[ nová verze ]
30. duben 2016, Sobota
1. týden žaltáře
Doba velikonoční, 5. týden Sv. Pia V., papeže, nezávazná památka Sv. Zikmunda, mučedníka, nezávazná památka Pro OP: Sv. Pia V., papeže, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 30. duben 2016 Pro OP: Sv. Pia V., papeže, památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Svatý Pius V., vlastním jménem Antonín Michael Ghislieri, se
narodil v Boscu u Alessandrie 17. ledna 1504 v chudé rodině. V šestnácti letech vstoupil do řádu sv. Dominika. Studoval
v Bologni a v roce 1528 přijal v Janově kněžské svěcení. Šestnáct let působil jako profesor teologie v Pavii. Byl magistrem noviců
a převorem ve Vigevanu, Soncinu a Albě. Později byl jmenován inkvizitorem v Comu a Bergamu a od roku
1551 působil jako komisař inkvizice, jehož prvořadým úkolem bylo zamezit šíření protestantismu v Itálii. V roce 1556 byl jmenován
biskupem v Nepi a Sutri, o rok později kardinálem a 1560 biskupem v Mondovi. Nemálo se přičinil o zdárné ukončení
Tridentského koncilu. 7. ledna 1566 byl zvolen papežem a přijal jméno Pius V. Věnoval se především uvádění reformních výnosů
Tridentského koncilu do života. 11. dubna 1567 vyhlásil svatého Tomáše Akvinského učitelem Církve. Byl růžencovým papežem:
vypracoval formu růžence a v následných bullách doporučoval růžencovou zbožnost. Modlitbou růžence vyprosil Evropě ochranu
Panny Marie proti Turkům. Jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky vyhlásil svátek Panny Marie Růžencové. I jako papež
žil prostým způsobem života, v přísné askezi, byl mužem opravdové zbožnosti, který všechno řešil z hlediska nadpřirozeného
cíle, jak byl zvyklý z kláštera. Zemřel 1. května 1572 v Římě. 22. května 1712 jej kanonizoval Klement XI. V roce 1588 byly jeho
ostatky slavnostně přeneseny od sv. Petra do baziliky Santa Maria Maggiore.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Náměstku Krista Piovi
zpívejme chválu pokorně;
ke slávě svaté Trojice,
jíž nebešťané zdobí se.
Protivenství světa snášel,
nedbal na jeho úspěchy,
v milosti lásky stále žil
a v ní měl svoje bohatství.
Poklady světa pohrdal,
nežádal z jeho věcí nic,
svobodu nenalézal v nich;
cenil si hodnot nebeských.
Nyní tě, otče, prosíme,
pomoz nám, když tě žádáme;
v životě přej nám útěchu,
za dobrý život odměnu.
Ať sláva božské Trojici,
čest, úcta zazní na věky;
nám dává v nebi podíly
i s nebešťany blahými. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.
Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný
Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)
I
1 Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
zjevte jeho díla národům.
2 Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
všechny jeho divy hlásejte!
3 Honoste se jeho svatým jménem! *
Ať se radují, kdo Pána ctí! –
4 Dbejte o Pána a jeho sílu, *
stále hledejte jen jeho tvář!
5 Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
znamení a soudy z jeho úst,
6 rode jeho sluhy Abraháma, *
děti vyvolence Jákoba! –
7 Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
jeho soudy přes veškerou zem.
8 On je provždy pamětliv své smlouvy, *
pro sta pokolení dal svůj slib,
9 smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
přísahy, co Izákovi dal. –
10 Zákonem ji určil pro Jákoba, *
věčnou smlouvou pro Izraele.
11 Řekl: "Dám ti kananejskou zemi *
za určený úděl dědičný.“
12 Že jich počtem bylo dosud málo, *
maloučko a hosty byli tam,
13 od národa k národu se táhli, *
z jedné říše mezi jiný lid,
14 nedovolil nikomu je tisknout, *
mnohé krále ztrestal kvůli nim:
15 „Nedotknete se mých pomazaných, *
neublížíte mým prorokům!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.
Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků. Aleluja.
II
16 Když na zem svolal hladomor, *
odňal jí všechen živný chléb,
17 jednoho poslal před nimi: *
Josef byl prodán v otroctví.
18 Nohy mu pouty svázali, *
sevřeli hrdlo do želez,
19 až jeho slovo splněno *
a výrok Páně potvrzen. –
20 Tu králi vnukl pustit jej: *
pán národů mu volnost dal.
21 K řízení svěřil mu svůj dům *
a do správy svůj majetek.
22 Dle svého měl vést knížata *
a rádce učit moudrosti.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z rukou hříšníků. Aleluja.
Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.
III
23 I přišel do Egypta Izrael, *
byl Jákob hostem v zemi Chámově.
24 A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
až ten byl silnější než domácí.
25 V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
zákeřnost proti služebníkům svým.
26 Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
a Árona, jejž sám si vyvolil.
27 Činili jeho divy v Egyptě, *
znamení mocná v zemi Chámově! –
28 Sám seslal temnoty a byla tma, *
oni však jeho slov dbát nechtěli.
29 Proměnil tedy jejich vody v krev *
a ryby v nich jim nechal pohynout.
30 Celá zem hemžila se žábami, *
až do královských komnat nalezly.
31 Přikázal – přiletěly roje much, *
přeplněn komáry byl každý kout.
32 Namísto deště seslal příval krup, *
po celé zemi blesky planuly.
33 Vinice, fíkovníky potloukl, *
zporážel stromy v jejich krajinách. –
34 Přikázal – vpadly mraky kobylek *
a nespočetné spousty sarančí.
35 Zničily v zemi všechno zelené, *
zničily vše, co pole zrodila.
36 Zahubil jim vše prvorozené, *
prvotiny všech jejich plodných sil. –
37 Se zlatem, stříbrem lid svůj vyvedl, *
a v jejich kmenech nikdo nestonal.
38 Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
neboť mu byli leda pro postrach.
39 I zaclonil je hustým oblakem *
a plamenem jim svítil za noci. –
40 Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
nebeským chlebem sytil lačnící.
41 Rozrazil skálu – voda vytryskla *
a proudem rozlila se do pouště.
42 Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
jak ho dal kdysi Abrahámovi. –
43 Vyvedl národ, jenž se radoval, *
své vyvolené, kteří jásali.
44 A daroval jim kraje pohanů, *
majetku národů se zmocnili,
45 aby pak žili v jeho zákoně, *
zachovávali jeho příkazy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.
V.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
22, 10-21
Veliká naděje
10Anděl mi řekl: „Nezapečeťuj prorocká slova této knihy, protože čas je blízko, kdy se splní.
11Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je poskvrněný, ať se poskvrňuje dál, kdo
je spravedlivý, ať žije spravedlivě dál a svatý ať se posvěcuje dál!
12Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů.
13Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. 14Blaze
těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. 15Venku zůstanou psi, čarodějníci,
smilníci, vrazi, modláři a každý, kdo má zálibu v páchání lži.
16Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek z Davidova
kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“
17Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé
vodě, ať si ji vezme zadarmo.
18Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: Kdo by k nim něco přidal, tomu přidá Bůh těch ran,
o kterých se píše v této knize. 19A kdo by ze slov této prorocké knihy něco ubral, tomu ubere Bůh podíl na stromě
života a na svatém městě, o kterých se píše v této knize.
20Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
21Milost Pána Ježíše buď se všemi!
RESPONSORIUM
Zj 22, 16b. 17ab. 20; Iz 55, 1a. 3a
O.
Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda. Duch i nevěsta volají: Přijď! *
A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.
V.
Vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; nakloňte ucho své a pojďte ke mně! *
A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto dvou:
Z komentáře svatého Tomáše Akvinského k Janovu evangeliu
(Kap. X, lect. III, I–II: ed. Marietti, Roma 1952, č. 1397–1399, str. 261)
Úkolem dobrého pastýře je láska
Ježíš řekl: Já jsem pastýř dobrý. Kristu zřejmě přísluší, aby byl pastýřem. Jako totiž pastýř vodí a pase stádo, tak i Kristus
občerstvuje věřící duchovním pokrmem, a také svým Tělem a svou Krví.
Ale aby ho odlišil od pastýře špatného a zloděje, dodává: dobrý.1 Dobrý, protože plní úkol pastýře. Tak jako dobrým vojákem je nazván ten,
kdo plní úkol vojáka. Avšak výše řekl Kristus, že pastýř vchází dveřmi, a znovu, že on je dveře, a zde pak říká, že je
Pastýř. Proto musí vcházet skrze sebe sama. A vskutku vchází skrze sebe sama, protože sebe sama zjevuje, a skrze
sebe sama zná Otce. My však vstupujeme skrze něho, protože skrze něho se nám dostává blaženosti.
Všimni si dále, že nikdo jiný není dveřmi než on sám, protože nikdo jiný není pravé světlo, nýbrž má na něm jen účast. On
sám nebyl tím světlem, totiž Jan Křtitel, měl jen svědčit o tom světle2 Ale o Kristu je řečeno:
Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka.3 Proto nikdo neříká o sobě, že je dveřmi. To si ponechal Kristus
pro sebe jako své vlastní. Ale úlohu pastýře sdílel i s jinými a dal ji svým údům.
Vždyť i Petr byl pastýřem, i ostatní apoštolové byli pastýři, a stejně tak všichni dobří biskupové:
Dám vám pastýře podle svého srdce.4
Ale třebaže církevní představení, kteří jsou syny, jsou všichni i pastýři, jak říká Augustin, přece praví v jednotném
čísle: Já jsem pastýř dobrý<, aby tím vyzvedl ctnost lásky. Žádný pastýř totiž není dobrý, nesjednotí-li se láskou
s Kristem a nestane-li se údem pravého Pastýře.
Úkolem dobrého pastýře je láska. Proto říká: Dobrý pastýř dává svůj život za své ovce.5 Je třeba vědět, že je rozdíl
mezi pastýřem dobrým a špatným: dobrému pastýři jde o blaho stáda, špatnému o blaho vlastní. A na tento rozdíl
naráží prorok: Běda pastýřům, kteří pasou sami sebe! Což nemají pastýři pást stáda?6 Kdo tedy užívá stáda k tomu,
aby pásl jen sám sebe, není dobrý pastýř. Dobrý pastýř, a to i tělesný, snese mnoho pro stádo,
když mu jde o jeho blaho. Proto říká Jakub: Ve dne mě sužovalo vedro a v noci chlad.7
Duchovní záchrana stáda převáží nad tělesným životem pastýře. Proto když je spása stáda ohrožena, má každý duchovní pastýř snést ztrátu
tělesného života pro záchranu stáda. A to je to, co říká Pán: Dobrý pastýř dává svůj život, to jest život tělesný, za své
ovce, to jest, které jsou jeho na základě autority a lásky
Obojí je totiž potřeba, a to jak pro něho, tak pro ty, které miluje: jedno bez druhého nestačí. Kristus
nám dal příklad tohoto učení: Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry.8
1 Jan 10, 11
2 Jan 1, 8
3 Jan 1, 9
4 Jer 3, 15
5 Jan 10, 11
6 Ez 34, 2
7 Gn 31, 40
8 1 Jan 3, 16
RESPONSORIUM
Srov Sk 20, 28; 1 Kor 4, 2
O.
Dbejte na celé stádce, ve kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, *
abyste spravovali Boží Církev, kterou si Bůh získal Krví svého Syna, aleluja.
V.
Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. *
Abyste spravovali Boží Církev, kterou si Bůh získal Krví svého Syna, aleluja.
Nebo:
Ze života papeže Pia V. od Jana Antonína Gabucia
(Lib. 1–6 [et Præf.]: Acta Sanctorum Maii, sv. I, Antverpiæ 1680, str. 618–697 passim, č. 48,
49, 55, 56, 183, 319, 321, 322, 318 [1, 2])
Vznešený příklad křesťanské pokory a zbožnosti
Pius říkal, že papežové nemají stavět křesťanskou obec na kamenech, ale spíše na ctnostech.
Protože dobře chápal, že pro klidné a uměřené řízení lidí není nic vhodnějšího než být milován
a nic vzdálenějšího než vzbuzovat strach; a že nic nemůže lidi více přiblížit Bohu než snaha o jejich
spásu; chtěl tedy od počátku svou papežskou službu postavit na lásce k chudým a na šlechetnosti
a laskavosti k druhým. Říkal, že služba římského papeže spočívá především ve snaze o to, aby byly
v co nejčistší podobě zachovány božský kult, církevní disciplína a dobré mravy obyvatel Města. Proto
věnoval péči hlavně tomu, aby bohoslužbu tam, kde upadla, navrátil k původnímu lesku a obnovil život
a mravy všech stavů podle ideálu pravé zbožnosti.
Protože se Bohu nic tak nepříčí a lidem nic neškodí víc než blud, snažil se Pius tuto nákazu vykořenit
na celém světě, a to po celý svůj život, zvláště pak během svého pontifikátu, jak moudrými radami,
tak i laskavým povzbuzováním a napomínáním plným lidskosti. Nešetřil žádné námahy ani výdajů
a neopomněl nic, co bylo třeba vykonat.
Pius vynikal v Boží chvále naplněné velkou zbožností. Jeho mysl se ustavičně povznášela k Bohu tak,
že jeho cti a slávě dával přednost přede vším a po ničem netoužil více, než být ve všem poslušný jeho
nejsvětější vůle. Takřka bez ustání si zbožně připomínal trpká muka, která pro nás vytrpěl Kristus, náš
Pán, a proto obvykle před sebou míval zpodobení Spasitele visícího na kříži.
Kromě toho zachovával Pius uprostřed všech svých důležitých úkolů řád modlitby a nikdy nezanedbával
nic z toho, co patřilo k jeho povinnostem. Byl přesvědčen, že se papež má především přimlouvat
u Boha za hříchy a potřeby lidí, a proto se snažil být důvěrně blízký a milý tomu, u něhož byl ustanoven
jako přímluvce. A tak se uprostřed vyřizování různých záležitostí často utíkal k hovoru s Bohem, aby
se mohl v nitru naučit tomu, o čem má pak navenek poučovat lid, a vnitřně byl kontemplací uchvacován
k Bohu, aby pak venku nesl břemena lidí, a tak se staral o jejich spásu. V nejzávažnějších potřebách
Církve a v obtížných veřejných záležitostech si sám ukládal přísné posty, aby Boha smiřoval s lidmi.
Byl tak oddán Panně Marii, že žádného dne, a to i jako papež mající tolik úkolů, nevynechal modlitbu
růžence. Je to nepochybně Božím řízením, že takový papež je v Římě pohřben právě v bazilice
Santa Maria Maggiore, aby tak příklad jeho ctností při plnění papežského úřadu byl poučením pro
budoucí pokolení, jak mají usilovat o ctnosti. A tak ten, který byl v celém svém životě velkým ctitelem
panenské Bohorodičky, spočinul po smrti v tak vznešené mariánské svatyni.
[Jeho příklad je užitečný nejen pro jeden životní stav, ale týká se všech, a to velkou měrou.
Složil jsi řeholní sliby? Zde máš veliký příklad poslušnosti, čistoty i chudoby, ba také – což je třeba
velmi obdivovat a napodobovat – příklad spojení nejvyšší moci s křesťanskou pokorou a zbožností.
Věnuje se někdo světským záležitostem a spravuje doma či venku věci soukromé nebo veřejné?
Ale i pro něho jsou zde rady plné zbožnosti a rozumnosti, kterými poučen může přispět ke spáse
své i druhých moudrým spravováním všech věcí.
Nebo jsou tu jiní, kteří se zavázali k vojenské službě a přitahuje je vedení válek nebo četba o nich?
I pro ty jsou tu velmi zdravá nařízení, jejichž četba vede k radosti. Jsou tu nikoli prázdné světské boje,
ale velmi těžké boje zbožnosti a takřka veškerá slavná vítězství nad tím, co kdy připravili nepřátelé křesťanů.
A nakonec, což je hlavní, si mají odtud papežové a biskupové vzít příklad, jak řídit a uspořádávat
církevní záležitosti a jak být stále více zapáleni pro pravou službu Bohu, naplněnou zbožností.]
RESPONSORIUM
Sir 47, 9.10.6
O.
V každém svém činu velebil Svatého, Svrchovaného oslavnými slovy, *
z celého srdce zpíval Pánu, aleluja.
V.
Vzýval Pána, Svrchovaného, a ten dal sílu jeho pravici. *
Z celého srdce zpíval Pánu, aleluja.
PSALMODIE
Ant. 1
Řada A: Vyvolil si ho Bůh za velekněze, otevřel svůj poklad a hojně ho obdařil veškerým dobrem,
aleluja.
Řada B: Mou silou i chválou je Pán, stal se mou spásou, aleluja.
Žalm 118 (119), 145-152
XIX (Kóf)
145 Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *
poslušen budu tvých přikázání!
146 Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *
budu tvé příkazy poctivě plnit. –
147 S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *
s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
148 Oči mé bdí už před noční hlídkou, *
hloubat chci o tvém rozhodnutí. –
149 Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *
uděl mi život podle své vůle!
150 Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
vzdáleni přitom zákonu tvému. –
151 Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
věrně platí tvá ustanovení.
152 Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *
že jsi je stanovil na všechny věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1
Řada A: Vyvolil si ho Bůh za velekněze, otevřel svůj poklad a hojně ho obdařil veškerým dobrem,
aleluja.
Řada B: Mou silou i chválou je Pán, stal se mou spásou, aleluja.
Ant. 2
Řada A: Zákon pravdy byl v jeho ústech a na jeho rtech se nepravost nenalezla. | Kráčel se mnou
v pokoji a přímosti a mnohé odvrátil od nepravosti, aleluja.
Řada B: Pravice Páně mocně zasáhla, pravice Páně mě pozvedla, aleluja.
Kantikum
Vítězná píseň po přechodu Rudým mořem
Ex 15, 1-4a. 8-13. 17-18
Ti, kdo zvítězili v boji se šelmou, zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka. (Srov. Zj 15, 23)
1 Zpívejme Pánu: je vznešený a slavný, *
koně i s jezdcem smetl do moře. –
2 Mou silou i chválou je Pán; *
a stal se mi zachráncem.
On je můj Bůh a já ho velebím, *
Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. –
3 Pán je hrdinný bojovník, †
jeho jméno je Všemohoucí. *
4 Faraonovy vozy i jeho vojsko smetl do moře. –
8 Závan tvého hněvu navršil vody, †
vlny se jako hráz zastavily, *
objevila se hluboká cesta středem moře. –
9 Nepřítel řekl: Pustím se za nimi a doženu je, *
rozdělím si kořist a ukojím svou duši,
vytasím meč *
a má ruka si je podrobí. –
10 Tys ale dal zavanout svému dechu a zavalilo je moře, *
potopili se jak olovo v mohutných vodách. –
11 Kdo z mocných se ti podobá, Pane? †
Kdo je ti podobný vznešeností a svatostí, *
tobě, strašlivému a slavnému, který dělá divy? –
12 Vztáhl jsi pravici a zhltla je země. *
13 A milosrdně jsi vodil tento lid, který jsi zachránil.
Provázel jsi ho svou mocí *
až k svému svatému příbytku. –
17 Uvedl jsi jej a štípil na své hoře, *
na pevném místě, které sis, Pane, připravil za obydlí,
za svou svatyni, k níž jsi, Pane, položil základy. *
18 Pán kraluje na věky, vždycky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2
Řada A: Zákon pravdy byl v jeho ústech a na jeho rtech se nepravost nenalezla. | Kráčel se mnou
v pokoji a přímosti a mnohé odvrátil od nepravosti, aleluja.
Řada B: Pravice Páně mocně zasáhla, pravice Páně mě pozvedla, aleluja.
Ant. 3
Řada A: Dobrotou a nadšením se líbil Bohu, a proto s ním uzavřel smlouvu pokoje a ustanovil ho
veleknězem, aby mu kněžství příslušelo na věky, aleluja.
Řada B: Jestliže mi kdo slouží, můj Otec, který je na nebesích, ho zahrne poctou, praví Pán, aleluja.
Žalm 116 (117)
Chvála Božího milosrdenství
Pohané oslavují Boha, že jim prokázal milosrdenství. (Řím 15, 8. 9)
1 Velebte Pána, všichni lidé, *
slavte ho, všechny národy! –
2 Nad námi mocná jeho milost *
a věrnost Páně na věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3
Řada A: Dobrotou a nadšením se líbil Bohu, a proto s ním uzavřel smlouvu pokoje a ustanovil ho
veleknězem, aby mu kněžství příslušelo na věky, aleluja.
Řada B: Jestliže mi kdo slouží, můj Otec, který je na nebesích, ho zahrne poctou, praví Pán, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
2 Kor 6, 4–7
Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci: všestrannou vytrvalostí v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích,
v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou,
slovem pravdy, silou Boží.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Kněží Páně, dobrořečte Pánu, * aleluja, aleluja.
R. Kněží Páně, dobrořečte Pánu, * aleluja, aleluja.
V. Svatí a pokorní srdcem, chvalte Boha.
R. Aleluja, aleluja.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Kněží Páně, dobrořečte Pánu, * aleluja, aleluja.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku
Knězi Nejvyššího a zrcadlo ctností, dobrý pastýři lidu, zalíbil ses Pánu, aleluja.
Nebo:
Všechna moudrost pochází od Boha, byla s ním vždy a je s ním na věky, aleluja.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku
Knězi Nejvyššího a zrcadlo ctností, dobrý pastýři lidu, zalíbil ses Pánu, aleluja.
Nebo:
Všechna moudrost pochází od Boha, byla s ním vždy a je s ním na věky, aleluja.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.
Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tys dal své Církvi svatého papeže Pia, aby bránil víru a zdokonalil bohoslužbu. Na jeho přímluvu nám uděl, abychom slavili
tvá tajemství s živou vírou a účinnou láskou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně. Aleluja, aleluja.
R. Bohu díky. Aleluja, aleluja.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|