Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

19. říjen 2020
Pro OP: Bl. Anežky od Ježíše Galandové, panny, mnišky, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Panno, ty s lampou hořící
jsi vyšla k sňatku s Pánem svým,
přeslavným Vládcem, jejž vždy ctí
nebeské sbory zpěvem svým.

Andělů družko milená,
nejčistším svazkem spojená
se Snoubencem svým nebeským
jdeš mu vstříc s věncem panenským.

Nauč nás, jak je třeba žít,
pomáhej nám svou přímluvou,
ať můžem vždy včas odhalit
nepřátel šalbu záludnou.

Nechť Maria, květ panenství,
vždy prosí za nás u Syna,
ať se nás v tomto vyhnanství
svou mocnou rukou ujímá.

Ať Bohu chválou bezmeznou
zní všechny věky věčnosti
nad touto pannou vítěznou,
kterou dnes celé nebe ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

³ Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
⁴ Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

⁵ Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!
⁶ Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

⁷ Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.
⁸ Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

⁹ Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.
¹⁰ Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

¹¹ Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

² Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
³ Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

⁴ protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
⁵ Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

⁶ pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
⁷ Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

⁸ Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.
⁹ Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

¹⁰ Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.
¹¹ A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

¹² Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!
¹³ Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

¹⁴ Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!
¹⁵ Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

¹⁶ Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.
¹⁷ Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

¹⁸ Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,
¹⁹ ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

²⁰ Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
²¹ Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Ester

     ¹Král Achašveróš povýšil Amana, syna Amedatova, Agagovce, a postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě. ²Všichni královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, klekali a klaněli se před Amanem, neboť tak přikázal král. Ale Mardocheus neklekal ani se neklaněl. ³Královští služebníci, kteří zasedali v královské bráně, se Mardochea tázali: „Proč nezachováváš králův příkaz?“ ⁴Říkali mu to den co den, ale on je nechtěl poslechnout. Oznámili to tedy Amanovi, aby viděli, zda bude trvat na svém. Řekl jim totiž, že je žid.
     ⁵Když si Aman zjistil, že Mardocheus před ním nekleká a že se neklaní, velmi se rozzlobil. ⁶Bylo mu však příliš málo vztáhnout ruku na Mardochea samotného; oznámili mu totiž, že pochází z židovského národa. A proto Aman usiloval vyhladit všechen židovský lid žijící v Achašveróšově království.
     ⁷V prvém měsíci, to je v měsíci nisanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašveróše, byl vržen do osudí před Amanem los, to je hebrejsky pur, kterého dne a kterého měsíce má být židovský národ vyhlazen. A vyšel třináctý den dvanáctého měsíce, zvaného adar. ⁸A Aman řekl králi Achašveróšovi: „Je tu jakýsi lid, roztroušený po všech provinciích tvého království, lišící se od ostatních národů. Řídí se jinými zákony, které ostatní neznají, a na královská nařízení nedbá. Není v zájmu krále, aby se jim to trpělo. ⁹Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni; a  já dám odvážit do rukou správců tvého pokladu deset tisíc talentů stříbra.“ ¹⁰Král sňal z ruky svůj pečetní prsten a dal jej Agagovci Amanovi, synu Amedatovu, nepříteli židů. ¹¹Potom řekl král Amanovi: „Stříbro, které nabízíš, se ti ponechává a s lidem si dělej, co chceš.“
     ¹²Třináctého dne prvního měsíce byli povoláni královští písaři a podle Amanova příkazu byl vydán přípis královským satrapům a místodržitelům v jednotlivých provinciích a velmožům z jednotlivých národů, napsaný pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem. Psalo se jménem krále Achašveróše a pečetilo se královým prstenem. ¹³Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech provincií království. Měli být vyhlazeni, povražděni a zahubeni všichni židé, od chlapců až po starce, děti i ženy, v jediném dni, a to třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíce adaru, a  jejich majetek měl být vydán v plen.
     ¹⁴Text přípisu měl být vyhlášen ve všech provinciích jako zákon, aby to všechny národy věděly a  připravily se na stanovený den. ¹⁵Rychlí poslové, kteří byli vysláni, spěšně vykonali králův příkaz. A hned byl ten výnos vyvěšen na hradě v Šúšanu. Král a Aman začali hodovat, a v městě Šúšanu nastalo zděšení.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O panenství“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

     Nyní budu promlouvat k pannám: čím větší je jejich sláva, tím více potřebují péče. Jsou květem na ratolesti Církve a skvostem duchovní krásy, jsou utěšeným mládím Církve, neposkvrněným a neporušeným dílem cti a chvály, jsou obrazem Božím zpodobujícím Pánovu svatost, jsou znamenitější částí Kristova stáda. Církev se jimi těší a její slavné mateřství v nich bohatě kvete do plodů: čím víc se rozrůstá počet panen, tím větší je matčina radost. K těmto pannám já nyní mluvím a je napomínám – spíš z lásky než z moci svého úřadu; ne že bych já, poslední a nejmenší, plně si vědomý vlastní ubohosti, chtěl vystupovat jako nějaký přísný soudce, nýbrž proto, že snad jsem ve své starostlivosti obezřelejší a mám větší obavy z ďáblových útoků.
     Tato má ostražitost není neopodstatněná a mé obavy nejsou liché; pomáhají na cestě ke spáse a bdí nad životodárnými přikázáními Páně: ženy, které se odevzdaly Kristu, odřekly se tělesných žádostí a tělem i duší se zasvětily Bohu, mají dovršovat své dílo, za něž je čeká velká odměna, a  nemají se snažit pro nikoho jiného krášlit a nikomu jinému se nemají chtít líbit než svému Pánu. Od něho se také dočkají kýžené odměny za své panenství.
     Uchovejte si, panny, opravdu si uchovejte to, čím jste už začaly být. Uchovejte si to, čím budete. Čeká vás velká mzda, velká odplata za vaši ctnost, nejvyšší odměna za vaši čistotu. Čím my teprve máme být, tím jste vy už být začaly: vy už v tomto životě máte slávu vzkříšení, jdete životem, aniž by se vás dotkl svou pozemskostí; zachováte-li si cudnost a panenství, jste jako Boží andělé. Jen ať vytrvá, ať zůstane pevné a  neporušené to vaše panenství. Tak, jako statečně začalo, ať ustavičně trvá. Ať nehledí na skvělost náhrdelníků a bohatství šatu, ale na důstojnost mravů.
     Slyšte hlas apoštola, kterého Pán nazval svým vyvoleným nástrojem a kterého Bůh poslal, aby hlásal a naplňoval nebeské příkazy. Říká: První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe. Tuto podobu nese panenství a nese ji neporušenost, svatost ji nese a pravda.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z dekretu II. vatikánského koncilu o přizpůsobení a obnově řeholního života

     Od samého počátku byli v Církvi muži a ženy, kteří ve snaze o svobodnější následování Krista a jeho věrnější napodobení uskutečňovali rady evangelia a vedli – každý svým způsobem – život zasvěcený Bohu. Mnozí z nich prožili z vnuknutí Svatého Ducha život v samotě, jiní založili řeholní rodiny, které Církev ráda přijala a schválila svou autoritou. Tak podle Božího záměru postupně vyrostla podivuhodná rozmanitost řeholních společenství; značně přispěla k tomu, že Církev je vybavena pro každé dobré dílo a připravena, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, a  navíc se představuje jako nevěsta okrášlená pro svého Ženicha, neboť ji zdobí různé dary jejích dětí, a skrze ni se zjevuje přerozmanitá Boží moudrost.
     Všichni, které Bůh volá k uskutečňování rad evangelia a kteří se k nim upřímně zavazují, se uprostřed této pestré rozmanitosti darů nejvlastnějším způsobem zasvěcují Pánu, když následují Krista, toho, který životem v panictví a v chudobě a v poslušnosti až k smrti na kříži vykoupil a posvětil všechny lidi. Tak puzeni láskou, kterou jim do srdce vlévá Duch Svatý, žijí čím dál tím víc pro Krista a jeho tělo, to je Církev. Toto sebeodevzdání zahrnuje zajisté celý život; čím opravdověji se v něm spojují s Kristem, tím bohatší je život Církve a tím plodnější je její apoštolát.
     Členové všech řeholních institutů ať si připomínají, že slibem žít podle rad evangelia dali především odpověď na výzvu Boží, a tak nejenže zemřeli hříchu, ale také se odřekli světa, aby žili jen pro Boha. Celý svůj život totiž odevzdali do jeho služby; a to znamená zcela zvláštní zasvěcení, které má svůj hluboký kořen v zasvěcení křestním a také je plněji vyjadřuje.
     Ti, kdo se zavazují žít podle rad evangelia, ať především hledají a milují Boha, neboť on si dříve zamiloval nás, a za všech okolností ať se snaží vést život s Kristem skrytý v Bohu. Ke spáse světa a výstavbě Církve odtud vyvěrá láska k bližnímu a dostává nové podněty. A tato láska oživuje a usměrňuje také samo uskutečňování rad evangelia.
     Čistoty pro nebeské království, kterou řeholníci slibují, je třeba si cenit jako znamenitého daru milosti. Jedinečným způsobem totiž osvobozuje lidské srdce, aby se mohlo mocněji rozhořet láskou k Bohu a ke všem lidem; a proto je zvláštním znamením nebeských darů a pro řeholníky nejvhodnějším prostředkem, jak se horlivě oddat Boží službě a apoštolské práci. Tak právě oni všem věřícím připomínají ten podivuhodný sňatek, který zosnoval sám Bůh a který se má plně zjevit ve věku budoucím: sňatek Církve s jejím jediným snoubencem Kristem.

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 K tobě se modlím, Pane, zrána už hlas můj slyšíš.

Kdo přijali Slovo, a stali se jeho příbytkem, budou se z něho věčně radovat.

² Slyš moje slova, Pane, *
      a přihlédni k mým vzdechům,
³ dbej hlasité mé prosby, *
      můj králi a můj Bože! –

⁴ K tobě se modlím, Pane, †
      zrána už hlas můj slyšíš, *
      zrána tě vzývám a čekám.
⁵ Ty nejsi Bůh, jenž má nepravost v lásce, *
      pro zlého u tebe místa není,
⁶ zpupný před tebou neobstojí, *
     původce zla ty nenávidíš, –

⁷ přivádíš do zkázy všechny lháře, †
      od falešníka a člověka lstného *
      Pán se odvrací s ošklivostí.
⁸ Já však pro tvou nesmírnou milost *
      mohu vstoupit do tvého domu,
   před tvou svatyní na tvář padnu *
      v bázni a úctě k tobě, můj Pane! –

⁹ Veď mě, Pane, svou spravedlivostí †
       navzdory všem mým nepřátelům, *
       urovnej přede mnou cestu k tobě!
¹⁰ Vždyť v jejich ústech pravdy není, *
       jejich srdce jen úklady strojí,
    hrdla jejich jsou zející hroby, *
       jazyky lstiví pochlebníci. –

     ¹¹  [Ať za to dojdou odplaty, Bože, *
          ať padnou sami do vlastních tenat!
          Vyžeň je pro jejich zločiny mnohé, *
          neboť se vzpouzejí proti tobě.]

¹² Ať se však veselí všichni tví věrní, *
       v důvěře k tobě ať jásají stále!
    Ochraňuj všechny, kdo ctí tvé jméno, *
       aby ti vzdávali věčnou chválu!
¹³ Ty, Pane, žehnáš spravedlivému, *
       milostí svou jak štítem ho kryješ.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 K tobě se modlím, Pane, zrána už hlas můj slyšíš.

Ant. 2 Pějeme chválu tvému vznešenému jménu, Bože náš.

¹⁰ Buď veleben, Pane, Bože našeho otce Izraele, *
       od věčnosti do věčnosti!
¹¹ Tvá je, Pane, velikost a moc, *
       sláva i vítězství.
    Tvá je chvála,*
       neboť vše na nebi i na zemi je tvé.
    Tvé, Pane, je království, *
       ty jsi nade všechny vládce.
¹² Tvé je bohatství i sláva, *
       ty vládneš nade vším. –

    V tvé ruce je síla i moc, *
       ty můžeš všecko učinit velikým a silným.
¹³ Nyní tě tedy velebíme, Bože náš, *
       a pějeme chválu tvému vznešenému jménu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pějeme chválu tvému vznešenému jménu, Bože náš.

Ant. 3 Klaňte se Pánu ve svatyni!

Z nebe se ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn. (Mt 3, 17)

¹ Vzdávejte Pánu, Boží děti, *
      vzdávejte Pánu čest a slávu!
² Vzdávejte poctu jménu Páně, *
      klaňte se Pánu ve svatyni! –

³ Hlas Páně nad vodami, *
      Pán nad veškerým vodstvem.
⁴ Hlas Páně s velkou mocí, *
      hlas Páně majestátný. –

⁵ Hlas Páně tříští cedry, *
      libánské cedry tříští.
⁶ Liban jak býček hopsá, *
      Sirjon jak mladý buvol. –

⁷ Bůh přemocný to hřímá, *
      hlas Páně srší ohněm.
⁸ Hlas Páně třese pouští, *
      Pán třese pouští Kadeš.
⁹ Hlas Páně duby shýbá, †
      Pán proklesťuje lesy *
      a v jeho chrámu všichni volají Sláva! –

¹⁰ Pán trůnil dávno nad potopou, *
       Pán trůní jako král všech věků.
¹¹ Pán ať dá svému lidu sílu, *
       Pán ať svůj národ žehná mírem!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Klaňte se Pánu ve svatyni!

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
V. Po tvé tváři, Pane, toužím.
R. Hledám tvou tvář.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Prozíravá panna dala své srdce Kristu, a nyní září v zástupu svatých jako slunce.

Ant. k Zachariášovu kantiku Prozíravá panna dala své srdce Kristu, a nyní září v zástupu svatých jako slunce.

PROSBY
Život svatých panen vydává světu svědectví o Kristově lásce. A proto spolu s nimi volejme:
     JEŽÍŠI, KORUNO PANEN, VYSLYŠ NÁS.

Kriste, jediný Ženichu svatých panen,
— nauč nás žít tak, aby nás nic neodloučilo od tvé lásky.
Tvá matka, Panna Maria, je královnou všech panen,
— pomáhej nám, abychom tak jako ona věrně plnili tvou vůli a naše láska k tobě aby stále rostla.
Svaté panny ti sloužily s čistým a nerozděleným srdcem,
— na jejich přímluvu veď i nás cestou, která vede k tobě.
Prozíravé panny se připravovaly na setkání s tebou,
— dej, abychom se i my těšili na tvůj příchod a s nadějí tě očekávali.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Všemohoucí a laskavý Bože, blahoslavená Anežka od Ježíše vynikala láskou k potřebným a účinně spolupracovala na výchově kněží; dej nám na její přímluvu, abychom s živou vírou přijímali Krista ukřižovaného a pro spásu celého světa ho hlásali. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie