Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

26. září 2011
Pro OP: Sv. Dominika Ibaněze z Erquicia, kněze, Vavřince Ruize, otce rodiny, bl. Alfonse Navaretty, kněze a druhů, japonských mučedníků, nezávazná památka

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Odměnám věčným Kristovým
i mučedníkům vítězným
zpívejme chvály v písních svých
z radostných niter vytrysklých.

Jsou velmoži to církevní,
vůdcové v bojích vítězní
a bojovníci nebes bran,
v temnotách světla vzešlá nám.

Vyhrůžek světa nedbali,
tělesných muk se nebáli,
za svatou svou smrt v odměnu
došli až k světlu věčnému.

Zběsilý biřic rukou svou
prolil krev jejich posvátnou,
oni však z Boží milosti
snášeli všechno v tichosti.

Hle, víra svatých nezdolná,
věřících naděj nezlomná,
ke Kristu láska bez mezí
nad vládcem světa vítězí.

Otcova sláva se v nich skví,
v nich dobývá Syn vítězství.
Duch svoji vůli vnuká jim
a nebe zvučí plesáním.

Teď, Spasiteli, nás tu slyš,
k tvým mučedníkům přiveď blíž
prosící služebníky své
na věky nepomíjivé. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

² V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
³ Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

⁴ Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
⁵ Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

⁶ Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
⁷ V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

⁸ Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
⁹ že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

¹⁰ Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
¹¹ ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

¹² Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
¹³ Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
¹⁴ Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

¹⁵ Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
¹⁶ Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
¹⁷ Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    ¹⁸ [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    ¹⁹ Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

²⁰ Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
²¹ Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

²² Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
²³ Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

²⁴ Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
²⁵ Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V. Pane, k věrnosti mě veď a poučuj mě.
R. Vždyť jen ty jsi Bůh mé záchrany.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům

     ¹²Chci vám, bratři, podat zprávu, že to, co se stalo se mnou, obrátilo se spíše k prospěchu evangelia. ¹³Rozneslo se to po celém prétoriu a mezi všemi ostatními, že jsem v poutech pro Krista. I  většině bratří moje okovy dodaly sebevědomí ve víře, takže mluví Boží slovo s větší odvahou a bez bázně.
     ¹⁵Někteří z nich sice hlásají Krista ze závisti a hádavosti, ale jiní zase z dobrých pohnutek. ¹⁶Jedni hlásají Krista z lásky, protože vědí, že jsem určen k obraně evangelia, ¹⁷jiní však z hádavé ctižádostivosti, ne z čistého úmyslu. Myslí, že se mi tím moje okovy stanou ještě těžší. ¹⁸Ale co na tom záleží? Hlavně, že se hlásá všemi možnými způsoby Kristus: ať už s postranním úmyslem, nebo upřímně. Mám z toho radost a budu mít radost i dále.
     ¹⁹Vím přece, že se moje věc obrátí k dobrému, když se za mě budete modlit a když mi Duch Ježíše Krista pomůže. ²⁰Pevně očekávám a mám naději, že v ničem nedojdu hanby, ale že i teď jako vždycky budu moci svým neohroženým počínáním na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí. ²¹Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. ²²Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. ²³Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s  Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; ²⁴ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu. ²⁵O tom jsem přesvědčen, a proto vím, že ještě s vámi zůstanu a že vám budu dále pomáhat, aby u vás u všech rostla radost, jakou dává víra. ²⁶Vy pak se budete moci tím více skrze mne chlubit v  Kristu Ježíši, až se k vám zase vrátím.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno z těchto tří:

Z dopisu sv. kněze a mučedníka Dominika Ibaňeze de Erquicia vlasnímu otci

     […] Nejmilejší otče, trochu Ti bude útěchou můj dopis, když jinak Tě nemohu potěšit ani Ti ukázat své synovské srdce. Ani Ti nemohu jinak pomáhat než před Bohem. To také neopomíjím ve svých ubohých modlitbách a v oběti mše svaté: Ať žijeme nebo umíráme. Totéž činím pro všechny příbuzné a pro všechen tento lid. Vyprošuji jim všechno dobré.
     Před osmi lety jsem opustil Filipíny a přesunul se do Japonska. Zde už dvacet let zuřilo pronásledování křesťanů. V té době bylo umučeno mnoho řeholníků i laiků. A den ze dne je toto pronásledování sveřepější, takže se hlavně v těchto dvou letech nedá vylíčit. Loni na konci měsíce července přišel do města, kde se nyní zdržuji, ukrutný prefekt, který obsadil na souši i na moři všechny únikové cesty, aby nikdo nemohl utéci. Začal křesťany tak krutě trýznit, že jich velmi mnoho přivedl k pádu, takže opustili víru v Krista […].
     Když tato bouře poněkud utichla, snažili se pochytat řeholníky. My jsme se oblékli do šatů domorodců a schováváme se každý jinde. Kdo objeví řeholníky, tomu vyplatí odměnu. Tak tedy 20. listopadu dopadli na hoře jistého řeholníka z řádu svatého Augustina a po třech dnech chytili v tomto městě kněze z Tovaryšstva Ježíšova, rodáka z této země. Byl chycen tak blízko místa, kde jsem byl já, že jsem o šesté hodině uprchl v přestrojení z domu a svěřil se Boží prozřetelnosti […].
     V příštím měsíci květnu zajali laického bratra z řádu svatého Františka. Takže nyní bylo chyceno pět řeholníků spolu se vším lidem. Skoro 400 osob se stalo mučedníky. V minulém měsíci byli mnozí zaživa upáleni a asi třicet jich bylo rozřezáno bambusovou pilou. Krutá jsou muka, kterými se snaží ubožáky přinutit k odpadu od víry. Některé pozvolna vaří ve vřelé vodě, kterou jim lijí na hlavu spolu se sírou, smolou, olejem a jinými věcmi, jež zvětšují trýzeň. Jiné pověsí na kříž, jiné potápějí do vody, aby zmrzli, jiné zahrabou do půli těla do země a pozvolna je řežou bambusovou pilou, takže se muka protáhnou na sedm nebo osm dní. Řeholníky dosud nemučí jinak, než že je zaživa pálí dřevem, které je položeno opodál, takže nejsou přímo v plamenech a umírají pomalu.
     Nyní se dostávám do nebezpečí, které je největší z tohoto pronásledování. Tuším už, že tento dopis je poslední, který napíšu. Jednejme tedy tak, můj nejmilejší otče, abychom se v nebi viděli na věky a nemuseli se už bát žádného odloučení. Nestarejme se o tento svět, protože je pro nás vyhnanstvím a odděluje nás od Boha, který je všechno naše dobro! Totéž říkám své vřele milované sestře, aby nezapomínala modlit se za mne k Bohu. Pozdravuji všechny příbuzné a známé. Ať tě náš Pán zachová pro věčnou vlast!

RESPONSORIUM

Nebo:

Z buly blahoslaveného Pia IX.

     Církev byla už od začátku zavlažována krví mučedníků. Ale ani později nepřestala nikdy přinášet obdivuhodné příklady statečnosti, neboť tyrani si vymýšleli nové způsoby mučení, aby otřásli pevností Kristových vojínů, a takto zvětšili koruny a palmy hrdinných bohatýrů, kteří se stali věčnou ozdobou církve. Dělo se to nikoli bez moudrého úradku Boží prozřetelnosti. Bylo zcela zjevné, že při tvrdém zápasu byl přítomen původce naší víry Ježíš Kristus, který, jak píše svatý Cyprián, „sešikoval a povzbudil bojovníky a obhájce svého jména, on bojoval a zvítězil ve svých služebnících“.
     Již od roku 1617 až do roku 1632 bylo Japonsko úrodné na mučedníky. Vypukla bouře ukrutného pronásledování proti Kristovu náboženství, které tam bylo šťastně zaneseno hlasateli evangelia. Japonský císař Taikosama vzplanul neslýchanou zuřivostí a chtěl tam úplně vyhladit křesťanské jméno. Roku 1597 dal 26 neohrožených obhájců víry ukřižovat a jeho nástupci ve vládě nejenže závodili s jeho krutostí a zběsilostí, ale ještě ho daleko předčili. Byl totiž vydán zákon, aby byl zatčen každý, kdo by pomáhal křesťanům, a zejména kněžím. Měl být potrestán vyhnanstvím, zabavením majetku, ano i stětím. Kříže, oltáře, chrámy a jakékoli připomínky přesvatého náboženství měly být na příkaz zmocněnce rozházeny a zničeny. Aby vyzkoušeli pevnost víry křesťanů, sáhli k nejvybranějšímu mučení, takže se člověk hrozí, má-li na to jen vzpomenout, nebo o tom mluvit. Některým visícím na kříži byl mečem proboden bok, jiní byli pověšeni na kříž hlavou dolů, velmi mnoho jich bylo ošklivě roztrháno a byly jim uřezány údy, mnozí byli páleni pomalým ohněm, nemálo jich bylo ponořeno do vody se sírou nebo do ledové vody a tam zahynuli přeukrutnými dlouhotrvajícími mukami. Posléze jiní byli mučeni hladem, žízní, mrskáním a špinavým žalářem, až nakonec vysíleni zaměnili tento smrtelný život za nesmrtelný a blažený.
     Tak ukrutná muka trpěli s povzneseným a radostným duchem a tím napodobili sílu prvních mučedníků církve. „Stáli totiž“ – abychom užili slova svatého Cypriána – „silnější než jejich mučitelé a přeukrutné dlouhotrvající týrání nemohlo zdolat jejich nezdolnou víru.“ A nejen kněží a hlasatelé evangelia vytrvali v zápase odvážně a pevně, ale byli to i lidé obojího pohlaví, jakéhokoli stavu a věku, slovutná knížata a muži z královské krve, vznešené matrony, něžné panny, starci sešlí věkem, jinoši i čtyřletí hoši a dívky, takže tak neslýchaná síla a vytrvalost se musí připisovat jen pomoci nebeské milosti.
     Víc než tisíc je těch, kteří za onoho dlouhého, mnohaletého zápasu potvrdili křesťanskou víru prolitím krve, ale o těchto lidech se dalo jen pramálo vypátrat apoštolskou autoritou. Neboť ačkoli se tolik běsnilo proti křesťanům, byly pořízeny záznamy o vyšetřování jenom ve Španělsku, v Manile na Filipínách a v Macau v Číně. Nicméně bylo vyslechnuto velice mnoho věrohodných svědků a ti vypověděli to, z čeho je zjevné opravdové mučednictví dvou set a pěti hrdinů.
     V tomto slavném šiku mučedníků náleží mnoho kněží i laiků k řeholnímu řádu bratří kazatelů svatého Dominika. Mezi nimi vynikají Alfons Navarreta, Alois Flores, Angelus Orsucci, František de Morales, Alfons de Mena a Dominik Castellet; mnohými se může chlubit řád bratří Menších svatého Františka; z mnoha svých příslušníků se raduje řeholní řád poustevníků svatého Augustina, a konečně je ozdobeno palmami svých mučedníků i Tovaryšstvo Ježíšovo. Následují jako jejich spolumučedníci světští mužové a jejich manželky a děti.
     Jména mučedníků uvede seznam přiložený k tomuto dopisu.
     Po smrti spravedlivých, která je drahocenná v Božích očích a která, jak napsal týž svatý Cyprián, „koupila si nesmrtelnost za cenu krve a přijala korunu za dovršenou ctnost“, začala se hned sepisovat akta potřebná k poznání kauzy.

RESPONSORIUM

Nebo:

Z listu blahoslaveného Alfonse Navarrety bratřím kazatelům v Japonsku a bratra Melchiora Manzana, filipínského provinciála, u příležitosti mučednictví bratra Tomáše Zumarragy

     Milí otcové, ať je Ježíš ve vašich duších a ať vám dá svého svatého Ducha. Už vidíte, jak tato obec křesťanů pozvolna zaniká. Je nutné dávat těmto křesťanům dobrý příklad; proto vás prosím z lásky k našemu dobrému Ježíši, hleďte, abyste byli opravdovými syny našeho svatého otce Dominika. Velmi pěstujte pokoj a bratrství s jinými náboženstvími. Já jdu do Omury zpovídat a potěšit tamní křesťany, protože nadešel vhodný čas, kdy budou více povzbuzeni čerstvou krví mučedníků. Dej Bůh, aby má cesta byla trochu užitečná!
     A protože by se mohlo stát, že mě vsadí do vězení, nechávám na svém místě otce Františka Moralese, a kdyby mi náhodou vzali život, můžete jmenovat provinčního vikáře, který by vás řídil, jak to určují stanovy. Z lásky k Bohu odpusťte mi špatné příklady, které jsem vám snad dal, ať jako podřízený, ať jako představený. Pán Bůh ať zůstává s vámi: já vás nosím ve svém srdci a vy na mne pamatujte ve svých modlitbách a obětech. Vroucně vás prosím, podporujte Pavlovu manželku a její dítě a pomáhejte jim, protože on jde se mnou pomáhat křesťanům a mohlo by se stát, že ho to přivede k mučednictví. Velmi vám doporučuji, abyste se starali o děti.
     V den přenesení našeho svatého otce Dominika 24. května 1617. Br. Alfons Navarreta, vikář.
     Pokud jde o bratra Tomáše Zumarragu, kdybych měl o něm mluvit, jak to žádají jeho ctnosti, bylo by zapotřebí dlouhého pojednání, a ne krátké zprávy… Byl poslán svatou poslušností do japonského království. Vydal tam bohaté ovoce, protože velmi elegantně a uhlazeně používal jazyk oné země. Velmi horlivě podporoval onu křesťanskou obec, byl jako druhý prorok Mojžíš, milý Bohu i lidem. Na sebe byl velice přísný. Neměl ani lůžko ani jiné šaty než ty, které obyčejně nosil, protože chtěl žít jako opravdový chuďas. Spal vždycky oblečený a to není malé pokání. Tak málo dbal na sebe a tak málo si cenil své osoby, že nikdy nepřijal žádnou hodnost. Žil v japonském království víc než dvacet let a pracoval na jeho obrácení a na šíření svatého evangelia. Touto činností se zabýval, když ho zatkli strážci spravedlnosti. Zůstal ve vězení pět let a přitom tam uplatňoval všechny možné ctnosti: posty, bičování, modlitbu, a tím si získal mučednickou korunu.

RESPONSORIUM

PSALMODIE

Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?

Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)

² Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
      tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
³  Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
    kdy konečně zas přijdu před tvou tvář? –

⁴ Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
      když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
⁵ Duše mi přetéká, když si to představuji, †
      jak pronikal jsem do svatyně Boží *
      za chvalozpěvů svátečního davu. –

⁶ Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
      Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
      toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj! –

⁷ Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
      tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
      a z této hory, která sluje Misar. –

⁸ V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
      tvé vlny, slapy přese mne se valí.
⁹ Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
      s písní se modlím k Bohu svého žití.
¹⁰ Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
       Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
¹¹ Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
       když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
¹² Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
       Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
       toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?

Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

¹ Smiluj se nad námi, Bože všehomíra, a shlédni na nás, *
      a ukaž nám světlo svého slitování.
² Svou bázní pronikni všechny pohany, *
      kteří tě nehledají,
   aby poznali, že není Boha kromě tebe, *
      a aby vyprávěli o tvých mocných činech. –

³ Zdvihni svou ruku na cizí národy, *
      ať vidí tvoji moc!
⁴ A jako jsi před nimi na nás ukázal svou svatost, *
      tak se na nich proslav před našima očima,
⁵ aby tě poznali, jako my jsme poznali, *
      že není Boha mimo tebe, Pane!
⁶ Znovu čiň znamení, opakuj divy, *
⁷     oslav svou pravici, své mocné rámě. –

¹³ Shromáždi všechny Jákobovy kmeny, †
       aby poznali, že není Boha mimo tebe, *
       a aby vyprávěli o tvých mocných činech.
    Dej jim znovu dědictví, *
       jako měli od pradávna.
¹⁴ Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
       nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
¹⁵ Smiluj se nad svým svatým městem, *
       nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
¹⁶ Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
       a svůj lid svou slávou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti… aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Srov. Lk 1, 78. 79)

² O Boží slávě vypravuje nebe, †
      obloha hlásá díla jeho rukou, *
³    den dni to říká, noc to šeptá noci. –

⁴ Není to ani řeč a nejsou slova: *
      hovoří takto hlasem nepostižným.
⁵ Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
      zní mluva nebes na sám konec světa, *
      až tam, kde slunci vybudoval stan. –

⁶ Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
      těší se jako běžec před závodem.
⁷ Vychází od jednoho konce nebes †
      a běží zas až na opačný konec, *
      před jeho žárem nic se neschová.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Spravedliví * budou žít navěky.
R. Spravedliví * budou žít navěky.
V. U Pána je jejich odměna.
R. Budou žít navěky.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Spravedliví * budou žít navěky.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku V tavicím kelímku zkoušel Pán vyvolené jak zlato, a jako dokonalou oběť je přijal na věky.

Ant. k Zachariášovu kantiku V tavicím kelímku zkoušel Pán vyvolené jak zlato, a jako dokonalou oběť je přijal na věky.

PROSBY
Náš Spasitel Ježíš Kristus přišel, aby vydal svědectví pravdě. Oslavujme ho ve společenství s mučedníky, zabitými pro Boží slovo, a volejme:
     PANE, TEBE CHVÁLÍ ZÁSTUP MUČEDNÍKŮ.

Pro své mučedníky, kteří ti věrně vydávali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,
— dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.
Pro své mučedníky, kteří vyznali víru až k prolití krve,
— dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru.
Pro své mučedníky, kteří na sebe vzali kříž a následovali tě,
— dej nám, Pane, statečně snášet útrapy života.
Pro své mučedníky, kteří vyprali své šaty v tvé krvi a vítězně překonali všechny nástrahy světa,
— dej nám, Pane, ať zvítězíme nad každým pokušením.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, kázáním blahoslaveného mučedníka Dominika a jeho druhů jsi přivedl národy Dálného východu k poznání tvého jednorozeného Syna; pokorně tě prosíme: na jejich přímluvu upevni víru těch, které svým kázáním přivedli ke Kristu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie