Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. říjen 2021
Panny Marie Růžencové, památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Velebme Pannu vznešenou,
jak radost v srdci mající,
tak mečem bolu zraněnou,
tak věčnou slávou zářící.

Buď zdráva, ty, jež radost máš,
když počneš, když navštívit jdeš,
když Syna zrodíš, v oběť dáš
a když jej, Matko, nalezneš.

Buď zdráva, když se bolem chvíš
se Synem v jeho úzkostech,
když vidíš biče, trní, kříž,
Královno mučedníků všech.

Buď zdráva, Kněžno, ve slávě,
při slavném Syna vítězství,
v ohnivé Ducha záplavě
i v jasném nebes království.

Z tajemství těchto trhejte
si, lidé, růže líbezné
a pak z nich věnce splétejte
pro Matku lásky bezmezné.

Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

³⁹ Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.
⁴⁰ Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.
⁴¹ Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.
⁴² Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

⁴³ Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
⁴⁴ Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
⁴⁵ Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
⁴⁶ Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

⁴⁷ Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
⁴⁸ Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
⁴⁹ Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

⁵⁰ Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
⁵¹ Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,
⁵² snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *
⁵³      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

¹ Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
² Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
³ Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
⁴ Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

⁵ Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
⁶ s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

⁷ A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
⁸ Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

⁹ Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
¹⁰ Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
¹¹ Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
¹² Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

¹³ Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
¹⁴ Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
¹⁵ Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

¹⁶ Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
¹⁷ Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

V. Pane, u tebe je pramen žití.
R. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

     ³Podporuj vdovy, jsou-li skutečně opuštěné. ⁴Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti především si musí zvyknout, že mají plnit svoje povinnosti vůči vlastní rodině a svým rodičům splácet přijatá dobrodiní. Tak se to líbí Bohu. ⁵Vdova, která je ve svém vdovství skutečně osamělá, skládá svou naději v Pána a ve dne v noci se vytrvale modlí a prosí. ⁶Ale když myslí jenom na rozkoše, je zaživa mrtvá. ⁷Důrazně jim také připomínej, aby se chovaly bezúhonně. ⁸Když se někdo nestará o svoje lidi, a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru a je horší než pohan.
     ⁹Mezi vdovy smí být do seznamu přijímána jen taková, které je aspoň šedesát let, byla vdána jen jednou ¹⁰a je chvalně známa dobrými skutky: vychovala svoje děti, byla pohostinná, umývala křesťanům nohy, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům. ¹¹Mladší vdovy však odmítej. Když se v nich totiž ozve žádostivost nehodná Krista, chtějí se vdávat. ¹²Tak na sebe uvalují odsouzení, protože porušují dřívější závazek. ¹³K tomu si ještě zvykají zahálčivě obcházet po domech; ale nejen že jsou zahálčivé, ale i klevetivé, starají se o věci, do kterých jim nic není, a mluví řeči, jaké se nepatří. ¹⁴Proto chci, aby se mladší vdovy zase vdávaly, rodily děti a vedly domácnost, aby tak nedávaly našim protivníkům žádnou příležitost k pomluvám. ¹⁵Některé z nich se už dokonce octly na scestí a propadly satanovi.
     ¹⁶Má-li některá věřící žena u sebe vdovy, ať se stará o jejich vydržování; církevní obec se tím nemá zatěžovat, aby mohla pomáhat vdovám skutečně osamělým.
     ¹⁷Když duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování. ¹⁸Písmo přece praví: ‚Býkovi, když mlátí, nedáš náhubek‘ a ‚Dělník má právo na svou mzdu‘. ¹⁹Žalobu proti duchovnímu nepřijímej, leda když se opírá o výpověď dvou nebo tří svědků. ²⁰Ty však, kdo žijí špatně, kárej přede všemi, aby i ostatní dostali strach. ²¹Zapřísahám tě při Bohu, při Kristu Ježíši a při vyvolených andělích: zachovávej tato pravidla bez předsudků a nic nedělej ze stranickosti. ²²Na nikoho nevkládej ukvapeně ruce. Nesmíš mít účast na cizích hříších. Uchovej se čistý.
     ²³Nepij už jen vodu, ale ber si také trochu vína kvůli svému žaludku a když tak často stůněš.
     ²⁴U některých lidí jsou jejich hříchy zjevné, a to ještě před vyšetřením, u jiných vycházejí najevo až potom. ²⁵Stejně tak i dobré skutky jsou nabíledni; a třebaže je tomu někdy jinak, nemůže se to natrvalo ukrýt.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernarda, opata

     Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží.¹ Pramen moudrosti, Slovo Otce na výsostech! Toto Slovo se tvým prostřednictvím, svatá Panno, stane člověkem, a ten, který říká: Já jsem v Otci a Otec je ve mně,² říká také: Od Boha jsem vyšel a od něho přicházím.³
     Je řečeno: Na počátku bylo Slovo.⁴ Už vyvěrá pramen, ale zatím jenom sám v sobě. Potom se praví: A to Slovo bylo u Boha,⁵ přebývalo tedy v nepřístupném světle.⁶ Bůh sice říkal už od počátku: Co zamýšlím, je pro vaši spásu, a ne pro utrpení.⁷ Ale tvé myšlenky jsou v tobě skryté, a my nevíme, co zamýšlíš. Neboť kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem?⁸
     Sestoupila tedy na svět myšlenka spásy a uskutečnila se v díle spásy: Slovo se stalo tělem⁹ a už přebývá mezi námi. Přebývá skutečně vírou v našich srdcích,¹⁰ přebývá v naší paměti, přebývá v myšlení a sestupuje až do naší představivosti. Neboť co by si byl dříve mohl představovat člověk o Bohu, leda že by si v svém srdci vytvořil modlu? Bůh byl nepochopitelný a nepřístupný, neviditelný a zcela nepředstavitelný. Ale nyní chtěl, abychom ho chápali a viděli a mohli si ho představit.
     Ale ptáš se, jak? Takto: jak leží v jeslích, odpočívá na klíně Panny Marie, káže na hoře, bdí v noci na modlitbách; nebo jak visí na kříži, je smrtelně bledý a umírá, sestupuje mezi mrtvé jako jejich svrchovaný Pán; nebo jak třetí den vstává z mrtvých a ukazuje apoštolům místa po hřebech jako známky vítězství, a nakonec vystupuje před jejich zraky do nebe.
     Na které z těch tajemství by se nemělo s opravdovou láskou a zbožností myslet? Myslím-li na kterékoli z nich, myslím na Boha a je v tom ve všem ten, který je můj Bůh. Je tedy moudré rozjímat o těchto tajemstvích, jak jsem řekl, a soudím, že jedná prozíravě, kdo si připomíná jejich sladkost; podobá se té, kterou v jádrech svých plodů hojně vydal prut Árónův.¹¹ Maria ji čerpala z nebeských zřídel a hojně ji přelévá na nás.
     ¹ Lk 1, 35
     ² Jan 14, 10
     ³ Jan 8, 42
     ⁴ Jan 1, 1
     ⁵ tamtéž
     ⁶ srov. 1 Tim 6, 16
     ⁷ srov. Jer 29, 11
     ⁸ Řím 11, 34
     ⁹ Jan 1, 14
     ¹⁰ srov. Ef 3, 17
     ¹¹ srov. Nm 17, 23

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Z Marie se narodil Ježíš, nazývaný Kristus.

Hledá Boha, kdo odkládá skutky temnoty.

² Pane, můj Bože, tebe jen hledám, *
      po tobě žízní celá má duše,
   po tobě umdlévá touhou mé tělo, *
      tak jako vyprahlá žíznivá země.
³ Tolik tě toužím ve svatyni spatřit, *
      abych moh' vidět tvou moc a tvou slávu!
⁴ Vždyť tvá milost je lepší než život, *
      proto mé rty ti zpívají chválu. –

⁵ Tak tě chci velebit, co živ budu, *
      ve jménu tvém jenom ruce spínat.
⁶ Duše má bude jak morkem se sytit, *
      jásavě budou tě chválit má ústa.
⁷ Když v lůžku za noci na tebe myslím, *
      rozjímám o tobě za nočních bdění,
⁸ neboť ty stal ses mi pomocníkem, *
      v stínu tvých křídel radostně plesám. –

⁹ Přilnul jsem k tobě celou svou duší, *
      ty mě svou pravicí podpíráš mocně.

¹⁰      [Kdo však mi bez příčin záhubu strojí,*
         ti se propadnou do hlubin země,
¹¹      ti budou vydáni napospas meči,*
         ti se kořistí šakalů stanou.
¹²      Král pak se bude radovat v Bohu, +
         oslaven bude, kdo přísahal na něj,*
         protože lhářům se zacpou ústa.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Z Marie se narodil Ježíš, nazývaný Kristus.

Ant. 2 S tebou, Matko, chválíme Pána; když umíral, svěřil nás do tvé ochrany.

⁵⁷ Velebte Pána, vy díla Páně, *
       věčně ho chvalte a oslavujte!
⁵⁸ Velebte Pána, andělé Páně, *
⁵⁹      nebesa nebes, velebte Pána! –

⁶⁰ Velebte Pána, nebeské vody, *
⁶¹      mocnosti všechny, velebte Pána!
⁶² Velebte Pána, měsíci, slunce, *
⁶³      vy hvězdy na nebi, velebte Pána! –

⁶⁴ Velebte Pána, vy deště a rosy, *
⁶⁵      bouře a vichry, velebte Pána!
⁶⁶ Velebte Pána, ohni a žáre, *
⁶⁷      mrazy a vedra, velebte Pána! –

⁶⁸ Velebte Pána, lijáky, sněhy, *
⁶⁹      ledy a zimy, velebte Pána!
⁷⁰ Velebte Pána, sněhy a jíní, *
⁷¹      vy dny a noci, velebte Pána! –

⁷² Velebte Pána, světlo i temno, *
⁷³      blesky a mraky, velebte Pána!
⁷⁴ Okrsku zemský, zvelebuj Pána, *
       věčně jej chval a oslavuj jej! –

⁷⁵ Velebte Pána, vy hory a vrchy, *
⁷⁶      všechno, co na zemi pučí, chval Pána!
⁷⁷ Velebte Pána, prameny vody, *
⁷⁸      moře a řeky, velebte Pána! –

⁷⁹ Velebte Pána, zvířata moří, †
       jakož i vše, co se ve vodách hýbe, *
⁸⁰      nebeští ptáci, velebte Pána!
⁸¹ Pána chval, zvěři divá i krotká, *
⁸²      rody všech lidí, velebte Pána! –

⁸³ Izrael ať vždy jen velebí Pána: *
       věčně ho chvalte a oslavujte!
⁸⁴ Velebte Pána, vy kněží Páně, *
⁸⁵      sluhové Boží, velebte Pána! –

⁸⁶ Chvalte jej, věrní, duší i duchem, *
⁸⁷      zbožní a pokorní srdcem, ho chvalte!
⁸⁸ Velebte Pána, Ananiáši, Azariáši a Misaeli, *
       věčně ho chvalte a oslavujte! –

    Otce i Syna i svatého Ducha *
       velebme věčně a oslavujme.
⁵⁶ Pane, tys veleben na klenbě nebes, *
       na věky chválen a oslavován.

(Na konci tohoto kantika se nepřipojuje zakončení Sláva Otci.)

Ant. 2 S tebou, Matko, chválíme Pána; když umíral, svěřil nás do tvé ochrany.

Ant. 3 Vyvýšena je Panna Maria nad sbory andělů a na její hlavě září koruna z dvanácti hvězd.

Synové Církve, synové nového lidu, ať jásají nad Kristem, svým králem. (Hesychios)

¹ Zazpívejte Pánu novou píseň, *
      ať zní jeho chvála v obci zbožných!
² Izrael ať raduje se z Tvůrce, *
      děti Siónu ať Krále chválí!
³ Slaví jeho jméno v chorovodech, *
      na bubny a citery mu hrají!
⁴ Pán v svém lidu našel zalíbení, *
      vítězstvím on věnčí ponížené.
⁵ Ať se věrní mocně zaradují, *
      ať i na svých ložích zaplesají! –

⁶ V hrdle svém ať Boží chválu mají, *
      v ruce jílec dvousečného meče,
⁷ aby mohli pohanům se pomstít, *
      aby vyřkli tresty nad národy,
⁸ uvázali v pouta jejich krále, *
      do okovů jejich přední muže,
⁹ naplnili na nich psané právo. *
      To je oslavou všech jeho zbožných.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vyvýšena je Panna Maria nad sbory andělů a na její hlavě září koruna z dvanácti hvězd.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Zdrávas, Maria, milostiplná! * Pán s tebou!
R. Zdrávas, Maria, milostiplná! * Pán s tebou!
V. Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého!
R. Pán s tebou!
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Zdrávas, Maria, milostiplná! * Pán s tebou!

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Svatá Matko a neporušená Panno, slavná Královno světa, ať všichni, kdo slaví tvou svatou památku, pociťují, že jim pomáháš.

Ant. k Zachariášovu kantiku Svatá Matko a neporušená Panno, slavná Královno světa, ať všichni, kdo slaví tvou svatou památku, pociťují, že jim pomáháš.

PROSBY
Oslavujme našeho Spasitele, narozeného z Panny Marie, a prosme ho:
     JEŽÍŠI, SYNU PANNY MARIE, VYSLYŠ NÁS.

Spasiteli světa, tvá Matka byla pro tvé zásluhy už předem uchráněna od veškeré poskvrny hříchu,
— dávej také nám svou milost, aby nás hřích nikdy neovládl.
Náš Vykupiteli, tvá Matka byla naplněna Duchem Svatým a stala se tvým nejčistším příbytkem,
— učiň i nás navěky živým chrámem svého Ducha.
Pane Ježíši, tvá Matka uchovávala všechna tvá slova ve svém srdci a uvažovala o nich,
— veď nás, abychom ji následovali a sytili se slovem vycházejícím z tvých úst.
Králi králů, tys vzal svou Matku s tělem i s duší k sobě do nebe,
— pomáhej nám, ať celým svým životem směřujeme k tobě.
Pane nebe i země, tys postavil svou Matku po své pravici jako královnu,
— postav v den soudu po své pravici i nás.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom ve spojení s Pannou Marií stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení, a dej, ať nás všechny, kdo jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede k slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie