Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. únor 2016
Pro OP: Sv. Kateřiny z Ricci, panny, řeholnice, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Jitřenka tmu již zahání
a přivádí k nám nový den,
jejž Kateřiny zásluhy
i skvělé činy prozáří.

Buď zdráva, Kříže ctitelko,
ty učednice bolesti,
božské jsi lásky obětí,
cudnosti čistá lilie.

Kéž vždy tě následujeme
na cestě lásky královské
a oheň, kterým hoříš ty,
též naše srdce roznítí.

Krvavé rány, spásy znak,
jež Snoubenec ti daroval,
do nitra vyryj našeho
a přibij nám je do srdcí.

Snoubenče panen, Ježíši,
Synu Rodičky nejčistší,
kéž nebešťané blažení
věčně tě chválí písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R. Nauč mě, Pane, svým přikázáním.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

     Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která žije ve spojení s Bohem, naším Otcem, a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista.
     Bratři, máme povinnost stále za vás Bohu děkovat. Patří se to, protože vaše víra dělá velké pokroky a vzájemná láska jednoho každého i všech vás se rozmáhá, takže na vás můžeme být v Božích církevních obcích hrdi pro vaši stálost a víru ve všech pronásledováních a souženích, která snášíte. V tom se právě ukazuje spravedlivý Boží soud: tak máte být uznáni za hodné Božího království, pro které trpíte.
     Bude to přece projev Boží spravedlnosti, když vašim sužovatelům odplatí soužením a vám, kteří jste souženi, spolu s námi ulehčením, až se Pán Ježíš znova ukáže a přijde z nebe se svými mocnými anděly v planoucím ohni, aby potrestal ty, kdo o Bohu nechtějí nic vědět, i ty, kdo neposlouchají evangelium našeho Pána Ježíše. Těm se dostane za trest věčné záhuby: budou vzdáleni od tváře Páně a nebudou účastni slávy, kterou ve své moci udělí, až přijde v onen den, aby došel slávy ve svých věřících a aby na sebe soustředil obdiv u všech, kdo víru přijali, protože u vás naše svědectví došlo přijetí.
     Proto se bez přestání za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy budete oslaveni skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Z listu sv. Kateřiny dei Ricci

     Nejvíce máme závodit v dobru. Nesmí to být ze závisti, takže by někdo chtěl odvrátit bližního od dobra, aby ho onen bližní nepředběhl. Ale máme závodit svatě a usilovně běžet s žízní po nebeském prameni. Nikomu nesmíme nastražit žádnou překážku, ale máme usilovat, abychom byli v prvních řadách. Ach, kdyby byla v křesťanských srdcích takováhle soutěživost, jak mnoho by jich dospělo k vytoužené palmě, ke které jich nyní doběhne tak málo! Snažme se tedy, můj nejmilejší synáčku, abychom rychle běželi a zvítězili! V tomto zápase nebudeš považován za ukvapeného, jako nebyl pokládán za ukvapeného onen nešťastný, ale ve skutečnosti šťastný zloděj, který byl ukřižován spolu s Ježíšem. Nezdá se ti, že bojoval lépe než veliký zástup svatých Otců, kteří už od věků čekali v předpeklí na vykoupení? Vždyť tenhle běžel jen okamžik, ale tak hbitě, že všechny předstihl a zasloužil si dorazit k palmě první. A přitom o ni nepřipravil nikoho z těch, kdo k ní byli povoláni.
     Milý synu, teď žijeme v době, kdy musíme běžet a musíme vytrvat víc, než obyčejně. Vždyť když uvažujeme o hloubce tajemství našeho vykoupení, které se nám v těchto dnech představuje, oč musíme být houževnatější a vytrvalejší!
     Především vidíme, jak milosrdenství přemohlo spravedlnost. Stalo se naším prostředníkem u věčného Otce a přimělo ho, že poslal svého jednorozeného Syna aby si oblékl lidské tělo pro spásu našich duší, které si na toto dobrodiní ani nevzpomenou. Boha stáhlo z výsosti na zem. Toho, kterého nebesa nemohou obsáhnout,¹ uzavřelo do panenského lůna, všemohoucího Boha učinilo nemluvnětem se všemi lidskými bědami, z nesmrtelného a neschopného utrpení učinilo smrtelníka podléhajícího utrpení, božského udělalo lidským, nejmoudřejšího udělalo před lidem jakoby nemoudrým, z Pána – kterému slouží andělé – otroka lidí!
     Tedy který rozum, uvažuje‑li o tom, není pln údivu, když si uvědomí, že toto všechno se stalo proto, aby lidská přirozenost mohla zaplatit dluh božské bytnosti? A protože naše přirozenost nemohla zaplatit dluh ani nebyla s to otevřít onu nebeskou bránu, kterou neposlušnost zavřela, hleďte, proto přišel Spasitel, bohatý tak velikým pokladem. Byl připraven a ochoten zaplatit za nás dluh a vrátit nám znovu jako dědictví nebeskou vlast. Tato úvaha nás musí zdržovat od všech našich skutků, tedy od skutků přízemních a nicotných.
     Abychom se dali do tohoto běhu, k tomu nás musí povzbuzovat příklad propastné lásky Božího Syna k malému tvoru. On sám v naší přirozenosti běžel svůj rychlý běh vstříc tak velikému utrpení.
     My musíme, synáčku, běžet stejný běh a prudce se vrhnout do tohoto širokého moře, které nás omývá a očišťuje, protože bylo učiněno pro nás. Poznamenejme se na čele tou svatou Krví, abychom mohli s tímto znamením přistoupit k věčnému Otci a mohli mu říci, že jeho jednorozený Syn za nás zaplatil dluh a že jsme bojovali a získali krvavě rudou trofej. Tou trofejí je Ježíš na kříži, zbrocený Krví a z lásky vykrvácený.
     ¹ 1 Král 8, 27

RESPONSORIUM

Nebo:

Dopis neznámého autora, současníka svaté Kateřiny dei Ricci

     Mluvím o Kateřině Florentské z kláštera svatého Vincence v Pratu, mnišek Řádu kazatelů, pravé snoubence Krista. Ptáš se mě na něco jistého a pravdivého o ní. Tato požehnaná panna je pro lidi dobrého a upřímného srdce, kteří ji znají, příčinou veliké radosti a potěšení v Pánu. Náš Bůh se totiž pro svou nekonečnou velebnost a dobrotivost rozhodl na ní projevit, jak je od věčnosti věrný, všemohoucí a štědrý. A není u nás, ani v ní ani v někom jiném žádný důvod, proč chtěl Bůh vložit tak veliké poklady do tohoto svého stvoření. Připomeňme si, co je psáno: Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.¹
     V měsíci září roku 1540 bylo o panně Kateřině zjištěno, že na sobě zakouší utrpení Božího Syna. Ve čtvrtek večer byla uchvácena do vytržení, ve kterém setrvala víceméně po celou noc až do poslední vigilie páteční, podle vůle a dobrotivosti božského Snoubence. A ještě i nyní je do tohoto vytržení uváděna každý týden, jak nám sama pod poslušností zjevila.
     Vidí Ježíše, jak se loučí s Matkou, následuje Ježíše do Betánie, do večeřadla, kde je připravena Poslední večeře. Tam vidí Ježíše, jak umývá učedníkům nohy a ustanovuje eucharistii; je s ním, když se v Getsemanech modlí. Vidí zrádce Jidáše a zajatého Ježíše. Hledí na velekněze a představené, kteří ho vyslýchají; vidí Ježíše vystaveného urážkám, bičovaného, trním korunovaného, je s ním, když nese kříž a když je ukřižován. Vidí Ježíše, když visí na dřevě kříže a tři hodiny zápasí se smrtí, a konečně když je sňat s kříže.
     Toto všechno vidí, a nejen vidí, ale společně s naším Pánem jeho utrpení prožívá. A to, co on trpěl pouze jeden pátek, ona podivuhodným způsobem trpí každý čtvrtek a pátek. Panna Kateřina by tato přehořká muka žádným způsobem trpět nechtěla, ale díky své smyslové vůli jednoho dne byla ve vytržení Ježíšem vyslyšena, když ho žádala, zda by nemohla vzít na sebe něco z jeho kříže. Hned se však se svou rozumovou vůlí pozvedá a velice Bohu děkuje za nekonečnou lásku, kterou má k ní, tak nehodné. Říká, že nikterak nemůže vyjádřit všechno, co pro nás náš Pán vytrpěl.
     Od 14. dubna roku 1541, ve velikonočním oktávu, zůstaly na jejím těle vtištěny rány našeho Pána a často říkala, že z rány na boku cítí takovou bolest, že se jí zdá, že umírá, ačkoli ví, že na tyto rány nezemře. Vždy vidí zřetelně a odlišeně vtištěné rány na nohách a na rukách. Ti pak, kdo ji viděli, byli nuceni říci: Nyní vypadá, jako když je právě sňata z kříže.
     ¹ Mt 11, 25-26

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Já nosím na svém těle stigmata Pána Ježíše.

Člověk je uznán za spravedlivého, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. (Gal 2, 16)

¹ Pane, slyš mou snažnou modlitbu, †
      ve své věrnosti mou prosbu přijmi, *
      ve své spravedlnosti mě vyslyš!
² Nechtěj soudit svého služebníka, *
      nikdo z živých není tobě práv. –

³ Nepřítel mě stíhá, život deptá, *
      v tmách mě nechává jak dávno mrtvé.
⁴ A můj duch už ve mně ochabuje, *
      srdce trne, sevřeno v mém nitru.
⁵ Vzpomínám si na dny dávno zašlé, †
      stále myslím na všechny tvé činy, *
      uvažuji o díle tvých rukou.
⁶ K tobě rozpřahuji obě paže, *
      žízním po tobě jak zprahlá země. –

⁷ Pane, vyslyš mě a neotálej, *
      jsem už duchem vysílen a chřadnu!
   Neskrývej mi tvář, ať nejsem roven *
      těm, kdo sestoupili do tmy hrobu!
⁸ Dej mi zrána zakusit tvou milost, *
      protože já důvěřuji v tebe.
   Dej mi poznat cestu, jíž mám kráčet, *
      neboť k tobě pozdvihuji duši.
⁹ Vysvoboď mě od nepřátel, Pane, *
      protože má záchrana je v tobě!
¹⁰ Uč mě jednat podle vůle tvé, *
      protože jsi jenom ty můj Bůh. –

   Dobrotivým duchem svým mě veď,*
      abych kráčel rovnou krajinou.
¹¹ Pro své jméno, Pane, oživ mě, *
      pro svou spravedlnost osvoboď.

     ¹²  [Pro svou milost nepřátele znič, †
          zahub všechny, kdo mě sužují! *
          Protože jsem já tvůj služebník.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Já nosím na svém těle stigmata Pána Ježíše.

Ant. 2 Má duše plesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy a oděl mě šatem spravedlnosti jako nevěstu ozdobenou šperky.

¹⁰ Radujte se s Jeruzalémem, *
       všichni, kdo ho máte rádi, slavte jej!
    Jásejte a radujte se s ním všichni, *
       kdo jste se nad ním rmoutili,
¹¹ abyste se do sytosti nasáli *
       na jeho prsou, která potěšují,
    abyste se s rozkoší napili *
       ze zdroje jeho slávy. –

¹² Neboť toto praví Pán: *
       Hle, jako řeku k němu přivedu pokoj,
    jak rozvodněný potok *
       slávu národů, kterou budete sát.
    K prsům vás budou pozvedat, *
       na klíně laskat. –

¹³ Jako když někoho utěšuje matka, †
       tak já potěším vás, *
       v Jeruzalémě vám poskytnu útěchu.
¹⁴ Ano, uvidíte to, a vaše srdce se bude radovat, *
       a vaše kosti se napřímí jako tráva.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Má duše plesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy a oděl mě šatem spravedlnosti jako nevěstu ozdobenou šperky.

Ant. 3 Oblékni se do krásy věčné slávy: vždyť Bůh na tobě ukáže svou zář.

Bože, tebe chválíme, tebe, Pane, velebíme.

¹ Velebte Pána! Dobré je zpívat našemu Bohu, *
      milé je rozeznít chvalozpěvy. –

² Pán je, kdo buduje Jeruzalém, *
      shromáždil hloučky Izraele.
³ Uzdraví ty, kdo jsou zlomeni srdcem, *
      obváže jejich bolavé rány.
⁴ Počet hvězd on stanovil pevně, *
      každou z nich umí nazvat jménem.
⁵ Náš Pán je velký a přemocný silou, *
      jeho moudrost je nezměřitelná. –
⁶ Pán je oporou ponížených, *
      bezbožné zato až k zemi sráží. –

⁷ Zapějte Pánu děkovnou píseň, *
      na harfu hrejte našemu Bohu!
⁸ On je, kdo nebe pokrývá mraky, *
      on je, kdo deště pro zemi chystá,
   travinám na horách dává vzcházet, *
      osivu na polích obdělaných.
⁹ On je, kdo zvířatům potravu dává, *
      mláďatům havraním to, po čem křičí.
¹⁰ Nehledá radost v síle koní, *
      nelibuje si ve svalech mužů.
¹¹ Pánu se líbí bohabojní, *
      ti, kdo se svěřují do jeho lásky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Oblékni se do krásy věčné slávy: vždyť Bůh na tobě ukáže svou zář.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
V. Po tvé tváři, Pane, toužím.
R. Hledám tvou tvář.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Vstaň, pospěš si a pojď, panno Kateřino, která jsi vyprala doběla své roucho v krvi Beránka; byla jsi věrná až k smrti, přijmi od Pána věnec života.
Nebo:
Já se však budu radovat v Pánu a jásat v Ježíši Kristu, mém Bohu.

Ant. k Zachariášovu kantiku Vstaň, pospěš si a pojď, panno Kateřino, která jsi vyprala doběla své roucho v krvi Beránka; byla jsi věrná až k smrti, přijmi od Pána věnec života.
Nebo:
Já se však budu radovat v Pánu a jásat v Ježíši Kristu, mém Bohu.

PROSBY
Život svatých panen vydává světu svědectví o Kristově lásce. A proto spolu s nimi volejme:
     JEŽÍŠI, KORUNO PANEN, VYSLYŠ NÁS.

Kriste, jediný Ženichu svatých panen,
— nauč nás žít tak, aby nás nic neodloučilo od tvé lásky.
Tvá matka, Panna Maria, je královnou všech panen,
— pomáhej nám, abychom tak jako ona věrně plnili tvou vůli a naše láska k tobě aby stále rostla.
Svaté panny ti sloužily s čistým a nerozděleným srdcem,
— na jejich přímluvu veď i nás cestou, která vede k tobě.
Prozíravé panny se připravovaly na setkání s tebou,
— dej, abychom se i my těšili na tvůj příchod a s nadějí tě očekávali.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, tys chtěl, aby se svatá Kateřina proslavila rozjímáním o utrpení tvého Syna; na její přímluvu nám dej, abychom i my zbožně uctívali toto tajemství, a tak dosáhli ovoce vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie