[ nová verze ]
21. srpen 2018, Úterý
4. týden žaltáře
Sv. Pia X., papeže, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 21. srpen 2018 Sv. Pia X., papeže, památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se 2. VI. 1835 v Riese v severovýchodní Itálii jako syn chudých
zemědělců. Jmenoval se Giuseppe Sarto. Po vysvěcení na kněze (1858) byl
nejprve devět let kaplanem, potom venkovským farářem; od roku 1875 kanovníkem, kancléřem a spirituálem v semináři v Trevisu; biskupem v
Mantově (1884), kardinálem a benátským patriarchou (1893). Jako papež (od roku 1903) vyhlásil reformu církevní hudby, breviáře a misálu, církevního
práva a římské kurie; rázně zakročil proti nesprávným naukám modernismu; zreformoval vyučování katechismu; stanovil předpisy pro první svaté
přijímání; vybízel k častému přijímání svátostí a k aktivní účasti na slavení liturgie. Jeho programovým heslem bylo: Všechno obnovit v Kristu.
Zemřel 20. VIII. 1914, krátce po vypuknutí světové války, které se marně snažil zabránit. Za svatého byl prohlášen v roce 1954.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.
Když seděl nejvýš, na Petrově stolci,
veliké stádo vedl, učil, chránil,
Pánovým klíčem otvíral svou mocí
nebeské brány.
Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.
Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
II
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
III
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
V.
Poslyš, můj lide, mé naučení.
R.
Slovům mých úst nyní nastav uši!
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
7, 1-17
Hrozba války – znamení Emanuele
1Za dnů Achaza, syna Jotama, který byl synem Uzijáha, judského krále, vytáhl Resin, král
aramejský, a Pekach, syn Remaljáhův, král izraelský, proti Jeruzalému do boje, ale nemohli ho dobýt. 2Davidův dům
dostal zprávu: Aramejci táboří v Efraimsku. Tu se zachvělo královo srdce i srdce jeho lidu, jako se chvějí stromy v lese větrem.
3Hospodin řekl Izaiášovi: „Jdi naproti Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašub, na konec vodovodu horního rybníka na
cestu u valchářova pole 4a řekneš mu: Hleď zůstat klidný a neboj se, neklesej na mysli
před těmito dvěma kousky čadících oharků, před Resinem, zuřícím hněvem, a Aramejci a před synem Remaljáhovým, 5poněvadž
se proti tobě spikli Aramejci s Efraimity a synem Remaljáhovým a řekli: 6‚Potáhneme na Judsko, naženeme
mu hrůzu, obsadíme ho a uděláme tam králem syna Tabealova.‘“
7Tak praví Pán, Hospodin:
„Nezdaří se to, nestane se to!
8Hlavou Aramejska je Damašek
a hlavou Damašku je Resin
ještě šedesát pět let,
a přestane Efraim být národem.
9Hlavou Efraimska je Samaří
a hlavou Samaří je Remaljáhův syn.
Jestliže neuvěříte, neobstojíte.“
10Znovu mluvil Hospodin k Achazovi: 11„Vyžádej si znamení od
Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!“ 12Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu
pokoušet Hospodina.“ 13Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí
vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? 14Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna
a dá mu jméno Emanuel – to je ‚Bůh s námi‘. 15Bude jíst smetanu a med, aby uměl zavrhovat zlo a volit dobro.
16Neboť dříve než bude chlapec umět zavrhovat zlo a volit dobro, bude opuštěna země, jejíchž dvou králů se hrozíš.
17Hospodin přivede na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce dny, jaké
nebyly od té doby, kdy odpadl Efraim od Judy: přivede asyrského krále.“
RESPONSORIUM
Iz 7, 14; 8, 10; Lk 1, 30.31
O.
Hle, panna počne a porodí syna *
a bude nazván Emanuel – to je Bůh s námi.
V.
Neboj se, Maria. Počneš a porodíš syna *
a bude nazván Emanuel – to je Bůh s námi.
DRUHÉ ČTENÍ
Z apoštolské konstituce sv. Pia X.
(Const. apost. Divino afflatu: AAS 3 [1911], 633-635)
Líbezně znějící hlas církve
Žalmy, složené z Božího vnuknutí a sebrané v Písmu svatém, podivuhodně
posilovaly a živily, jak známo, hned od počátku Církve zbožnost věřících,
kteří podávali Bohu stále obět chvály, ovoce rtů, které chválí jeho
jméno,1 a podle zvyku přijatého už ve Starém zákoně byly také důležitou
součástí posvátné liturgie a denní modlitby Církve. Odtud pochází onen
hlas Církve,2 jak říká svatý Basil, zpěv žalmů, jejž nazývá náš
předchůdce Urban VIII. dcerou toho chvalozpěvu, který se ustavičně zpívá
před trůnem Božím a Beránkovým.3 Podle výroku svatého Atanáše učí lidi,
především ty, kdo se věnují bohoslužbě, jak mají chválit Boha a jakými
slovy ho náležitě velebit.4 Krásně o tom říká svatý Augustin: Aby člověk
mohl dobře chválit Boha, sám Bůh dal najevo svou chválu. A protože zjevil
svou chválu, poznal člověk, jak ho má chválit.5
Kromě toho mají žalmy jakousi podivuhodnou schopnost probouzet v duši
snahu o všechny ctnosti. Celé naše Písmo, Starého i Nového zákona, je
vdechnuto Bohem a hodí se k poučování,6 jak je psáno; ale kniha žalmů
obsahuje v sobě jako ráj ovoce všech ostatních knih a předkládá zpěvy, při
jejichž užívání vydává s ostatními plody navíc i své vlastní. To opět
říká svatý Atanáš a právem dodává: Myslím, že žalmy jsou pro toho, kdo je
zpívá, jako zrcadlo, aby v nich pohlížel na sebe a na svá vnitřní hnutí, a
tak se je modlil.7 A svatý Augustin říká ve svých Vyznáních: Jak jsem
plakal při tvých hymnech a zpěvech, tak mocně mě dojaly líbezně znějící
hlasy tvé zpívající Církve. Ty hlasy vnikaly do mých uší, pravda mi
pronikala do srdce, tím se rozhoříval cit zbožnosti, tekly mi slzy a bylo
mi přitom dobře.8
A opravdu, kým by nepohnula tak častá místa v žalmech, kde se vznešeně
hlásá nesmírná Boží velebnost, Boží všemohoucnost, nevýslovná
spravedlnost, dobrota, laskavost a ostatní jeho nekonečně chvályhodné
vlastnosti? V kom by to nevyvolalo podobné city, když se v žalmech děkuje
za přijatá Boží dobrodiní nebo se s pokorou a důvěrou něco vyprošuje a
očekává, nebo když kající duše volá po smilování? A když se v žalmech
vytrvale naznačuje obraz Krista Vykupitele, v kom by neroznítil lásku?
Vždyť svatý Augustin slyšel ve všech žalmech Kristův hlas, zpívající nebo
sténající, radující se v naději nebo vzdychající pod tíhou utrpení.9
1 srov. Žid 13, 15
2 srov. Hom. in Psalmum 1, n. 2
3 srov. Bulla "Divinam Psalmodiam"
4 srov. Ep. ad Marcellinum in interpretationem Psalmorum, n. 10
5 srov. Enarrat. in Psalmos 145, n. 1
6 srov. 2 Tim 3, 16
7 Ep. ad Marcellinum, n. 12
8 srov. confes. n 9, 6
9 srov. Enarrat in Psalmos 43, n. 1
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 4.3
O.
Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel. *
Nechceme se svým kázáním dělat pěknými v očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.
V.
Když vás povzbuzujeme, nepramení to z nějakého falešného přesvědčení, z nějakých
nepoctivých úmyslů ani vás nechceme klamat. *
Nechceme se svým kázáním dělat pěknými v očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.
PSALMODIE
Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.
Žalm 100 (101)
Zásady dobrého vladaře
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (Jan 14, 15)
1 Zazpívám o lásce a o zákonu, *
na harfu, Pane, tobě budu hrát. –
2 Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, *
kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra,
tak abych s nevinným a čistým srdcem *
celým svým domem mohl procházet.
3 Nechci se dívat na nic hanebného, †
oškliví se mi páchat nepravost, *
kéž na mně žádná nikdy neulpí! –
4 Falešné srdce se mi zhloubi příčí, *
já o špatnosti nechci vědět nic.
5 Kdo na bližního skrytě nasazuje, *
takového já budu potírat,
kdo pyšně shlíží, nafoukaně smýšlí, *
toho já blízko sebe nestrpím. –
6 Sám budu v zemi vyhledávat věrné, †
takoví ať jsou stále kolem mne! *
V mých službách budou, kdo si vedou řádně.
7 Kdo jedná lstivě, nesmí žít v mém domě *
a neobstojí přede mnou, kdo lže.
8 Denně chci stíhat všechny hříšné v zemi, *
násilné z města Páně vyhladím.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.
Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.
Kantikum
Azariášova modlitba v ohnivé peci
Dan 3, 26. 27a. 29. 34-41
Obraťte se a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny. (Srov. Sk 3, 19)
26 Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *
a chvályhodné a slavné je tvoje jméno na věky.
27 Neboť jsi spravedlivý ve všem, *
co jsi nám učinil.
29 Zhřešili jsme a nesprávně jsme jednali, když jsme tě opustili, *
a provinili jsme se ve všech věcech. –
34 Pro své jméno nás, prosíme, nevydávej na věky, *
neruš svou úmluvu s námi.
35 Neodnímej od nás své milosrdenství †
pro Abraháma, svého miláčka, *
pro Izáka, svého služebníka, a Jákoba, svého svatého. –
36 Jim jsi slíbil, že rozmnožíš jejich potomstvo *
jako hvězdy nebe a písek na břehu moře.
37 Vždyť už jsme, Pane, zmenšeni víc, než kterýkoli národ, *
na celé zemi jsme dnes poníženi pro své hříchy. –
38 A není už knížete ani vůdce, *
není proroka ani celopalu, –
39 není oběti ani darů ani kadidla, *
místa není, kde bychom před tebe kladli prvotiny,
abychom došli tvého milosrdenství; *
ale přijmi nás v duchu pokory a v zkroušenosti srdce.
40 Jako celopaly beranů a býků, *
jako tisíce tučných beránků,
tak budiž před tebou dnes tato naše oběť, †
aby se ti líbila, *
protože nebývají zahanbeni, kdo v tebe doufají. –
41 Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, *
a bojíme se tě a hledáme tvou tvář.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.
Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.
Žalm 143 (144), 1-10
Prosba za vítězství a pokoj
Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. (Flp 4, 13)
1 Blahořečen budiž Pán, má skála! †
On mé ruce učí bojovat, *
moje prsty zdatně si vést v bitvě.
2 Je mi slitováním, je mi hradem, *
útočištěm mým a zachráncem,
štítem, na který je spolehnutí. *
Národy mé vládě podrobil. –
3 Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *
co syn lidský, že ho v mysli máš?
4 Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *
jeho dny jak stín, jenž přeletí. –
5 Pane, skloň svá nebesa a sestup, *
hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.
6 Metej blesky své a rozežeň je, *
šípy své, ať padnou ve zmatek!
7 Napřáhni svou ruku z vysokosti, †
vytrhni mě ze záplavy vod, *
vysvoboď mě z rukou cizáků,
8 kteří ústy lživě promlouvají, *
křivá je i jejich pravice! –
9 Bože, chci ti novou píseň zpívat, *
na desítistrunnou harfu hrát.
10 Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *
spasil svého sluhu Davida.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Žid 13, 7-9a
Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život,
a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i na věky. Nenechte se svést
všelijakými cizími naukami.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Ustanovil jsem strážné.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.
Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tys naplnil svatého papeže Pia pastýřskou moudrostí a apoštolskou
horlivostí, aby usiloval všechno obnovit v Kristu; prosíme tě: pomáhej
nám, ať žijeme podle příkladu tohoto statečného obhájce katolické víry a
dosáhneme věčné odměny. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|