Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

8. březen 2022
Sv. Jana z Boha, řeholníka, pro připomínku

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. 

HYMNUS

Už, Kriste, Slunce svatosti,
temnoty z nitra vyhosti,
ať naplní nás ctností zář,
když brány dne zas otvíráš.

Všem skýtáš milostivý čas:
kající srdce probuď v nás,
ať láskou svou nás napravíš,
když snášels nás tak dlouho již.

Nám uděl tolik lítosti,
ať můžeš proudem milostí
smýt z nás i skvrny těžších vin
tím větším smilováním svým.

Už nastává den, tvůj to den,
zas všechno skvít se bude v něm.
Nuž, radujme se, že i nás
tvá milost vede v jeho jas.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

¹ Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?
²  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.
³ Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
⁴ Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

⁵ Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.
⁶ V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

⁷ Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.
⁸ Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.
⁹ V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.
¹⁰ Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.
¹¹ V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

¹² Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!
¹³ Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

¹⁴ Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.
¹⁵ Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

¹⁶ Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.
¹⁷ Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
¹⁸ sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

² Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.
³ Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

⁴ Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,
⁵ ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

⁶ Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“
⁷ Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

⁸ Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,
⁹ i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Hle, teď je ta doba příhodná.
O. Hle, teď je ten den spásy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

     ^6.29Hospodin řekl Mojžíšovi: „Já jsem Hospodin! Pověz faraónovi, egyptskému králi, všechno to, co ti řeknu!“ ³¹Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: „Vždyť nedovedu obratně mluvit, jak by mě farao poslouchal?“
     ^7.1Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, ustanovil jsem tě jako boha pro faraóna a tvůj bratr Árón bude tvým prorokem. ²Ty budeš mluvit všechno, co ti poručím, a tvůj bratr Árón bude mluvit k faraónovi, aby propustil syny Izraele ze své země. ³Ale já faraónovi zatvrdím srdce a rozmnožím svá znamení a divy v egyptské zemi. ⁴Farao vás neposlechne. Položím svou ruku na Egypt a vyvedu své zástupy, svůj lid, syny Izraele za velikých trestů z egyptské země. ⁵Tak Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až vztáhnu svou ruku na Egypt a vyvedu syny Izraele z jejich středu.“
     ⁶Mojžíš a Árón udělali naprosto všechno tak, jak jim Hospodin poručil. ⁷Mojžíš byl stár osmdesát let a Árón třiaosmdesát let, když jednali s faraónem.
     ⁸Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: ⁹„Když vám farao řekne: ‚Prokažte se znamením‘, řekneš Árónovi: ‚Vezmi svou hůl a hoď ji před faraóna, a stane se hadím netvorem!‘“ ¹⁰A tak přišli Mojžíš a Árón k faraónovi a udělali, jak poručil Hospodin: Árón hodil svou hůl před faraóna a jeho služebníky a ta se změnila v hadího netvora.
     ¹¹Ale i farao zavolal mudrce a kouzelníky a také tito egyptští čarodějové udělali svými kouzly podobně. ¹²Každý hodil svou hůl a ta se změnila v hadího netvora. Ale Árónova hůl jejich hole pohltila. ¹³Faraónovo srdce se však zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl.
     ¹⁴Hospodin řekl Mojžíšovi: „Faraónovo srdce je zatvrzelé, odmítá lid propustit. ¹⁵Jdi k faraónovi ráno; vyjde k vodě. Postav se proti němu na břehu řeky. Hůl, která se proměnila v hada, budeš držet v ruce. ¹⁶Řekneš mu: ‚Hospodin, Bůh Hebrejů, poslal mě k tobě se vzkazem: Propusť můj lid, aby mi obětovali na poušti, a hle – až dosud jsi neposlechl. ¹⁷Proto tak praví Hospodin: Podle toho poznáš, že já jsem Hospodin: udeřím holí, kterou mám v ruce, do vody v řece a ta se změní v krev. ¹⁸Ryby, které jsou v řece, leknou a řeka bude zapáchat, že z ošklivosti nebude Egypťanům možné pít vodu z řeky.‘“
     ¹⁹Hospodin také poručil Mojžíšovi: „Řekni Árónovi: Vezmi svou hůl a vztáhni ruku nad egyptské vody, nad jejich řeky, průplavy, bažiny a nad každou vodní nádrž: promění se v krev a bude krev po celé egyptské zemi, i v dřevěných a kamenných nádobách.“ ²⁰Mojžíš a Árón udělali tak, jak Hospodin poručil: zdvihl hůl a udeřil do vody v řece před očima faraóna a všech jeho služebníků: všechna voda v řece se změnila v krev. ²¹Všechny ryby v řece lekly a řeka zapáchala, takže Egypťané nemohli pít vodu z řeky a krev byla po celé egyptské zemi.
     ²²Ale egyptští kouzelníci udělali svými kouzly podobně; faraónovo srdce se zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl. ²³Farao se obrátil, odešel do svého domu a nevzal si to k srdci. ²⁴Všichni Egypťané kopali kolem řeky a hledali vodu k pití, neboť vodu z řeky nemohli pít. ²⁵A tak se naplnilo sedm dní po tom, co udeřil Hospodin řeku.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O modlitbě Páně“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

     Přikázání evangelia nejsou nic jiného, bratři nejmilejší, než božské učení, základy budování naděje, opěry zpevňující víru, pokrmy posilující srdce, kormidla udržující směr, prostředky k získání spásy. Tím, že na zemi poučují učenlivou mysl věřících, přivádějí je do nebeského království.
     Z Boží vůle bylo již ústy Božích služebníků proroků řečeno mnoho věcí, které by měly dojít sluchu. Ale oč důležitější je to, co říká sám Boží Syn, co Boží Slovo, které dávalo promlouvat prorokům, prohlašuje vlastními ústy! Nepřikazuje již, aby připravili cestu tomu, který přichází, ale sám přichází a otvírá a ukazuje nám cestu. A tak my, kteří jsme dříve bezradně a slepě bloudili v temnotách smrti, máme nyní ve světle paprsku milosti kráčet cestou života, vedeni a řízeni samým Pánem.
     On nám kromě jiných spasitelných napomenutí a Božích přikázání, jimiž se staral o spásu svého lidu, dal také vlastní návod, jak se modlit, sám nás upozornil a poučil, oč máme prosit. Ten, který nám daroval život, naučil nás také modlitbě, a to se stejnou laskavostí, s níž nás zahrnul i vším ostatním. Chtěl totiž, abychom byli snáze vyslyšeni, když se k Otci obracíme s prosbou a modlitbou, které nás naučil Syn.
     Předpověděl také, že přichází hodina, kdy skuteční ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě.¹ A splnil, co slíbil. Neboť jestliže jsme na základě jeho posvěcení přijali ducha a pravdu, můžeme také na základě toho, co nám zanechal, Boha pravdivě a duchovně uctívat.
     Vždyť ve které modlitbě může být více ducha než v té, kterou nám dal Kristus, ten, který nám poslal i samého Ducha Svatého? A v které prosbě je pro Otce více pravdy než v té, kterou pronesl vlastními ústy Syn, jenž sám je pravda?² Takže modlit se jinak, než jak nás on naučil, je nejen hloupost, ale i provinění; však také on sám důrazně prohlásil: Odvrhujete Boží přikázání, abyste se drželi svého podání.³
     Proto se, bratři nejmilejší, modleme tak, jak nás tomu naučil božský Učitel. Modlitba je Bohu milá a blízká, když se modlíme slovy, která pocházejí od něho, když k jeho sluchu stoupá modlitba Kristova.
     Ať Otec pozná v naší prosbě slova svého Syna: ten, který sídlí hluboko v srdci, ať je i v hlase. A protože ho máme u Otce jako přímluvce za naše hříchy,⁴ když jako hříšníci žádáme odpuštění svých provinění, užívejme slov svého přímluvce. Říká přece, že o cokoli požádáme Otce v jeho jménu, dá nám to.⁵ Oč snadněji tedy dosáhneme toho, zač v Kristově jménu prosíme, jestliže budeme prosit jeho vlastní modlitbou?
     ¹ srov. Jan 4, 23
     ² srov. Jan 14, 6
     ³ srov. Mk 7, 9
     ⁴ srov. 1 Jan 2,01-2
     ⁵ srov. Jan 16, 23

RESPONSORIUM

TŘETÍ ČTENÍ

Z dopisů svatého řeholníka Jana z Boha

     Kdybychom měli na zřeteli Boží milosrdenství, dokud jsme při síle, nikdy bychom neochabovali v konání dobra. Neboť jestliže z lásky k Bohu dáme chudým to, co nám on sám daroval, dostane se nám podle jeho zaslíbení stonásobné odplaty ve věčné blaženosti.¹ Jak šťastný výtěžek, jak bohatý úrok! Kdo by takovému skvělému obchodníkovi nesvěřil všechno, co má, když se tak postará o naše záležitosti? On na nás dokonce s rozpjatýma rukama naléhá, abychom se k němu obrátili, oplakávali své hříchy a stali se služebníky lásky; abychom milovali sebe i bližní, neboť podobně jako voda hasí oheň, láska ničí hřích.
     Přichází sem vskutku tolik chudých, že se mnohdy sám divím, jak je možné jim poskytnout podporu. Ale to sám Ježíš Kristus se o všechno stará a všechny živí. Do Božího domu přichází množství chudých, protože město Granada je veliké a velmi chladné, především teď v zimě. V současné době tu teď bydlí přes stodeset nemocných i zdravých, služebných lidí i cizích poutníků. Protože je to domov pro všechny, přijímá nemocné všeho druhu a jakéhokoli stavu: invalidy, mrzáky, malomocné, němé, choromyslné, ochrnulé, lidi s kožními chorobami, přestárlé, ale i množství dětí, a k tomu nesčetné cizince a poutníky, kteří tudy procházejí; i těm poskytujeme oheň a vodu, sůl a nádobí na vaření. Za nic a za nikoho se přitom neplatí. Kristus se však stará.
     Zápasím tedy přirozeně s dluhy a pro Ježíše Krista jsem jako zajatec. Často mě dluhy tak tíží, že pro zadluženost si netroufám ani vyjít na ulici. A když vidím, jak tolik chudých bratří a mých bližních nadmíru trpí, jak je na těle i na duchu sužuje tak veliké trápení a já jim nemohu nijak pomoci, velmi mě to trápí. Ale důvěřuji v Krista, zná přece moje srdce. A proto říkám: Prokletý člověk, který spoléhá na člověka² a ne pouze na Krista. Chtě nechtě se s lidmi budeš muset rozejít, ale Kristus je věrný a neopouští, Kristus se o všechno stará. Jemu děkujme bez ustání. Amen.
     ¹ srov. Mt 19, 29
     ² Jer 17, 5

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, vystoupí na horu Páně.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

¹ Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
² Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

³ Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
⁴ Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
⁵ Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
⁶ To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

⁷ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
⁸ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

⁹ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
¹⁰ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, vystoupí na horu Páně.

Ant. 2 Krále věků oslavujte svými skutky.

² Buď veleben Bůh, jenž žije navěky, †
      neboť jeho kralování trvá po všechny věky! *
      Neboť on trestá a zase odpouští,
   svádí do hlubin podsvětí †
      a opět vyvádí z velké záhuby: *
      jeho ruce nikdo neunikne. –

³ Oslavujte ho před tváří národů, synové Izraele! †
      Neboť vás rozptýlil mezi ně, *
⁴    a právě tam vám ukázal svou velikost.
   Vyvyšujte ho před tváří všech živých, †
      on je náš Pán a on je náš Otec *
      a je Bůh pro všechny věky! –

⁵ Trestá-li vás za vaše nepravosti, *
      smiluje se nad vámi všemi,
   shromáždí vás ze všech národů, *
      kam jste byli rozptýleni.
⁶ Vrátíte-li se k němu †
      z hloubi srdce a z celé své duše, *
      abyste před ním jednali v pravdě,
   pak se on vrátí k vám *
      a už před vámi neukryje svou tvář. –

   Pohleďte tedy, jak s vámi naložil, *
      vzdejte mu hlasitě dík.
   Velebte Pána spravedlnosti *
      a vyvyšujte Krále věků. –

   Já sám ho oslavuji v zemi svého vyhnanství, *
      hlásám jeho sílu a jeho velikost hříšnému lidu.
   Hříšníci, vraťte se k němu; †
      konejte před ním spravedlnost; *
      snad vám bude přát a prokáže vám milosrdenství! –

⁷ Já sám vyvyšuji Boha a má duše se raduje v Králi nebe. *
      Má duše se raduje po všechny dny svého života.
⁸ Jeho velikost buď stále na všech rtech *
      a ať ho oslavují v Jeruzalémě.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Krále věků oslavujte svými skutky.

Ant. 3 Zbožným sluší vroucí chvalozpěv.

Všechno povstalo skrze Slovo. (Jan 1, 3)

¹ Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, *
      zbožným sluší vroucí chvalozpěv.
² Oslavujte Pána při citeře, *
      rozezvučte harfu mnoha strun!
³ Zazpívejte Pánu novou píseň, *
      doprovoďte jásot zvučnou hrou! –

⁴ Neboť pravdivé je slovo Páně, *
      spolehlivé vše, co činí on.
⁵ Spravedlnost, právo vždy má v lásce, *
      milost Páně naplňuje zem.
⁶ Slovem Páně stvořeno je nebe, *
      zástup nebes dechem jeho úst.
⁷ Vody moří jako v měchu jímá, *
      v hojné zásobě má pravodstvo. –

⁸ Pánu ať se koří celá země, *
      tvorstvo světa ať se před ním chví!
⁹ Vždyť co řekne Pán, se ihned stane, *
      co on poručí, to rázem jest.
¹⁰ Plány pohanů Pán rozmetává, *
       maří, co si smyslí národy.
¹¹ Na věky však trvá vůle Páně, *
       z rodu na rod jeho záměry. –

¹² Šťastný národ, jemuž Pán je Bohem, *
       lid, jejž on si za svůj vyvolil!
¹³ Pán k nám shlíží z vysoka svých nebes, *
       všechny lidské syny obzírá.
¹⁴ Bedlivě se dívá z míst, kde sídlí, *
       na všechny, kdo obývají zem:
¹⁵ protože on sám jim srdce stvořil, *
       nyní jejich skutky sleduje. –

¹⁶ Nepomůže králi množství vojska, *
       nezachrání síla hrdinu,
¹⁷ nezvítězí koně s vozatajstvem, *
       všechna jejich síla nestačí.
¹⁸ Pán je s těmi, kdo ho uctívají, *
       kdo jen v jeho milost doufají,
¹⁹ že uchrání jejich duše smrti, *
       že je v hladomoru zachová. –

²⁰ Naše duše hledí jenom k Pánu, *
       vždyť on je náš pomocník a štít.
²¹ Z něho raduje se naše srdce, *
       v jeho svaté jméno doufáme.
²² S námi, Pane, buď tvé slitování, *
       jako ty jsi naše naděje!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zbožným sluší vroucí chvalozpěv.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
V. Před slovem, které zkázu přináší.
R. Z tenat lovců.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.

PROSBY
Dobrořečme Kristu, že se nám dal jako chléb, který sestoupil z nebe, a obraťme se k němu s prosbou:
     KRISTE, JENŽ SYTÍŠ A LÉČÍŠ DUŠE, POSILNI NÁS.

Pane, učiň, ať přijímáním tvého těla a tvé krve
— máme plnou účast na darech tvé velikonoční oběti.
Dej nám milost, abychom tvé slovo uchovávali v dobrém a poctivém srdci
— a přinášeli užitek v trpělivosti.
Povzbuď nás k ochotné spolupráci na spravedlivém uspořádání světa,
— aby se prostřednictvím tvé Církve snáze šířilo poselství pokoje.
Zhřešili jsme, Pane, zhřešili jsme,
— svou spasitelnou milostí zbav nás našich nepravostí.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, shlédni na nás a pomoz nám, ať sebeovládáním překonáváme, co nás spoutává, a všechny naše tužby ať směřují k tobě.

Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.
Bože, tys naplnil svatého Jana soucitem a láskou k nemocným; pomáhej i nám, abychom ochotně prokazovali milosrdenství a dostali se mezi ty, pro které je připraveno tvé království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie