[ nová verze ]

« Srpen 2017 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


28. srpen 2017, Pondělí
1. týden žaltáře

Sv. Augustina, biskupa a učitele Církve, památka
Pro OP: Sv. Augustina, biskupa a učitele Církve, svátek


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb

uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu

latinská verze

nahlásit chybu

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. srpen 2017
Sv. Augustina, biskupa a učitele Církve, památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU


Narodil se roku 354 v Tagaste v Numidii (dnešní Souk Ahras v severovýchodním Alžírsku). Vynikal neobyčejným nadáním a hloubkou ducha, v mládí však očekával světlo od filozofie, stal se stoupencem manicheismu a podléhal nespoutané smyslnosti. Jako učitel řečnictví v Miláně se dal pokřtít (387) spolu se svým nemanželským synem Adeodatem a přítelem Alypiem (pozdějším biskupem v Tagaste). Po návratu do Tagaste vybudoval se svými přáteli jakýsi druh řeholní obce (388-391). Přijal v městě Hippo (dnešní Annaba) kněžské svěcení (391) a stal se tam biskupem (395). Své biskupské sídlo proměnil v klášter s „augustiniánskou“ řeholí; ideálem tohoto způsobu života se stala apoštolská činnost a vše bylo podřízeno požadavkům pastorační služby. Zemřel 28. VIII. 430 v Hippo. Zůstalo po něm 113 spisů, mezi nimi některé pozoruhodně objemné, 218 dopisů a více než 500 dochovaných kázání. Jeho ostatky byly přeneseny nejprve na Sardinii a  později (v 8. století) do katedrály v severoitalské Pavii.

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

V nebesích skví se biskup oblíbený,
září jak hvězda on, učitel moudrý,
jenž jasné světlo víry po vší zemi
rozlévá proudy.

Sióne věčný, vzdej s tím mužem slavným
dík Pánu spásy, že jej v síť svou chytil
způsobem zvláštním a svým světlem jasným
lásku v něm vznítil.

Svatou on víru dodnes upevňuje,
zahání od nás temných bludů mraky,
zkažené mravy deptá, obnovuje
světlem nauky.

Kristova stáda vznešený ty strážce,
tvůj příklad kněžím i mnichům všem září,
pros, ať se k nám Bůh skloní v blahé lásce
s laskavou tváří.

Trojici svaté buď čest, sláva
s mocí, vždyť její hloubky už na zemi
váží tvůj duch a nyní její záře skvoucí
v nebi tě blaží. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.

4 Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!

6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

7 Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.

8 Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.

10 Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

11 Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

I

2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.

3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.

5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.

7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

8 Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.

9 Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

10 Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.

11 A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!

13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

14 Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!

15 Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

16 Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.

17 Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,

19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!

21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Sofoniáše

3, 8-20
Bůh slibuje záchranu chudým v Izraeli

8„Jen na mě počkej
– praví Hospodin –
na den, kdy vstanu jako svědek.
To je mé rozhodnutí: shromáždím národy
a sesbírám království,
abych na ně vylil své rozhořčení,
všechen žár svého hněvu;
ohněm mého rozhorlení
bude pohlcena celá země.

9Tehdy očistím
rty národům,
aby všechny vzývaly Hospodinovo jméno
a sloužily mu svorně.
10Až z končin za etiopskými řekami
přinesou mi dary
ti, kdo mě ctí,
synové mého rozptýleného lidu.

11Tu se již nebudeš hanbit
za žádné své skutky,
kterými ses na mně prohřešil,
neboť z tebe odstraním
tvé pyšné chvástaly,
už se nebudeš vypínat
na mé svaté hoře.
12Uprostřed tebe zanechám
lid pokorný a chudý.“
Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu
ti, kdo zbudou z Izraele.

13Nebudou konat nepravost,
nebudou lhát,
v jejich ústech se nenajde
podvodný jazyk.
Když se budou pást a odpočívat,
nikdo je nebude děsit.

14Jásej, siónská dcero,
zaplesej, Izraeli,
raduj se a vesel celým srdcem,
jeruzalémská dcero!
15Zrušil Hospodin tvůj trest,
odstranil tvé nepřátele,
uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele,
zla se už neboj!

16V onen den bude řečeno Jeruzalému:
„Neboj se, Sióne,
ať neochabují tvé ruce!
17Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe,
hrdina, vítěz;
bude nad tebou plesat v radosti,
obnovil k tobě svou lásku,
s veselím nad tebou zajásá
18jak za dnů shromáždění.“

„Odstraním z tebe zkázu,
už nebudeš snášet její hanbu.
19Hle, tehdy já pobiji
všechny, kdo tě sužovali;
pomohu chromým,
shromáždím rozprchlé,
ctí a slávou je ozdobím
po celé zemi, kde byli v hanbě,
20v ten čas, kdy vás přivedu,
v době, kdy vás shromáždím.
Slávou a ctí vás ozdobím
mezi všemi národy země,
až změním váš osud
před vaším zrakem“
– praví Hospodin.
 

RESPONSORIUM

Sof 3, 12.9

O. Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. * Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele.
V. Tehdy očistím rty národům, aby všichni vzývali Hospodinovo jméno. * Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyznání“ od svatého biskupa Augustina

(Lib. 7, 10.18; 10,27: CSEL 33, 157-163.255)

Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti!

     Vyzván, abych se vrátil k sobě, vstoupil jsem pod tvým vedením, Bože, do svého nitra; mohl jsem, neboť ty ses stal mou pomocí stálou.1 Vstoupil jsem, a okem své duše, i když tak slabým, jsem uviděl nad tímto okem své duše, nad svým duchem, nezměnitelné světlo; ne to obyčejné, viditelné všem tvorům, ani jiné, sice větší, ale téhož druhu, které by pouze mnohem mocněji zářilo a naplňovalo všechno svým jasem. Ne, nebylo to světlo jako ostatní světla, ale jiné, úplně odlišné od všeho. Ani nebylo nad mým duchem jako olej nad vodou nebo jako nebe nad zemí; bylo vysoko nade mnou, protože mě stvořilo, a já jsem byl hluboko pod ním, protože jsem byl stvořen od něho. Ten, kdo zná pravdu, zná to světlo.
     Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti! Ty jsi můj Bůh, po tobě toužím dnem i nocí. Jakmile jsem tě poznal, pozdvihl jsi mě, abych viděl, že je něco, co bych měl vidět, já že však dosud nejsem schopen vidět. A zasáhl jsi svým mocným světlem můj slabý zrak, a já jsem se zachvěl láskou i hrůzou. A shledal jsem, že jsem daleko od tebe v krajině úplně jiné, a jako bych slyšel z výsosti tvůj hlas: „Já jsem pokrm silných; musíš růst a budeš mě požívat. Nebudeš mě však proměňovat v sebe jako pokrm pro své tělo, ale ty se budeš proměňovat ve mne.“
     Hledal jsem tedy způsob, jak získat sílu, potřebnou k tomu, abych tě požíval, ale nenacházel jsem, dokud jsem neobjal prostředníka mezi Bohem a lidmi, člověka Krista Ježíše,2 Boha, který je nade všecko: buď veleben navěky.3 On mě volal a říkal: Já jsem cesta, pravda a život;4 a pokrm, k jehož přijetí jsem dosud neměl sílu, spojil s tělem, neboť Slovo se stalo tělem,5 aby tvá moudrost, skrze niž jsi všechno stvořil, živila jako mléko naši dětskou slabost.
     Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, ale já jsem s tebou nebyl. To, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v tobě, drželo mě daleko od tebe. Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu; tys zářil, svítil a zahnal mou slepotu; tys vydával vůni a já jsem ji vdechl, a teď dychtím po tobě; okusil jsem, a nyní lačním a žízním; ty ses mne dotkl, a já hořím touhou po tvém pokoji.

     1 srov. Žl 29 (30), 11
     2 srov. 1 Tim 2, 5
     3 srov. Řím 9, 5
     4 Jan 14, 6
     5 Jan 1, 14

RESPONSORIUM

_

O. Ó pravdo, světlo mého srdce, bloudil jsem, a rozpomenul jsem se na tebe; * vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni.
V. Život, který žiji, už nežiji ze sebe; ze sebe jsem žil špatně, ve spojení s tebou žiji novým životem. * Vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni.

PSALMODIE

Ant. 1 K tobě se modlím, Pane, zrána už hlas můj slyšíš.

Žalm 5, 2-10. 12-13
Ranní prosba o pomoc

Kdo přijali Slovo, a stali se jeho příbytkem, budou se z něho věčně radovat.

2 Slyš moje slova, Pane, *
      a přihlédni k mým vzdechům,
3 dbej hlasité mé prosby, *
      můj králi a můj Bože! –

4 K tobě se modlím, Pane, †
      zrána už hlas můj slyšíš, *
      zrána tě vzývám a čekám.
5 Ty nejsi Bůh, jenž má nepravost v lásce, *
      pro zlého u tebe místa není,
6 zpupný před tebou neobstojí, *
     původce zla ty nenávidíš, –

7 přivádíš do zkázy všechny lháře, †
      od falešníka a člověka lstného *
      Pán se odvrací s ošklivostí.
8 Já však pro tvou nesmírnou milost *
      mohu vstoupit do tvého domu,
   před tvou svatyní na tvář padnu *
      v bázni a úctě k tobě, můj Pane! –

9 Veď mě, Pane, svou spravedlivostí †
       navzdory všem mým nepřátelům, *
       urovnej přede mnou cestu k tobě!
10 Vždyť v jejich ústech pravdy není, *
       jejich srdce jen úklady strojí,
    hrdla jejich jsou zející hroby, *
       jazyky lstiví pochlebníci. –

     11  [Ať za to dojdou odplaty, Bože, *
          ať padnou sami do vlastních tenat!
          Vyžeň je pro jejich zločiny mnohé, *
          neboť se vzpouzejí proti tobě.]

12 Ať se však veselí všichni tví věrní, *
       v důvěře k tobě ať jásají stále!
    Ochraňuj všechny, kdo ctí tvé jméno, *
       aby ti vzdávali věčnou chválu!
13 Ty, Pane, žehnáš spravedlivému, *
       milostí svou jak štítem ho kryješ.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 K tobě se modlím, Pane, zrána už hlas můj slyšíš.

Ant. 2 Pějeme chválu tvému vznešenému jménu, Bože náš.

Kantikum
Jedinému Bohu čest a sláva
1 Kron 29, 10b-13
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista. (Ef 1, 3)

10 Buď veleben, Pane, Bože našeho otce Izraele, *
       od věčnosti do věčnosti!
11 Tvá je, Pane, velikost a moc, *
       sláva i vítězství.
    Tvá je chvála,*
       neboť vše na nebi i na zemi je tvé.
    Tvé, Pane, je království, *
       ty jsi nade všechny vládce.
12 Tvé je bohatství i sláva, *
       ty vládneš nade vším. –

    V tvé ruce je síla i moc, *
       ty můžeš všecko učinit velikým a silným.
13 Nyní tě tedy velebíme, Bože náš, *
       a pějeme chválu tvému vznešenému jménu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pějeme chválu tvému vznešenému jménu, Bože náš.

Ant. 3 Klaňte se Pánu ve svatyni!

Žalm 28 (29)
Boží moc v bouři

Z nebe se ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn. (Mt 3, 17)

1 Vzdávejte Pánu, Boží děti, *
      vzdávejte Pánu čest a slávu!
2 Vzdávejte poctu jménu Páně, *
      klaňte se Pánu ve svatyni! –

3 Hlas Páně nad vodami, *
      Pán nad veškerým vodstvem.
4 Hlas Páně s velkou mocí, *
      hlas Páně majestátný. –

5 Hlas Páně tříští cedry, *
      libánské cedry tříští.
6 Liban jak býček hopsá, *
      Sirjon jak mladý buvol. –

7 Bůh přemocný to hřímá, *
      hlas Páně srší ohněm.
8 Hlas Páně třese pouští, *
      Pán třese pouští Kadeš.
9 Hlas Páně duby shýbá, †
      Pán proklesťuje lesy *
      a v jeho chrámu všichni volají Sláva! –

10 Pán trůnil dávno nad potopou, *
       Pán trůní jako král všech věků.
11 Pán ať dá svému lidu sílu, *
       Pán ať svůj národ žehná mírem!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Klaňte se Pánu ve svatyni!

KRÁTKÉ ČTENÍ

Mdr 7, 13-14
Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem, poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
V. Shromáždění zvěstuje jejich chválu.
O. Vyprávějí národy.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Bože, ty nás naplňuješ radostí z toho, že tě můžeme chválit, neboť jsi nás stvořil pro sebe, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Bože, ty nás naplňuješ radostí z toho, že tě můžeme chválit, neboť jsi nás stvořil pro sebe, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.

PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Prosíme tě, Bože, posiluj ve své Církvi ducha, kterým jsi naplnil svatého biskupa Augustina, a dej, ať i my stále toužíme po tobě a hledáme tebe, zdroj pravé moudrosti a původce lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie