili bez rozdílu všechno, co měli, a na zavolání nebeského Mistra se s radostí obrátili, zanechali rybolovu a stali se rybáři lidí.¹ Získali tak i mnoho jiných; ti napodobili jejich víru a byli jim tak podobní, že tito synové prvotní Církve byli v jedné víře všichni jednoho srdce a jedné duše.² Zřekli se totiž všech svých věcí a celého svého majetku, a v této přesvaté chudobě zbohatli statky věčnými. Podle kázání apoštolů se radovali, že na světě nic nemají, a přece jim s Kristem patří všechno.³
     Když proto svatý apoštol Petr vcházel jednou do chrámu a chromý ho prosil o almužnu, řekl mu: Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – vstaň a choď.⁴ Co je vznešenějšího než takováto pokora? A co je bohatší než tato chudoba? Nemá peněžní prostředky, má však moc nad přírodou. Toho, který vyšel z lůna matky chromý, uzdravuje Petr pouhým slovem. A ten, kdo nemohl dát minci s  císařovým obrazem,⁵ obnovil v člověku obraz Kristův.
     Bohatství tohoto daru však nepomohlo jen tomu, jemuž byla navrácena chůze, ale také pěti tisícům lidí, kteří tehdy pro toto zázračné uzdravení uvěřili tomu, co Petr kázal.⁶ A tak chudák, který neměl co dát žebrákovi, rozdal tak štědře hojnost Boží milosti: stejně jako dal jednomu člověku do pořádku nohy, uzdravil i srdce tolika tisícům věřících, těm, jež našel chromé, a naplnil je Kristovou svěžestí.
     ¹ srov. Mt 4, 19
     ² srov. Sk 4, 32
     ³ srov. 2 Kor 6, 10
     ⁴ Sk 3, 6
     ⁵ srov. Mt 17, 23-26
     ⁶ srov. Sk 4, 4

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Zdrcené srdce, Bože, neodmítáš.

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)

³ Smiluj se nade mnou, Bože, *
      jenž jsi tak milosrdný,
   tak plný slitování, *
      a moji nepravost zahlaď!
⁴ Smyj ze mne všechnu mou vinu *
      a z mého hříchu mě očisť! –

⁵ Uznávám, špatně jsem činil, *
      svůj hřích mám na očích stále. –
⁶ To proti tobě jsem hřešil, *
      spáchal, co tobě se příčí,
   takže tvůj soud je správný, *
      tvůj ortel spravedlivý. –

⁷ Vždyť jsem už narozen s vinou, *
      matka mě počala s hříchem.
⁸ Ty máš rád upřímné srdce, *
      v skrytu mě moudrosti učíš. –

⁹ Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
       umyj mě, bělejší budu než sníh.
¹⁰ Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
       ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –

¹¹ Odvrať se tváří od mých hříchů, *
       všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
¹² Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
       nového, stálého ducha mi dej. –

¹³ Neodvrhuj mě od své tváře, *
       ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
¹⁴ Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
       posil mě velkodušností. –

¹⁵ Hříšníky budu učit tvým cestám, *
       bezbožní k tobě se vrátí zas.
¹⁶ Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
       zajásám, jak jsi spravedlivý! –

¹⁷ Odemkni, Pane, opět má ústa, *
       mé rty ti zapějí chvalozpěv.
¹⁸ V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
       obětí tou se ti nezavděčím.
¹⁹ Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
       zdrcené srdce neodmítneš. –

²⁰ Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
       zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
²¹ Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
       v zápalných žertvách a celopalech, *
       na oltář budou ti býčky klást.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Zdrcené srdce, Bože, neodmítáš.

Ant. 2 Pane, když se rozhněváš, na milosrdenství pamatuj.

² Zaslechl jsem Pane, tvé slovo, *
      a zděsil jsem se.
   Vidím tvůj záměr, Pane, *
      během času jej zjevíš,
   během času jej oznam, †
      a když se rozhněváš, *
      na milosrdenství pamatuj! –

³ Bůh už se blíží od poledne, *
      Svatý od faranských hor.
⁴ Jeho sláva pokrývá nebe *
       a zemi naplňuje jeho vznešenost.
    Jeho záře je jako svit slunce, †
       z jeho rukou planou blesky, *
       síla je v nich skryta. –

¹³ Vyšel jsi svůj lid chránit, *
       spasit ho se svým Pomazaným. –

¹⁵ Svým ořům jsi udělal v moři cestu *
       přes bahno velikých vod. –

¹⁶ Slyšel jsem a celý jsem se zachvěl, *
       tvůj hlas mi roztřásl rty.
    Až do kostí mi pronikl hrozný děs *
       a nohy se mi podlomily.
    Jen abych přečkal ten den tísně *
       a svůj lid našel připravený! –

¹⁷ Fíkovník už nevyraší, *
       vinice nedají plody:
    výnos oliv zklame, *
       pole obilí neurodí.
    Vyhynula stáda ovcí, *
       ve stájích už není skotu. –

¹⁸ Já však budu jásat v Pánu, *
       radovat se z Boha, svého Spasitele.
¹⁹ Pán Bůh je má síla, *
       mým nohám dává hbitost laní.
    Jako vítěz mne dovede na výšiny, *
       a já mu budu žalmy zpívat.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, když se rozhněváš, na milosrdenství pamatuj.

Ant. 3 Oslavuj Pána, Jeruzaléme!

Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21, 9)

¹² Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
      veleb, Sióne, svého Boha! –

¹³ On v tvých branách závory zpevnil, *
      žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
¹⁴ On tvé území v pokoji chrání, *
      jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
¹⁵ On své slovo sesílá na zem, *
      co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
¹⁶ On dává sníh jak hebkou vlnu, *
      jíní rozsévá jako popel. –

¹⁷ Kroupy sype jak chlebové drobty, *
      chladem jeho zmrzají vody:
¹⁸ sešle slovo, a roztají zase, *
      větru dá zavát, a zas vody tekou.
¹⁹ Slova svá zjevil Jákobovi, *
      zákony, příkazy Izraeli.
²⁰ S žádným národem nejednal takto, *
      žádnému jinému nedal svůj zákon.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Oslavuj Pána, Jeruzaléme!

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Chválím tě, Pane, * ty jsi mě přijal.
O. Chválím tě, Pane, * ty jsi mě přijal.
V. Ty jsi můj nářek obrátil v radost.
O. Ty jsi mě přijal.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. Chválím tě, Pane, * ty jsi mě přijal.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít; a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky.

Ant. k Zachariášovu kantiku Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít; a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky.

PROSBY
Všemohoucí Bůh vzkřísil z mrtvých svého Syna Ježíše Krista a  probudí k životu i naše smrtelné tělo. A proto můžeme volat:
     OTČE, DEJ NÁM ÚČAST NA KRISTOVĚ VZKŘÍŠENÍ.

Otče svatý, tys nás křtem povolal ze smrti k životu,
— dej, ať žijeme novým životem ve spojení s Kristem.
Ty nás sytíš pravým chlebem života,
— dej všem, kdo jedí tento chléb, ať mají život věčný a ať jsou vzkříšeni v poslední den.
Tys poslal anděla, aby posiloval tvého Syna v jeho smrtelném zápasu,
— stůj při umírajících v hodině jejich smrti, aby se s důvěrou odevzdali do tvých rukou.
Ty jsi útočiště těch, kdo v tebe doufají,
— vysvoboď duše zemřelých z trestů, které trpí pro své hříchy.
Tobě patříme, ať žijeme nebo umíráme, a ty nás voláš k účasti na slávě vzkříšeného Krista,
— otevři zemřelým bránu věčného domova a dej, ať se jednou u tebe všichni shledáme.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, ty lidem odpouštíš a chceš, aby všichni byli spaseni; prosíme tě za naše zemřelé bratry, sestry, příbuzné a dobrodince: na přímluvu Panny Marie a všech svatých jim dej účast na věčné blaženosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie