Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. leden 2020
Pro OP: Bl. Antonína della Chiesa, kněze, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Spasitelova lásko chvály hodná,
jež toužíš lidstvo zasvětiti Otci,
tak různě vede tvůj Duch nitra zbožná
zázračnou mocí.

V těch, kdo se vodou narodili z Boha,
ty usiluješ probudit vždy znova
poupata vzácná Boží lásky čisté,
milost svou, Kriste.

Voláš, a ihned běží ti, jež zval jsi,
odhazují vše, aby s tebou, Vůdce,
královskou cestou kříže došli spásy
u tvého Otce.

I tento světec, podnícený z nebe,
celým svým srdcem přidržel se tebe
v úsilí dobýt záruk blaženosti,
nejvyšších ctností.

Sláva buď Otci a též tobě, Kriste,
buď chvála stejná Ohni přesvatému:
za malou oběť dáváš stonásobně
větší odměnu. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)

² Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
      abych se neprohřešil jazykem;
   a pokud bude bezbožník stát blízko, *
      budu svá ústa držet na uzdě. –

³ Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
      ale má bolest jen se zjitřila,
⁴ srdce se v těle prudce rozpálilo. †
      Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
    a já jsem musil nahlas promluvit:
⁵ „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
      a jakou míru dní mám před sebou, *
      ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –

⁶ Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
    v tvých očích je můj život jako nic, *
      a každý člověk jenom jako dech,
⁷ jen jako stín se tady člověk mihne, †
      jen jako dech je všechno bohatství, *
      jež hromadí a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

⁸ Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
      Jen k tobě upínám svou naději.
⁹ Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
      bláznům mě nenechávej na posměch!
¹⁰ A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
       protože všechno je tvé řízení. –

¹¹ Odejmi ode mne své navštívení! *
       Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
¹² Člověka za hřích postihuješ trestem †
       a ničíš jeho nádheru jak mol: *
       je každý člověk jenom jako dech. –

¹³ Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
       nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
       poutník, jak všichni moji otcové.
¹⁴ Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
       dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

³ Co ty tak silácky se chlubíš *
      špatností vůči zbožným?
⁴ Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
      jazyk máš jako břitvu.
⁵ Zlo ti je milejší než dobro, *
      lež ti je víc než pravda.
⁶ Máš rád jen zraňující slova, *
      jazyku pomlouvačný! –

⁷ Bůh za to zahubí tě navždy, †
      ze stanu vyvleče tě, *
      ze země živých vytne.
⁸ Dobří to spatří plni bázně, *
      on sám jim bude pro smích:
⁹ „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
       hledat své útočiště,
    jen v majetek svůj doufal, *
       na ničemnosti stavěl.“ –

¹⁰ Já však se jak strom olivový *
       zelenám v domě Božím,
    spoléhám vždy a stále *
       na Boží slitování.
¹¹ Navždy ti budu vzdávat díky *
       za toto tvoje dílo,
    tvé jméno před věrnými chválit *
       za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

V. Doufám, Pane, z duše doufám.
R. Na tvé slovo vyčkávám.

PRVNÍ ČTENÍ

Z páté knihy Mojžíšovy

     Mojžíš řekl lidu:
     „Jsi lidem zasvěceným Hospodinu, svému Bohu; tebe si vyvolil Hospodin, tvůj Bůh, abys mu byl zvláštním lidem mezi všemi národy na povrchu země. Hospodin si ve vás zalíbil, vyvolil si vás ne proto, že byste byli četnější než všechny národy; vždyť jste mezi všemi národy nejmenší! Jen z lásky k vám, a proto, že Hospodin zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás mocnou rukou a  vykoupil z domu otroctví, z ruky faraóna, egyptského krále. Pochop tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je pravý Bůh, věrný Bůh, který zachovává smlouvu a lásku až do tisícího pokolení k těm, kdo ho milují, kdo dbají na jeho příkazy, ale trestá právě toho, kdo jej nenávidí, tím, že ho zahubí; nebude odkládat, ale potrestá právě toho, kdo jej nenávidí. Proto zachovávejte příkazy, zákony a ustanovení, které vám já dnes přikazuji, a plňte je!
     Za to, že tato ustanovení budete poslouchat a bedlivě je dodržovat, bude Hospodin, tvůj Bůh, zachovávat tobě smlouvu a milosrdenství, jak přísahal tvým otcům. Bude tě milovat a bude ti žehnat a rozmnoží tě. Požehná plodu tvého života i plodu tvé role, tvému obilí, tvému moštu, tvému oleji, vrhu tvého skotu a přírůstku tvého bravu na zemi, o níž se přísahou zavázal tvým otcům, že ti ji dá. Budeš požehnaný nad každý jiný lid, nevyskytne se neplodný nebo neplodná u tebe ani u tvého dobytka.
     Bedlivě dodržujte každý příkaz, který ti dnes přikazuji, abyste zůstali naživu, rozmnožili se a osadili zemi, kterou přísežně přislíbil Hospodin vašim otcům. Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne.
     Pokořil tě, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z Hospodinových úst. Po těch čtyřicet let tvůj šat na tobě nezvetšel a noha ti neotekla. Uznej tedy ve svém srdci, že tě Hospodin, tvůj Bůh, vychovával, jako vychovává muž svého syna. Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát.“

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého papeže Řehoře Velikého na evangelia

     Měl bych vás napomenout, abyste se zřekli všech věcí, ale netroufám si. Nemůžete-li opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si vás skrze ně svět nepodmanil; abyste vy vládli pozemským věcem, a ne ony vám. Váš duch ať je pánem všeho, co máte; když už máte něco pozemského rádi, ať se nestanete otroky svých vlastních věcí.
     Ano, užívejme časných věcí, ale dychtěme po věčných: všechno časné ať nám je prostředkem a cestou, to věčné však cílem a dovršením. Jenom jakoby úkosem hleďme na i všecko světské dění a svůj duchovní zrak upírejme vpřed, všechnu pozornost věnujme tomu, kam směřujeme.
     Zlo musíme vyrvat i s kořeny, a to nejen ze svého jednání, ale i z těch nejskrytějších myšlenek. Žádná tělesná rozkoš, žádná snaha o ukojení zvědavosti ani sebesžíravější ctižádost nás nesmí připravovat o hostinu Beránkovu. Dokonce i k tomu, co zde na světě konáme se vší počestností, bychom měli přistupovat jen tak mimochodem, aby pozemské věci, jež nám lahodí, sloužily tělu a vůbec nepřekážely duši.
     Nuže, bratři, neodvažujeme se vám říci, abyste se všeho zřekli. Můžete ovšem, chcete-li. Ale i když si všecko podržíte, přece se všeho zřeknete, jestliže si v časných záležitostech povedete tak, abyste přitom celou duší směřovali k tomu, co je věčné. Světa opravdu užívá, jako by ho neužíval ten, kdo si navenek sice opatří veškeré nezbytnosti, které potřebuje k životu, ale nedovolí, aby všechny tyto věci opanovaly jeho mysl, takže mu zůstávají podrobeny a zvenčí mu slouží, aniž kdy mohou zlomit odhodlání duše směřující vzhůru k výšinám.
     Tomu, kdo je takový, nejsou pozemské věci cílem vlastní touhy, ale pouze užitečnou pomůckou. Nic by tedy nemělo zdržovat touhu vašeho ducha a radost z žádné věci světa by vás neměla uvádět ve zmatek.
     Milujeme-li dobro, ať náš duch nachází zalíbení v tom, co je dobrem lepším, to znamená v dobru nebeském. A bojíme-li se zla, mějme před duševním zrakem zlo věčné. Když totiž uvidíme, že právě na věčnosti jsou jak věci hodnější naší lásky, tak věci hodnější bázně, nebudeme zde na ničem lpět.
     K takovémuto počínání máme pomocníka. Je jím Prostředník mezi Bohem a lidmi, a jestliže v nás hoří plamen pravé lásky k němu, pomůže nám, abychom všeho dosáhli rychleji. Neboť on žije a kraluje s Otcem a svatým Duchem, Bůh na věky věků. Amen.

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. (2 Kor 4, 8)

² K Bohu volám, hlasitě křičím, *
      k Bohu volám, aby mě slyšel.
³ V den své tísně za Pánem hledím, †
      bez oddechu vztahuji ruce, *
      duše má se utěšit nedá.
⁴ Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha, *
      duch můj zemdlí, začnu-li hloubat. –

⁵ Víčka oční nemohu zavřít, *
      neklidný jsem, neschopen slova.
⁶ Rozvažuji o starých dobách, *
      o těch dávno minulých létech.
⁷ Za noci tak přemítám v srdci, *
     rozjímám a srovnávám v duchu: –

⁸ „Což Pán může zavrhnout navždy? *
     Nikdy už se slitovat nemá?
⁹ Navždy se svou milostí skončil, *
      slovo jeho na věky zmlklo?
¹⁰ Zapomněl Bůh na slitování, *
      či svůj soucit odpírá z hněvu?“ –

¹¹ Tak si říkám: „V tom je má bolest, *
       změnila se pravice Páně!“
¹² Stále myslím na Boží skutky, *
       myslím na tvé někdejší divy!
¹³ Uvažuji o všech tvých dílech, *
       probírám tvé veliké činy. –

¹⁴ Bože, vše, co konáš, je svaté! *
       Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
¹⁵ Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *
       svou moc dal jsi národům poznat
¹⁶ a svou paží spasil svůj národ, *
       Jákoba a Josefa syny. –

¹⁷ Uzřely tě vody, můj Bože, †
       uzřely tě, chvěly se hrůzou, *
       zabouřily hlubiny mořské.
¹⁸ Mraky proudem chrlily vodu, †
       mračna zněla dunivým hlasem, *
       šípy tvé se míhaly jimi.
¹⁹ Ryk tvých hromů pod koly duněl, †
       blesky plály přes celý obzor, *
       všechna zem se chvěla a třásla. –

²⁰ Tvoje cesta vedla nás mořem, †
       tvoje stezka spoustami vodstev, *
       aniž nechals za sebou stopy.
²¹ Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *
       Mojžíšovou a Áronovou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.

¹ Mé srdce jásá v Pánu, *
      můj Bůh mě vysoko povýšil.
   Směle otvírám ústa na své nepřátele, *
      neboť se smím radovat z jeho pomoci. –

² Nikdo není tak svatý jako Pán, †
      a mimo něj není jiný, *
      a není mocný, jako je náš Bůh.
³ Jen pořád pyšně nehovořte, *
      nemluvte opovážlivě!
   Bůh je Pán hlubokého poznání, *
      on váží lidské skutky. –

⁴ Luky silákům se lámou, *
      ale slabí se opásají silou.
⁵ Kdo byl dřív sytý, hledá teď práci jen za chléb, *
      kdo hladověl, ten má teď hojnost.
   Neplodná porodí mnoho synů, *
      matka četných dětí vadne. –

⁶ Pán posílá smrt i život dává, *
      přivádí do říše mrtvých a opět vrací.
⁷ Pán dává bohatství i chudobu, *
       on ponižuje i povyšuje.
⁸ Chudáka pozvedá z prachu, *
       z bláta povyšuje nuzného,
   aby ho posadil mezi knížata *
       a vykázal mu čestné místo.
   Vždyť od Pána jsou základy země, *
       její okrsek postavil na nich. –

⁹ Chrání kroky svých zbožných, †
        bezbožní v temnotách hynou, *
        člověk jen svojí silou nezmůže nic.
¹⁰ Pána se děsí jeho protivníci, *
        z nebe na ně burácí hromem.
    Pán bude soudit končiny země †
        a svému králi udělí vládu, *
        vysoko pozvedne svého Pomazaného.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.

Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!

Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

¹ Pán je král! Ty celá země jásej, *
      radujte se, četné ostrovy!
² Mrak a temnota jej zahalují, *
      řád a právo drží jeho trůn.
³ Plamen ohně postupuje před ním, *
      nepřátele vůkol spaluje.
⁴ Jeho blesky ozařují obzor, *
      země při tom pohledu se chví.
⁵ Hory jako z vosku roztávají *
      před Pánem, jenž vládne nad zemí.
⁶ Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      jeho slávu vidí národy. –

⁷ Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
      bůžky marnými se honosí! *
      Všichni bohové se před ním koří.
⁸ Uslyšel to Sión, raduje se, †
      všechna judská města plesají *
      nad výroky tvého soudu, Pane!
⁹ Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
       všechna božstva předčíš na výsost. –

¹⁰ Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
       životy svých věrných ochrání, *
       vyprostí je z rukou bezbožníků.
¹¹ Světlo svítí lidem spravedlivým, *
       radost lidem srdce čistého.
¹² Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
       jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.
R. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.
V. Vždycky v mých ústech bude jeho chvála.
R. V každé době.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Každý, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i sestra i matka, praví Pán.

Nebo:

Můj úděl je Pán, jak dobrý je Pán k duši, která ho hledá.

Ant. k Zachariášovu kantiku Každý, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i sestra i matka, praví Pán.

Nebo:

Můj úděl je Pán, jak dobrý je Pán k duši, která ho hledá.

PROSBY
Chvalme Krista, našeho Spasitele, neboť on slíbil, že zůstane se svou Církví po všechny dny až do skonání světa. Děkujme mu a volejme:
     PANE, ZŮSTAŇ S NÁMI.

Pane, zůstaň s námi po celý den,
— ať nám slunce tvé milosti nikdy nepřestane svítit.
Zasvěcujeme ti tento den
— a slibujeme, že neučiníme ani neschválíme nic špatného.
Pane, učiň, ať z nás celý tento den vyzařuje tvé světlo,
— abychom byli solí země a světlem světa.
Ať láska tvého Svatého Ducha vede naše srdce i ústa,
— abychom vždy setrvali ve tvé spravedlnosti a chvále.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, blahoslaveného Antonína jsi roznítil božskou láskou; na jeho přímluvu nám dopřej, abychom, zapáleni stejnou láskou, měli s ním společenství v jeho víře a důstojné službě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie