[ nová verze ]
15. květen 2010, Sobota
2. týden žaltáře
Doba velikonoční, 6. týden Pro OP: Panny Marie, ochránkyně Řádu bratří kazatelů, památka Pro OP: Bl. Ondřeje Abellona, kněze, nezávazná památka Bl. Jiljího z Vouzely, kněze, nezávazná památka
invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl. první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie
nepoužívat společné texty
vygenerování modliteb
uspořádání liturgie hodin
modlitby za zemřelé
posvěcení chrámu
latinská verze
nahlásit chybu
|
Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 15. květen 2010 Bl. Jiljího z Vouzely, kněze, nezávazná památkaRANNÍ CHVÁLY S ČETBOU
Narodil se kolem roku 1190 na hradě Vouzela v Portugalsku. Jeho otec Rodrigo Pelayo Valladaris byl guvernérem v Coimbře
a rádcem krále Sancha I. Jako druhorozený syn byl Jiljí určen k církevní kariéře, a proto byl poslán na studia. Studoval
filosofii a medicínu nejdříve v Coimbře a pak na pařížské univerzitě. Na zpáteční cestě do Portugalska onemocněl. V těžké
situaci mu pomohli dominikáni. Jiljí pak vstoupil v Palencii do řádu, v Paříži pokračoval ve studiu teologie a stal se magistrem
posvátné teologie. V roce 1229 se vrátil do Portugalska a vyučoval jako lektor v mnoha klášterech. Byl horlivým kazatelem, svým
zápalem a osobním příkladem přivedl mnoho lidí k Bohu. V letech 1233 až 1245 zastával úřad španělského provinciála. Zemřel
14. května 1265 a byl pohřben v klášterním kostele v Santaremu. Jeho kult potvrdil 9. května 1748 Benedikt XIV.
V. Bože, shlédni a pomoz.
R.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.
Byl chvalně známým učitelem, vůdcem,
dal svatým žitím příklad lidstvu všemu
v úsilí vždy se líbit čistým srdcem
jen Bohu svému.
Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.
Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.
Žalm 105 (106)
Boží dobrota a nevěrnost národa
Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)
I
1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný! –
2 Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
kdo vypoví všechnu jeho slávu?
3 Blaze těm, kdo zachovají právo, *
kdo si vždycky vedou spravedlivě! –
4 Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
5 Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
radovat se radostí tvých věrných *
a tvým dědictvím se honosit! –
6 Hřešili jsme jako naši předci, *
žili bezbožně v nepravosti.
7 Naši předci za egyptských časů *
nechápali tvoje velké divy,
nemyslili na tvá dobrodiní, *
vzepřeli se Pánu u moře.
8 Zachránil je přesto pro své jméno, *
aby ukázal svou velkou moc. –
9 Proti moři zahrozil a vyschlo, *
vodou je jak stepí provedl.
10 Vytrhl je z ruky nenávistných, *
vykoupil je z moci nepřátel!
11 Spláchly vody jejich protivníky, *
ani jediný z nich nezůstal.
12 Tehdy jeho slovům uvěřili, *
tehdy zapěli mu chvalozpěv. –
13 Zas však jeho skutků zapomněli, *
nevyčkali, jak on rozhodne,
14 chtivostí se v poušti dali strhnout, *
pokoušeli Boha v pustině.
15 Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
ale s tím i zhoubnou nákazu. –
16 Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
na Árona, zasvěcence Páně:
17 Datana pak pohltila země, *
zasypala Abiramův houf,
18 rozmohl se požár v jejich tlupě, *
sžehl plamenem ty bezbožné. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.
Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.
II
19 U Horebu odlili si tele, *
modle kovové se klaněli,
20 a tak svoji slávu zaměnili *
za podobu býložravce z kovu.
21 Na Zachránce Boha zapomněli, *
jaké konal divy v Egyptě,
22 jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
jaký v Rudém moři velediv.
23 Už se chystal k jejich zahubení, *
kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
nebyl se jich vůči němu zastal, *
aby zdržel zhoubný jeho hněv. –
24 Opovrhli vytouženou zemí, *
jeho slovům věřit odmítli,
25 ustavičně reptali v svých stanech, *
hlasu Páně odpírali sluch.
26 Vztáhl na ně paži přísahaje, *
že je v poušti zcela rozmetá,
27 v národech že rozptýlí rod jejich, *
rozpráší je po všech končinách. –
28 Přidali se k Baál Peórovi, *
z žertev mrtvých bohů jídali.
29 Hanebnostmi popouzeli Pána, *
až je stihla rána morová.
30 Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
a tak mor byl opět odvrácen.
31 Což mu připočteno za zásluhu *
z rodu do rodu a na věky. –
32 U vod meribských pak rouhali se, *
že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
33 neboť tak mu rozdráždili mysl, *
že byl stržen k slovům nemoudrým. –
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.
Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.
III
34 Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
jak jim bylo Pánem řečeno,
35 nýbrž s pohany se pomísili, *
chytili se jejich špatností.
36 Uctívali s nimi jejich modly, *
které pro ně byly nástrahou, –
37 takže svoje syny a své dcery *
přinášeli v oběť démonům.
38 Nevinnou krev marně prolévali, *
krev svých dětí, synů jako dcer,
na oltáři kananejských model, *
hříchem krve znesvětili kraj.
39 Tak se svými skutky poskvrnili, *
takto byli Bohu nevěrní! –
40 Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
pojal odpor k svému dědictví.
41 V ruce pohanů je proto vydal; *
vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
42 Utiskovali je nepřátelé, *
jejich moci byli poddáni. –
43 Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
oni však mu vzdorovali stále; *
do svých vin se propadali dál.
44 On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
kdykoli je slyšel naříkat, –
45 kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
z lásky nesmírné se slitoval,
46 takže vzbudil soucit k nim i u všech, *
u kterých se octli v zajetí. –
47 Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
shromáždi nás z krajin pohanských,
ať tvé svaté jméno velebíme, *
slávou tvou se smíme honosit! –
48 Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
od počátku věků na věky! *
Všechen lid ať nyní volá: Staň se!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.
V.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
O.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
3, 11-17
Láska k bratřím
11To je poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. 12Ne
jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé.
13Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. 14My víme, že jsme přešli ze
smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. 15Každý, kdo nenávidí svého bratra, je
vrah – a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život.
16Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry.
17Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm
může zůstávat Boží láska?
RESPONSORIUM
1 Jan 3,16.14a
O.
Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. *
Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.
V.
Víme, že jsme přešli ze smrti do života a proto milujeme bratry. *
Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dekretu II. vatikánského koncilu o službě a životě kněží
(Presbyterorum ordinis, n. 12)
Povolání kněží k dokonalosti
Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista – Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského
sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je Církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar
a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně:
Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali
se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou
nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.
Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě
těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti
nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.
Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti
a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své
slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do
služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.
A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují
v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství
s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.
A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost
uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné
skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného
spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 8; Gal 4, 19
O.
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. *
Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.
V.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. *
Tak velice jsem si vás oblíbil. Aleluja.
PSALMODIE
Ant. 1 Blažíš mě, Pane, svými skutky, já plesám nad dílem tvých rukou, aleluja.
Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele
Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)
2 Dobré je oslavovat Pána, *
opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
3 zrána tvou milosrdnost hlásat, *
za noci potom tvoji věrnost
4 s desítistrunnou harfou, s lyrou *
a s chvalozpěvy při citeře. –
5 Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
já plesám nad dílem tvých rukou. –
6 Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
jak myšlenky tvé přehluboké!
7 Nerozumný to nepochopí, *
bláhový pro to nemá smysl.
8 Ať jako plevel bují hříšní, *
ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
to všechno jim je k věčné zkáze: *
9 ty však jsi navždy svrchovaný! –
10 Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
bezbožní budou rozprášeni.
11 Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
olejem čerstvým pomazals mě.
12 Zvysoka shlížím na odpůrce, *
naslouchám řečem pomlouvačů. –
13 Jak palma vzkvete spravedlivý, *
vzroste jak libanonský cedr.
14 Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
pokvetou na nádvořích Božích.
15 Ponesou ovoce i v stáří, *
zůstanou šťavnatí a svěží
16 a budou svědčit: Pán je věrný, *
je skála má, je právo samo.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Blažíš mě, Pane, svými skutky, já plesám nad dílem tvých rukou, aleluja.
Ant. 2 Já život beru i dávám, zraňuji i uzdravuji, aleluja.
Kantikum
Boží dobrodiní
Dt 32, 1-12
Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka pod křídla. (Mt 23, 37)
1 Poslyšte nebesa, co chci říci, *
země, naslouchej slovům mých úst.
2 Ať má nauka padá jak déšť, *
má slova ať kanou jak rosa,
jak lijavec na zeleň, *
jak vláha na trávu; –
3 jméno Páně chci vzývat, *
vzdejte čest našemu Bohu!
4 Boží díla jsou dokonalá, *
a všechny jeho cesty spravedlivé.
Bůh je věrný, není v něm klamu, *
je spravedlivý a přímý. –
5 Ti, kdo proti němu hřešili, nejsou jeho syny, *
je to pokolení zlé a zvrácené.
6 Takhle se Pánu odvděčuješ, *
lide pošetilý a nerozumný?
Což on není tvůj Otec, *
který tě učinil, stvořil a vyvolil? –
7 Jen vzpomeň na dávné dny, *
jen pomysli na jednotlivá pokolení!
Ptej se svého otce a on ti poví, *
ptej se svých starců a oni ti řeknou: –
8 Když Nejvyšší rozděloval národy, *
když odděloval syny Adamovy,
stanovil hranice národů *
podle počtu synů praotce Izraele;
9 údělem Páně je jeho lid, *
Jákob je jeho dědičným podílem. –
10 Nalezl ho na poušti, *
na místě hrůzy a v stepní pustině,
zahrnul ho přízní a odchoval, *
opatroval jak zřítelnici svého oka.
11 Jak orel volá k letu svá mláďata *
a nad nimi poletuje,
tak nad ním široce rozepjal křídla *
a nosil ho na svých perutích.
12 Pán sám ho vedl *
a nebyl s ním žádný cizí bůh.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Já život beru i dávám, zraňuji i uzdravuji, aleluja.
Ant. 3 Slávou a ctí jsi ověnčil svého Pomazaného, aleluja.
Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka
Všechno podřídil pod jeho nohy a jeho dal jako svrchovanou hlavu Církvi. (Ef 1, 22)
2 Pane, náš vladaři, †
podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *
velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi! –
3 Navzdory odpůrcům †
už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *
že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu. –
4 Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:
5 co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *
Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš! –
6 Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *
ověnčil jsi ho slávou a ctí;
7 jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *
všechno mu k nohám položil:
8 ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †
9 na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *
co jen se hemží stezkami vod. –
10 Pane, náš vladaři, *
podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Slávou a ctí jsi ověnčil svého Pomazaného, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Žid 13, 7-9a
Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život,
a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i na věky. Nenechte se svést
všelijakými cizími naukami.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Aleluja, aleluja.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, ustanovil jsem strážné. * Aleluja, aleluja.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce. Aleluja.
Mesiáš a jeho předchůdce
Lk 1, 68-79
Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
z rodu Davida, svého služebníka.
Jak slíbil od pradávna *
ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
a z rukou všech, kteří nás nenávidí.
Slitoval se nad našimi otci *
a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
že nám dá,
abychom mu beze strachu *
a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
po všechny dny svého života.
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
v odpuštění hříchů
pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
a uvedl naše kroky na cestu pokoje.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví
skrze vás Duch vašeho Otce. Aleluja.
PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.
Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
— dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
— nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
— ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
— na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Otče náš...
MODLITBA
Pokorně se, Bože, dovoláváme tvého milosrdenství; a jako jsi blahoslaveného Jiljí uvedl na cestu
spravedlnosti a svatosti, tak i nás vysvoboď ze smrti a otroctví hříchu a veď nás po cestě dokonalé
svobody a života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Pokud předsedá kněz
nebo jáhen, rozpustí lid takto:
Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.
Může použít i
jinou formuli požehnání z misálu.
Pokud má lid odejít,
řekne:
Jděte ve jménu Páně. Aleluja, aleluja.
R. Bohu díky. Aleluja, aleluja.
Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:
Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
|