[ nová verze ]
27. únor 2025, Čtvrtek
3. týden žaltáře
První mezidobí, 7. týden Sv. Řehoře z Nareku, opata a učitele Církve, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 27. únor 2025 Sv. Řehoře z Nareku, opata a učitele Církve, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se okolo roku 950 v historickém kraji Andzevatsik ve Velké Arménii. Vyrostl ve vzdělané rodině.
Jako mladík vstoupil do kláštera Narek, který vedl opat Ananiáš, bratranec jeho matky. Působil v proslulé škole tohoto
kláštera a strávil tam jako kněz a opat celý svůj život, proniknutý plamennou láskou k Panně Marii. Dosahoval vrcholné podoby
svatosti a mystické zkušenosti a ukazoval svou nauku v mnoha teologických a mystických dílech. Roku 1003 dopsal slavnou Knihu
nářků a asi za dva roky nato zesnul.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Věčný a vzácný Učiteli, Kriste,
jenž jsi nám zjevil zákon spásy jisté,
právem se říká, že jen jediný ty
máš slova žití.
Pastýři světa, prosíme teď vroucně,
slovům své Choti dej dost síly mocné,
ať pomáhají dospět k tvému světlu
celému světu.
Ty posíláš nám služebníky vzácné,
zářící světu jako hvězdy jasné,
by jejich moudrost otvírala nám vždy
zdroj věčné pravdy.
Proto tě, Mistře, chválí vděčný sbor náš,
neboť nám slovy Učitelů skýtáš
úžasné dary, v kterých ještě více
tvá záře skví se.
Ať dbá tvůj svatý, zvlášť dnes ctěný námi,
bys vedl svůj lid k spáse pěšinami
plnými světla, až ti v záři skvoucí
vzdá díky vroucí. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu
Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)
IV
39 Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
znelíbil si svého pomazaného.
40 Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
jeho korunu jsi svrhl do prachu.
41 Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
jeho opevnění změnil v sutiny.
42 Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –
43 Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
44 Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
45 Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
46 Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
jeho samého jsi hanbou zahrnul.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.
V
47 Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
48 Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
49 Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –
50 Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
51 Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
že mám v hrudi nést posměch národů všech,
52 snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
53 Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.
Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi
U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)
1 Pane, tys byl naše útočiště, *
z pokolení do pokolení.
2 Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
„Děti lidské, navraťte se zpět!“
4 Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
nežli jeden den, co včera minul, *
nežli jedna hlídka za noci! –
5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
jsou jak tráva, která dorůstá:
6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
a již večer uvadá a schne. –
7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
rozhorlením tvým jsme zděšeni.
8 Ty máš naše viny před očima, *
skryté hříchy zjevně před sebou. –
9 Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
naše léta odvanou jak vzdech.
10 Náš věk čítá sedmdesát roků, *
osmdesát v dobrém případě,
vesměs plných těžkostí a trampot, *
přeletí a odvanem i my.
11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
kdo se strachuje tvé nevole?
12 Naše dny nás nauč správně čítat, *
ať konečně srdcem zmoudříme! –
13 Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
služebníkům svým buď milostiv!
14 Syť nás od rána svým slitováním, *
ať nám život projde v radosti!
15 Potěš nás již za všechny dny strastí, *
za léta, kdy znali jsme jen zlé. –
16 Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
jejich dětem všechnu slávu svou!
17 Milost Pána, Boha budiž s námi, †
žehnej hojně práci našich rukou, *
práci našich rukou dopřej zdar!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.
V.
Pane, u tebe je pramen žití.
R.
Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Kazatel
6, 11 – 7, 28
Nedělej se příliš moudrý
6,11Čím více slov, tím více marnosti. Co však z toho člověk má?
12Kdo ví, co je dobré
pro život člověka, pro těch pár dní jeho prchavého života, který prožívá jako
stín? Kdo člověku oznámí, co bude po něm pod sluncem?
7,1Lepší je dobré jméno než vonná mast,
den smrti než den narození.
2Lépe je jít do domu smutku
než jít do domu hostiny,
protože v domě smutku končí každý člověk.
Ať to má na srdci každý, kdo žije.
3Lepší je zármutek než smích,
neboť smutná tvář prospívá srdci.
4Srdce moudrých je v domě smutku,
ale srdce hlupáků v domě radosti.
5Lepší je slyšet důtku moudrého
než poslouchat zpěv bláznů.
6Jako totiž praská trní pod hrncem,
tak se směje blázen.
Ale i to je marnost.
7Nespravedlivý zisk dělá blázna z moudrého,
úplatek kazí srdce.
8„Lepší je konec věci než její začátek,
lepší je mírnost než pýcha.“
9Neukvap se v srdci k hněvu, neboť hněv bydlí v klínu hlupáků.
10Neříkej: „Jak to,
že dřív bylo lépe než teď?“ – není to moudré, že se takhle ptáš. 11Dobrá je
moudrost s majetkem, prospívá těm, kdo jsou na světě. 12Jako chrání moudrost, tak
chrání i peníze, poznání však má přednost: moudrost dává život svému pánu.
13Pohleď na Boží dílo: Kdo může narovnat, co Bůh zkřivil?
14V den štěstí buď dobré
mysli, v den neštěstí uvažuj: obojí pochází od Boha, aby člověk nenašel, co by
na něm káral.
15Ve svých prchavých dnech jsem viděl všechno: Spravedlivého, jak umírá ve své
spravedlnosti, a zlosyna, jak dlouho žije ve své nepravosti.
16Nebuď výstřední ve spravedlnosti,
nedělej se příliš moudrý,
proč by ses měl ničit?
17Nehřeš nadmíru
a nebuď pošetilý,
proč bys měl předčasně umřít?
18Je vhodné jednoho se držet a druhé nepouštět z ruky, neboť kdo se bojí Boha, s
obojím má zdar. 19Moudrost dává moudrému větší sílu, než jí má deset vládců v
městě. 20Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi, že by dělal jenom dobro a nikdy
nehřešil. 21Také si nevšímej žádných tlachů, které se mluví, abys neslyšel svého
služebníka, jak tě pomlouvá. 22Sám dobře víš, že mnohokrát i ty jsi pomlouval
druhé.
23Toto všechno jsem chtěl hledat s moudrostí, proto jsem si řekl: „Chtěl bych se
stát moudrým!“ 24Ale moudrost je ode mě daleko. Daleko je, cokoli je – je to
hluboké, přehluboké. Kdo to nalezne?
25Znovu jsem v mysli uvažoval, jak poznat, zkoumat a hledat moudrost i smysl věcí,
a poznal jsem, že zlo je pošetilost a hloupost je bláznovství. 26A nalezl jsem, že
trpčí než smrt je žena, která je plna osidel, její srdce je síť, její ruce jsou
okovy. Kdo je milý Bohu, unikne jí, hříšník je však jí chycen. 27Hleď, to jsem
našel – říká Kazatel – když jedno s druhým srovnám, abych našel smysl života.
28Ještě jsem hledal, ale nenalezl:
Jednoho muže z tisíce jsem našel,
ale ženu ani jednu jsem nenašel.
RESPONSORIUM
Př 20, 9; Kaz 7, 20; 1 Jan 1, 8. 9
O.
Kdo může říci: Mám čisté svědomí, očistil jsem se od svého hříchu?
* Jistě není
nikdo tak spravedlivý na zemi, že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil.
V.
Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe; když však uznáme, že se
dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí, protože věrně plní, co slíbil.
*
Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi, že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil.
DRUHÉ ČTENÍ
Z Knihy nářků svatého Řehoře z Nareku, opata a učitele Církve
(Oratio 70,III–IV: SCh 78,369–370)
K tobě se uteču, Kriste
Původce dobrodiní, protože byla ctnost lidí zvažována a popisována ve vztahu ke
spáse, bylo ukázáno právě to, že se pohybovali v projevech tvého milosrdenství; to
ty, Všemohoucí, jsi jim dal sílu; to ty, Ochránce, pro kterého je všechno možné, jsi je
povolal i propustil; to z tvého odpuštění, Osvoboditeli, se zaradovali; neupadli do
žádné nemoci a ty, ó Neporušený, jsi je oživil a ty, Obnovitel, jsi je osvítil; a proto —
když vím, co je moje lidská přirozenost — se uteču k tobě, Kriste, Synu živého Boha,
který jsi ve všem Požehnaný.
Kromě toho tady poznamenávám myšlenku, která je k této modlitbě vhodná, a
ospravedlňuje se tím i to, co jsem napsal předtím: Vrhneme se do rukou Pána a ne do
rukou lidí; jaká je totiž jeho vznešenost, takové je i jeho milosrdenství1.
Já se v této své Knize nářků nesnažím zmenšit zásluhu těch, kteří chtějí spásy
dosáhnout — vždyť bez zásluhy je nemožné dojít k Bohu. Ale velebím Spasitelovo
jméno a chválím jeho milost, určenou všem, a svými slovy vyznávám, že všichni, kdo
díky dobrému životu vystoupili k nějaké veliké poctě, vždycky potřebovali lék tvého
milosrdenství.
Vždyť ty jsi Život, jsi Spása, jsi Zdraví, jsi Nesmrtelnost, jsi Blaženost, jsi Osvícení!
Dopřej mi pokoj od hnusu mých hříchů, aby sis mohl i ty odpočinout od mého
hořekování a bezohledného naléhání, kterým tě, ó můj Soudce, bezustání prosím.
Ty se totiž raduješ jedině ze spásy lidí, ó navěky Požehnaný! Amen.
1 Sir 2,22 (řec. 2,18)
RESPONSORIUM
Zj 2, 8-9a. 10a
O.
Andělovi církevní obce ve Smyrně napiš: Toto praví První i Poslední, který byl mrtev a ožil: Znám tvé soužení a tvou chudobu – ale vždyť jsi
bohatý. * Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život.
V.
Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká: ďábel se chystá k tomu, že některé z vás uvrhne do žaláře, abyste byli vyzkoušeni. *
Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život.
PSALMODIE
Ant. 1 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Boží město.
Žalm 86 (87)
Boží město, matka všech národů
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a je to naše matka. (Gal 4, 26)
1 Miluje Pán, co založil na svaté hoře: *
2 siónské brány nad všechna jákobská sídla. –
3 Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: *
4 „Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají!
Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, *
ti všichni v něm jsou narozeni.
5 Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ *
Protože ten si zbudoval Svrchovaný. –
8 Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: *
„Ti všichni jsou v něm narozeni.“
7 Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: *
„Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Boží město.
Ant. 2 Pán přichází s mocí a jeho odplata je s ním.
Kantikum
Bůh přijde jako dobrý pastýř
Iz 40, 10-17
Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. (Zj 22, 12)
10 Hle, Pán, Bůh přichází s mocí, *
jeho rameno se ujalo vlády.
Hle, jeho odplata je s ním, *
a jeho dílo před ním.
11 Své stádo pase jak pastýř, *
svým ramenem ovečky shromažďuje
a do náručí je bere, *
sám nosí ty, které sají.
12 Kdo svou rukou změřil vody? *
Kdo svou dlaní zvážil nebesa?
Kdo vzal do špetky prstů tíži země? †
Kdo na váze hory zvážil, *
nebo na misku vah pahorky položil?
13 Kdo byl Pánu pomocníkem? *
Kdo mu byl rádcem a znalost mu půjčil? –
14 S kým se radil a kdo ho poučil, *
kdo mu zjevil cestu spravedlnosti?
Kdo mu dal poznání *
a ukázal mu stezku moudrosti? –
15 Hle, národy jsou před ním jako krůpěj na okovu, †
jako prach na misce vah; *
a ostrovy váží mu jak zrnečko prachu.
16 Libanon nestačí na zápal ohně, *
na oběť nestačí všechna jeho zvěř.
17 Před ním jsou všechny národy, jako by nebyly, *
jako nic jsou před ním, jak nula.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán přichází s mocí a jeho odplata je s ním.
Ant. 3 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem, klaňte se na jeho svaté hoře.
Žalm 98 (99)
Svatý je Pán, náš Bůh
Ty jsi nad cheruby, tys změnil náš zlý úděl, když ses stal jedním z nás. (Sv. Atanáš)
1 Pán je král: a národy se chvějí. *
Nad cheruby trůní: zem se třese.
2 Veliký je náš Pán na Siónu, *
povznesený nad národy všemi. –
3 Ať tvé velké, hrůzyplné jméno *
všichni slaví, protože je svaté!
4 Mocný je to král a přeje právu. *
Ty jsi pevně založil řád světa,
ty jsi právní řád a spravedlnost *
ustanovil v lidu Jákobově. –
5 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
Poklekněte před podnoží jeho, *
pokloňte se, protože je svatý! –
6 Mojžíš s Áronem jsou z jeho kněží, †
Samuel je z jeho vyznavačů: *
Pána vzývali a vyslyšel je.
7 Promlouval k nim z oblačného sloupu, †
naslouchali jeho přikázáním, *
zákonům, jež on jim ustanovil.
8 Vyslyšels je, Pane, ty náš Bože, †
byls jim vždycky Bohem milostivým, *
i když jejich přestupky jsi trestal. –
9 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †
Klaňte se na jeho svaté hoře, *
protože je svatý Pán, náš Bůh!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Chvalte Pána, jenž je naším Bohem, klaňte se na jeho svaté hoře.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Mdr 7, 13-14
Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství,
vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem,
poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
V. Shromáždění zvěstuje jejich chválu.
O. Vyprávějí národy.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Moudří se budou skvít jako zář oblohy
a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Moudří se budou skvít jako zář oblohy
a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky.
PROSBY
Děkujme Bohu Otci za to, že svou láskou vede a živí svůj lid. Radostně volejme:
SLÁVA TOBĚ, BOŽE, NAVĚKY.
Nejlaskavější Otče, chválíme tě za tvou lásku,
— neboť tys nás podivuhodně stvořil a ještě podivuhodněji obnovil.
Na počátku tohoto dne vlož do našich srdcí snahu ti sloužit,
— aby tě naše myšlenky a skutky stále oslavovaly.
Očisti naše srdce od zlých žádostí,
— abychom vždy hledali tvou vůli.
Otevři naše srdce potřebám všech lidí,
— aby nebyli bez naší bratrské lásky.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys naplnil svatého Řehoře, učitele a chloubu arménského lidu, mystickým učením; dej, ať je pro nás
učitelem umění, jak s tebou můžem rozmlouvat a stále mít pro svůj život oporu ve svátostech Církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|