[ nová verze ]
1. květen 2025, Čtvrtek
2. týden žaltáře
Doba velikonoční, 2. týden Sv. Josefa, Dělníka, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 1. květen 2025 Sv. Josefa, Dělníka, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Sv. Josef pracoval jako nazaretský tesař pro Ježíše a v jeho důvěrné blízkosti.
Jeho dílna vrhá nové světlo na důstojnost práce. Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň
i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu. Už od Lva XIII. se papežové snaží obrátit pozornost
křesťanského světa k chápání tohoto hlubšího smyslu lidské práce. První máj, slavený v dnešním světě
jako den práce, je proto od roku 1955 postaven pod ochranu sv. Josefa.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Jitřenka, posel před sluncem,
jež zrána k práci budí nás,
zas v Nazaretě budí dům,
kde řinčí širočiny hlas.
Buď zdráv, ty hlavo rodiny,
v níž Boží Dělník paže své
při práci potem zroseny
v dědičném cvičil řemesle.
Když teď dlíš v sídle nadhvězdném
v blízkosti Panny vznešené,
své věrné pod ochranu vem,
citelnou bídou zkrušené.
Vzdal násilí a rozbroje,
úplatky s každým podvodem,
ať množství stravy, nápoje
nám odměřuje střídmost jen.
Trojici budiž sláva, čest,
že, Josefe, k tvým přímluvám
vždy náš krok bude v míru vést
po cestách k věčným výšinám. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno. Aleluja.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno. Aleluja.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví. Aleluja.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví. Aleluja.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď. Aleluja.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď. Aleluja.
V.
Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
O.
Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
3, 1-22
Vzkaz církevním obcím v Sardech, ve Filadelfii a v Laodiceji
1Andělovi církevní obce v Sardech napiš:
Toto praví ten, který má sedm Božích duchů a sedm hvězd: Znám tvé skutky; máš jméno, jako bys žil, ale jsi mrtvý. 2Probuď
se a utvrď zbytek, který je už na umření. Shledal jsem totiž, že tvoje skutky nejsou dokonalé před mým Bohem. 3Nuže,
vzpomeň si na nauku, kterou jsi přijal a slyšel; zachovávej ji a změň se! Neprobudíš-li se však, přijdu jako zloděj, a ty nebudeš vědět, v kterou hodinu
na tebe přijdu. 4Přesto však máš v Sardech několik lidí, kteří si šaty neposkvrnili; ti budou se mnou
chodit v bílých šatech, protože jsou toho hodni. 5Kdo zvítězí, bude tedy oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu
z knihy života, ale budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly.
6Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.
7Andělovi církevní obci ve Filadelfii napiš:
Toto praví Svatý, Věrný, který má Davidův klíč; když on otevře, nikdo nemůže zavřít, když on zavře, nikdo nemůže otevřít. 8Znám
tvé skutky: otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Mnoho síly sice nemáš, ale přece jsi zachoval moje slovo a nezapřel jsi mě.
9Já přinutím některé z lidí satanových – oni, lháři, si říkají židé, ale nejsou – přinutím je, aby přišli, padli ti
k nohám a poznali, že jsem si tě zamiloval. 10Protože jsi zachoval nařízení o mé trpělivosti, i já tě
zachovám v hodině zkoušky, která má přijít na celý svět, aby vyzkoušela obyvatele země. 11Přijdu brzo! Drž pevně, co máš,
aby ti nikdo nevzal tvou korunu. 12Kdo zvítězí, z toho udělám sloup v chrámě svého Boha a nikdy už z něho
nevyjde; napíšu na něho jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z
nebe od mého Boha, a také svoje nové jméno.
13Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.
14Andělovi církevní obce v Laodiceji napiš:
Toto praví Amen, svědek spolehlivý a věrný, začátek Božího stvoření. 15Znám tvé skutky: nejsi ani studený, ani horký.
Kéž bys byl studený nebo horký! 16Takto však, protože jsi vlažný, ani horký, ani studený, vyplivnu tě z úst.
17Jestliže řekneš: Jsem bohatý, mám všeho dost, nic nepotřebuji – a nevíš, že jsi ubohý,
politováníhodný, chudý, slepý a nahý, 18pak ti radím, kup si ode mě zlato v ohni pročištěné, abys zbohatl; bílé šaty,
aby ses oblékl a neukazovala se tvá ošklivá nahota; mast, aby sis pomazal oči a zase viděl. 19Já kárám a trestám
všecky ty, které miluji. Buď tedy horlivý a dej se na pokání. 20Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo
uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě. 21Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn, jak i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem
na jeho trůně.
22Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.
RESPONSORIUM
Zj 3, 20; 2, 7
O.
Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, *
k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě, aleluja.
V.
Kdo zvítězí, tomu dám jíst ovoce ze stromu života, který je v Božím ráji. *
K tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorační konstituce II. vatikánského koncilu o Církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, nn. 33-34)
Lidská činnost ve světě
Člověk se vždycky snažil svou prací a bystrostí svého rozumu rozvíjet svůj život; a dnes, zvláště s pomocí vědy a techniky,
rozšířil a stále rozšiřuje svou nadvládu téměř nad celou přírodou, a především rozvojem mezinárodních styků různého druhu
se lidská rodina ponenáhlu chápe a utváří jako jedno celosvětové společenství. S tím souvisí to, že mnoho dobrého, co člověk
kdysi očekával především od vyšších sil, si dnes opatřuje vlastním přičiněním.
Tváří v tvář tomuto nesmírnému úsilí, jímž se už zabývá celé lidstvo, vyvstává mezi lidmi mnoho otázek: Jaký je
smysl a hodnota tohoto snažení? Jak se má všech těchto věcí užívat? K jakému cíli směřují námahy jednotlivců i společenských celků?
Církev, střežící poklad Božího slova, z něhož se čerpají náboženské a mravní zásady, nemá sice vždycky po ruce odpověď na
každou jednotlivou otázku, snaží se však, aby se světlo zjevení spojilo s lidskou znalostí a zkušeností, a tak aby se osvětlila
cesta, po níž se lidstvo nedávno vydalo.
Pro věřící je jisté, že lidská individuální i kolektivní činnost, totiž ono nesmírné úsilí, jímž se lidé snaží během staletí
zlepšovat své životní podmínky, odpovídá samo o sobě Božímu záměru.
Neboť člověku, stvořenému k obrazu Božímu, bylo uloženo podřídit si zemi se vším, co je na ní, a řídit svět spravedlivě a svatě,1
a uznáním Boha jako stvořitele všeho zaměřit k němu sebe i celý vesmír, aby podřízením všech věcí člověku bylo velebeno jméno Boží
po celé zemi.2
To platí i o zcela všední práci. Muži i ženy, kteří vydělávají sobě i rodině na živobytí a svou činnost konají tak, že je vhodnou
službou společnosti, mohou být právem přesvědčeni, že svou prací dále rozvíjejí dílo Stvořitelovo, slouží prospěchu svých bratří
a svým osobním přičiněním přispívají k uskutečnění Božího plánu v dějinách.
Křesťané se tedy nedomnívají, že to, co svou bystrostí a silou vykonají lidé, stojí v protikladu k moci Boží, jako by byl rozumný
tvor soupeřem Stvořitele; naopak jsou přesvědčeni, že úspěchy lidstva jsou znamením velikosti Boží a plodem jeho nevýslovného
rozhodnutí.
Čím více však vzrůstá moc lidí, tím širší je odpovědnost jednotlivců i celků. Z toho je zřejmé, že křesťanské poselství neodvádí
lidi od budování světa ani je nevede k zanedbávání blaha svých bližních, ale naopak jim to přísně ukládá jako povinnost.
1 srov. Gn 1, 26-27; 9, 3; Mdr 9, 2-3
2 srov. Žl 8, 7.10
RESPONSORIUM
Srov. Gn 2, 15
O.
Hospodin Bůh usadil člověka v zahradě Edenu, *
aby ji obdělával a chránil, aleluja.
V.
To bylo posláním člověka od počátku. *
Aby ji obdělával a chránil, aleluja.
PSALMODIE
Ant. 1 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti, aleluja.
Žalm 79 (80)
Obnova Boží vinice
Přijď, Pane Ježíši! (Zj 22, 20)
2 Uslyš nás, ty, jenž paseš Izrael, *
Josefův lid jak svoje stádo vodíš,
ty, který trůníš nad cherubíny, *
3 ukaž se, ať tě v plné slávě spatří
Efraim, Benjamin i Manasse! *
Vzbuď svoji moc a zachránit nás pospěš! –
4 Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –
5 Jak dlouho ještě, Pane zástupů, *
míníš se hněvat, když tvůj lid tě vzývá?
6 Slzavým chlebem jsi jej nasytil, *
slzami napojil jej v plné míře.
7 Za předmět pře jsi nás dal sousedům, *
až se nám proto nepřátelé smějí. –
8 Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –
9 Sám révu z Egypta jsi přenesl, *
sám vyhnals pohany a révu vsadil.
10 Sám připravil jsi pro ni místa dost, *
vkořenila se, zaplnila zemi.
11 Svým stínem celé hory pokryla *
a svými ratolestmi Boží cedry.
12 Až k moři vyhnala své úponky, *
až k Eufratu své čilé letorosty. –
13 Proč jen jsi strhl její ohradu? *
Teď, kdo jde kolem, na ní hrozny sbírá,
14 teď kanec divočák ji pustoší, *
kdekterá polní zvěř se na ní pase. –
15 Obrať se, Pane zástupů, zas k nám! *
Popatři z výšin nebeských a pohleď!
Svou péčí se zas ujmi révy své, †
16 zahrady, již jsi vysázel svou paží, *
výhonku, který sám jsi vypěstil. –
17 Ti, kdo ji spálili a zničili, *
ať zhynou hrůzou, zdrceni tvou tváří!
18 Chraň muže, jenž je po tvé pravici, *
chraň syna člověka, jejž vychoval sis!
19 Oživ nás, nespustíme se tě již, *
vzývat a chválit budeme tvé jméno! –
20 Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni! –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti, aleluja.
Ant. 2 S radostí budete vážit vody z bohatých pramenů Spasitele, aleluja.
Kantikum
Jásot vykoupeného lidu
Iz 12, 1-6
Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. (Jan 7, 37)
1 Sláva ti, Pane! Hněval ses na mne, *
ale tvůj hněv se obrátil a potěšil jsi mne.
2 Hleďte, Bůh je můj Spasitel, *
bez bázně budu doufat,
neboť Pán je má síla i sláva, *
a stal se mi spásou. –
3 S radostí budete vážit vody *
z bohatých pramenů Spasitele.
4 V ten den budete volat: Oslavujte Pána, *
vzývejte jeho jméno!
Zvěstujte národům jeho veliké činy, *
hlásejte vznešenost jeho jména.
5 Zpívejte Pánu pro jeho veliké skutky, *
ať se to dozví celá země.
6 Kdo bydlíte na Siónu, radujte se a jásejte, *
protože uprostřed vás je veliký Svatý Izraele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 S radostí budete vážit vody z bohatých pramenů Spasitele, aleluja.
Ant. 3 Pán nás živí vzácnou pšenicí, aleluja.
Žalm 80 (81)
Slavnostní obnovení smlouvy
Dejte pozor, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící. (Žid 3, 12)
2 Zpívejte Pánu, síle naší, *
jásejte vstříc Bohu Jákobovu!
3 Dejte se do zpěvu, do bubnů bijte, *
udeřte na zvučnou harfu a loutnu!
4 Zadujte na rohy o novoluní *
i při úplňku, v den našeho svátku! –
5 Izrael má tak zákonem dáno, *
příkazem od Boha Jákobova,
6 zřízením, které obdržel Josef, *
když táhl Bůh proti Egypťanům. –
Slyším hlas dosud nepoznaný: *
11 „Otevři ústa a naplním ti je.
7 Já jeho šíji jsem břemene zbavil, *
košů jsem zprostil jeho ruce.
8 Volals mě v nouzi, zachránil jsem tě, †
z hromových mračen jsem odpověděl; *
tys mě však u vody v Meribě zkoušel. –
9 Lide můj, slyš mé napomenutí, *
kéž mě Izrael vyposlechne:
10 Nebudeš míti jiného boha, *
cizímu bohu nesmíš se klanět!
11 Já jsem Pán, to já jsem Bůh tvůj, *
který tě vyvedl z egyptské země! –
12 Avšak můj národ na můj hlas nedbal, *
Izrael byl mě neposlušen.
13 Ať tedy dál jsou zaryti srdcem, *
ať jen si dělají podle svého. –
14 Kdyby však byl můj národ mě slyšel, *
kdyby byl Izrael šel mou cestou,
15 hned bych byl jeho odpůrce srazil, *
svou rukou pokořil nepřátele. –
16 Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl, *
v uctivém strachu by setrval navždy.
17 Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou, *
sytil jej sladkostí skalního medu.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán nás živí vzácnou pšenicí, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
2 Sam 7, 28-29
Pane, Hospodine, ty jsi Bůh a tvoje slova jsou pravdivá; ty jsi slíbil tak mnoho dobrého svému
služebníku! Nuže, začni žehnat domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky, vždyť ty, Pane,
Hospodine, jsi to slíbil a pro tvé požehnání bude dům tvého služebníka požehnán navěky!
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Svěřil mu k řízení svůj dům. * Aleluja, aleluja.
R. Svěřil mu k řízení svůj dům. * Aleluja, aleluja.
V. A do správy svůj majetek.
R. Aleluja, aleluja.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Svěřil mu k řízení svůj dům. * Aleluja, aleluja.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Věrným plněním povinností
se stal svatý Josef obdivuhodným příkladem svědomité práce, aleluja.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Věrným plněním povinností
se stal svatý Josef obdivuhodným příkladem svědomité práce, aleluja.
PROSBY
Bůh nás vede ke spravedlnosti. Prosme ho proto pokorně:
DEJ, AŤ ŽIJEME SPRAVEDLIVĚ.
Bože, tys povolal naše praotce, aby ti sloužili ve svatosti a spravedlnosti,
— dej, ať je následujeme a podle tvé vůle usilujeme o dokonalost.
Tys vyvolil Josefa, muže spravedlivého, aby se staral o tvého Syna v jeho dětství a mládí,
— dej, ať sloužíme Kristu ve svých bratřích.
Svěřil jsi lidem zemi, aby ji naplnili a obdělávali,
— nauč nás svědomitě pracovat a mít stále na mysli tvou slávu.
Ty jsi Otec všech lidí, pamatuj na dílo svých rukou
— a dej, ať všichni mají zajištěnou práci a dobré podmínky k životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, Stvořiteli světa, podle tvé vůle je úkolem lidského pokolení obdělávat zemi a rozvíjet
své schopnosti prací; prosíme tě, pomáhej nám, ať podle příkladu a pod ochranou svatého Josefa poctivě
konáme, co přikazuješ, a dosáhneme toho, co slibuješ. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně. Aleluja, aleluja.
R. Bohu díky. Aleluja, aleluja.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|