Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. říjen 2018
Sv. Jana Pavla II., papeže, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.

Když seděl nejvýš, na Petrově stolci,
veliké stádo vedl, učil, chránil,
Pánovým klíčem otvíral svou mocí
nebeské brány.

Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.

Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

² Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

³ Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.
⁴ Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

⁵ Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!
⁶ Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

⁷ Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.
⁸ Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

⁹ Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.
¹⁰ Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

¹¹ Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

² Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
³ Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

⁴ protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
⁵ Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

⁶ pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
⁷ Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

⁸ Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.
⁹ Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

¹⁰ Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.
¹¹ A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

¹² Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!
¹³ Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

¹⁴ Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!
¹⁵ Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

¹⁶ Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.
¹⁷ Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

¹⁸ Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,
¹⁹ ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

²⁰ Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
²¹ Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Ester

     ¹Král Achašveróš povýšil Amana, syna Amedatova, Agagovce, a postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě. ²Všichni královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, klekali a klaněli se před Amanem, neboť tak přikázal král. Ale Mardocheus neklekal ani se neklaněl. ³Královští služebníci, kteří zasedali v královské bráně, se Mardochea tázali: „Proč nezachováváš králův příkaz?“ ⁴Říkali mu to den co den, ale on je nechtěl poslechnout. Oznámili to tedy Amanovi, aby viděli, zda bude trvat na svém. Řekl jim totiž, že je žid.
     ⁵Když si Aman zjistil, že Mardocheus před ním nekleká a že se neklaní, velmi se rozzlobil. ⁶Bylo mu však příliš málo vztáhnout ruku na Mardochea samotného; oznámili mu totiž, že pochází z židovského národa. A proto Aman usiloval vyhladit všechen židovský lid žijící v Achašveróšově království.
     ⁷V prvém měsíci, to je v měsíci nisanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašveróše, byl vržen do osudí před Amanem los, to je hebrejsky pur, kterého dne a kterého měsíce má být židovský národ vyhlazen. A vyšel třináctý den dvanáctého měsíce, zvaného adar. ⁸A Aman řekl králi Achašveróšovi: „Je tu jakýsi lid, roztroušený po všech provinciích tvého království, lišící se od ostatních národů. Řídí se jinými zákony, které ostatní neznají, a na královská nařízení nedbá. Není v zájmu krále, aby se jim to trpělo. ⁹Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni; a  já dám odvážit do rukou správců tvého pokladu deset tisíc talentů stříbra.“ ¹⁰Král sňal z ruky svůj pečetní prsten a dal jej Agagovci Amanovi, synu Amedatovu, nepříteli židů. ¹¹Potom řekl král Amanovi: „Stříbro, které nabízíš, se ti ponechává a s lidem si dělej, co chceš.“
     ¹²Třináctého dne prvního měsíce byli povoláni královští písaři a podle Amanova příkazu byl vydán přípis královským satrapům a místodržitelům v jednotlivých provinciích a velmožům z jednotlivých národů, napsaný pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem. Psalo se jménem krále Achašveróše a pečetilo se královým prstenem. ¹³Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech provincií království. Měli být vyhlazeni, povražděni a zahubeni všichni židé, od chlapců až po starce, děti i ženy, v jediném dni, a to třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíce adaru, a  jejich majetek měl být vydán v plen.
     ¹⁴Text přípisu měl být vyhlášen ve všech provinciích jako zákon, aby to všechny národy věděly a  připravily se na stanovený den. ¹⁵Rychlí poslové, kteří byli vysláni, spěšně vykonali králův příkaz. A hned byl ten výnos vyvěšen na hradě v Šúšanu. Král a Aman začali hodovat, a v městě Šúšanu nastalo zděšení.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie svatého Jana Pavla Druhého, papeže, na začátku pontifikátu.

     Petr přišel do Říma! Co ho vedlo a přivedlo do tohoto města, srdce Římského Impéria, pokud by to nebyla poslušnost k vnuknutí přijatému od Pána? Tento rybář z Galileje by asi nechtěl přijít až sem. Asi by raději zůstal tam, u břehů Genezaretského jezera, se svou loďkou a se svými sítěmi. Ale nechal se vést Pánem, uposlechl jeho vnuknutí a přišel sem!
     Podle starobylé tradice, v době pronásledování za císaře Nerona chtěl Petr opustit Řím. Ale Pán zasáhl: vyšel mu naproti. Petr se k němu obrátil a zeptal se: „Quo vadis, Domine?“ (Kam jdeš, Pane?) A Pán mu hned odpověděl: „Jdu do Říma, abych byl podruhé ukřižován.“ Petr se vrátil do Říma a zůstal tam až do svého ukřižování.
     Naše doba nás vybízí, pobízí nás, zavazuje nás, hledět na Krista a s pokornou a hlubokou úctou se ponořit do rozjímání o tajemství jeho svrchované moci.
     On, jenž se narodil z Panny Marie, syn tesařův, za nějž byl považován, Syn Boží, jak o něm vyznal Petr, přišel, aby z nás ze všech učinil „královské kněžstvo“.
     Druhý vatikánský koncil nám připomenul tajemství této moci a to, že poslání Krista – Kněze, Proroka a Učitele, Krále – pokračuje v Církvi. Všichni, celý Boží lid, se účastní na tomto trojím poslání. A snad proto se v minulosti na hlavu papeže vkládala tiara, trojitá koruna, na znamení toho, že celý hierarchický řád Kristovy Církve, všechna v ní vykonávaná jeho „posvátná moc“, není nic jiného než služba, služba mající jediný smysl: aby všechen Boží lid měl účast na tomto trojím poslání Krista a zůstával trvale pod Pánovou mocí, která neodvozuje svůj původ od mocností tohoto světa, ale od nebeského Otce a z tajemství Kříže a Zmrtvýchvstání.
     Absolutní a zároveň vlídná a příznivá moc Pána odpovídá nejhlubšímu nitru člověka, nejvznešenějším tužbám jeho rozumu, vůle a srdce. Ona se nevyjadřuje řečí síly, ale projevuje se v lásce a v pravdě.
     Nový Petrův Nástupce na biskupském Stolci v Římě dnes vyslovuje vřelou, pokornou a důvěryplnou prosbu: „Kriste! Učiň, ať se mohu stát a být služebníkem tvé jediné moci! Služebníkem tvé vlídné moci! Služebníkem tvé moci, která nezná západu. Učiň, ať mohu být služebníkem! Ano, služebníkem tvých služebníků.“
     Bratři a sestry! Nemějte strach přijmout Krista a uznat jeho moc! Pomáhejte papežovi a všem, kdo chtějí sloužit Kristu a Kristovou mocí sloužit člověku a celému lidstvu.
     Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete dokořán, brány Kristu! Jeho spásonosné moci otevřete hranice států, ekonomické i politické systémy, rozsáhlé oblasti kultury, civilizace a pokroku. Nemějte strach! Kristus ví, „co je v nitru člověka“. On jediný to zná!
     Dnes tak často člověk neví, co nosí uvnitř, hluboko ve své duši a ve svém srdci. Tak často nezná smysl svého života na této zemi. Je zmítán pochybností, která se mění v beznadějnost. Dovolte tedy – prosím vás, s pokorou a s důvěrou vás snažně prosím – dovolte Kristu promlouvat k člověku. Jenom on má slova života. Ano, života věčného!

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 K tobě se modlím, Pane, zrána už hlas můj slyšíš.

Kdo přijali Slovo, a stali se jeho příbytkem, budou se z něho věčně radovat.

² Slyš moje slova, Pane, *
      a přihlédni k mým vzdechům,
³ dbej hlasité mé prosby, *
      můj králi a můj Bože! –

⁴ K tobě se modlím, Pane, †
      zrána už hlas můj slyšíš, *
      zrána tě vzývám a čekám.
⁵ Ty nejsi Bůh, jenž má nepravost v lásce, *
      pro zlého u tebe místa není,
⁶ zpupný před tebou neobstojí, *
     původce zla ty nenávidíš, –

⁷ přivádíš do zkázy všechny lháře, †
      od falešníka a člověka lstného *
      Pán se odvrací s ošklivostí.
⁸ Já však pro tvou nesmírnou milost *
      mohu vstoupit do tvého domu,
   před tvou svatyní na tvář padnu *
      v bázni a úctě k tobě, můj Pane! –

⁹ Veď mě, Pane, svou spravedlivostí †
       navzdory všem mým nepřátelům, *
       urovnej přede mnou cestu k tobě!
¹⁰ Vždyť v jejich ústech pravdy není, *
       jejich srdce jen úklady strojí,
    hrdla jejich jsou zející hroby, *
       jazyky lstiví pochlebníci. –

     ¹¹  [Ať za to dojdou odplaty, Bože, *
          ať padnou sami do vlastních tenat!
          Vyžeň je pro jejich zločiny mnohé, *
          neboť se vzpouzejí proti tobě.]

¹² Ať se však veselí všichni tví věrní, *
       v důvěře k tobě ať jásají stále!
    Ochraňuj všechny, kdo ctí tvé jméno, *
       aby ti vzdávali věčnou chválu!
¹³ Ty, Pane, žehnáš spravedlivému, *
       milostí svou jak štítem ho kryješ.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 K tobě se modlím, Pane, zrána už hlas můj slyšíš.

Ant. 2 Pějeme chválu tvému vznešenému jménu, Bože náš.

¹⁰ Buď veleben, Pane, Bože našeho otce Izraele, *
       od věčnosti do věčnosti!
¹¹ Tvá je, Pane, velikost a moc, *
       sláva i vítězství.
    Tvá je chvála,*
       neboť vše na nebi i na zemi je tvé.
    Tvé, Pane, je království, *
       ty jsi nade všechny vládce.
¹² Tvé je bohatství i sláva, *
       ty vládneš nade vším. –

    V tvé ruce je síla i moc, *
       ty můžeš všecko učinit velikým a silným.
¹³ Nyní tě tedy velebíme, Bože náš, *
       a pějeme chválu tvému vznešenému jménu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pějeme chválu tvému vznešenému jménu, Bože náš.

Ant. 3 Klaňte se Pánu ve svatyni!

Z nebe se ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn. (Mt 3, 17)

¹ Vzdávejte Pánu, Boží děti, *
      vzdávejte Pánu čest a slávu!
² Vzdávejte poctu jménu Páně, *
      klaňte se Pánu ve svatyni! –

³ Hlas Páně nad vodami, *
      Pán nad veškerým vodstvem.
⁴ Hlas Páně s velkou mocí, *
      hlas Páně majestátný. –

⁵ Hlas Páně tříští cedry, *
      libánské cedry tříští.
⁶ Liban jak býček hopsá, *
      Sirjon jak mladý buvol. –

⁷ Bůh přemocný to hřímá, *
      hlas Páně srší ohněm.
⁸ Hlas Páně třese pouští, *
      Pán třese pouští Kadeš.
⁹ Hlas Páně duby shýbá, †
      Pán proklesťuje lesy *
      a v jeho chrámu všichni volají Sláva! –

¹⁰ Pán trůnil dávno nad potopou, *
       Pán trůní jako král všech věků.
¹¹ Pán ať dá svému lidu sílu, *
       Pán ať svůj národ žehná mírem!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Klaňte se Pánu ve svatyni!

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Ustanovil jsem strážné.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.

Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.

PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, bohatý ve svém milosrdenství, tys povolal svatého papeže Jana Pavla Druhého, aby vedl celou tvou Církev; dej, ať podle jeho učení s důvěrou otevíráme svá srdce spásonosné milosti Krista, jediného Vykupitele člověka. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie