[ nová verze ]
17. září 2013, Úterý
4. týden žaltáře
Druhé mezidobí, 24. týden
Sv. Roberta Bellarmina, biskupa a učitele Církve, nezávazná památka
Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 17. září 2013
Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Kornélius byl původem Říman a žil v 1. polovině 3. století. Po smrti papeže Fabiána (250) se stal jeho nástupcem,
ale až v roce 251, protože císař Decius se rozhodl definitivně zlikvidovat křesťanství, a proto zakázal volbu nového římského
biskupa. Věřící však začali sami v zástupech přicházet na úřady a hlásili, že jsou křesťané; pro velké množství obviněných
musely pak být ukládány menší tresty. Ale bylo dost i těch, kdo v té době zapřeli svou víru. Při jejich návratu do církve
hájili papežové zásadu, že po vykonaném pokání mohou být znovu přijati. Učený římský kněz Novacián neuznával možnost kajícího
návratu a dal se od svých stoupenců zvolit za protipapeže (251). Na římské synodě pak byli téhož roku novaciáni odsouzeni
jako bludaři a rozkolníci. Kornélius byl po roce zatčen a vypovězen z Říma. Zemřel v červnu 253 v místech, kde je dnešní
Civitavecchia. Koncem 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Kalistových katakomb; dnes jsou uloženy v kostele Panny Marie
v římské čtvrti Trastevere.
Cyprián se narodil kolem roku 210 v severoafrické pohanské rodině. Věnoval se řečnictví, po přijetí křesťanství (246) se stal
knězem (248) a od roku 249 byl biskupem v Kartágu (v dnešním Tunisku). Podporoval papeže Kornélia v boji proti novaciánům
a posiloval jeho autoritu mezi ostatními biskupy. Ve svých spisech pojednával nejčastěji o církvi a její jednotě a povzbuzoval
pronásledované křesťany k statečnosti. Když severní Afriku sužovaly loupeživé nájezdy barbarských kmenů a morová nákaza,
organizoval duchovní i hmotnou pomoc. Po roce 255 nechtěl uznávat platnost křtu uděleného od heretiků, a proto došlo mezi ním
a papežem Štěpánem k určitému napětí. Dříve než došlo k vyřešení sporu, byl za pronásledování 14. IX. 258 v Kartágu sťat.
Jeho ostatky dal Karel Veliký převézt do opatství Compiégne v Lyonu ve Francii. Jejich památka se slavila už od počátku společně;
u nás se kvůli svátku sv. Ludmily překládá z 16. IX. na dnešní den.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Odměnám věčným Kristovým
i mučedníkům vítězným
zpívejme chvály v písních svých
z radostných niter vytrysklých.
Jsou velmoži to církevní,
vůdcové v bojích vítězní
a bojovníci nebes bran,
v temnotách světla vzešlá nám.
Vyhrůžek světa nedbali,
tělesných muk se nebáli,
za svatou svou smrt v odměnu
došli až k světlu věčnému.
Zběsilý biřic rukou svou
prolil krev jejich posvátnou,
oni však z Boží milosti
snášeli všechno v tichosti.
Hle, víra svatých nezdolná,
věřících naděj nezlomná,
ke Kristu láska bez mezí
nad vládcem světa vítězí.
Otcova sláva se v nich skví,
v nich dobývá Syn vítězství.
Duch svoji vůli vnuká jim
a nebe zvučí plesáním.
Teď, Spasiteli, nás tu slyš,
k tvým mučedníkům přiveď blíž
prosící služebníky své
na věky nepomíjivé. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby
Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)
I
2 Pane, vyslyš moje prosby, *
kéž tě dosáhne můj hlas!
3 Svoji tvář mi neukrývej *
v dnešní strastiplný den.
Nakloň ke mně ucho svoje, *
pospěš na mé volání! –
4 Dny mé jako dým se tratí, *
v kostech spaluje mě žár.
5 Srdce schne jak zprahlá tráva, *
zapomínám už i jíst.
6 Sténáním a nářkem stálým *
už jen kost a kůže jsem, –
7 podobám se ptáku v poušti, *
jsem jak sýček v sutinách,
8 chřadnu, naříkám jak ptáče *
osiřelé na střeše.
9 Stále běsní nepřátelé, *
tupí mě a klnou mi.
10 Popel jídám jako chleba, *
ředím nápoj slzami,
11 pro tvůj hněv a rozhorlení: *
zdvihls mě – a svrhl zpět!
12 Mé dny jsou stín klesající, *
sám jak tráva uvadám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
II
13 Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
tvé jméno z rodu do rodu.
14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
nadešel k slitování čas.
15 Milují jej tví služebníci, *
pláčí nad jeho zřícením. –
16 Národy budou ctít tvé jméno, *
tvou slávu všichni králové,
17 až zbuduje Pán Sión znova, *
zjeví se ve své nádheře,
18 až k prosbě bezmocných se skloní, *
nezhrdne jejich modlitbou. –
19 Tak budiž psáno pro budoucí, *
ať příští národ Pána ctí!
20 Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
on z nebe na zem popatřil,
21 zajatců vzdechy aby slyšel, *
zachránil ty, jimž hrozí smrt.
22 Pak synové tvých služebníků *
přebývat budou v bezpečí
a jejich potomstvo i nadál *
před tvojí tváří potrvá
k cti tvého jména na Sióně, *
k tvé chvále v Jeruzalémě,
23 až národy a celé říše *
se k službě Páně shromáždí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
III
24 Cestou ochabla má síla, *
dej mi znát těch pár mých dní,
25 z půlky jich mě neodváděj! *
Věky věků je tvých let!
26 Dávno založil jsi zemi, *
nebesa jsou dílem tvým:
27 pominou, ty budeš dále; †
rozpadnou se jako šat, *
změníš je, jak šat se mění. –
28 Ty však stále stejný trváš, *
roků tvých je bez konce.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.
V.
Poslyš, můj lide, mé naučení.
R.
Slovům mých úst nyní nastav uši!
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
Ez 8, 1-6. 16 – 9, 11
Soud nad hříšným Jeruzalémem
8.1Šestého roku šestého měsíce pátého dne měsíce; když jsem byl ve svém domě a přední judští mužové
seděli přede mnou, náhle na mně spočinula ruka Pána, Hospodina.
2Měl jsem vidění: hle – postava jakoby muže: dolů od toho, co se zdálo být jeho bedry, byl oheň, a
od jeho beder vzhůru to vypadalo jako zář, jako blyštící se kov. 3A cosi jako vztažená ruka mě
uchopilo za kštici hlavy a síla mě zdvihla mezi zemi a nebe a uvedla mě v Božím vidění do
Jeruzaléma ke vchodu vnitřní brány, směřující k severu, kde byla postavena modla, která budí
žárlivost.
4A hle – zjevila se tu velebnost Boha Izraele jako ve vidění, které
jsem měl v údolí. Řekl mi: 5„Synu člověka, zdvihni oči k severu!“ Zdvihl jsem oči k severu, a hle – na
severu oltářové brány u vchodu byla ta modla žárlivosti.
6Tu mi řekl: „Synu člověka, vidíš, co tito lidé činí? Veliké ohavnosti, které zde páchá dům
Izraele, abych se vzdálil od své svatyně. Avšak uvidíš ohavnosti ještě větší!“
10Pak mě zavedl do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle – u vchodu do Hospodinova chrámu mezi
předsíní a oltářem se pětadvacet mužů, obrácených zády k Hospodinovu chrámu a tváří na východ,
klanělo slunci. 17Potom mi řekl: „Viděl jsi to, synu člověka? Copak je to Judovu domu málo páchat
ohavnosti, které tu činí, když naplňují i zemi násilím a zase mě popouzejí k hněvu? Pohleď, dávají
si ratolest k nosu! 18Proto také já s nimi naložím v hněvu. Mé oko jim neodpustí a nesmiluji se; i
když budou volat k mým uším velkým hlasem, nevyslyším je!“
9.1Zatímco jsem poslouchal, volal velikým hlasem: „Přiblížili se ti, kteří mají potrestat město, a
každý má v ruce smrtící nástroj.“ 2A hle – šest mužů přicházelo cestou od hořejší brány, která
směřuje k severu, a každý měl svůj nástroj zhouby v ruce. S nimi byl jeden muž, oděný lněným
rouchem, a měl po boku písařské potřeby; vešli a postavili se vedle měděného oltáře. 3Zatím se
velebnost Izraelova Boha zdvihla z cherubů, na nichž byla, ke chrámovému prahu. Hospodin pak
zavolal muže, který byl oblečen ve lněné roucho a měl po boku písařské potřeby.
4A řekl mu: „Jdi městem Jeruzalémem a poznamenej křížem čela mužů naříkajících a truchlících nade
všemi ohavnostmi, které se v něm dějí.“ 5Ostatním však řekl tak, že jsem to slyšel: „Jděte městem za
ním a bijte, ať se vaše oko nesmiluje, buďte bez lítosti! 6Starce, jinocha, pannu, děti i ženy bijte
až do vyhubení. Nikoho se však nedotýkejte, kdo má znamení kříže! Začněte od mé svatyně!“
Začali tedy od oněch předních mužů, kteří byli před chrámem. 7A řekl jim: „Znesvěťte chrám, pobitými
naplňte nádvoří! Vyjděte!“ Vyšli tedy a pobíjeli v městě.
8Zatímco zabíjeli a já jsem zůstal sám, padl jsem na tvář a volal jsem: „Ach běda, Pane, Hospodine,
chceš snad zahubit všechno, co zbývá z Izraele, když vyléváš na Jeruzalém svůj hněv?“ 9Tu mi řekl:
„Převeliká je nepravost Izraelova a Judova domu, země je naplněna krví a město nespravedlností,
neboť říkají: Hospodin opustil zemi a Hospodin nevidí. 10Proto jim ani mé oko neodpustí a neslituji
se; jejich chování jim přičtu k tíži.“
11A hle – muž, který byl oblečen ve lněné roucho a měl po boku psací potřeby, hlásil: „Udělal jsem,
jak jsi mi rozkázal."
RESPONSORIUM
Mt 24, 15.21.22; Zj 7, 3
O.
Až uvidíte ohavnou spoušť, jak je na svatém místě, tehdy bude veliké soužení, a kdyby ty dny nebyly zkráceny, nikdo by se nezachránil.
* Kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.
V.
Neškoďte zemi ani moři, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha.
* Kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.
DRUHÉ ČTENÍ
Vybere se jedno z následujících dvou čtení:
Z dopisu svatého Cypriána svatému Kornéliovi
(Epist. 60, 1-2. 5: CSEL 3, 691-692. 694-695)
Odhodlaná a pevná víra
Cyprián svému bratru Kornéliovi.
Dověděli jsme se, drahý bratře, o slavném svědectví vaší víry a statečnosti. Uvítali jsme vaše vznešené vyznání s velikou radostí
a považujeme se za účastníky a společníky všeho toho, zač si zasluhujete chválu. Vždyť tvoříme jednu Církev, máme stejné smýšlení
a žijeme v nerozlučné jednotě; jak by se tedy neradoval kněz z toho, co je chválou jeho kolegy, jako by to byla jeho chvála
vlastní? A jak by se neměli radovat ostatní, ať kdekoli, z radosti svých bratří?
Nelze ani plně vypovědět, jaký zde nastal jásot a radost, když jsme dostali šťastnou zprávu o vaší statečnosti: žes stál v čele
bratří a byl jim příkladem vyznavače, a přitom zase i tvoje vyznání rostlo z vyznání jejich; že ses vydal jako první na cestu
do slávy, a tím získal mnohé, aby šli s tebou; a žes přivedl všechen lid k tomu, aby byl vyznavačem, a to právě tím, žes byl
připraven učinit vyznání jako první za všechny. A tak nevíme, co máme dříve na vás velebit: zda tvou odhodlanou a pevnou víru
nebo lásku bratří, kteří se nechtějí od tebe odloučit. Veřejně se tedy u vás osvědčila statečnost biskupa jdoucího v čele,
a ukázala se také jednota bratří jdoucích za ním. A tím, že je u vás jeden duch a jeden hlas, složila vyznání celá římská církev.
Drahý bratře, zaskvěla se víra, kterou na vás chválil Apoštol. Již tehdy viděl v duchu předem slávu vaší statečnosti,
pevnosti a stálosti, a chvalozpěvem na to, co přijde, svědčil o vašich zásluhách; chválil otce, a tím povzbuzoval syny.
Tím, že jste jednomyslní a stateční, dáváte i ostatním bratřím velký příklad jednomyslnosti a statečnosti.
Pro lásku, která nás, drahý bratře, navzájem spojuje, vybízíme ze všech sil, abychom neustávali spolu se vším lidem
v postech, bdění a modlitbách. Neboť prozřetelnost Páně nás napomíná a poučuje, a blahodárné pokyny Božího milosrdenství
nám naznačují, že se už blíží den našeho boje a zápasu – a toto je naše nebeská výzbroj, která umožňuje statečně stát a vytrvat;
to jsou duchovní hradby a božské zbraně, které nás chrání.
Pamatujme na sebe navzájem, buďme svorní a jednomyslní, na obou stranách se modleme jedni za druhé, přinášejme si úlevu v tísních
a úzkostech vzájemnou láskou.
Nebo:
Z prokonzulárních akt o umučení svatého Cypriána
(Acta, 3-6: CSEL 3, 112-114)
Ve věci tak spravedlivé si není co rozmýšlet
Dne 14. září ráno se na rozkaz prokonzula Galéria Maxima sešel velký zástup na poli Sextově. Prokonzul Galérius Maximus zasedal
téhož dne na Sauciolském nádvoří a nařídil, aby k němu přivedli Cypriána. Když biskupa Cypriána přivedli, zeptal se ho prokonzul
Galérius Maximus: "Jsi Thascius Cypriánus?" Biskup Cyprián odpověděl: "Ano."
Prokonzul Galérius Maximus řekl: "Tys dělal ze sebe otce svatokrádežníků?" Biskup Cyprián odpověděl: "Ano."
Prokonzul Galérius Maximus řekl: "Nejsvětější císařové ti poručili, abys obětoval." Biskup Cyprián řekl: "To neudělám."
Prokonzul Galérius Maximus praví: "Rozmysli si to." Biskup Cyprián odpověděl: "Učiň, co máš nařízeno. Ve věci tak spravedlivé
si není co rozmýšlet."
Po rozmluvě se svými rádci vynesl konečné Galérius Maximus s nechutí tento rozsudek: "Dlouho jsi žil ve svatokrádežném smýšlení
a velmi mnoho lidí jsi získal pro své hanebné spiknutí. Projevil jsi nepřátelství vůči římským bohům a posvátným zvyklostem,
a ani zbožní a svatí vladaři, císařové Valerián a Galiénus, ani vznešený césar spoluvladař Valerián tě nemohli přivést
zpět k tomu, abys měl účast na našich obřadech. Protože jsi byl usvědčen jako původce a šiřitel nejničemnějších zločinů,
proto na výstrahu všem, které jsi svým zločinným jednáním kolem sebe shromáždil, bude učiněno zadost veřejnému pořádku tvou krví."
A po těch slovech přečetl z tabulky výnos: "Nařizuje se, aby byl Thascius Cypriánus sťat mečem." Biskup Cyprián řekl: "Bohu díky."
Po vynesení rozsudku volal zástup bratří: "Také my ať jsme s ním sťati!" Tím vznikl mezi bratry rozruch a velký zástup se hrnul
za ním. Tak byl Cyprián odveden na pole Sextovo. Tam odložil červený plášť, klekl a sklonil se k zemi v modlitbě k Pánu.
Potom svlékl i dalmatiku a odevzdal ji jáhnům a zůstal stát v plátěné tunice a čekal na kata.
Když kat přišel, přikázal Cyprián svým lidem, aby mu dali pětadvacet zlaťáků. Bratři pak před ním rozložili plátna a roušky.
Potom si svatý Cyprián vlastnoručně zavázal oči. A protože si nemohl svázat ruce, svázali mu je kněz Julián a podjáhen Julián.
Takto svatý Cyprián podstoupil mučednickou smrt. Se zřetelem k zvědavosti pohanů bylo jeho tělo uloženo poblíž.
Odtamtud bylo odneseno v noci za svitu voskovic a pochodní a bylo přeneseno s modlitbami a velikou vítězoslávou na pozemky
prokurátora Makrobia Kandidiána, které leží při silnici mappalské vedle rybníků. Za několik dní prokonzul Galérius Maximus zemřel.
Svatý Cyprián skonal jako mučedník dne 14. září za císařů Valeriána a Galiéna, avšak za vlády našeho Pána Ježíše Krista,
jemuž patří čest a sláva na věky věků. Amen.
RESPONSORIUM
_
O.
Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj.
*
Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.
V.
Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností.
*
Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.
PSALMODIE
Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.
Žalm 100 (101)
Zásady dobrého vladaře
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (Jan 14, 15)
1 Zazpívám o lásce a o zákonu, *
na harfu, Pane, tobě budu hrát. –
2 Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, *
kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra,
tak abych s nevinným a čistým srdcem *
celým svým domem mohl procházet.
3 Nechci se dívat na nic hanebného, †
oškliví se mi páchat nepravost, *
kéž na mně žádná nikdy neulpí! –
4 Falešné srdce se mi zhloubi příčí, *
já o špatnosti nechci vědět nic.
5 Kdo na bližního skrytě nasazuje, *
takového já budu potírat,
kdo pyšně shlíží, nafoukaně smýšlí, *
toho já blízko sebe nestrpím. –
6 Sám budu v zemi vyhledávat věrné, †
takoví ať jsou stále kolem mne! *
V mých službách budou, kdo si vedou řádně.
7 Kdo jedná lstivě, nesmí žít v mém domě *
a neobstojí přede mnou, kdo lže.
8 Denně chci stíhat všechny hříšné v zemi, *
násilné z města Páně vyhladím.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.
Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.
Kantikum
Azariášova modlitba v ohnivé peci
Dan 3, 26. 27a. 29. 34-41
Obraťte se a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny. (Srov. Sk 3, 19)
26 Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *
a chvályhodné a slavné je tvoje jméno na věky.
27 Neboť jsi spravedlivý ve všem, *
co jsi nám učinil.
29 Zhřešili jsme a nesprávně jsme jednali, když jsme tě opustili, *
a provinili jsme se ve všech věcech. –
34 Pro své jméno nás, prosíme, nevydávej na věky, *
neruš svou úmluvu s námi.
35 Neodnímej od nás své milosrdenství †
pro Abraháma, svého miláčka, *
pro Izáka, svého služebníka, a Jákoba, svého svatého. –
36 Jim jsi slíbil, že rozmnožíš jejich potomstvo *
jako hvězdy nebe a písek na břehu moře.
37 Vždyť už jsme, Pane, zmenšeni víc, než kterýkoli národ, *
na celé zemi jsme dnes poníženi pro své hříchy. –
38 A není už knížete ani vůdce, *
není proroka ani celopalu, –
39 není oběti ani darů ani kadidla, *
místa není, kde bychom před tebe kladli prvotiny,
abychom došli tvého milosrdenství; *
ale přijmi nás v duchu pokory a v zkroušenosti srdce.
40 Jako celopaly beranů a býků, *
jako tisíce tučných beránků,
tak budiž před tebou dnes tato naše oběť, †
aby se ti líbila, *
protože nebývají zahanbeni, kdo v tebe doufají. –
41 Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, *
a bojíme se tě a hledáme tvou tvář.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.
Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.
Žalm 143 (144), 1-10
Prosba za vítězství a pokoj
Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. (Flp 4, 13)
1 Blahořečen budiž Pán, má skála! †
On mé ruce učí bojovat, *
moje prsty zdatně si vést v bitvě.
2 Je mi slitováním, je mi hradem, *
útočištěm mým a zachráncem,
štítem, na který je spolehnutí. *
Národy mé vládě podrobil. –
3 Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *
co syn lidský, že ho v mysli máš?
4 Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *
jeho dny jak stín, jenž přeletí. –
5 Pane, skloň svá nebesa a sestup, *
hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.
6 Metej blesky své a rozežeň je, *
šípy své, ať padnou ve zmatek!
7 Napřáhni svou ruku z vysokosti, †
vytrhni mě ze záplavy vod, *
vysvoboď mě z rukou cizáků,
8 kteří ústy lživě promlouvají, *
křivá je i jejich pravice! –
9 Bože, chci ti novou píseň zpívat, *
na desítistrunnou harfu hrát.
10 Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *
spasil svého sluhu Davida.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.
KRÁTKÉ ČTENÍ
2 Kor 1, 3-5
Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy.
On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v jakémkoli soužení tou
útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Spravedliví * budou žít navěky.
R. Spravedliví * budou žít navěky.
V. U Pána je jejich odměna.
R. Budou žít navěky.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Spravedliví * budou žít navěky.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Vzácná je smrt, která platí krví za nesmrtelnost.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Vzácná je smrt, která platí krví za nesmrtelnost.
PROSBY
Náš Spasitel Ježíš Kristus přišel, aby vydal svědectví pravdě. Oslavujme ho ve společenství s mučedníky, zabitými pro Boží slovo, a volejme:
PANE, TEBE CHVÁLÍ ZÁSTUP MUČEDNÍKŮ.
Pro své mučedníky, kteří ti věrně vydávali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,
— dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.
Pro své mučedníky, kteří vyznali víru až k prolití krve,
— dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru.
Pro své mučedníky, kteří na sebe vzali kříž a následovali tě,
— dej nám, Pane, statečně snášet útrapy života.
Pro své mučedníky, kteří vyprali své šaty v tvé krvi a vítězně překonali všechny nástrahy světa,
— dej nám, Pane, ať zvítězíme nad každým pokušením.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Bože, tys dal svému lidu horlivé pastýře a statečné mučedníky Kornélia a
Cypriána; na jejich přímluvu posiluj naši vytrvalost ve víře a veď nás, abychom horlivě usilovali o jednotu Církve.
Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně.
R. Bohu díky.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|