[ nová verze ]
19. únor 2020, Středa
2. týden žaltáře
První mezidobí, 6. týden Pro OP: Bl. Alvara z Cordoby, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 19. únor 2020 Pro OP: Bl. Alvara z Cordoby, kněze, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se v polovině 14. století. Roku 1368 vstoupil do řádu.
V Salamance získal titul magistra posvátné teologie. V době papežského schismatu stál na straně vzdoropapeže Benedikta XIII.
Působil nejprve jako putující kazatel v Andalusii a Kastilském království. S dovolením představených se vydal do Svaté země.
Tato pouť dala jeho duchovnímu zaměření specifický rys – stal se horlivým ctitelem a šiřitelem úcty k trpícímu Kristu. Po návratu
do vlasti působil na královském dvoře jako zpovědník regentky a vychovatel nezletilého následníka trůnu. Čas od času odcházel
na cesty jako putující kazatel nebo do samoty v klášteře Scala coeli. V tomto klášteře poprvé zavedl modlitbu křížové cesty.
Po ukončení Kostnického koncilu přiměl regentku Kateřinu, aby s celým královstvím uznala právoplatnost nového papeže
Martina V. Zemřel tři roky po ukončení schismatu 19. února 1420 a byl pohřben v klášterním kostele Scala coeli. Jeho kult
potvrdil 22. září 1741 Benedikt XIV..
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.
Byl chvalně známým učitelem, vůdcem,
dal svatým žitím příklad lidstvu všemu
v úsilí vždy se líbit čistým srdcem
jen Bohu svému.
Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.
Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)
I
2 Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
abych se neprohřešil jazykem;
a pokud bude bezbožník stát blízko, *
budu svá ústa držet na uzdě. –
3 Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
ale má bolest jen se zjitřila,
4 srdce se v těle prudce rozpálilo. †
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
a já jsem musil nahlas promluvit:
5 „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
a jakou míru dní mám před sebou, *
ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –
6 Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
v tvých očích je můj život jako nic, *
a každý člověk jenom jako dech,
7 jen jako stín se tady člověk mihne, †
jen jako dech je všechno bohatství, *
jež hromadí a neví pro koho.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
II
8 Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
Jen k tobě upínám svou naději.
9 Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
bláznům mě nenechávej na posměch!
10 A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
protože všechno je tvé řízení. –
11 Odejmi ode mne své navštívení! *
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
12 Člověka za hřích postihuješ trestem †
a ničíš jeho nádheru jak mol: *
je každý člověk jenom jako dech. –
13 Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
poutník, jak všichni moji otcové.
14 Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
dříve než odejdu a zaniknu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)
3 Co ty tak silácky se chlubíš *
špatností vůči zbožným?
4 Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
jazyk máš jako břitvu.
5 Zlo ti je milejší než dobro, *
lež ti je víc než pravda.
6 Máš rád jen zraňující slova, *
jazyku pomlouvačný! –
7 Bůh za to zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě, *
ze země živých vytne.
8 Dobří to spatří plni bázně, *
on sám jim bude pro smích:
9 „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal, *
na ničemnosti stavěl.“ –
10 Já však se jak strom olivový *
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále *
na Boží slitování.
11 Navždy ti budu vzdávat díky *
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit *
za tvoji dobrotivost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.
V.
Doufám, Pane, z duše doufám.
R.
Na tvé slovo vyčkávám.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Přísloví
9, 1-13
Moudrost a pošetilost
1Moudrost si zbudovala palác,
opřela jej o sedm sloupů.
2Pobila dobytek, smísila víno,
připravila také svůj stůl.
3Poslala své služebnice volat
z vyvýšenin města:
4„Kdo je nezkušený, ať sem přijde,
kdo je bez rozvahy, toho chci učit.
5Pojďte, můj pokrm jezte,
víno, mnou nalité, pijte!
6Nechte dětinství, a budete žít,
po cestě poznání choďte!“
7Kdo kárá posměvače, dojde hanby,
kdo napomíná zločince, dělá si škodu.
8Nekárej posměvače! Bude tě nenávidět!
Kárej moudrého, a bude tě mít rád.
9Dej radu moudrému, a bude moudřejší,
pouč spravedlivého, a poroste v poznání.
10Počátek moudrosti je bát se Hospodina,
poznat Svatého – to je vědění.
11Neboť skrze něj se tvé dni rozmnoží,
rozhojní ti léta života.
12Jsi-li moudrý, jsi moudrý pro sebe,
jsi-li pošetilý, je to tvá škoda.
13Paní Pošetilost je vášnivá,
svádí a je stále bez klidu.
14Sedí u vchodu svého domu,
na trůnu na výšinách města,
15zve pocestné,
ty, kdo chodí po přímé cestě:
16„Kdo je nezkušený, ať sem přijde,
kdo je bez rozvahy, toho chci učit.
17Kradená voda je sladká,
zakázaný chléb je chutný.“
18A člověk neví, že u ní jsou mrtví,
že v hlubinách podsvětí jsou její hosté.
RESPONSORIUM
Srov. Lk 14, 16-17; Př 9,5
O.
Jeden člověk chystal velkou hostinu, a když byl čas k hostině, poslal svého služebníka, aby vyřídil pozvaným: *
Pojďte, už je připraveno!
V.
Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! *
Pojďte, už je připraveno!
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista – Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského
sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je Církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar
a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně:
Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali
se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou
nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě
těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti
nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti
a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své
slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do
služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují
v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství
s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost
uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné
skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného
spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 8; Gal 4, 19
O.
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. *
Tak velice jsem si vás oblíbil.
V.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. *
Tak velice jsem si vás oblíbil.
PSALMODIE
Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
Žalm 76 (77)
Vzpomínka na skutky Boží
Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. (2 Kor 4, 8)
2 K Bohu volám, hlasitě křičím, *
k Bohu volám, aby mě slyšel.
3 V den své tísně za Pánem hledím, †
bez oddechu vztahuji ruce, *
duše má se utěšit nedá.
4 Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha, *
duch můj zemdlí, začnu-li hloubat. –
5 Víčka oční nemohu zavřít, *
neklidný jsem, neschopen slova.
6 Rozvažuji o starých dobách, *
o těch dávno minulých létech.
7 Za noci tak přemítám v srdci, *
rozjímám a srovnávám v duchu: –
8 „Což Pán může zavrhnout navždy? *
Nikdy už se slitovat nemá?
9 Navždy se svou milostí skončil, *
slovo jeho na věky zmlklo?
10 Zapomněl Bůh na slitování, *
či svůj soucit odpírá z hněvu?“ –
11 Tak si říkám: „V tom je má bolest, *
změnila se pravice Páně!“
12 Stále myslím na Boží skutky, *
myslím na tvé někdejší divy!
13 Uvažuji o všech tvých dílech, *
probírám tvé veliké činy. –
14 Bože, vše, co konáš, je svaté! *
Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
15 Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *
svou moc dal jsi národům poznat
16 a svou paží spasil svůj národ, *
Jákoba a Josefa syny. –
17 Uzřely tě vody, můj Bože, †
uzřely tě, chvěly se hrůzou, *
zabouřily hlubiny mořské.
18 Mraky proudem chrlily vodu, †
mračna zněla dunivým hlasem, *
šípy tvé se míhaly jimi.
19 Ryk tvých hromů pod koly duněl, †
blesky plály přes celý obzor, *
všechna zem se chvěla a třásla. –
20 Tvoje cesta vedla nás mořem, †
tvoje stezka spoustami vodstev, *
aniž nechals za sebou stopy.
21 Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *
Mojžíšovou a Áronovou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.
Kantikum
Ponížení jásají v Bohu
1 Sam 2, 1-10
Mocné svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi. (Lk 1, 52-53)
1 Mé srdce jásá v Pánu, *
můj Bůh mě vysoko povýšil.
Směle otvírám ústa na své nepřátele, *
neboť se smím radovat z jeho pomoci. –
2 Nikdo není tak svatý jako Pán, †
a mimo něj není jiný, *
a není mocný, jako je náš Bůh.
3 Jen pořád pyšně nehovořte, *
nemluvte opovážlivě!
Bůh je Pán hlubokého poznání, *
on váží lidské skutky. –
4 Luky silákům se lámou, *
ale slabí se opásají silou.
5 Kdo byl dřív sytý, hledá teď práci jen za chléb, *
kdo hladověl, ten má teď hojnost.
Neplodná porodí mnoho synů, *
matka četných dětí vadne. –
6 Pán posílá smrt i život dává, *
přivádí do říše mrtvých a opět vrací.
7 Pán dává bohatství i chudobu, *
on ponižuje i povyšuje.
8 Chudáka pozvedá z prachu, *
z bláta povyšuje nuzného,
aby ho posadil mezi knížata *
a vykázal mu čestné místo.
Vždyť od Pána jsou základy země, *
její okrsek postavil na nich. –
9 Chrání kroky svých zbožných, †
bezbožní v temnotách hynou, *
člověk jen svojí silou nezmůže nic.
10 Pána se děsí jeho protivníci, *
z nebe na ně burácí hromem.
Pán bude soudit končiny země †
a svému králi udělí vládu, *
vysoko pozvedne svého Pomazaného.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.
Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!
Žalm 96 (97)
Sláva Božího soudu
Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)
1 Pán je král! Ty celá země jásej, *
radujte se, četné ostrovy!
2 Mrak a temnota jej zahalují, *
řád a právo drží jeho trůn.
3 Plamen ohně postupuje před ním, *
nepřátele vůkol spaluje.
4 Jeho blesky ozařují obzor, *
země při tom pohledu se chví.
5 Hory jako z vosku roztávají *
před Pánem, jenž vládne nad zemí.
6 Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
jeho slávu vidí národy. –
7 Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
bůžky marnými se honosí! *
Všichni bohové se před ním koří.
8 Uslyšel to Sión, raduje se, †
všechna judská města plesají *
nad výroky tvého soudu, Pane!
9 Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
všechna božstva předčíš na výsost. –
10 Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
životy svých věrných ochrání, *
vyprostí je z rukou bezbožníků.
11 Světlo svítí lidem spravedlivým, *
radost lidem srdce čistého.
12 Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
jeho svaté jméno velebte!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!
KRÁTKÉ ČTENÍ
Žid 13, 7-9a
Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život,
a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i na věky. Nenechte se svést
všelijakými cizími naukami.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Ustanovil jsem strážné.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.
Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, blahoslaveného Alvareze jsi ozdobil láskou a kajícností; na jeho přímluvu nám dopřej, ať
na svém těle stále prožíváme Kristovo umírání a ve svém srdci nosíme lásku k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|