3. listopad 2020
Pro OP: Sv. Martina de Porres, řeholníka, svátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Tebe nedávno objevená země
Pánu vydala jako půvabný květ,
který až vzroste, nebi milé plody
přinese hojné.

S Růženou z města stejného pocházíš,
stejnými ctnostmi bělostnými záříš,
jsi jejím sokem, ale také druhem,
v životě ctnostném.

K Vykupiteli planeš vroucí láskou,
i jeho Matku horoucně uctíváš;
tak sis zasloužil, aby ses stal čistým
příbytkem Ducha.

Právem tě slaví jistě celá země,
chloubo a vzore Kazatelů řádu,
záříš a skvíš se, buď nám všem ochráncem,
vždy plným lásky.

Trojici Boží budiž věčná chvála,
která nejvyšší poctou tebe zdobí;
kéž na tvé prosby dopřeje nám také
nebeskou radost. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Když dáváš almužnu, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice.

Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

² Pane, z tvé síly se raduje král, *
      nad tvou pomocí hlasitě jásá.
³ Vyplnils toužení jeho srdce, *
      z jeho úst prosby jsi neoslyšel.
⁴ Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *
      korunu zlatou mu na hlavu vsadil.
⁵ Prosil tě o život: dal jsi mu darem *
      délku dní života na všechny věky. –

⁶ Veliká jest jeho sláva dík tobě, *
      tys jej vznešenou nádherou oděl.
⁷ Činíš ho věčným požehnáním, *
      z pohledu svého jej radostí plníš.
⁸ Neboť král v Pána důvěru skládá, *
      Nejvyšší nedá mu zakolísat. –

     ⁹   [Všechny tvé odpůrce najde tvá ruka, *
         pravice tvoje tvé nenávistníky.
     ¹⁰  Strávit je necháš jak v plamenné peci, *
         až jim dáš pohlédnout do své tváře.
         Pán ať je zahubí ve svém hněvu, *
         ať je všechny pohltí oheň!
     ¹¹  Ze země vyhladíš potomstvo jejich, *
         rod jejich z lidského společenství!
     ¹²  I kdyby kuli úkladné plány, *
         nic proti tobě nepořídí;
     ¹³  neboť je obrátíš na útěk všechny, *
         jenom co na ně zamíříš lukem.]

¹⁴ Povstaň, Pane, v celé své moci! *
      Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Když dáváš almužnu, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice.

Ant. 2 Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od počátku světa.

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

² Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
³ zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
⁴ s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

⁵ Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

⁶ Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
⁷ Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
⁸ Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
⁹      ty však jsi navždy svrchovaný! –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od počátku světa.

Ant. 3 Co jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších, pro mne jste udělali, praví Pán.

¹⁰ Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
¹¹ Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
¹² Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

¹³ Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
¹⁴ Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
¹⁵ Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
¹⁶ a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Co jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších, pro mne jste udělali, praví Pán.

V. Bůh vede ty, kdo mírně soudí.
O. Tiché učí svým cestám.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

     ¹¹Přesto buď shovívavý k nešťastníkům, na almužny je nenechávej čekat. ¹²Buď poslušen předpisu a přispěj na pomoc chudákovi; je v nouzi: neposílej ho pryč s prázdnýma rukama. ¹³Pro bratra a přítele obětuj své peníze, aby někde pod kamenem nezrezivěly a úplně se neztratily. ¹⁴Užívej svého bohatství podle nařízení Nejvyššího, to ti bude prospěšnější nežli zlato. ¹⁵Ukládej do svých sýpek almužny, ony tě vysvobodí ze všeho neštěstí. ¹⁶Lépe než silný štít, lépe než těžké kopí budou za tebe bojovat s nepřítelem.
     Synu můj, neodmítej chudému živobytí a nenechávej chřadnout ubožáka. Nenech trpět toho, kdo má hlad, nedráždi nuzného. Nevrhej se na rozjitřené srdce, nedopusť, aby potřebný zchřadl, než mu dáš almužnu. Neodstrkuj těžce zkoušeného prosebníka, neodvracej svůj pohled od chudého. Neodvracej své oči od potřebného, nikomu nedávej podnět, aby tě proklínal. Bude‑li tě někdo proklínat ve své tísni, jeho Stvořitel kletbu jeho vyslyší. Získej si lásku u obce, před mocným skloň hlavu. Dopřej sluchu chudému a vlídně mu odpověz na pozdrav. Utištěného vysvoboď z rukou utiskovatele a nebuď zbabělý při zjednávání spravedlnosti. Buď otcem sirotkům a jako manžel jejich matkám. A budeš jako syn Nejvyššího, jenž tě bude milovat víc než tvoje matka.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto čtyř:

Ze spisu "Rozmluvy s Boží prozřetelností" od sv. Kateřiny Sienské

     Duše, nadšená pro mou pravdu, nikdy nepřestává být užitečná celému světu, všeobecně i zvláště, mnoho i málo.
     Duše rozšiřuje svou lásku na spásu celého světa a pomáhá jeho potřebám. Protože učinila dobro sobě nastoupením cesty ctností, kterými získala život milosti, sleduje pozorně zvláštní potřeby bližního. Pomáhá sobě i blízkým podle různých milostí, které jsem jí dal. Některá naukou slova a upřímnou radou bez jakýchkoli ohledů, jiná příkladem života. Povinností každé je dát povzbuzení bližnímu dobrým, svatým a  počestným životem.
     Toto jsou ctnosti a mnohé jiné, které není možné všechny vyjmenovat. Vznikají z lásky k bližnímu. Protože jsou různé, nedal jsem je všechny jednomu. Někomu jsem dal tu, jinému onu zvláštní ctnost. Je pravda, že nikdo nemůže mít jednu ctnost, aby neměl všechny ostatní, protože všechny ctnosti jsou spolu spojeny. Avšak dám duši mnohé jako základ všech ostatních ctností. Některé dám hlavně lásku, jiné spravedlnost, některé pokoru, jiné živou víru, jiným rozumnost, umírněnost, trpělivost a opět jiným neúnavnou statečnost.
     Jsou mnohé dary a milosti ctností duchovních a přirozených, a jsou různě rozděleny. Přirozenými nazývám věci, nutné k životu člověka. Dal jsem je všechny lidem ve velké různosti: ne všechny jednomu, abyste měli příležitost osvědčovat si vzájemně lásku.
     Mohl jsem dobře stvořit lidi a obdařit je vším, co potřebují pro duši i pro tělo. Chtěl jsem však, aby jeden potřeboval druhého a aby moji služebníci sloužili jiným dary a milostmi, přijatými ode mne. Ať člověk chce nebo nechce, nemůže nečinit úkon lásky. Je pravda, že není-li tento úkon učiněn a prokázán z lásky ke mně, nemá cenu vzhledem k milosti.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu blahoslaveného Humberta z Romans o zachovávání řeholní observance

     Usilovně uvažujte, nejmilejší bratři, za čím jste se vydali, když jste opustili svět, abyste mohli dokonaleji dosáhnout cíle, k němuž směřujete.
     Opouštějte svou vlastní vůli a považujte se za mrtvé pro svět.
     Ze svých srdcí odstraňte zvědavé myšlenky, nehodné city, špatné úmysly, úporné zaujetí, neužitečný smutek, lásku ke svým zájmům a vůbec zaměření na své osobní záležitosti. Obávejte se před Božím zrakem přemýšlet o těch věcech, za jejichž konání byste se červenali před lidmi.
     Ať se tedy každý snaží, aby jeho srdce bylo jako zahrada plná stromů ctností, jako lékárna vydechující vůni svatých náklonností, jako nebe zářící hvězdami božského světla, jako květina přijímající nebeskou rosu, jako archa uchovávající v sobě neobyčejný poklad, jako pramen stále vyvěrající proudy zbožnosti, jako zrcadlo odrážející obraz Páně. Ó blažené srdce, jež se nabízí Bohu jako trůn, kde by on mohl usednout, jako komnata, v níž by mohl spočinout, jako pečeť, do níž by mohl vtisknout svou podobu, jako sklepení, které by naplnil svým vínem, jako kniha, do níž by vepsal památku na své činy, jako zlato, jež by dle své vůle mohl přetvářet!
     Znovu a znovu ať se tedy každý snaží, aby jeho srdce bylo věrně oddané Bohu, uvážlivé v myšlenkách, ostražité v pokušeních, cizí vůči smrduté zkaženosti, prosté odsuzování, znavené z touhy po věčných věcech, zraněné láskou k nim, zářící jejich poznáním, bohabojné ve skutcích, povznesené kontemplací, dbalé o dobro, opracované útrapami, svaté čistotou, střežené bázní a okrášlené milostí.
     Nakonec, bratři, snažně usilujme o to, abychom se celým srdcem vzdalovali od hříchu a odvraceli od provinění; celým srdcem se obrátili k Bohu a konali pokání; celým srdcem hledali Boha a snažně prosili o odpuštění; celým srdcem přilnuli k Bohu a milovali jej nade vše; celým srdcem sloužili Bohu a chválili ho; celým srdcem následovali Boha a kráčeli po jeho cestách. Tím vším jsme jistě povinováni Bohu, který našemu srdci prokazuje tak nesčetná dobrodiní.
     Sám nejsladší Bůh naše srdce zkoumá ve zkouškách, promlouvá k němu vnuknutími, dotýká se ho burcováním, navštěvuje ho útěchou, oživuje ho ospravedlněním a otevírá jasem svých paprsků.
     Sluší se, abychom mu za to všechno neúnavně vzdávali díky.

RESPONSORIUM

Nebo:

Ze spisu „Průvodce pro hříšníky“ od bratra Ludvíka z Granady

     Řekněte: Spravedlivému bude dobře.¹ To je poselství, kterým se Bůh prostřednictvím proroka Izaiáše obrací ke všem spravedlivým – jen málo slovy vyjadřuje nesmírné odměny, které přislibuje darovat. Lidé bývají štědří ve slibech, avšak skoupí ve skutcích; Bůh je však tak štědrý a velkolepý, že ať jsou jeho sliby jakékoli, vždy zůstávají pozadu za jeho skutky.
     Bylo by to možné říci stručněji než Řekněte: Spravedlivému bude dobře? Co všechno je však skryto v onom dobře! Domnívám se, že to lze bez veškerého vysvětlování nebo rozlišování říci tak, aby lidé poznali, že toto veškeré dobro není možné objasnit tak, jaké vskutku je, ani je nelze náležitě rozlišit, aniž by vše, co je obsaženo v onom dobře, nezůstalo ve své nekonečnosti a nezměrnosti skryto.
     A proto tak jako Bůh, když se jej Mojžíš ptá na jeho jméno, odpovídá: jsem, který jsem,² a nepřidává už nic dalšího, aby tak ukázal, že jeho bytí není konečné, ale všeobecné, obsahující všechny druhy jsoucna a veškerou dokonalost, jež tomuto jeho bytí bez jakékoli nedokonalosti náleží, tak i zde užívá onoho tak krátkého slova dobře bez dalšího vysvětlování, aby se ukázalo, že v tomto dobru je obsažen onen souhrn dober, jaká si jen lidské srdce může přát: a toto dobro Bůh slibuje spravedlivému jako odměnu za jeho ctnost.
     Dvojí je však nezbytné dělat proto, aby byl člověk obdařen ctností: jednak aby se opravdu snažil takový být; jednak aby se poznalo, že takový je. O těchto věcech jsem začal pojednávat, neboť jsem viděl, že mnozí lidé, ačkoli chválí ctnost, jdou za neřestí. Mezi ostatními důvody, proč lidé nechápou druhové zařazení a povahu ctnosti, se mi jeví jeden, že totiž je ctnost považována za obtížnou, jalovou a smutnou. A tedy ono dobře zasluhuje za všechno ten, kdo usiluje o čest této paní a dává jí místo na jejím královském trůnu, neboť ona je královnou a vládkyní všeho.
     ¹ Iz 3, 10
     ² Ex 3, 14

RESPONSORIUM

Nebo:

Z homilie papeže Jana XXIII. při svatořečení Martina de Porres

     Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest budeme-li na prvním místě milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe.¹
     Protože dobře věděl, že Kristus Ježíš trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo,² věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když rozjímal o jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval nejsvětější svátost oltářní: skryt v sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co možná nejčastěji.
     Dále pak svatý Martin s největší poslušností k výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.
     Omlouval chyby druhých, odpouštěl i nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k dobrému; u nemocných s láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku "Martin od lásky“.
     Tento světec svým slovem, příkladem i ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i nyní podivuhodně povznášet naši mysl k nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni je mají v úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeských dober si málo cení, mají vůči nim nechuť nebo je zcela zanedbávají. Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní jeho božská přikázání.
     ¹ srov. Mt 22, 37.39
     ² srov. 1 Petr 2, 21.24

RESPONSORIUM

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, přilnul jsem k tobě celou svou duší, aby tvůj Duch ve mně přebýval.

Hledá Boha, kdo odkládá skutky temnoty.

² Pane, můj Bože, tebe jen hledám, *
      po tobě žízní celá má duše,
   po tobě umdlévá touhou mé tělo, *
      tak jako vyprahlá žíznivá země.
³ Tolik tě toužím ve svatyni spatřit, *
      abych moh' vidět tvou moc a tvou slávu!
⁴ Vždyť tvá milost je lepší než život, *
      proto mé rty ti zpívají chválu. –

⁵ Tak tě chci velebit, co živ budu, *
      ve jménu tvém jenom ruce spínat.
⁶ Duše má bude jak morkem se sytit, *
      jásavě budou tě chválit má ústa.
⁷ Když v lůžku za noci na tebe myslím, *
      rozjímám o tobě za nočních bdění,
⁸ neboť ty stal ses mi pomocníkem, *
      v stínu tvých křídel radostně plesám. –

⁹ Přilnul jsem k tobě celou svou duší, *
      ty mě svou pravicí podpíráš mocně.

¹⁰      [Kdo však mi bez příčin záhubu strojí,*
         ti se propadnou do hlubin země,
¹¹      ti budou vydáni napospas meči,*
         ti se kořistí šakalů stanou.
¹²      Král pak se bude radovat v Bohu, +
         oslaven bude, kdo přísahal na něj,*
         protože lhářům se zacpou ústa.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, přilnul jsem k tobě celou svou duší, aby tvůj Duch ve mně přebýval.

Ant. 2 Velebte Pána za nebeské dary, kterými projevil své milosrdenství na pokorném Martinovi.

⁵⁷ Velebte Pána, vy díla Páně, *
       věčně ho chvalte a oslavujte!
⁵⁸ Velebte Pána, andělé Páně, *
⁵⁹      nebesa nebes, velebte Pána! –

⁶⁰ Velebte Pána, nebeské vody, *
⁶¹      mocnosti všechny, velebte Pána!
⁶² Velebte Pána, měsíci, slunce, *
⁶³      vy hvězdy na nebi, velebte Pána! –

⁶⁴ Velebte Pána, vy deště a rosy, *
⁶⁵      bouře a vichry, velebte Pána!
⁶⁶ Velebte Pána, ohni a žáre, *
⁶⁷      mrazy a vedra, velebte Pána! –

⁶⁸ Velebte Pána, lijáky, sněhy, *
⁶⁹      ledy a zimy, velebte Pána!
⁷⁰ Velebte Pána, sněhy a jíní, *
⁷¹      vy dny a noci, velebte Pána! –

⁷² Velebte Pána, světlo i temno, *
⁷³      blesky a mraky, velebte Pána!
⁷⁴ Okrsku zemský, zvelebuj Pána, *
       věčně jej chval a oslavuj jej! –

⁷⁵ Velebte Pána, vy hory a vrchy, *
⁷⁶      všechno, co na zemi pučí, chval Pána!
⁷⁷ Velebte Pána, prameny vody, *
⁷⁸      moře a řeky, velebte Pána! –

⁷⁹ Velebte Pána, zvířata moří, †
       jakož i vše, co se ve vodách hýbe, *
⁸⁰      nebeští ptáci, velebte Pána!
⁸¹ Pána chval, zvěři divá i krotká, *
⁸²      rody všech lidí, velebte Pána! –

⁸³ Izrael ať vždy jen velebí Pána: *
       věčně ho chvalte a oslavujte!
⁸⁴ Velebte Pána, vy kněží Páně, *
⁸⁵      sluhové Boží, velebte Pána! –

⁸⁶ Chvalte jej, věrní, duší i duchem, *
⁸⁷      zbožní a pokorní srdcem, ho chvalte!
⁸⁸ Velebte Pána, Ananiáši, Azariáši a Misaeli, *
       věčně ho chvalte a oslavujte! –

    Otce i Syna i svatého Ducha *
       velebme věčně a oslavujme.
⁵⁶ Pane, tys veleben na klenbě nebes, *
       na věky chválen a oslavován.

(Na konci tohoto kantika se nepřipojuje zakončení Sláva Otci.)

Ant. 2 Velebte Pána za nebeské dary, kterými projevil své milosrdenství na pokorném Martinovi.

Ant. 3 Všechny národy, kmeny a jazyky, chvalte Pána celého tvorstva!

Synové Církve, synové nového lidu, ať jásají nad Kristem, svým králem. (Hesychios)

¹ Zazpívejte Pánu novou píseň, *
      ať zní jeho chvála v obci zbožných!
² Izrael ať raduje se z Tvůrce, *
      děti Siónu ať Krále chválí!
³ Slaví jeho jméno v chorovodech, *
      na bubny a citery mu hrají!
⁴ Pán v svém lidu našel zalíbení, *
      vítězstvím on věnčí ponížené.
⁵ Ať se věrní mocně zaradují, *
      ať i na svých ložích zaplesají! –

⁶ V hrdle svém ať Boží chválu mají, *
      v ruce jílec dvousečného meče,
⁷ aby mohli pohanům se pomstít, *
      aby vyřkli tresty nad národy,
⁸ uvázali v pouta jejich krále, *
      do okovů jejich přední muže,
⁹ naplnili na nich psané právo. *
      To je oslavou všech jeho zbožných.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Všechny národy, kmeny a jazyky, chvalte Pána celého tvorstva!

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Jeden druhého břemena neste. * A tak naplníte Kristův zákon.
R. Jeden druhého břemena neste. * A tak naplníte Kristův zákon.
V. Milujte se navzájem, protože láska je z Boha.
R. A tak naplníte Kristův zákon.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Jeden druhého břemena neste. * A tak naplníte Kristův zákon.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán, protože vykoupil všechny národy a všechny lidi povolal z temnot k svému podivuhodnému světlu.

Nebo:
Rozděluje, dává chudým, jeho spravedlnost trvá na věky věků.

Ant. k Zachariášovu kantiku Požehnaný buď Pán, protože vykoupil všechny národy a všechny lidi povolal z temnot k svému podivuhodnému světlu.

Nebo:
Rozděluje, dává chudým, jeho spravedlnost trvá na věky věků.

PROSBY
Velebme Pána Ježíše, který svou rozmanitou milostí obohacuje Církev v jejích svatých, a s důvěrou volejme:
     DEJ NÁM SVÉHO SVATÉHO DUCHA, PANE.

Uděl, Pane, svým věrným svou věčnou moudrost, skrytou rozumným a moudrým,
— aby v prostotě, jako svatý Martin, vyznávali tvé svaté jméno a radovali se z tvé chvály.
Ty jsi učinil svatého Martina vnímavým pro tvé slovo,
— dej, ať věrně zachováváme tvá přikázání, abychom skrze Ducha Svatého zůstávali v tobě a ty v nás.
Tys pracoval svýma rukama, ukázal jsi důstojnost lidské práce a přidal jsi k ní dílo hlásání evangelia,
— dej, aby tvou milostí rostl počet našich bratří spolupracovníků, kteří by připravovali evangelium pokoje.
Tys láskou svatého Martina ulehčoval bídu chudým,
— uč nás, jak svou prací pomáhat potřebným a nacházet tě v trpících.
Dej, Pane, ať ti, kteří řídí národy, nemají na mysli pouze duše svých národů,
— ale ke všem mají úctu a bez jakéhokoli rozdílu se o všechny starají.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, svatého Martina jsi cestou pokory přivedl do nebeské slávy. Dej nám, ať v tomto životě tak napodobujeme jeho skvělý příklad, abychom s ním dosáhli povýšení v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie