Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

26. prosinec 2010
Sv. Rodiny Ježíše, Marie a Josefa, svátek

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Kriste, světlo Otce,
Panno, Boží Máti,
Josefe těch strážce,
co jsou nejvíc svatí.

Váš dům květy ctnosti
jak hvězdy se třpytí,
všech milostí pramen
stále z něho prýští.

Anděly žas jímá,
když zří, jak Syn Boží
oděn v tělo sluhy
vlastním sluhům slouží.

Josefe, svých hlavo,
poroučíš jim skromně,
poroučíš též, Matko,
a žiješ jen pro ně.

Nad paláce skví se
vaší chýše krása,
neboť odtud vzešla
všemu lidstvu spása.

Josefe i Matko,
proste u Ježíše,
ať dá našim domům
svatost vaší chýše.

Chvála tobě, Kriste,
důvěřujem v tebe,
že rodiče tví nás
uvedou v chrám nebe. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Když rodiče přinesli dítě Ježíše, vzal ho Simeon do náručí a velebil Boha.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

¹ Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
² Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

³ Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
⁴ Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
⁵ Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
⁶ To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

⁷ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
⁸ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

⁹ Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
¹⁰ „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Když rodiče přinesli dítě Ježíše, vzal ho Simeon do náručí a velebil Boha.

Ant. 2 Mudrci vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií.

Dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. (Mt 1, 23)

² Pán je nám útočištěm, je naší silou, *
      projevil se nám největší pomocí v tísni.
³ Proto nemáme strach, ať země se třese, *
      ať se kácejí hory do hlubin moře.
⁴ Ať jeho vody bouří a vlnami kypí, *
      ať se tetelí pod jejich příbojem hory,
   jen když Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
      když Bůh Jákobův je naším ochranným hradem. –

⁵ Řeka rameny Boží město blaží, *
      chrání svatý příbytek Nejvyššího.
⁶ Bůh v jeho středu, proto se nezhroutí nikdy, *
      s časným úsvitem Bůh mu na pomoc chvátá.
⁷ Běsnily národy, otřásaly se říše; *
      zahřměl svým hlasem a rozsouvala se země. –

⁸ Ale Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
      jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.
⁹ Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně, *
      toho, jenž úžas šíří po celé zemi!
¹⁰ Válkám on činí přítrž až k hranicím země, *
       luky a oštěpy láme, spaluje štíty.
¹¹ „Ustaňte přece a ve mně uznejte Boha, *
       jenž stojí nad všemi národy, nad celou zemí!“ –

¹² Neboť Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
       jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Mudrci vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií.

Ant. 3 Josef vstal, vzal v noci dítě i jeho matku a odebral se do Egypta.

Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a je to naše matka. (Gal 4, 26)

¹ Miluje Pán, co založil na svaté hoře: *
²     siónské brány nad všechna jákobská sídla. –

³ Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: *
⁴     „Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají!
   Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, *
      ti všichni v něm jsou narozeni.
⁵ Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ *
      Protože ten si zbudoval Svrchovaný. –

⁸ Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: *
      „Ti všichni jsou v něm narozeni.“
⁷ Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: *
      „Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Josef vstal, vzal v noci dítě i jeho matku a odebral se do Egypta.

V. Všichni tvoji synové budou učedníky Páně.
R. Štěstí tvých synů bude veliké.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Efezanům

     ^5.21Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu.
     ²²Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. ²³Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou Církve, sám Spasitel svého tajemného těla. ²⁴Jako je Církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.
     ²⁵Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval Církev a vydal sám sebe za ni, ²⁶aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. ²⁷Tím si chtěl Církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. ²⁸Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě.
     ²⁹Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s Církví, ³⁰protože jsme údy jeho těla. ³¹Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce a ze dvou se stane jen jeden člověk. ³²Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a Církve. ³³A proto každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a manželka ať zase svému muži projevuje úctu.
     ^6.1Děti, poslouchejte své rodiče, jak se to sluší u křesťanů, protože tak to má být. ²Cti svého otce i matku – to je první přikázání, při kterém se slibuje odměna: ³aby se ti dobře vedlo a abys dlouho žil na zemi.
     ⁴A vy, otcové, nedrážděte svoje děti ke hněvu, ale vychovávejte je v kázni a napomínejte je z pověření Páně.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluvy papeže Pavla VI. při pouti do Svaté země

     Nazaretský dům je školou, v níž začínáme rozpoznávat Kristův život: je tudíž školou evangelia.
     Zde se totiž nejprve učíme dívat, poslouchat, rozjímat a do hloubky pronikat, jaká vznešená a tajemná síla je ukryta v tom velmi prostém, velmi pokorném a velmi krásném zjevení Božího Syna. Snad se to ponenáhlu učíme i napodobovat.
     Zde si vskutku osvojíme způsob a cestu, jak snadno poznat, kdo je Kristus. Zde obzvláště chápeme, jak mnoho je třeba si všímat toho, co nějak souvisí s jeho pobytem mezi námi a jakoby jej vymezuje: jsou to místa, doba, zvyky, řeč, posvátné obřady a konečně všechno, čeho Ježíš použil k tomu, aby se stal světu zjevným. Zde všechno mluví, všechno něco znamená.
     Zde zajisté, v této škole, chápeme, proč je třeba zachovávat duchovní kázeň, přeje-li si někdo řídit se učením evangelia a stát se Kristovým žákem.
     Jak rádi bychom se chtěli vrátit ke svému nejútlejšímu dětství a znovu se svěřit této pokorné a zároveň vznešené nazaretské škole! Jak mocná je naše touha moci obnovit v blízkosti Marie své snažení o pravou životní moudrost a o získání schopnosti chápat božské pravdy!
     Avšak usedli jsme tu jenom jako poutníci a jsme nuceni vzdát se své touhy pokračovat v tomto domě v nikdy neukončeném vzdělávání se v poznání evangelia. Přece však neodejdeme, aniž bychom si ve spěchu a jakoby pokradmu odnesli z nazaretského obydlí nějaké stručné napomenutí.
     Především učí tento dům mlčení. Kéž by v nás znovu ožila nejhlubší úcta k mlčení: vždyť je obdivuhodným a potřebným stavem mysli právě pro překotný a bouřlivý život v našem věku, kdy na nás útočí tolikerý křik, povykování a vřava. Ach ty nazaretské ticho, nauč nás nastálo se upřít k dobrým myšlenkám a soustředit se na duchovní nitro, provždy se řádně přichystat k naslouchání tajemným Božím záměrům a návodům pravých učitelů; nauč nás, nakolik je potřebná a platná příprava, učení, meditace, vlastní vnitřní řád života a modlitba, jíž v skrytu přihlíží samotný Bůh.¹
     Mimoto tu poznáváme způsob domácího života. Nazaret nám zajisté může ukázat, co je to rodina, co znamená její společenství v lásce; jak závažná a skvělá je její krása, jak posvátná a neporušitelná je její podstata; může nám ukázat, jak vzácná je v rodině výchova, již nelze ničím jiným nahradit; může nás poučit o tom, jaké je vlastní poslání rodiny ve společenském řádu.
     Posléze tu poznáváme kázeň při práci. Ty nazaretské obydlí, domov tesařova Syna, zde nejspíše si přejeme pochopit a oslavit sice přísný, leč spásu přinášející zákon lidské práce; obnovit tu důstojnost práce takovým způsobem, aby ji pociťovali všichni; pod touto střechou si přejeme připomenout, že práce nemůže být sama sobě cílem, nýbrž že svou svobodu a své výsadní postavení získává nejen vzhledem k hospodářským zřetelům, ale i vzhledem k tomu, čím je sama vedena ke svému skvělému cíli. Zde chceme konečně zvěstovat spásu dělníkům na celém světě a ukázat jim veliký vzor, našeho Pána Ježíše Krista, božského bratra, který se staví za všechny jejich spravedlivé požadavky.
     ¹ srov. Mt 6, 4

RESPONSORIUM

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

PSALMODIE

Ant. 1 Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky.

Hledá Boha, kdo odkládá skutky temnoty.

² Pane, můj Bože, tebe jen hledám, *
      po tobě žízní celá má duše,
   po tobě umdlévá touhou mé tělo, *
      tak jako vyprahlá žíznivá země.
³ Tolik tě toužím ve svatyni spatřit, *
      abych moh' vidět tvou moc a tvou slávu!
⁴ Vždyť tvá milost je lepší než život, *
      proto mé rty ti zpívají chválu. –

⁵ Tak tě chci velebit, co živ budu, *
      ve jménu tvém jenom ruce spínat.
⁶ Duše má bude jak morkem se sytit, *
      jásavě budou tě chválit má ústa.
⁷ Když v lůžku za noci na tebe myslím, *
      rozjímám o tobě za nočních bdění,
⁸ neboť ty stal ses mi pomocníkem, *
      v stínu tvých křídel radostně plesám. –

⁹ Přilnul jsem k tobě celou svou duší, *
      ty mě svou pravicí podpíráš mocně.

¹⁰      [Kdo však mi bez příčin záhubu strojí,*
         ti se propadnou do hlubin země,
¹¹      ti budou vydáni napospas meči,*
         ti se kořistí šakalů stanou.
¹²      Král pak se bude radovat v Bohu, +
         oslaven bude, kdo přísahal na něj,*
         protože lhářům se zacpou ústa.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky.

Ant. 2 Chlapec rostl v síle a moudrosti a Boží milost byla s ním.

⁵⁷ Velebte Pána, vy díla Páně, *
       věčně ho chvalte a oslavujte!
⁵⁸ Velebte Pána, andělé Páně, *
⁵⁹      nebesa nebes, velebte Pána! –

⁶⁰ Velebte Pána, nebeské vody, *
⁶¹      mocnosti všechny, velebte Pána!
⁶² Velebte Pána, měsíci, slunce, *
⁶³      vy hvězdy na nebi, velebte Pána! –

⁶⁴ Velebte Pána, vy deště a rosy, *
⁶⁵      bouře a vichry, velebte Pána!
⁶⁶ Velebte Pána, ohni a žáre, *
⁶⁷      mrazy a vedra, velebte Pána! –

⁶⁸ Velebte Pána, lijáky, sněhy, *
⁶⁹      ledy a zimy, velebte Pána!
⁷⁰ Velebte Pána, sněhy a jíní, *
⁷¹      vy dny a noci, velebte Pána! –

⁷² Velebte Pána, světlo i temno, *
⁷³      blesky a mraky, velebte Pána!
⁷⁴ Okrsku zemský, zvelebuj Pána, *
       věčně jej chval a oslavuj jej! –

⁷⁵ Velebte Pána, vy hory a vrchy, *
⁷⁶      všechno, co na zemi pučí, chval Pána!
⁷⁷ Velebte Pána, prameny vody, *
⁷⁸      moře a řeky, velebte Pána! –

⁷⁹ Velebte Pána, zvířata moří, †
       jakož i vše, co se ve vodách hýbe, *
⁸⁰      nebeští ptáci, velebte Pána!
⁸¹ Pána chval, zvěři divá i krotká, *
⁸²      rody všech lidí, velebte Pána! –

⁸³ Izrael ať vždy jen velebí Pána: *
       věčně ho chvalte a oslavujte!
⁸⁴ Velebte Pána, vy kněží Páně, *
⁸⁵      sluhové Boží, velebte Pána! –

⁸⁶ Chvalte jej, věrní, duší i duchem, *
⁸⁷      zbožní a pokorní srdcem, ho chvalte!
⁸⁸ Velebte Pána, Ananiáši, Azariáši a Misaeli, *
       věčně ho chvalte a oslavujte! –

    Otce i Syna i svatého Ducha *
       velebme věčně a oslavujme.
⁵⁶ Pane, tys veleben na klenbě nebes, *
       na věky chválen a oslavován.

(Na konci tohoto kantika se nepřipojuje zakončení Sláva Otci.)

Ant. 2 Chlapec rostl v síle a moudrosti a Boží milost byla s ním.

Ant. 3 Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.

Synové Církve, synové nového lidu, ať jásají nad Kristem, svým králem. (Hesychios)

¹ Zazpívejte Pánu novou píseň, *
      ať zní jeho chvála v obci zbožných!
² Izrael ať raduje se z Tvůrce, *
      děti Siónu ať Krále chválí!
³ Slaví jeho jméno v chorovodech, *
      na bubny a citery mu hrají!
⁴ Pán v svém lidu našel zalíbení, *
      vítězstvím on věnčí ponížené.
⁵ Ať se věrní mocně zaradují, *
      ať i na svých ložích zaplesají! –

⁶ V hrdle svém ať Boží chválu mají, *
      v ruce jílec dvousečného meče,
⁷ aby mohli pohanům se pomstít, *
      aby vyřkli tresty nad národy,
⁸ uvázali v pouta jejich krále, *
      do okovů jejich přední muže,
⁹ naplnili na nich psané právo. *
      To je oslavou všech jeho zbožných.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.

KRÁTKÉ ČTENÍ

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Kriste, Synu živého Boha, * smiluj se nad námi.
R. Kriste, Synu živého Boha, * smiluj se nad námi.
V. Tys byl poddán Marii a Josefovi.
R. Smiluj se nad námi.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Kriste, Synu živého Boha, * smiluj se nad námi.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: Vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli.

Ant. k Zachariášovu kantiku Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: Vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli.

PROSBY
Syn Boží se stal synem lidské rodiny. Klaňme se mu a prosme ho:
     JEŽÍŠI, AŤ JE TVÁ POSLUŠNOST PRAMENEM NAŠEHO POSVĚCENÍ.

Ježíši, věčné Slovo Otcovo, ty ses podřídil Marii a Josefovi,
— uč nás pokoře a poslušnosti.
Ježíši, náš učiteli, Maria uchovávala tvé činy i tvá slova ve svém srdci,
— pomáhej nám, ať i my slyšíme a uchováváme tvá slova v srdci čistém a dobrém.
Ježíši, původce světa, tys chtěl být nazýván synem tesařovým,
— nauč nás pracovat vytrvale a svědomitě.
Ježíši, tys prospíval v nazaretské rodině moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí,
— dej, ať neustále vzrůstá naše spojení s tebou.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA
Posiluj nás, Bože, ať v každodenním životě následujeme příklad svaté Rodiny a svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky, abychom v nebeském domově dosáhli věčné odměny a radosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie