[ nová verze ]
21. říjen 2024, Pondělí
1. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 29. týden Blahoslaveného Karla Rakouského, nezávazná památka Pro OP: Bl. Petra z Citta di Castello, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 21. říjen 2024 Pro OP: Bl. Petra z Citta di Castello, kněze, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se v roce 1390 v šlechtické rodině Capocciů v Citta di
Castello (latinsky Tifernum). V patnácti letech vstoupil v Cortoně do řádu. Klášter krátce předtím přijal reformu. Byl žákem blahoslaveného
Vavřince z Ripafratty a přítelem svatého Antonína Florentského a blahoslaveného fra Angelica. Působil jako kazatel,
především ve střední Itálii, a horlivý reformátor klášterů. Ve svých kázáních doporučoval posluchačům rozjímat o časné smrti,
aby byli uchráněni od smrti věčné. Zemřel v Cortoně 21. října 1445 a byl pohřben v kostele sv. Dominika. Jeho kult schválil
11. května 1816 Pius VII.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.
Byl chvalně známým učitelem, vůdcem,
dal svatým žitím příklad lidstvu všemu
v úsilí vždy se líbit čistým srdcem
jen Bohu svému.
Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.
Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)
2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
v rozhorlení svém mě netrestej! –
3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
4 Na dno roztřesena je má duše, *
jak chceš, Pane, dlouho otálet? –
5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
pro své slitování zachraň mě!
6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
kdo by v podsvětí tě velebil? –
7 Už jsem vysílen svým naříkáním, †
každou noc jen pláčem lože skrápím, *
slzami své lůžko promáčím.
8 Oko mé je hořem zakaleno, *
stárnu z tolika svých nepřátel. –
9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
Neboť Pán mé nářky uslyšel.
10 Uslyšel Pán volání mé prosby, *
vyslyšel Pán moji modlitbu. –
11 Ať se poděsí mí nepřátelé, *
ať se s hanbou kvapně odklidí!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I
2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –
4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –
6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –
8 Pán zato bude trůnit věčně, *
k soudu si postavil svůj stolec.
9 Svět bude soudit spravedlivě, *
rozsudek vyřkne nad národy. –
10 Pán bude útočištěm slabých, *
útulkem jejich v době bídy.
11 A budou v tebe důvěřovat, *
ti, kdo se znají k tvému jménu,
neboť kdo tebe hledá, Pane, *
toho ty v nouzi neopustíš.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
II
12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
mezi národy zvěstujte jeho skutky!
13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
nikdy nezapomíná jejich nářků. –
14 Smiluj se nade mnou, Pane, *
shlédni na moji bídu,
co snáším od nepřátel, *
vyveď mě od bran smrti!
15 Ať všechnu chválu tvou zpívám †
v branách siónské dcery *
a nad tvou pomocí jásám. –
16 Propadli pohané do jam, *
které kopali jiným,
sami se lapili nohou *
do léčky, kterou kladli.
17 Tak se Pán projevil soudem: †
neboť se polapil hříšník *
do díla vlastních rukou. –
18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
s pohany, kteří na Boha zapomínají,
19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –
20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.
V.
Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R.
A byl ho poslušen z celého srdce.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Ester
3, 1-15
Židé se octli v nebezpečí
1Král Achašveróš povýšil Amana, syna Amedatova, Agagovce, a postavil jeho křeslo nad křesla všech
velmožů, které měl při sobě. 2Všichni královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, klekali
a klaněli se před Amanem, neboť tak přikázal král. Ale Mardocheus neklekal ani se neklaněl.
3Královští služebníci, kteří zasedali v královské bráně, se Mardochea tázali: „Proč nezachováváš
králův příkaz?“ 4Říkali mu to den co den, ale on je nechtěl poslechnout. Oznámili
to tedy Amanovi, aby viděli, zda bude trvat na svém. Řekl jim totiž, že je žid.
5Když si Aman zjistil, že Mardocheus před ním nekleká a že se neklaní, velmi se rozzlobil.
6Bylo mu však příliš málo vztáhnout ruku na Mardochea samotného; oznámili mu totiž, že pochází z židovského
národa. A proto Aman usiloval vyhladit všechen židovský lid žijící v Achašveróšově království.
7V prvém měsíci, to je v měsíci nisanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašveróše, byl vržen do osudí
před Amanem los, to je hebrejsky pur, kterého dne a kterého měsíce má být židovský národ
vyhlazen. A vyšel třináctý den dvanáctého měsíce, zvaného adar. 8A Aman řekl králi Achašveróšovi:
„Je tu jakýsi lid, roztroušený po všech provinciích tvého království, lišící se od ostatních
národů. Řídí se jinými zákony, které ostatní neznají, a na královská nařízení nedbá. Není v zájmu
krále, aby se jim to trpělo. 9Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni; a
já dám odvážit do rukou správců tvého pokladu deset tisíc talentů stříbra.“ 10Král sňal z ruky svůj
pečetní prsten a dal jej Agagovci Amanovi, synu Amedatovu, nepříteli židů. 11Potom řekl král Amanovi:
„Stříbro, které nabízíš, se ti ponechává a s lidem si dělej, co chceš.“
12Třináctého dne prvního měsíce byli povoláni královští písaři a podle Amanova příkazu byl vydán
přípis královským satrapům a místodržitelům v jednotlivých provinciích a velmožům z jednotlivých
národů, napsaný pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem. Psalo se jménem
krále Achašveróše a pečetilo se královým prstenem. 13Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech
provincií království. Měli být vyhlazeni, povražděni a zahubeni všichni židé, od chlapců až po
starce, děti i ženy, v jediném dni, a to třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíce adaru, a
jejich majetek měl být vydán v plen.
14Text přípisu měl být vyhlášen ve všech provinciích jako zákon, aby to všechny národy věděly a
připravily se na stanovený den. 15Rychlí poslové, kteří byli vysláni, spěšně vykonali králův příkaz.
A hned byl ten výnos vyvěšen na hradě v Šúšanu. Král a Aman začali hodovat, a v městě Šúšanu
nastalo zděšení.
RESPONSORIUM
Srov. Est 4, 17c; Ž 43 (44), 27; Est 4, 17l
O.
Pane, všemohoucí králi, v tvé moci je všechno a není nikoho, kdo by mohl odporovat tvé vůli.
* V milosti své nás vysvoboď!
V.
Vyslyš mou modlitbu a obrať náš smutek v radost. * V milosti své nás vysvoboď!
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista – Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského
sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je Církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar
a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně:
Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali
se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou
nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě
těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti
nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti
a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své
slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do
služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují
v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství
s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost
uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné
skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného
spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 8; Gal 4, 19
O.
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. *
Tak velice jsem si vás oblíbil.
V.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. *
Tak velice jsem si vás oblíbil.
PSALMODIE
Ant. 1 K tobě se modlím, Pane, zrána už hlas můj slyšíš.
Žalm 5, 2-10. 12-13
Ranní prosba o pomoc
Kdo přijali Slovo, a stali se jeho příbytkem, budou se z něho věčně radovat.
2 Slyš moje slova, Pane, *
a přihlédni k mým vzdechům,
3 dbej hlasité mé prosby, *
můj králi a můj Bože! –
4 K tobě se modlím, Pane, †
zrána už hlas můj slyšíš, *
zrána tě vzývám a čekám.
5 Ty nejsi Bůh, jenž má nepravost v lásce, *
pro zlého u tebe místa není,
6 zpupný před tebou neobstojí, *
původce zla ty nenávidíš, –
7 přivádíš do zkázy všechny lháře, †
od falešníka a člověka lstného *
Pán se odvrací s ošklivostí.
8 Já však pro tvou nesmírnou milost *
mohu vstoupit do tvého domu,
před tvou svatyní na tvář padnu *
v bázni a úctě k tobě, můj Pane! –
9 Veď mě, Pane, svou spravedlivostí †
navzdory všem mým nepřátelům,
*
urovnej přede mnou cestu k tobě!
10 Vždyť v jejich ústech pravdy není, *
jejich srdce jen úklady strojí,
hrdla jejich jsou zející hroby, *
jazyky lstiví pochlebníci. –
11 [Ať za to dojdou odplaty, Bože,
*
ať padnou sami do vlastních tenat!
Vyžeň je pro jejich zločiny mnohé, *
neboť se vzpouzejí proti tobě.]
12 Ať se však veselí všichni tví věrní, *
v důvěře k tobě ať jásají stále!
Ochraňuj všechny, kdo ctí tvé jméno, *
aby ti vzdávali věčnou chválu!
13 Ty, Pane, žehnáš spravedlivému, *
milostí svou jak štítem ho kryješ.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 K tobě se modlím, Pane, zrána už hlas můj slyšíš.
Ant. 2 Pějeme chválu tvému vznešenému jménu, Bože náš.
Kantikum
Jedinému Bohu čest a sláva
1 Kron 29, 10b-13
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 1, 3)
10 Buď veleben, Pane, Bože našeho otce Izraele, *
od věčnosti do věčnosti!
11 Tvá je, Pane, velikost a moc, *
sláva i vítězství.
Tvá je chvála,*
neboť vše na nebi i na zemi je tvé.
Tvé, Pane, je království, *
ty jsi nade všechny vládce.
12 Tvé je bohatství i sláva, *
ty vládneš nade vším. –
V tvé ruce je síla i moc, *
ty můžeš všecko učinit velikým a silným.
13 Nyní tě tedy velebíme, Bože náš, *
a pějeme chválu tvému vznešenému jménu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pějeme chválu tvému vznešenému jménu, Bože náš.
Ant. 3 Klaňte se Pánu ve svatyni!
Žalm 28 (29)
Boží moc v bouři
Z nebe se ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn. (Mt 3, 17)
1 Vzdávejte Pánu, Boží děti, *
vzdávejte Pánu čest a slávu!
2 Vzdávejte poctu jménu Páně, *
klaňte se Pánu ve svatyni! –
3 Hlas Páně nad vodami, *
Pán nad veškerým vodstvem.
4 Hlas Páně s velkou mocí, *
hlas Páně majestátný. –
5 Hlas Páně tříští cedry, *
libánské cedry tříští.
6 Liban jak býček hopsá, *
Sirjon jak mladý buvol. –
7 Bůh přemocný to hřímá, *
hlas Páně srší ohněm.
8 Hlas Páně třese pouští, *
Pán třese pouští Kadeš.
9 Hlas Páně duby shýbá, †
Pán proklesťuje lesy *
a v jeho chrámu všichni volají Sláva! –
10 Pán trůnil dávno nad potopou, *
Pán trůní jako král všech věků.
11 Pán ať dá svému lidu sílu, *
Pán ať svůj národ žehná mírem!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Klaňte se Pánu ve svatyni!
KRÁTKÉ ČTENÍ
Žid 13, 7-9a
Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život,
a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i na věky. Nenechte se svést
všelijakými cizími naukami.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Ustanovil jsem strážné.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.
Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, ty chráníš od hříchu každého, kdo pamatuje na poslední věci člověka. Dej, ať nás kázání
a příklad blahoslaveného Petra vedou k tomu, abychom nezapomínali na pozemskou smrt a lítostí
nad svými hříchy unikli smrti věčné. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|