[ nová verze ]
23. červen 2016, Čtvrtek
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 12. týden Pro OP: Bl. Inocence V., papeže, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 23. červen 2016 Pro OP: Bl. Inocence V., papeže, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Petr z Tarentaise se narodil kolem roku 1224 v údolí Tarentaise v Savojsku. Kolem roku 1240 jej blahoslavený Jordán
Saský přijal do řádu. Studoval v Paříži, byl žákem svatého Tomáše Akvinského a jako jeho nástupce vyučoval na pařížské univerzitě.
Řadí se mezi nejlepší teology své doby. V letech 1265–1272 byl francouzským provinciálem. 15. června 1272 jej papež Řehoř X.
jmenoval arcibiskupem v Lyonu. Jeho úkolem bylo především připravit vše pro koncil, který byl právě do Lyonu svolán. 21. ledna
1276 byl zvolen papežem a přijal jméno Inocenc V. Usiloval o uvedení všech rozhodnutí Lyonského koncilu do praxe. Jeho
velkou touhou bylo dosáhnout sjednocení s východní církví. Snažil se usmířit severoitalská města, přispět k uzavření míru
ve válčící Evropě. I jako papež žil podle přísných pravidel svého řádu. Zemřel po krátké nemoci 22. června 1276 a byl pohřben
v Lateránské bazilice. Od chvíle jeho smrti jej lidé uctívali jako svatého. Jeho kult potvrdil 14. března 1898 Lev XIII.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.
Když seděl nejvýš, na Petrově stolci,
veliké stádo vedl, učil, chránil,
Pánovým klíčem otvíral svou mocí
nebeské brány.
Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.
Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Žalm 43 (44)
Pohromy národa
V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I
2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
otcové naši nám vyprávěli
o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
v tom dávném čase rukou svou.
3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels a jim jsi dal růst. –
4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
nezvítězilo jejich rámě,
nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –
5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
tvým jménem deptáme protivníky. –
7 Na svém luku si nezakládám, *
nevděčím za vítězství meči:
8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
povždy jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
II
10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
mezi pohany rozptýlil jsi nás. –
13 Lacino prodáváš svůj národ, *
pramálo jsi tím prodejem získal.
14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
pohané nad námi kývají hlavou. –
16 Stále svou hanbu mám před očima, *
studem se celý červenám v tváři,
17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
vidím-li mstivého nepřítele.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
III
18 A toto všechno dolehlo na nás, †
i když jsme na tebe nezapomněli, *
úmluvu s tebou neporušili,
19 naše srdce se neodvrátilo, *
nesešly naše kroky z tvé cesty,
20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
ty jsi nás zastřel temnotami. –
21 Kdybychom bývali zapomněli †
na svaté jméno svého Boha *
a vztáhli ruce k cizímu bohu,
22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
On přece zná všechny tajnosti srdce.
23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
jednají s námi jak s jatečním stádem. –
24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
bídu a strast naši zapomínáš?
26 Naše duše je sražena v prach, *
na zemi ulpělo naše tělo.
27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
v milosti své nás vysvoboď!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.
V.
Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R.
Nauč mě, Pane, svým přikázáním.
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Samuelovy
21, 2-10; 22, 1-5
Davidův útěk
21.2I přišel David do Nobu ke knězi Achimelechovi. Achimelech vyděšen vyšel Davidovi vstříc a otázal se
ho: „Proč jsi sám? Není s tebou nikdo?“ 3David knězi Achimelechovi odvětil: „Mám pověření od krále.
Poručil mi: Nikdo ať nezví o tom, k čemu tě posílám a čím jsem tě pověřil. Družině jsem uložil,
aby čekali na určeném místě. 4Nyní však mi dej, co máš po ruce, pět chlebů, či co se najde.“
5Kněz Davidovi odpověděl takto: „Nemám po ruce obyčejný chléb, je tu jenom posvátný chléb. Jen
jestli se družina vyvarovala styku se ženami.“ 6David odpověděl knězi ujištěním: „Jistě. Žen jsme
se nedotkli ani včera ani předevčírem. Když jsem odcházel, byla těla členů družiny čistá, i když
šlo o všední cestu. Tím spíše budou čistí tělem dnes.“ 7Kněz mu tedy dal posvátný chléb, protože
tam jiný nebyl, totiž jenom chléb předkladný, který byl od Hospodinovy tváře odložen, aby tam
byl položen čerstvý chléb v den, kdy se starý odebíral.
8V onen den však tam byl jeden ze Saulových služebníků zdržující se před Hospodinem, jménem
Doeg Edomský, nejpřednější ze Saulových pastýřů.
9David se ještě tázal Achimelecha: „Nemáš zde po ruce nějaké kopí nebo meč? Nevzal jsem s sebou
svůj meč ani svou zbroj, protože králova záležitost byla neodkladná.“ 10Kněz řekl: „Je tu meč
Filišťana Goliáše, kterého jsi zabil v Terebintové dolině. Je zavinutý do pláště za efódem.
Chceš-li si jej vzít, vezmi. Kromě něho tu žádný jiný není.“ David odvětil: „Není nad něj, dej mi jej.“
22.1David odtud odešel a uchýlil se do jeskyně Odallamu. Když o tom uslyšeli jeho bratři a celý dům
jeho otce, sestoupili tam k němu. 2Také se kolem něho shromáždili všichni utlačovaní, všichni
stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti. Stal se jejich vůdcem. Bylo s ním na čtyři sta mužů.
3Odtud David odešel do Mispy Moabské. Moabskému králi řekl: „Ať tu prosím zůstanou můj otec a má
matka s vámi, dokud nezvím, jak se mnou Bůh naloží.“ 4Nechal je u moabského krále a pobývali u něho
po všechny dny, pokud byl David ve skalní skrýši.
5Prorok Gad pak řekl Davidovi: „Nezůstávej ve skalní skrýši. Odeber se do judské země.“ David šel,
až přišel do lesa Haretu.
RESPONSORIUM
Řím 7, 6; Mk 2, 25.26
O.
Nyní však jsme Zákona zproštěni, protože jsme mrtvi pro Zákon, kterým jsme byli vázáni. *
Tak můžeme sloužit v novém bytí, které pochází od Ducha, a ne už ve starém, na základě litery.
V.
Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad? Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby. *
Tak můžeme sloužit v novém bytí, které pochází od Ducha, a ne už ve starém, na základě litery.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého papeže Lva Velikého
(Sermo 3 de natali ipsius, 2-3: PL 54, 145-146)
Co Kristus na Petrovi založil, to trvá
Moji drazí, ačkoli shledáváme, že jsme ve výkonu služby vyplývající z našeho úřadu slabí a liknaví a že nás ochromuje
křehkost naší přirozenosti – i když si přejeme, abychom v každé záležitosti jednali obětavě a horlivě – přesto jsme si
jisti neutuchající milostivostí všemohoucího a věčného Kněze. Ten, ač roven Otci, připodobnil se nám: své božství snížil
až k člověčenství, své člověčenství povznesl až k božství. A my se z jeho ustanovení vděčně a synovsky radujeme, neboť
přestože péčí o své ovečky pověřil četné pastýře, ani sám se nikterak nepřestal starat o své milované stádo.
Z Kristovy zásadní a věčné svrchovanosti se dostalo ochrany a pomoci i našemu apoštolskému konání, protože Kristus své dílo
nikdy neopouští a pevné základy, z nichž vyrůstá celá vznešená stavba Církve, nepovolí pod nižádnou tíhou chrámu, který
na nich stojí.
Vždyť pevnost oné víry Knížete apoštolů, o které se Kristus vyslovil s uznáním, trvá navěky. A jako nepřestává to, čemu Petr
v Kristu uvěřil, tak nepřestává ani to, co Kristus na Petrovi založil. Zůstává tudíž při tom, o čem rozhodla Pravda: blažený
Petr zůstává pevný jako skála, jak se mu toho kdysi dostalo, a neopouští kormidlo Církve, které mu bylo svěřeno.
Hleďme: Petr je nazýván skalou, je prohlašován za základ je ustanovován klíčníkem nebeského království, dává se mu moc
rozhodovat o tom, co má být svázáno a co rozvázáno, a dostává se mu příslibu, že rozhodnutí jeho soudu bude platit
i v nebesích. Tak je Petr postaven před všechny ostatní a my si máme pomocí hlubokého významu jeho pojmenování uvědomit,
jak těsně je spojen s Kristem.
Všechno, čím byl pověřen, provádí ještě plněji a účinněji i nyní a každou jednotlivou povinnost nebo službu koná v tom
a s tím, který ho oslavil.
A tak děláme-li my něco dobře nebo rozhodujeme-li správně nebo dosáhneme-li u milosrdného Boha něčeho svými každodenními
modlitbami, je to dílo a zásluha toho, na jehož stolci stále žije jeho moc a září jeho autorita.
Moji milovaní, toto všechno jistě obsahovalo ono vyznání, které vnukl do apoštolova srdce sám Bůh Otec, vyznání, které
překročilo veškerou nejistotu lidského myšlení a nabylo pevnosti skály, kterou neotřese žádný náraz.
Vždyť v celé Církvi říká Petr denně: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha; a každý jazyk, který vyznává Pána, je svlažován učením,
obsaženým v těchto slovech.
RESPONSORIUM
Mt 16, 18; Žl 48, 9
O.
Ježíš řekl Šimonovi: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou Církev
*
a pekelné mocnosti ji nepřemohou.
V.
Pán zbudoval ji pro věky *
a pekelné mocnosti ji nepřemohou.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, dej mi hned zrána zakusit tvou milost.
Žalm 142 (143), 1-11
Modlitba v nesnázích
Člověk je uznán za spravedlivého, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. (Gal 2, 16)
1 Pane, slyš mou snažnou modlitbu, †
ve své věrnosti mou prosbu přijmi, *
ve své spravedlnosti mě vyslyš!
2 Nechtěj soudit svého služebníka, *
nikdo z živých není tobě práv. –
3 Nepřítel mě stíhá, život deptá, *
v tmách mě nechává jak dávno mrtvé.
4 A můj duch už ve mně ochabuje, *
srdce trne, sevřeno v mém nitru.
5 Vzpomínám si na dny dávno zašlé, †
stále myslím na všechny tvé činy, *
uvažuji o díle tvých rukou.
6 K tobě rozpřahuji obě paže, *
žízním po tobě jak zprahlá země. –
7 Pane, vyslyš mě a neotálej, *
jsem už duchem vysílen a chřadnu!
Neskrývej mi tvář, ať nejsem roven *
těm, kdo sestoupili do tmy hrobu!
8 Dej mi zrána zakusit tvou milost, *
protože já důvěřuji v tebe.
Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet, *
neboť k tobě pozdvihuji duši.
9 Vysvoboď mě od nepřátel, Pane, *
protože má záchrana je v tobě!
10 Uč mě jednat podle vůle tvé, *
protože jsi jenom ty můj Bůh. –
Dobrotivým duchem svým mě veď,*
abych kráčel rovnou krajinou.
11 Pro své jméno, Pane, oživ mě, *
pro svou spravedlnost osvoboď.
12 [Pro svou milost nepřátele znič, †
zahub všechny, kdo mě sužují! *
Protože jsem já tvůj služebník.]
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, dej mi hned zrána zakusit tvou milost.
Ant. 2 Pán přivede na Jeruzalém pokoj jako řeku.
Kantikum
Útěcha a radost ve svatém městě
Iz 66, 10-14a
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je vaše matka. (Gal 4, 26)
10 Radujte se s Jeruzalémem, *
všichni, kdo ho máte rádi, slavte jej!
Jásejte a radujte se s ním všichni, *
kdo jste se nad ním rmoutili,
11 abyste se do sytosti nasáli *
na jeho prsou, která potěšují,
abyste se s rozkoší napili *
ze zdroje jeho slávy. –
12 Neboť toto praví Pán: *
Hle, jako řeku k němu přivedu pokoj,
jak rozvodněný potok *
slávu národů, kterou budete sát.
K prsům vás budou pozvedat, *
na klíně laskat. –
13 Jako když někoho utěšuje matka, †
tak já potěším vás, *
v Jeruzalémě vám poskytnu útěchu.
14 Ano, uvidíte to, a vaše srdce se bude radovat, *
a vaše kosti se napřímí jako tráva.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán přivede na Jeruzalém pokoj jako řeku.
Ant. 3 Milé je rozeznít chvalozpěvy našemu Bohu.
Žalm 146 (147A), 1-11
Boží moc a dobrota
Bože, tebe chválíme, tebe, Pane, velebíme.
1 Velebte Pána! Dobré je zpívat našemu Bohu, *
milé je rozeznít chvalozpěvy. –
2 Pán je, kdo buduje Jeruzalém, *
shromáždil hloučky Izraele.
3 Uzdraví ty, kdo jsou zlomeni srdcem, *
obváže jejich bolavé rány.
4 Počet hvězd on stanovil pevně, *
každou z nich umí nazvat jménem.
5 Náš Pán je velký a přemocný silou, *
jeho moudrost je nezměřitelná. –
6 Pán je oporou ponížených, *
bezbožné zato až k zemi sráží. –
7 Zapějte Pánu děkovnou píseň, *
na harfu hrejte našemu Bohu!
8 On je, kdo nebe pokrývá mraky, *
on je, kdo deště pro zemi chystá,
travinám na horách dává vzcházet, *
osivu na polích obdělaných.
9 On je, kdo zvířatům potravu dává, *
mláďatům havraním to, po čem křičí.
10 Nehledá radost v síle koní, *
nelibuje si ve svalech mužů.
11 Pánu se líbí bohabojní, *
ti, kdo se svěřují do jeho lásky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Milé je rozeznít chvalozpěvy našemu Bohu.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Žid 13, 7-9a
Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život,
a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i na věky. Nenechte se svést
všelijakými cizími naukami.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Ustanovil jsem strážné.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.
Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tys blahoslaveného papeže Inocence ozdobil dary vědění a rozvážnosti, aby se snažil o dosažení
pokoje a smíření; na jeho přímluvu dej, abychom vždy měli na mysli věci nebeské a ve svornosti
usilovali o všechno dobré. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|