Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. červenec 2014
Pro OP Sv. Marie Magdalény, svátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Jitřenka vstává se zvěstí
o Ježíšově vítězství,
když zří tě, Maří, pospíchat
mastmi mu tělo pomazat.

Bez dechu běžíš. Prázdný hrob
zní echem andělových slov,
že Pán, tvá touha, živý je,
že rozbil smrti veřeje.

Je ale sladší odměna
tvé věrné lásce souzena,
když zahradníka oslovíš,
užaslá Mistra svého zříš.

Ty, jež pod křížem Páně jsi
zůstala s Matkou plačící,
smíš první Vzkříšeného zřít,
první zvěst o něm oznámit.

Magdalská růže nádherná,
Kristovou láskou zraněná,
dej, ať nám srdce stále žhnou
ke Kristu láskou plamennou.

Dej, Kriste, ať vždy k tobě jen
jako tvá služebnice lnem,
abychom tebe také my
chválili v nebi písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.

Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)

² Srdce mi kypí radostnými slovy, †
      svou píseň nyní králi zazpívám, *
      můj jazyk - rydlo rychlopísaře. –

³ Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †
      spanilost se ti po rtech rozlévá, *
      Pán proto požehnal ti na věky.
⁴ Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *
      ve vznešenosti své a nádheře
⁵ do boje vyjeď za věrnost a právo, *
      ať koná divy tvoje pravice!
⁶ Máš ostré šípy, národy se skloní, *
      odpůrci krále klesnou na mysli. –

⁷ Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *
      žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.
⁸ Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †
      a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *
      olejem radosti jak žádného. –

⁹ Tvá roucha voní aloí a myrhou, *
      ze síní slonových ti harfy zní.
¹⁰ Královská dcera v ústrety ti kráčí, †
       královna stojí po tvé pravici, *
       ofirským zlatem skvěle zdobená.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.

Ant. 3 Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.

¹¹ Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *
       zapomeň na svůj lid a otcův dům!
¹² Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *
       neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!
¹³ I tyrský lid ti přináší své dary, *
       o přízeň tvou se derou velmoži. –

¹⁴ Královská dcera vchází v plné kráse, *
       perlami, zlatem šat má protkaný.
¹⁵ Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *
       panny její za ní kráčejí.
¹⁶ S radostným jásotem ji přivádějí *
       a dovnitř v králův palác vcházejí. –

¹⁷ Místo svých otců budeš teď mít syny *
       a učiníš je v zemi knížaty.
¹⁸ Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *
       ať na věky tě slaví národy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.

V. Myšlenky mého srdce jsou stále před tebou.
R. Ty jsi, Pane, má pomoc, můj zachránce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

¹⁰Řádnou ženu, kdo ji najde?
Větší cenu má než perly.
¹¹Srdce jejího manžela na ni spoléhá,
o zisk nemá nouzi.
¹²Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu,
po všechny dny svého života.

¹³Shání vlnu a len,
pracuje radostnou rukou.
¹⁴Je jako obchodní koráb,
zdaleka přiváží pokrm.
¹⁵Ještě za noci vstává,
připravuje jídlo své rodině,
stravu svým služkám.

¹⁶Obhlíží pole a získá ho,
z výtěžku svých rukou sází vinici.
¹⁷Statečností si opásává boky
a svoje ramena tuží.
¹⁸Pociťuje, že její snaha je výnosná,
v noci jí nehasne lampa.

¹⁹Svýma rukama sahá po kuželi,
její prsty se chápou vřetena.
²⁰Svou dlaň otvírá ubožákovi,
své rámě nabízí chudákovi.
²¹Nebojí se o svůj dům, když sněží,
vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z jejího domu.

²²Zhotovuje si přikrývky,
oděna je v kment a purpur.
²³Její manžel je u brány ve vážnosti,
když zasedá s předními muži města.
²⁴Tká a prodává jemná roucha,
opasky dodává kupci.

²⁵Zdobí se silou a vážností,
s úsměvem hledí vstříc budoucnosti.
²⁶V moudrosti otvírá svoje ústa,
na jazyku má laskavé poučení.
²⁷Bdí nad chováním své rodiny,
v zahálce nejí svůj pokrm.

²⁸Její synové se dostávají na přední místa,
a proto ji chválí,
též její muž, a proto jí žehná:
²⁹"Zdatně si vede mnoho žen,
ty však je předčíš všechny!"

³⁰Půvab zklame, krása prchne,
zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.
³¹Dejte jí z výtěžku jejích rukou,
neboť u bran ji chválí její díla.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z prvního listu svatého apoštola Petra

     ¹Ženy ať poslouchají svého muže. Pak i takoví, kteří nechtějí víru přijmout, budou získáni beze slov chováním své ženy, ²když budou pozorovat, že s nimi jednáte s úctou a že žijete čistě. ³Když se zdobíte, nesmí to být jen navenek: že byste si dělaly umělé účesy vlasů, věšely na sebe zlaté šperky a oblékaly si nádherné šaty. ⁴Spíše se má krášlit srdce ozdobami nepomíjejícími: dobrotou a tichostí ducha. Tohle má u Boha cenu! ⁵Tak se kdysi krášlívaly svaté ženy, které skládaly svou naději v Boha a byly svému muži podřízeny: ⁶Tak Sára byla Abraháma poslušná, a nazývala ho svým pánem. Jste její dcery, když jednáte dobře a nenecháte se od toho odstrašit.

     ⁸A konečně: buďte všichni jednomyslní, plni zájmu o druhého, plni bratrské lásky, milosrdní a pokorní. ⁹Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak: přejte dobré. Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání. Neboť ¹⁰"kdo chce milovat život a prožívat krásné dni, musí dávat pozor na svůj jazyk, aby neříkal nic špatného, a na své rty, aby nemluvily falešně. ¹¹Ať se vyhýbá zlu a dělá dobro, ať hledá pokoj a usiluje o něj. ¹²Neboť oči Páně jsou obráceny na spravedlivé, a jeho uši k jejich prosbám, ale tvář Páně proti těm, kdo páchají zlo".

     ¹³A kdo by vám mohl ubližovat, když se budete horlivě snažit, abyste jednali dobře? ¹⁴I kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám! Nebojte se jich, když vám vyhrožují, a nedejte se zneklidnit. ¹⁵Mejte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ¹⁶ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. ¹⁷Je přece lépe, abyste snášeli utrpení – chce-li to tak Bůh – za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto dvou:

Ze životopisu svaté Marie Magdalény od Rabana Maura

     Marie věří v Krista. Víru v něho čerpá ze slyšení vytouženého Pánova hlasu a z pohledu na jeho žádoucí tvář. Neboť hořčičné zrno, které zasel do zahrady jejího srdce dobrý zahradník Ježíš, zapustilo v něm kořeny a rozrostlo se ve veliký strom neobyčejně pevné víry.¹ Bez pochybování uvěřila, že ten, kterého viděla, je Kristus, Boží Syn, pravý Bůh, jehož si zamilovala, dokud žil. Že opravdu vstal z mrtvých ten, kterého viděla umírat. Že je opravdu roven Bohu Otci ten, kterého hledala ležícího v hrobě.
     Spasitel, jemuž není nic skryto, přesvědčen líbeznou výsadou o dávné lásce, která nikdy nepřestala planout v srdci té, kterou měl rád a která byla jeho zvláštní přítelkyní, věděl, že v srdci té, která ho s vírou pomazala vonnými mastmi již vystoupil k Otci, a ji, hodnou mzdy milosti a slávy ustanovil za apoštolku svého nanebevstoupení u apoštolů. Jako první ze svých služebnic odměňuje hlavní výsadou cti za zásluhy tu, kterou před chvilkou ustanovil evangelistkou zmrtvýchvstání a říká jí: „Jdi k mým bratřím a řekni jim: Toto praví Pán: ‚Vystupuji k svému Otci‘ přirozeností, ‚a k Otci vašemu‘ milostí; ‚k Bohu svému‘, pod kterým jsem člověk, ‚a Bohu vašemu‘, mezi nímž a vámi jsem prostředníkem.“² Toto řekne, a záhy jí zmizí z očí.
     Ale ona, vyznamenaná a tak velice upřednostněná milostí samotným Božím Synem, Pánem a Spasitelem, neodkládá apoštolský úkol, kterým byla poctěna, nezdržuje se, spěchá k apoštolům a řekne jim: „Blahopřejte mi všichni, kdo milujete Pána, protože ten, kterého jsem hledala, se mi zjevil. A když jsem plakala u hrobu, uviděla jsem svého Pána a toto mi řekl: ‚Jdi k mým bratřím a oznam jim: Toto praví Pán: Vystupuji k svému Otci, který mě před věky zplodil, i k Otci vašemu, který vás přijal za syny.‘ ‚K Bohu svému‘, protože jsem sestoupil, ‚i k Bohu vašemu‘, protože jste vystoupili.“
     Marie zvěstovala svým spoluapoštolům evangelium o Mesiášově zmrtvýchvstání. „Viděla jsem Pána.“ A prorokovala jeho nanebevstoupení: „A toto mi řekl: Vystupuji k Otci svému i Otci vašemu.“
     ¹ srov. Mt 13, 31-32par.
     ² srov. Jan 20, 17

RESPONSORIUM

Nebo:

Z komentáře otce Josefa Lagrange k evangeliím

     Marie Magdaléna předběhla cestou ke hrobu ostatní ženy. Byla téměř ještě noc, když spatřila odvalený kámen a zjistila, že hrobka je otevřená. Stráže byly pryč, ale tomu se nedivila, protože nevěděla, že tam byly postaveny. Zběžným pohledem poznala, že tělo zmizelo. Neviděla žádného anděla: Ježíš jí chtěl totiž sám podat zprávu. Byla mimořádně znepokojena obavou, aby Ježíšovo milované tělo nebylo zneuctěno, a proto ihned běžela k Šimonu Petrovi a k druhému učedníku, kterého Ježíš miloval. Jak byla zmatená, řekla jim: Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.¹ „Nevíme,“ říká, poněvadž přičítá stejné přesvědčení ostatním ženám, které vyšly s ní, ale teprve teď došly k hrobu.
     Když se později Petr a Jan vrátili domů, jak svědčí sám Jan,² ona neodešla. Kříž i hrob opustila poslední, k hrobu přiběhla první a nalezla ho prázdný. Nemohla se od něho odpoutat, a tak zůstala venku a plakala. Potom se chtěla znovu podívat, vešla do předsíně a naklonila se, jako kdyby mohla posledním pohledem přece jenom něco zjistit. Tu spatřila dva anděly v bílých šatech, jeden seděl v hlavě a druhý v nohách tam, kde předtím bylo položeno Ježíšovo tělo. Řeknou jí: Ženo, proč pláčeš? Anděly nepoznala, protože andělé měli vědět, proč pláče. Řekla jim: Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.³ Plátna nevidí, o cizince se nestará, všechno je pro ni nicotné a prázdné.
     Znovu se nakloní, tentokrát aby se obrátila a šla hledat jinam. Tu vidí Ježíše, ale nepozná ho. Ani na něho nepohlédne, protože se stará jen o to milované tělo, které chtěla pomazat drahocennou mastí a které je ve svatokrádežných rukou. Ježíš jí řekne: Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?⁴ Ona se domnívá, že je to zahradník, snad nevěřící, který by měl vše vědět a měl by chápat její starost. Řekne mu: Jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.⁵ Když totiž přišla, nestarala se o kámen. Chce jen jeho, ale chce. A hle, hlas, který proniká do srdce a otvírá oči, jméno, v mateřštině tak důvěrné: „Mariam!“ A Magdaléna ihned zvolá: „Rabbuni!“ – to je Mistře! A už mu padá k nohám.⁶ Ještě jí tečou slzy, ale slzy radosti.
     Setrvá na svém místě, chce tam zůstat, prodlužovat tam výlevy své lásky. Avšak již není čas na prolévání slz hříšnice u Spasitelových nohou. Ježíš již nepatří do tohoto světa. Jestli dosud nevystoupil k Otci, brzy tam vystoupí a ona to má zvěstovat učedníkům. Takový je, jak se zdá, smysl slov: Nezadržuj mě, neboť dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.⁷
     Tím byla Marie Magdaléna posvěcena na apoštolku apoštolů. Neboť uposlechne, tak jako ti, kdo se zřeknou rozmluvy s Mistrem a jdou hlásat evangelium: „Viděla jsem Pána!“
     ¹ Jan 20, 2
     ² srov. Jan 20, 10
     ³ Jan 20, 13
     ⁴ Jan 20, 15
     ⁵ tamtéž
     ⁶ srov. Jan 20, 16
     ⁷ Jan 20, 17

RESPONSORIUM

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

PSALMODIE

Ant. 1 Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu.

Hledá Boha, kdo odkládá skutky temnoty.

² Pane, můj Bože, tebe jen hledám, *
      po tobě žízní celá má duše,
   po tobě umdlévá touhou mé tělo, *
      tak jako vyprahlá žíznivá země.
³ Tolik tě toužím ve svatyni spatřit, *
      abych moh' vidět tvou moc a tvou slávu!
⁴ Vždyť tvá milost je lepší než život, *
      proto mé rty ti zpívají chválu. –

⁵ Tak tě chci velebit, co živ budu, *
      ve jménu tvém jenom ruce spínat.
⁶ Duše má bude jak morkem se sytit, *
      jásavě budou tě chválit má ústa.
⁷ Když v lůžku za noci na tebe myslím, *
      rozjímám o tobě za nočních bdění,
⁸ neboť ty stal ses mi pomocníkem, *
      v stínu tvých křídel radostně plesám. –

⁹ Přilnul jsem k tobě celou svou duší, *
      ty mě svou pravicí podpíráš mocně.

¹⁰      [Kdo však mi bez příčin záhubu strojí,*
         ti se propadnou do hlubin země,
¹¹      ti budou vydáni napospas meči,*
         ti se kořistí šakalů stanou.
¹²      Král pak se bude radovat v Bohu, +
         oslaven bude, kdo přísahal na něj,*
         protože lhářům se zacpou ústa.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu.

Ant. 2 Moje srdce plane touhou spatřit mého Pána; hledám a nevím, kam ho položili. Aleluja.

⁵⁷ Velebte Pána, vy díla Páně, *
       věčně ho chvalte a oslavujte!
⁵⁸ Velebte Pána, andělé Páně, *
⁵⁹      nebesa nebes, velebte Pána! –

⁶⁰ Velebte Pána, nebeské vody, *
⁶¹      mocnosti všechny, velebte Pána!
⁶² Velebte Pána, měsíci, slunce, *
⁶³      vy hvězdy na nebi, velebte Pána! –

⁶⁴ Velebte Pána, vy deště a rosy, *
⁶⁵      bouře a vichry, velebte Pána!
⁶⁶ Velebte Pána, ohni a žáre, *
⁶⁷      mrazy a vedra, velebte Pána! –

⁶⁸ Velebte Pána, lijáky, sněhy, *
⁶⁹      ledy a zimy, velebte Pána!
⁷⁰ Velebte Pána, sněhy a jíní, *
⁷¹      vy dny a noci, velebte Pána! –

⁷² Velebte Pána, světlo i temno, *
⁷³      blesky a mraky, velebte Pána!
⁷⁴ Okrsku zemský, zvelebuj Pána, *
       věčně jej chval a oslavuj jej! –

⁷⁵ Velebte Pána, vy hory a vrchy, *
⁷⁶      všechno, co na zemi pučí, chval Pána!
⁷⁷ Velebte Pána, prameny vody, *
⁷⁸      moře a řeky, velebte Pána! –

⁷⁹ Velebte Pána, zvířata moří, †
       jakož i vše, co se ve vodách hýbe, *
⁸⁰      nebeští ptáci, velebte Pána!
⁸¹ Pána chval, zvěři divá i krotká, *
⁸²      rody všech lidí, velebte Pána! –

⁸³ Izrael ať vždy jen velebí Pána: *
       věčně ho chvalte a oslavujte!
⁸⁴ Velebte Pána, vy kněží Páně, *
⁸⁵      sluhové Boží, velebte Pána! –

⁸⁶ Chvalte jej, věrní, duší i duchem, *
⁸⁷      zbožní a pokorní srdcem, ho chvalte!
⁸⁸ Velebte Pána, Ananiáši, Azariáši a Misaeli, *
       věčně ho chvalte a oslavujte! –

    Otce i Syna i svatého Ducha *
       velebme věčně a oslavujme.
⁵⁶ Pane, tys veleben na klenbě nebes, *
       na věky chválen a oslavován.

(Na konci tohoto kantika se nepřipojuje zakončení Sláva Otci.)

Ant. 2 Moje srdce plane touhou spatřit mého Pána; hledám a nevím, kam ho položili. Aleluja.

Ant. 3 Marie se s pláčem naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu. Aleluja.

Synové Církve, synové nového lidu, ať jásají nad Kristem, svým králem. (Hesychios)

¹ Zazpívejte Pánu novou píseň, *
      ať zní jeho chvála v obci zbožných!
² Izrael ať raduje se z Tvůrce, *
      děti Siónu ať Krále chválí!
³ Slaví jeho jméno v chorovodech, *
      na bubny a citery mu hrají!
⁴ Pán v svém lidu našel zalíbení, *
      vítězstvím on věnčí ponížené.
⁵ Ať se věrní mocně zaradují, *
      ať i na svých ložích zaplesají! –

⁶ V hrdle svém ať Boží chválu mají, *
      v ruce jílec dvousečného meče,
⁷ aby mohli pohanům se pomstít, *
      aby vyřkli tresty nad národy,
⁸ uvázali v pouta jejich krále, *
      do okovů jejich přední muže,
⁹ naplnili na nich psané právo. *
      To je oslavou všech jeho zbožných.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Marie se s pláčem naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu. Aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Již neplač, Marie, * Pán vstal z mrtvých.
R. Již neplač, Marie, * Pán vstal z mrtvých.
V. Jdi k mým bratřím a pověz jim:
R. Pán vstal z mrtvých.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Již neplač, Marie, * Pán vstal z mrtvých.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Marie, plná vznešených zásluh, ty jsi směla jako první ze smrtelníků spatřit Vycházející pravé Slunce; vypros nám, abychom se i my mohli radovat z patření na jeho slávu v nebi.

Ant. k Zachariášovu kantiku Marie, plná vznešených zásluh, ty jsi směla jako první ze smrtelníků spatřit Vycházející pravé Slunce; vypros nám, abychom se i my mohli radovat z patření na jeho slávu v nebi.

PROSBY
Spolu se svatými ženami oslavujme našeho Spasitele a volejme:
     PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Pane Ježíši, tys odpustil hříšnici, když dávala najevo, že chce z lásky k tobě změnit svůj život,
— odpusť i nám všechny naše hříchy.
Během tvého veřejného působení doprovázely tě zbožné ženy a staraly se o tebe ze svého majetku,
— nauč nás poznávat tě v našich bližních, kteří potřebují pomoc.
Když jsi přijal pozvání do domu Marie a Marty, jedna usedla u tvých nohou, aby ti naslouchala, a druhá tě obsluhovala,
— otevři naše srdce, abychom rádi slyšeli tvé slovo a s láskou ti sloužili.
Tys poslal ženy, které tě potkaly po tvém vzkříšení, aby zprávou o tom potěšily tvé učedníky,
— naplň i nás vnitřní radostí, abychom vydávali svědectví o tvém vítězství nad smrtí.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Bože, tvůj jednorozený Syn poslal Marii Magdalénu, aby jako první zvěstovala radostné velikonoční poselství; na její přímluvu dej, ať i my podle jejího příkladu hlásáme živoucího Krista a jednou ho spatříme, jak vládne ve tvé věčné slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie