[ nová verze ]
5. květen 2014, Pondělí
3. týden žaltáře
Doba velikonoční, 3. týden
Pro OP: Sv. Vincence Ferrerského, kněze, památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 5. květen 2014
Pro OP: Sv. Vincence Ferrerského, kněze, památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se ve Valencii 23. ledna 1350. Otec byl městský úředník
a rodina předpokládala, že Vincenc bude v této tradici pokračovat. Vincenc však v roce 1367 vstoupil do řádu. Po studiích
ve Valencii, Leridě, Barceloně a Toulouse přijal v roce 1378 kněžské svěcení. Poté úžasným způsobem rozvinul svou
činnost na kazatelně, na profesorské katedře a také ve veřejném životě. Až do roku 1390 působil ve Valencii jako lektor a kazatel.
Svými kázáními přivedl ke konverzi mnoho pohanů a židů. V době papežského schismatu následoval nejprve vzdoropapeže
Benedikta XIII. do Avignonu. Trpěl však rozdělením církve, jehož hlavní příčinu spatřoval v tom, že celý Boží lid je
příliš vzdálen od Krista. Proto z Avignonu odešel a od roku 1399 se stal jedním z největších putujících kazatelů v historii církve.
Proslul především jako kazatel pokání, jež nejen hlásal, ale také dosvědčoval svým životem. V roce 1415 Kostnický koncil
ukončil západní schisma a papežem se stal Martin V. Ten si byl vědom zásluh svatého Vincence a nabídl mu kardinálský titul.
Vincenc s díky odmítl a poprosil jen o papežské požehnání pro svou další misionářskou činnost. Ta skončila v Bretani, kde 5.
dubna 1419 zemřel. Byl pohřben v katedrále ve Vannes a hned po své smrti byl uctíván jako svatý. Kanonizoval jej 29.
června 1455 Kalixt III.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Věřící, pějme s písní plnou vděku,
ať v našich hymnech nebeskému Soudci
za kazatele seslaného světu
zní náš dík vroucí.
Vzácný Vincenci, jehož svátek dnešní
tvoji stoupenci ctí zbožnými hymny,
chvály, jež tobě pějeme ti vděční,
laskavě přijmi.
Když bez úhony vyrostl jsi z dětství,
v Kazatelský řád vstoupils plný žízně,
příkazu otců dbals s pocitem štěstí
a Boží přízně.
Na popud nebes všechny svoje síly
studiu Písem zákonů dvou dal jsi.
Když jsi jim učil, svět vzplál světlem víry
nebeské krásy.
Všude jsi hlásal naplnění času:
na konci světa Kristus bude soudcem;
svět varoval jsi před Božími tresty,
k pokání vzýval.
Byl jsi jak anděl, jenž přiletí z nebe
a z jeho středu všem národům hlásá,
ve všech jazycích oznamuje všude:
přišel čas soudu.
Věčná buď chvála Spasiteli Kristu,
sláva též Otci, Duchu, jenž je oheň;
moc a síla jejich ať v každé době
nad světem vládne. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude. Aleluja.
Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)
I
1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí. –
4 Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude. Aleluja.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej. Aleluja.
II
7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda. –
10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje. –
13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
15 Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej. Aleluja.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
III
16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
17 když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova? –
18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
19 ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –
20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty. –
22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
V.
Srdce mé i tělo, aleluja.
O.
Jásá k Bohu živému, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
7, 1-17
Poznamenání Božích vyvolených
Já, Jan, 1viděl jsem, jak na čtyřech rozích země stojí čtyři andělé a drží čtyři zemské větry, aby nezadul vítr na zem, ani
na moře, ani na žádný strom. 2A viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidla živého
Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: 3„Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům,
dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!“ 4A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: stočtyřiačtyřicet tisíc ze
všech kmenů izraelského lidu. 5Z kmene Judova dvanáct tisíc poznamenaných, z kmene Rubenova dvanáct tisíc, z kmene
Gadova dvanáct tisíc, 6z kmene Aserova dvanáct tisíc, z kmene Neftalimova dvanáct tisíc, z kmene Manasova dvanáct
tisíc, 7z kmene Simeonova dvanáct tisíc, z kmene Léviova dvanáct tisíc, z kmene Izacharova dvanáct
tisíc, 8z kmene Zabulonova dvanáct tisíc, z kmene Josefova dvanáct tisíc, a z kmene Benjamínova dvanáct tisíc poznamenaných.
9Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli
před trůnem a před Beránkem, oděni bílým rouchem,
s palmami v rukou 10a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“
11Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu
12a volali: „Amen! Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“
13Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“
14Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali
v Beránkově krvi. 15Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který
sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. 16Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich
pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, 17protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit
k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“
RESPONSORIUM
Zj 7, 13.14; 6, 9
O.
Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli? Řekl mi: *
To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi, aleluja.
V.
Uviděl jsem pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali. *
To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno z těchto dvou:
Z listu svatého Vincence Ferrerského magistrovi Řádu bratří kazatelů Jeanu de Puinoix
(Ed. P. Fages, Notes et documents de l’histoire de saint
Vincent Ferrier, Louvain–Paris 1905, str. 109–111)
Apoštolský život bratra kazatele
[Nejctihodnější magistře a otče, z důvodu nesčetných úkolů, které mě zaměstnávaly, jsem Vaší
ctihodnosti nebyl schopen napsat tehdy, jak by se slušelo. Neboť – to mluvím pravdu – od chvíle odchodu
z Romans až dosud bylo třeba, abych všude kázal shromážděnému lidu, často i dvakrát denně,
někdy i třikrát, abych nadto slavil zpívanou mši, takže mi po cestě, jídle a spánku nezbýval čas na jiné
věci, ba bylo třeba, abych si po cestě připravoval kázání. Aby mi však nebylo připisováno jako nedbalost
nebo pohrdání, že bych se tolik dní, týdnů a měsíců vyhýbal psaní, i při tolika úkolech jsem každodenně
věnoval čas tomu, abych Vám alespoň popsal cestu, kterou konám.]
Ať tedy víte, ctihodný otče, že po odchodu z Romans, kde jste mě naposledy poslal na cestu, jsem
celé tři měsíce byl dosud zde v Dauphiné a kázal jsem Boží slovo ve městech, obcích a vesnicích,
kde jsem dosud nebyl. Navštívil jsem především tři věhlasná heretická údolí v arcidiecézi Embrun:
první se nazývá Lucern, druhé L’Argentière a třetí Valpure. Ještě před mým příchodem již dvakrát nebo třikrát z Boží
milosti se zbožností a úctou přijala nauku katolické pravdy, ale chtěl jsem je znovu navštívit k jejich
posílení a útěše. Poté jsem na ústní i písemné žádosti a prosby mnohých přešel do Lombardie, kde
jsem rok a měsíc kázal v mnoha Vám podřízených městech, obcích a vesnicích a na mnohé žádosti ještě
dále, jmenovitě pod vládou markrabství Montferrat. V oněch zaalpských oblastech jsem nalezl mnohá
údolí heretiků, jak valdenských, tak katarských, především v turínské diecézi, a všechna jsem je
postupně navštívil, abych v nich kázal víru a nauku katolické pravdy a usvědčoval je z jejich omylů, takže
z milosrdenství Božího přijali vroucně, s velkou zbožností a úctou pravdu víry, když mě v tom Pán
provázel a potvrzoval moje slova.
Pochopil jsem, že hlavní příčinou jejich hereze a omylů je nedostatek kázání. Oni obyvatelé
mě zpravili o tom, že už třicet let jim kázali pouze valdenští bludaři, kteří k nim obvykle přicházeli
dvakrát ročně z Aquileje. Uvaž tedy, ctihodný magistře, jak veliká je vina církevních představených
i ostatních, kteří z povahy svého úřadu nebo poslání jim mají kázat, ale spíše hledí na to, aby klidně žili
ve velkých městech a domech v krásných komnatách s jejich pohodlím. A zatím duše, pro jejichž spásu
Kristus zemřel, hynou nedostatkem duchovní stravy, protože není, kdo by dětem lámal chléb. Žeň je
sice hojná, ale dělníků málo. Prosím proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
[Nyní pomlčím o jednom heretickém biskupovi, kterého jsem našel v jednom z jejich údolí, jež se
jmenuje Luforio, jak se mnou chtěl skrytě mluvit a obrátil se; o valdenských školách, které jsem našel
v údolí Val d’Angrogne, a o jejich uzavření; o katarských bludařích v údolí Val di Pont,
jak se obrátili od své zvrácenosti; taktéž o bludařích v údolí Val di Lanzo, k nimž kdysi utekli
vrahové svatého mučedníka Petra de Ruffia, jakým způsobem se ke mně chovali; rovněž o ukončení
sporů mezi guelfy a ghibelliny; také o všeobecném usmíření v těchto oblastech a o jiných nesčetných
věcech, které Bůh ráčil vykonat ke své slávě a k užitku duší. V tom všem však budiž Bůh veleben.
Po strávení třinácti měsíců v Lombardii jsem přišel již před pěti měsíci do Savojska na žádost
mnohých církevních i světských představených. S velkým zápalem jsem tam navštívil pět diecézí
z mnoha nacházejících se v Savojsku, a to Sion, Aostu, Tarentaise, Maurienne a Grenoble. Obcházel jsem města, obce a vesnice
a kázal jsem v nich více nebo méně podle toho, jak se to jevilo prospěšným. Právě jsem v diecézi ženevské.
V oněch oblastech jsem mezi jinými velkými omyly nalezl jeden velmi rozšířený, že každoročně
konají shromáždění ke cti svatého Orientu, tj. Slunce. Moji spolubratři i františkáni, ostatní řeholníci
a rovněž faráři mi se strachem říkali, abych se neodvažoval proti tomuto omylu kázat nebo cokoli
říkat, neboť měli strach, protože jim hrozili smrtí a odpírali jim almužny a placení dávek. Nyní se
zaměřuji hlavně na tento blud a denně proti němu kážu, neboť Pán mi pomáhá a posiluje moje slova,
a tak byl tento blud vskutku vykořeněn. Tito lidé nyní přicházejí a s bolestí toho litují, když slyší,
že se tak velice mýlili ve víře. Protože Boží milostí byl tento omyl zcela vykořeněn, mám brzo jít do
lausannské diecéze, kde se mnoho lidí, především rolníků, veřejně klaní Slunci jako Bohu
a hned ráno se k němu uctivě obracejí s modlitbou. Sám lausannský biskup ke mně dvakrát nebo třikrát
pokorně přišel a zapřísahal mě naléhavě, abych zašel do jeho diecéze, kde je mnoho údolí heretiků
na hranicích se Savojskem a Německem, což jsem mu přislíbil. Slyšel jsem, že bludaři v těchto údolích
jsou velmi obávaní a smělí. Ale s důvěrou v Boží milosrdenství mám v úmyslu tam jít a kázat tam
v blízké postní době. Jaká bude vůle v nebesích, tak ať se stane.]
Můj socius Antonín i já s ním se Vám, ctihodný otče, poníženě odevzdáváme; kéž by Vás Syn Panny
neustále zachovával jako příklad a ochranu svaté řeholní observance. Amen.
[Nakonec jsem tento list vlastnoručně podepsal dne 17. prosince roku 1430 v městě Ženevě.
Neužitečný Kristův služebník a Váš ponížený syn bratr kazatel Vincenc.]
RESPONSORIUM
Srov. 1 Sol 1, 9–10; 3, 12.13
O.
Obrátili jste se k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a očekávali z nebe jeho Syna,
kterého vzkřísil z mrtvých. *
Ten nás vysvobodil od blížícího se Božího hněvu, aleluja.
V.
Ať ve vás Pán rozhojňuje stále více lásku a posilní vaše srdce, abyste byli svatí, až přijde náš Pán Ježíš
Kristus. *
Ten nás vysvobodil od blížícího se Božího hněvu, aleluja.
Nebo:
Z pojednání „O duchovním životě“ od svatého Vincence Ferrerského
(Kap. 13: ed. Garganta–Forcada, str. 513–514)
O způsobu kázání
Při kázání a v promluvách užívej k vylíčení jednotlivých událostí mluvy prosté, hovoř jako doma;
a jak můžeš, uváděj příklady, aby se každý hříšník, který ten hřích má, cítil tvým kázáním osobně zasažen,
jako bys mluvil jen pro něho. Mluv přitom tak, aby bylo vidět, že tvá slova nevycházejí z duše
pyšné ani rozezlené, nýbrž z hlubin otcovské lásky a dobroty, jako když otce bolí, že jeho děti hřeší nebo
je stihla těžká nemoc nebo že leží v hluboké propasti a on se je snaží vytáhnout, zachránit a přímo
mateřsky ošetřit. Nebo jako ten, kdo se těší z jejich pokroku a z jejich naděje na rajskou slávu.
Takový způsob se osvědčil a přináší posluchačům prospěch. Neboť všeobecné řeči o ctnostech a nepravostech
posluchače příliš neosloví.
Také když zpovídáš a chceš malomyslné laskavě povzbudit nebo naopak tvrději pohrozit zatvrzelým,
vždycky měj srdce láskyplné, ať hříšník skutečně cítí, že tvá slova vycházejí jen z čisté lásky. Laskavá
a vlídná slova ať proto vždycky mají přednost před přísnými.
Chceš-li ovšem být duším svých bližních opravdu užitečný, obrať se nejprve celým srdcem k Bohu
a přednes mu prostě svou žádost, aby ti dal milost pravé lásky, která je souhrnem všech ctností. S její
pomocí pak dokážeš všechno, co si přeješ.
RESPONSORIUM
2 Tim 4, 2; srov. Sk 26, 20b
O.
Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj *
s všestrannou
trpělivostí a znalostí nauky, aleluja.
V.
Kázal jsem národům, aby se napravily a vrátily se k Bohu. *
S všestrannou trpělivostí a znalostí nauky, aleluja.
PSALMODIE
Ant. 1
Řada A: Hle, přijde vznešený Král s velikou mocí, aby spasil národy, aleluja.
Řada B: Byl mužem evangelia, podivuhodný kazatel Kristův; zachoval stálost mysli darem božského
Ducha, aleluja.
Žalm 83 (84)
Touha po Boží svatyni
Tady nemáme město k trvalému pobytu, to budoucí město hledáme. (Žid 13, 14)
2 Jak tvé příbytky jsou milé, *
Pane zástupů!
3 Po nádvořích Páně touží, *
prahne duše má,
srdce mé i tělo jásá *
k Bohu živému.
4 I pták nachází svůj domov, *
hnízdo vlaštovka,
kam si ukládá své mladé, †
u tvých oltářů – *
Pane zástupů, Králi, Bože můj!
5 Šťastni, kdo v tvém domě bydlí, *
kdo tě velebí! –
6 Šťasten, kdo tě vyhledává, *
plný důvěry!
7 Z vyschlé rokle, kterou půjdou, *
pramen učiní,
brzký déšť ji požehnáním *
vláhy zahalí.
8 Kráčejí vždy s větší silou, *
hledí k Bohu na Sióně. –
9 Vyslyš moje zbožné prosby, *
Pane zástupů!
Modlitbě mé popřej sluchu, *
Bože Jákobův.
10 Shlédni na náš štít, ó Bože, †
pohleď jasně v tvář *
Pomazanému! –
11 Lepší jeden den v tvém domě, *
nežli doma sta!
Lepší před svatyní Boží †
ležet na prahu, *
nežli meškat v stanech hříšných. –
12 Neboť Pán je štít i slunce, *
milost je a čest.
Neváhá a dobro dává *
lidem bez úhon.
13 Šťasten je, kdo v tebe doufá, *
Pane zástupů!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1
Řada A: Hle, přijde vznešený Král s velikou mocí, aby spasil národy, aleluja.
Řada B: Byl mužem evangelia, podivuhodný kazatel Kristův; zachoval stálost mysli darem božského
Ducha, aleluja.
Ant. 2
Řada A: Z hor ať vytryskne radost a z pahorků spravedlnost, protože přichází
Světlo světa, mocný Pán, aleluja.
Řada B: Panic, slavně zářící, vyháněl nepřítele z posedlých; choval se ke všem lidsky a navracel
spásu utištěným, aleluja.
Kantikum
Hora s Božím domem na vrcholu hor
Iz 2, 2-5
Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět. (Zj 15, 4)
2 Stane se v posledních dnech: *
Bude upevněna hora domu Páně nad vrcholy hor,
bude vyvýšena nad pahorky *
a pohrnou se k ní všechny národy.
3 Budou k ní putovat četné zástupy a řeknou: †
Pojďte a vystupme na horu Páně, *
k domu Boha Jákobova!
Ať nás naučí svým cestám, *
a budeme chodit po jeho stezkách;
Neboť ze Siónu vyjde zákon *
a z Jeruzaléma slovo Páně.
4 A bude soudit národy, *
a rozsuzovat četné kmeny;
a oni zkují své meče v radlice *
a svá kopí ve vinařské nože.
Pak už nezdvihne meč národ proti národu, *
už se nebudou cvičit k boji.
5 Jákobův dome, pojďte, *
choďme ve světle Páně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2
Řada A: Z hor ať vytryskne radost a z pahorků spravedlnost, protože přichází
Světlo světa, mocný Pán, aleluja.
Řada B: Panic, slavně zářící, vyháněl nepřítele z posedlých; choval se ke všem lidsky a navracel
spásu utištěným, aleluja.
Ant. 3
Řada A: Příchod nejvyššího Krále uvítejme s čistým srdcem, abychom mu důstojně
vyšli vstříc: hle, přijde a nebude meškat, aleluja.
Řada B: Bdělý zvěstovatel Krista vyzývá ke skutkům světla, svatý Vincenc nás vede k užívání daru
života, aleluja.
Žalm 95 (96)
Bůh je králem a soudcem celého světa
Zpívali před trůnem a před Beránkem píseň novou. (Srov. Zj 14, 3)
1 Zpívejte Pánu novou píseň, *
zpívejte Pánu všechny země!
2 Zpívejte k poctě jména Páně, *
zvěstujte denně jeho spásu!
3 Povězte pohanům o jeho slávě *
a všem národům o jeho divech! –
4 Vždyť Pán je mocný a hoden chvály, *
vzbuzuje bázeň nad všechny bohy.
5 Pohanští bozi jsou nicota marná, *
Pán však je stvořitelem nebes.
6 Skvělost a velebnost kráčejí před ním, *
v jeho svatyni moc a krása. –
7 Chvalte Pána, vy kmeny a rody, *
chvalte Pána pro moc a slávu,
8 chvalte Pána pro jeho jméno! *
S oběťmi vstupte do jeho síní!
9 Klaňte se Pánu v předchrámí svatém! *
Chvějte se před ním všechny země!
10 Hlásejte pohanům: Pán je králem! †
Upevnil svět, aby nekolísal, *
podle práva národy řídí. –
11 Raduj se, nebe, a jásej, země, *
huč, moře, se vším, co v tobě se hemží,
12 výskejte, nivy, se vším, co roste, *
zašumte vesele, stromy v lesích,
13 vstříc Pánu, který přichází soudit, *
přichází soudit veškerou zemi.
On zemi soudí spravedlivě, *
on ve své věrnosti národy řídí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3
Řada A: Příchod nejvyššího Krále uvítejme s čistým srdcem, abychom mu důstojně
vyšli vstříc: hle, přijde a nebude meškat, aleluja.
Řada B: Bdělý zvěstovatel Krista vyzývá ke skutkům světla, svatý Vincenc nás vede k užívání daru
života, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Iz 61, 1-2
Duch Pána, Hospodina, je nade mnou, protože Hospodin mě pomazal, poslal mě přinést radostnou zprávu ubohým, obvázat ty,
jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha,
potěšit všechny soužené.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce. * Aleluja, aleluja.
R. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce. * Aleluja, aleluja.
V. Jako skutečně spravedliví a svatí.
R. Aleluja, aleluja.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce. * Aleluja, aleluja.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Ať prožívá sbor věřících
slavný a milostivý den, kdy získal Vincenc v nebesích dva věnce evangeliem.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Ať prožívá sbor věřících
slavný a milostivý den, kdy získal Vincenc v nebesích dva věnce evangeliem.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.
Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tys nás poučil kázáním svatého Vincence, jak máme jít po cestě do nebeské vlasti, když čekáme na Spasitele.
Prosíme, na jeho přímluvu nám uděl, ať jsme horliví v práci i v lásce a nehledáme trvalý domov v tomto čase,
ale ve věčnosti. skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nebo:
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně. Aleluja, aleluja.
R. Bohu díky. Aleluja, aleluja.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|