[ nová verze ]
29. květen 2019, Středa
2. týden žaltáře
Doba velikonoční, 6. týden
Sv. Pavla VI., papeže, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Viléma Arnauda, kněze, a druhů, mučedníků, nezávazná památka
Pro OP: Bl. Jakuba Salomoniho, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
[Nanebevstoupení Páně]
kompletář po prvních chválách
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 29. květen 2019
Sv. Pavla VI., papeže, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Jitřenka rdí se růžemi,
nebesa zvučí písněmi,
zní světem jásot vítězný,
úpí jen žalář pekelný.
Vždyť statečný a mocný král,
jenž síly smrti pošlapal
a brány pekel vyvrátil,
nám hříšným viny odpustil.
Ač zavalen byl balvanem
a silnou stráží obklopen,
hle, Vítěz vyšlý ze hrobu
jde v triumfálním průvodu.
Je konec všemu úpění,
bezmocný nářek peklem zní:
Náš Pán už z mrtvých slavně vstal,
jak zářný anděl zvěstoval.
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla. Aleluja.
Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)
I
2 Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
abych se neprohřešil jazykem;
a pokud bude bezbožník stát blízko, *
budu svá ústa držet na uzdě. –
3 Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
ale má bolest jen se zjitřila,
4 srdce se v těle prudce rozpálilo. †
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
a já jsem musil nahlas promluvit:
5 „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
a jakou míru dní mám před sebou, *
ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –
6 Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
v tvých očích je můj život jako nic, *
a každý člověk jenom jako dech,
7 jen jako stín se tady člověk mihne, †
jen jako dech je všechno bohatství, *
jež hromadí a neví pro koho.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla. Aleluja.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám. Aleluja.
II
8 Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
Jen k tobě upínám svou naději.
9 Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
bláznům mě nenechávej na posměch!
10 A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
protože všechno je tvé řízení. –
11 Odejmi ode mne své navštívení! *
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
12 Člověka za hřích postihuješ trestem †
a ničíš jeho nádheru jak mol: *
je každý člověk jenom jako dech. –
13 Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
poutník, jak všichni moji otcové.
14 Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
dříve než odejdu a zaniknu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám. Aleluja.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování. Aleluja.
Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)
3 Co ty tak silácky se chlubíš *
špatností vůči zbožným?
4 Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
jazyk máš jako břitvu.
5 Zlo ti je milejší než dobro, *
lež ti je víc než pravda.
6 Máš rád jen zraňující slova, *
jazyku pomlouvačný! –
7 Bůh za to zahubí tě navždy, †
ze stanu vyvleče tě, *
ze země živých vytne.
8 Dobří to spatří plni bázně, *
on sám jim bude pro smích:
9 „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
hledat své útočiště,
jen v majetek svůj doufal, *
na ničemnosti stavěl.“ –
10 Já však se jak strom olivový *
zelenám v domě Božím,
spoléhám vždy a stále *
na Boží slitování.
11 Navždy ti budu vzdávat díky *
za toto tvoje dílo,
tvé jméno před věrnými chválit *
za tvoji dobrotivost.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování. Aleluja.
V.
Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
O.
Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
2, 18-29
Antikrist
18Děti, poslední hodina je tu! Jak jste slyšeli, Antikrist přichází, a teď se skutečně objevilo mnoho antikristů.
Z toho můžeme poznat, že poslední hodina je tady. 19Oni sice vyšli z našeho středu, ale nebyli z nás.
Neboť kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale mělo se na nich ukázat, že ne všichni jsou z nás. 20Vy
však máte Ducha, kterého dává Svatý, a víte to všichni. 21Nepíšu vám to proto, že pravdu neznáte, ale proto, že ji
znáte a že z pravdy žádná lež nepochází. 22Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Mesiáš? To je antikrist,
kdo popírá Otce i Syna. 23Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má také Otce.
24Vy však jste to slyšeli už na začátku, ať to tedy ve vás zůstane! Když to, co jste slyšeli už na začátku, zůstane ve vás,
i vy zůstanete v Synu i v Otci. 25A to je přislíbení, které nám on sám slíbil: věčný život.
26To všechno jsem vám napsal o těch, kdo by vás rádi svedli k bludu. 27Co
se však týká vás: Duch Svatý, kterého jste od něho přijali, zůstává ve vás, a nepotřebujete,
aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o všem jeho Duch, a to je pravda a žádná lež. 28Ano, děti, zůstávejte
v něm! To nám pak dodá radostné důvěry, až se objeví, a při jeho příchodu nebudeme od něho s hanbou odmítnuti. 29Víte,
že Bůh je spravedlivý. Proto také buďte přesvědčeni, že každý, kdo žije spravedlivě, je z něho narozen.
RESPONSORIUM
1 Jan2, 27; Jl 2, 23
O.
Duch Svatý, kterého jste přijali, zůstává ve vás *
a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o všem jeho Duch, aleluja.
V.
Jásejte a radujte se v Hospodinu, svém Bohu, neboť vám dal učitele spravedlnosti. *
a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o všem jeho Duch, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého Pavla VI., papeže
(při posledním veřejném zasedání II. vatikánského koncilu, 7. prosince 1965: AAS 58 [1966], 53.55–56.58–59)
Abychom poznávali Boha, musíme poznávat člověka
Díky tomuto koncilu se pozornost lidí soustředila na teocentrické a teologické učení
o tom, kdo je člověk a co je svět. To učení jako by chtělo být výzvou lidem, kteří si
myslí, že je naší době vzdálené a cizí. To učení si nárokuje něco takového, o čem svět
nejprve usoudí, že je to absurdní, ale později, jak doufáme, uzná, že je to lidské, moudré
a navíc to přináší spásu: totiž že existuje Bůh. Jistěže existuje Bůh. Existuje skutečně.
Je živý. Je to osoba. Uplatňuje prozřetelnost, oplývá nekonečnou dobrotou a je dobrý nejen
sám v sobě, ale v maximální míře také vůči nám. Je to náš stvořitel, naše pravda, naše štěstí.
To do té míry, že když se člověk snaží ukotvit svou mysl a své srdce v Bohu a věnuje se
kontemplaci, má to u něho být takový duchovní úkon, který musíme pokládat za nejvznešenější
a nejdokonalejší vůbec; úkon, od kterého mohou a mají odvozovat svou vysokou důstojnost i
v naší době nesčetné oblasti lidské činnosti.
Církev, shromážděná na koncilu, zaměřila své úvahy velmi intenzivně — kromě sebe samé a vztahu, který ji pojí
s Bohem — také na člověka; na člověka, tak jak ho lze v této době opravdu vidět: člověka, který žije, člověka,
který je plně zaměstnán tím, že pomáhá jen sám sobě, člověka, který je nejen přesvědčen, že je v pořádku, aby se
všechno úsilí napínalo směrem k němu jedinému jako k jakémusi středu, ale který se také nebojí tvrdit, že je počátkem
a důvodem všeho. Před koncilními otci stál celý »jevový« člověk, celý fenomén člověk, oblečený do nesčetných podob
svého ducha, v kterých se ukazuje. A otcové jsou taky lidé, dokonce jsou všichni pastýři a bratři, a projevují
soustředěnou starostlivost a skutečnou lásku. Ten člověk se statečností poukazuje na své bolestné osudy, ten člověk
i v minulosti, i v této naší době pokládá jiné lidi za nižší, než je on sám, a proto je vždycky nestálý a falešný,
sobecký a agresivní. Ten člověk je nespokojený sám se sebou, směje se i prolévá slzy. Ten člověk je v pohybu všemi
směry, je ochotný hrát jakékoliv role. Ten člověk se přísně drží jen toho, co potvrzuje vědecké zkoumání. Ten člověk
jako takový myslí, miluje, usilovně pracuje, stále se o něco zajímá. Je to člověk, na kterého se musíme dívat také
s jakousi posvátnou úctou — pro nevinnost jeho dětství, pro tajemství jeho chudoby, pro projevy dobrotivé lásky,
ke kterým vedou jeho nemoci. Ten člověk se na jednu stranu stará jen o sebe, na druhou jedná ve prospěch společnosti.
Ten člověk současně chválí čas minulý1 i očekává čas budoucí a sní, že bude šťastnější než ten minulý. Ten člověk je z jedné
strany zapleten do zlých činů, z druhé ozdoben svatými mravy. A tak dále. Nakonec se objevil laický a profánní humanismus
a při svém ohromném rozšíření, abychom tak řekli, vyzval koncil k soutěži. Utkalo se náboženství jako kult Boha, který se
chtěl stát člověkem, a náboženství (musíme ho totiž považovat za náboženství) jako kult člověka, který se chce stát Bohem.
A k čemu došlo? Konal se souboj, bitva, anatéma? Samozřejmě to tak být mohlo — ale jak je vidět, nedošlo k tomu. Vzorem a normou,
kterou se náš koncil duchovně řídil, bylo staré vyprávění o Samaritánovi2. Opravdu, koncil hluboce prostoupila jakási nesmírná
láska k lidem. Veškerou pozornost tohoto našeho shromáždění zaujal důkladný pohled na potřeby lidí a opakovaně je promýšlelo;
naléhavost těch potřeb roste s tím, jak roste syn této země. Vy, humanisté naší doby, kteří odmítáte pravdy transcendující
přirozené věci, pochvalte kocil aspoň v tomto ohledu a uznejte náš nový humanismus: vždyť i my, dokonce my především, uctíváme člověka.
Jestliže je to tak, je zapotřebí říci, že katolické náboženství a lidský život vzájemně spojuje přátelská smlouva, obě strany společně
usilují o jedno lidské dobro: katolické náboženství je totiž pro lidstvo, je jistým způsobem životem lidského rodu. A životem je musíme
nazývat pro jeho vznešenou a všestranně dokonalou nauku, kterou podává o člověku (copak není člověk, když je ponechán sám sobě,
tajemstvím i sobě samému?). Tuto nauku ovšem podává proto, že ji čerpá z vědění, které má o Bohu. Vždyť také abychom do hloubky
poznávali člověka — člověka skutečného, člověka celého —, musíme nejprve poznávat samotného Boha.
Jestliže máme všichni, kdo jsme tady, na paměti, že tvář Kristovu, tvář Syna člověka, máme poznávat ve tváři každého člověka — nejvíc,
když se člověk stane průzračným svými slzami a bolestmi3 — a jestliže máme ve tváři Kristově poznávat tvář nebeského Otce (podle onoho
výroku Kdo vidí mě, vidí i Otce4), náš způsob uvažování o lidských věcech se mění v křesťanství, které je celé zaměřeno na Boha jako na
střed. A naše hlásání tedy může znít takto: abychom poznávali Boha, musíme poznávat člověka.
1 Horatius, Listy 2,3 (Pisonům), v. 173
2 Srov. Lk 10,30–37
3 Srov. Mt 25,40
4 Jan 14,9
RESPONSORIUM
srov. Flp. 4,8
O.
Co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti *
o to mějte zájem. Aleluja.
V.
O každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály * o to mějte zájem. Aleluja.*
O to mějte zájem.
PSALMODIE
Ant. 1 Uzřely tě vody, můj Bože, mořem jsi vedl svůj lid, aleluja.
Žalm 76 (77)
Vzpomínka na skutky Boží
Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. (2 Kor 4, 8)
2 K Bohu volám, hlasitě křičím, *
k Bohu volám, aby mě slyšel.
3 V den své tísně za Pánem hledím, †
bez oddechu vztahuji ruce, *
duše má se utěšit nedá.
4 Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha, *
duch můj zemdlí, začnu-li hloubat. –
5 Víčka oční nemohu zavřít, *
neklidný jsem, neschopen slova.
6 Rozvažuji o starých dobách, *
o těch dávno minulých létech.
7 Za noci tak přemítám v srdci, *
rozjímám a srovnávám v duchu: –
8 „Což Pán může zavrhnout navždy? *
Nikdy už se slitovat nemá?
9 Navždy se svou milostí skončil, *
slovo jeho na věky zmlklo?
10 Zapomněl Bůh na slitování, *
či svůj soucit odpírá z hněvu?“ –
11 Tak si říkám: „V tom je má bolest, *
změnila se pravice Páně!“
12 Stále myslím na Boží skutky, *
myslím na tvé někdejší divy!
13 Uvažuji o všech tvých dílech, *
probírám tvé veliké činy. –
14 Bože, vše, co konáš, je svaté! *
Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
15 Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *
svou moc dal jsi národům poznat
16 a svou paží spasil svůj národ, *
Jákoba a Josefa syny. –
17 Uzřely tě vody, můj Bože, †
uzřely tě, chvěly se hrůzou, *
zabouřily hlubiny mořské.
18 Mraky proudem chrlily vodu, †
mračna zněla dunivým hlasem, *
šípy tvé se míhaly jimi.
19 Ryk tvých hromů pod koly duněl, †
blesky plály přes celý obzor, *
všechna zem se chvěla a třásla. –
20 Tvoje cesta vedla nás mořem, †
tvoje stezka spoustami vodstev, *
aniž nechals za sebou stopy.
21 Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *
Mojžíšovou a Áronovou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Uzřely tě vody, můj Bože, mořem jsi vedl svůj lid, aleluja.
Ant. 2 Pán posílá smrt i život dává, aleluja.
Kantikum
Ponížení jásají v Bohu
1 Sam 2, 1-10
Mocné svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi. (Lk 1, 52-53)
1 Mé srdce jásá v Pánu, *
můj Bůh mě vysoko povýšil.
Směle otvírám ústa na své nepřátele, *
neboť se smím radovat z jeho pomoci. –
2 Nikdo není tak svatý jako Pán, †
a mimo něj není jiný, *
a není mocný, jako je náš Bůh.
3 Jen pořád pyšně nehovořte, *
nemluvte opovážlivě!
Bůh je Pán hlubokého poznání, *
on váží lidské skutky. –
4 Luky silákům se lámou, *
ale slabí se opásají silou.
5 Kdo byl dřív sytý, hledá teď práci jen za chléb, *
kdo hladověl, ten má teď hojnost.
Neplodná porodí mnoho synů, *
matka četných dětí vadne. –
6 Pán posílá smrt i život dává, *
přivádí do říše mrtvých a opět vrací.
7 Pán dává bohatství i chudobu, *
on ponižuje i povyšuje.
8 Chudáka pozvedá z prachu, *
z bláta povyšuje nuzného,
aby ho posadil mezi knížata *
a vykázal mu čestné místo.
Vždyť od Pána jsou základy země, *
její okrsek postavil na nich. –
9 Chrání kroky svých zbožných, †
bezbožní v temnotách hynou, *
člověk jen svojí silou nezmůže nic.
10 Pána se děsí jeho protivníci, *
z nebe na ně burácí hromem.
Pán bude soudit končiny země †
a svému králi udělí vládu, *
vysoko pozvedne svého Pomazaného.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán posílá smrt i život dává, aleluja.
Ant. 3 Světlo svítí lidem spravedlivým, radost lidem srdce čistého, aleluja.
Žalm 96 (97)
Sláva Božího soudu
Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)
1 Pán je král! Ty celá země jásej, *
radujte se, četné ostrovy!
2 Mrak a temnota jej zahalují, *
řád a právo drží jeho trůn.
3 Plamen ohně postupuje před ním, *
nepřátele vůkol spaluje.
4 Jeho blesky ozařují obzor, *
země při tom pohledu se chví.
5 Hory jako z vosku roztávají *
před Pánem, jenž vládne nad zemí.
6 Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
jeho slávu vidí národy. –
7 Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
bůžky marnými se honosí! *
Všichni bohové se před ním koří.
8 Uslyšel to Sión, raduje se, †
všechna judská města plesají *
nad výroky tvého soudu, Pane!
9 Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
všechna božstva předčíš na výsost. –
10 Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
životy svých věrných ochrání, *
vyprostí je z rukou bezbožníků.
11 Světlo svítí lidem spravedlivým, *
radost lidem srdce čistého.
12 Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
jeho svaté jméno velebte!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Světlo svítí lidem spravedlivým, radost lidem srdce čistého, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Žid 13, 7-9a
Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život,
a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i na věky. Nenechte se svést
všelijakými cizími naukami.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Aleluja, aleluja.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce. Aleluja.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce. Aleluja.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.
Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, ty jsi svěřil řízení své Církve svatému papeži Pavlovi, který byl neúnavným apoštolem evangelia tvého Syna;
dej nám, prosíme, sílu, abychom vedeni světlem jeho učení spolupracovali s tebou na šíření civilizace lásky
ve světě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně. Aleluja, aleluja.
R. Bohu díky. Aleluja, aleluja.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|