[ nová verze ]
3. únor 2014, Pondělí
4. týden žaltáře
První mezidobí, 4. týden Sv. Blažeje, biskupa a mučedníka, nezávazná památka Sv. Ansgara, biskupa, nezávazná památka Pro OP: Bl. Petra z Ruffìa, Antonína Pavoniho a Bartoloměje Cerveriho, kněží a mučedníků, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 3. únor 2014 Pro OP: Bl. Petra z Ruffìa, Antonína Pavoniho a Bartoloměje Cerveriho, kněží a mučedníků, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se kolem roku 1320 na hradě Ruffia u Savigliana v severní
Itálii. Pocházel z piemontské patricijské rodiny Cambianiů. Jeho otec byl členem městské rady a matka pocházela z významného
piemontského rodu. V Saviglianu vstoupil ve svých šestnácti letech do řádu. Vynikl jako skvělý kazatel. Pověst o něm
se dostala až do Říma a na základě toho jej papež Inocenc VI. v roce 1351 jmenoval generálním inkvizitorem pro Piemontsko
a Ligurii. V severní Itálii byly silně rozšířené sekty. Petrovým hlavním úkolem bylo kázáním bránit pravou víru a usilovat o obrácení
sektářů. V úřadu inkvizitora působil čtrnáct let a během této doby se mu podařilo přivést mnoho sektářů zpět do Církve.
2. února 1365 byl ve františkánském klášteře v Susa zavražděn. Jeho kult potvrdil 4. prosince 1856 bl. Pius IX.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.
Byl chvalně známým učitelem, vůdcem,
dal svatým žitím příklad lidstvu všemu
v úsilí vždy se líbit čistým srdcem
jen Bohu svému.
Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.
Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I
1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –
4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
a jejich tělo zdravé je a tučné.
5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
a nesouží se jako druzí lidé. –
6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
a zlými úmysly jim srdce kypí.
8 Pošklebují se, mluví darebně, *
z povýšenosti ubližují slovem. –
9 Ústy si troufají až na nebe *
a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
10 A proto se k nim obrací můj lid *
a loká jejich slova jako vodu.
11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
jsou stále mocnější a žijí šťastně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
II
13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
a omýval si ruce v nevinnosti?
14 Abych byl jenom týrán den co den *
a každé ráno dostával jen bití? –
15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
a připadalo mi to velmi těžké,
17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
a prohlédl jsem konce těchto lidí. –
18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
a popravdě je vrháš do záhuby.
19 Jak najednou se propadají v nic, *
jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
ten obraz člověk zapudí, jen vstane.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
III
21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
a bolest mi až k ledví pronikala,
22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
23 Já však chci trvale být u tebe, *
neboť ty sáms mě chopil za pravici.
24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –
25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
A na zemi nic nežádám než tebe.
26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
Pán je má skála a můj úděl navždy!
27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
a budu hlásat všechny jeho skutky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
V.
Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R.
Víc nežli med mi chutnají v ústech.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům
2, 13 – 3, 13
Přátelský vztah Pavla a Soluňanů
Bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo,
vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je.
A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky. Následujete totiž, bratři,
křesťanské Boží církevní obce v Judsku: i vy jste přece stejně trpěli od vlastních krajanů jako oni od židů.
Ti lidé zabili i Pána Ježíše i proroky a také nás odevšad vyháněli. Bohu se nelíbí a jsou se všemi lidmi znepřáteleni.
My kážeme pohanům, aby mohli dojít spásy, a oni nám v tom brání.
Tím jen víc a více doplňují míru svých hříchů. Boží trest však na ně přijde už co nevidět.
Bratři, na krátký čas jsme zůstali od vás odloučeni, ale jen tělem, ne srdcem;
tím více jsme se snažili zase vás uvidět, tak živá byla naše touha. Proto jsme k vám chtěli přijít – já,
Pavel, ne jednou, ale vícekrát – ale satan nám to překazil. Což nejste i vy naše naděje,
naše radost a naše koruna, kterou se budeme moci chlubit před naším Pánem Ježíšem, až zase přijde?
Ano, vy jste naše sláva i radost.
Protože jsme to nemohli déle vydržet, rozhodli jsme se zůstat sami v Athénách a poslali jsme Timoteje,
našeho bratra a Božího spolupracovníka v hlásání Kristovy radostné zvěsti,
aby vás utvrdil a povzbudil ve víře tak, že by se nikdo nedal zviklat těmito souženími.
Vždyť sami víte, že to už je naše určení. Již tehdy, když jsme byli u vás, předem jsme vám říkali,
že nás čeká soužení. A jak víte, tak se i stalo. Protože jsem to nemohl déle vydržet,
poslal jsem ho k vám, abych se dověděl, jak to stojí s vaší vírou, zdali vás snad pokušitel nepokoušel,
takže by pak naše námaha byla marná.
Teď se však Timotej vrátil od vás k nám a přinesl nám radostnou zprávu o vaší víře i o vaší lásce:
jak nás uchováváte pořád v dobré paměti a že byste nás velmi rádi opět uviděli – stejně jako my vás!
Při všech trampotách a při všem soužení nám přinesly útěchu zprávy o vás, bratři, a o vaší víře.
Hned jsme zase okřáli, když jste pevní ve víře. Jak bychom mohli za vás Bohu dosti poděkovat za všechnu radost,
kterou se kvůli vám radujeme před naším Bohem! Ve dne v noci se vroucně modlíme,
abychom se mohli s vámi shledat a doplnit, co se ještě vaší víře nedostává.
Sám Bůh, náš Otec, i náš Pán Ježíš Kristus kéž nám upraví cestu k vám!
A ve vás ať Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem,
jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem,
naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Amen.
RESPONSORIUM
Srov. 1 Sol 3, 12. 13; 2 Sol 2, 17
O.
Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, *
ať posílí vaše srdce, abyste byli svatí.
V.
Sám Pán ať potěší vaše srdce. *
Ať posílí vaše srdce, abyste byli svatí.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého biskupa Augustina
(Sermo 329, In natali martyrum: PL 38, 1454-1456)
Výkupnou cenou za drahocennou smrt mučedníka je smrt Kristova
Na přeslavných činech svatých mučedníků, kteří jsou všude výkvětem Církve, sami poznáváme, jak je pravdivé, co jsme zpívali: Drahocenná je v Hospodinových očích
smrt jeho zbožných. Je drahocenná v očích našich i v očích toho, pro nějž zemřeli.
Ale výkupnou cenou za všechny ty smrti je smrt jednoho. Kolik smrtí vykoupil ten jeden, který podstoupil smrt a bez jehož smrti by se pšeničné zrno nerozmnožilo?
Slyšeli jste, co řekl, když se blížil k svému umučení, a to znamená, když se blížil k našemu vykoupení: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane
samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.
On na kříži vyplatil velikou cenu, aby nás získal, tam se otevřel měšec s výkupným za nás. Když voják probodl kopím jeho bok, vytrysklo odtamtud výkupné za celý
svět.
Byli vykoupeni mučedníci i ostatní věřící; ale víra mučedníků byla vystavena zkoušce a svědkem toho je jejich krev. Vrátili, co bylo na ně vynaloženo, a tak splnili,
co říká svatý Jan: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak i my jsme povinni položit život za své bratry.
A jinde se říká: Když zasedneš k velkolepé hostině, uvažuj pečlivě o tom, co se ti předkládá, neboť něco podobného musíš také ty uchystat. Je to velkolepá
hostina, při níž je pokrmem sám Pán té hostiny. Nikdo nedává hostům za pokrm sám sebe, to činí jedině náš Pán, Kristus. On je hostitelem a on sám je také pokrmem
nápojem. Mučedníci tedy uvážili pečlivě, co jedli a pili, a splatili to něčím podobným.
Ale jak by mohli splatit něčím podobným, kdyby jim to, čím splatili, nedal ten, kdo to jak první na ně vynaložil? Co nám tedy chce říci žalm, v němž jsme zpívali
větu: Drahocenná je v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni?
Žalmista se tam zamyslel nad tím, co všechno dostal od Boha, a rozhlédl se po velikých darech milosti Všemohoucího: ten ho stvořil; hledal ho, když se mu ztratil, a
když jej nalezl, dal mu milost; pomohl mu, když s chatrnými silami bojoval, a nenechal ho na holičkách, když byl v nebezpečí; ozdobil ho korunou, když zvítězil, a
sebe sama mu nabídl za odměnu. Když si toto všechno žalmista uvědomil, zvolal: Čím nyní odvděčím se Pánu za všechno, co mi prokázal? Do rukou vezmu kalich
spásy. Jaký je to kalich? Kalich utrpení, hořký, ale uzdravující. Kalich, jehož by se nemocný bál dotknout, kdyby se z něho nejdřív nenapil lékař. Takový je to
kalich. Poznáváme ten kalich z úst Kristových, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.
O tomto kalichu říkali mučedníci: Do rukou vezmu kalich spásy a jméno Páně oslavím. Nebojíš se však, že nebudeš mít dost síly? Jak to, že se nebojíš?
Vždyť budu vzývat jméno Páně. Jak by mohli mučedníci zvítězit, kdyby v nich nezvítězil ten, který řekl: Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět. Vládce nebes
řídil jejich mysl i jazyk; na zemi skrze ně přemáhal ďábla, a v nebi mučedníky korunoval. Šťastní, kdo takto pili z toho kalicha! Přestáli všechnu bolest a získali
věčnou slávu.
Nuže, moji drazí, uvědomte si, že i když nemůžete něco vidět na vlastní oči, můžete o tom přemýšlet v srdci a v duši, a poznáte, že drahocenná je v očích Páně
smrt těch, kdo jsou mu oddáni.
RESPONSORIUM
2 Tim 4,7-8a; Flp 3,8b.10
O.
Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. *
Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.
V.
Všecko považuji za škodu ve srovnání s poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. *
Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.
PSALMODIE
Ant. 1 Syť nás od rána svým slitováním.
Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi
U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)
1 Pane, tys byl naše útočiště, *
z pokolení do pokolení.
2 Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
„Děti lidské, navraťte se zpět!“
4 Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
nežli jeden den, co včera minul, *
nežli jedna hlídka za noci! –
5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
jsou jak tráva, která dorůstá:
6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
a již večer uvadá a schne. –
7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
rozhorlením tvým jsme zděšeni.
8 Ty máš naše viny před očima, *
skryté hříchy zjevně před sebou. –
9 Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
naše léta odvanou jak vzdech.
10 Náš věk čítá sedmdesát roků, *
osmdesát v dobrém případě,
vesměs plných těžkostí a trampot, *
přeletí a odvanem i my.
11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
kdo se strachuje tvé nevole?
12 Naše dny nás nauč správně čítat, *
ať konečně srdcem zmoudříme! –
13 Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
služebníkům svým buď milostiv!
14 Syť nás od rána svým slitováním, *
ať nám život projde v radosti!
15 Potěš nás již za všechny dny strastí, *
za léta, kdy znali jsme jen zlé. –
16 Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
jejich dětem všechnu slávu svou!
17 Milost Pána, Boha budiž s námi, †
žehnej hojně práci našich rukou, *
práci našich rukou dopřej zdar!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Syť nás od rána svým slitováním.
Ant. 2 Chvalte Pána všechny končiny země!
Kantikum
Chvalozpěv o Bohu, vítězi a Spasiteli
Iz 42, 10-16
Zpívali před trůnem píseň novou. (Srov. Zj 14, 3)
10 Zapějte Pánu novou píseň, *
chvalte ho všechny končiny země!
Plavci na moři i se vším, čeho je plno, *
ostrovy i ti, kdo je obývají. –
11 Ať jásá poušť a osady na ní, *
stanové tábory, v nichž bydlí Kedar!
Ať se radují všichni, kdo ve skalách bydlí, *
nechť plesají na vrcholcích hor.
12 Ať vzdávají chválu Pánu, *
jeho slávu ať ostrovy zvěstují. –
13 Pán vychází jako hrdina, *
jak válečník po boji touží,
začíná bojový pokřik, *
svým nepřátelům ukáže sílu. –
14 Dosud jsem mlčel a byl jsem trpělivý, †
ale teď chci křičet jak žena při porodu, *
vztekat se a soptit.
15 V poušť změním hory a kopce, *
veškeré jejich zeleni dám zvadnout.
Řeky proměním v suchou zemi, *
a její bažiny vysuším.
16 Po cestách neznámých povedu slepce, *
dám jim kráčet po stezkách, kudy nešli;
tmu ve světlo před nimi změním, *
a co je křivé, srovnám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Chvalte Pána všechny končiny země!
Ant. 3 Jméno Páně velebte, bdící v domě Pánově.
Žalm 135, 1–12
Bůh je Pán světa a dobrodinec svého lidu
Vy jste rod vyvolený… abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. (1 Petr 2, 9)
1 Jméno Páně velebte, *
chvalte služebníci Páně,
2 bdící v domě Pánově *
na nádvořích svého Boha. –
3 Chvalte Pána, předobrý je Pán, *
opěvujte jeho drahé jméno!
4 Neboť Pán si zvolil Jákoba, *
Izraele za vlastnictví svoje. –
5 Já přece dobře vím, že Pán je velký *
a že náš Bůh je nade všechny bohy.
6 Cokoli Pánu zlíbí se, to činí *
na nebi, na zemi i v hloubkách moří.
7 On mračna přivádí až z konců země, †
on svými blesky přivolává deště, *
on ze svých komor bouři s větrem pouští. –
8 Prvorozence egyptské on pobil, *
od lidí tamějších až po dobytek.
9 Znamení seslal, Egypte, a divy *
na faraona se vším jeho dvorem.
10 On potřel mnohé národy svou mocí, *
zahubil mnohé silné panovníky:
11 Sehona, jenž byl králem Amoritů,†
jakož i Oga, krále bašanského *
a všechny krále v kananejské zemi.
12 Dal jejich kraje potom za dědictví, *
dědictví Izraeli, svému lidu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Jméno Páně velebte, bdící v domě Pánově.
KRÁTKÉ ČTENÍ
2 Kor 1, 3-5
Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy.
On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v jakémkoli soužení tou
útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se
nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Pán je má síla, * on je má statečnost.
O. Pán je má síla, * on je má statečnost.
V. On se také stal mou záchranou.
O. On je má statečnost.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. Pán je má síla, * on je má statečnost.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Kdo svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Kdo svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný.
PROSBY
Náš Spasitel Ježíš Kristus přišel, aby vydal svědectví pravdě. Oslavujme ho ve společenství s mučedníky, zabitými pro Boží slovo, a volejme:
PANE, TEBE CHVÁLÍ ZÁSTUP MUČEDNÍKŮ.
Pro své mučedníky, kteří ti věrně vydávali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,
— dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.
Pro své mučedníky, kteří vyznali víru až k prolití krve,
— dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru.
Pro své mučedníky, kteří na sebe vzali kříž a následovali tě,
— dej nám, Pane, statečně snášet útrapy života.
Pro své mučedníky, kteří vyprali své šaty v tvé krvi a vítězně překonali všechny nástrahy světa,
— dej nám, Pane, zvítězit nad každým pokušením.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, blahoslaveného Petra jsi ozdobil mučednickou korunou za to, že hájil pravou víru; pro jeho
zásluhy a na jeho přímluvu nám dopřej, ať se ti můžeme líbit svou vírou, která se projevuje skutky
lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|