Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. duben 2022
Doba postní, 5. týden
1. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)

¹ Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí,
      napadni ty, kdo mě napadli!
² Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †
      povstaň a pospěš mi na pomoc, *
      řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ –

     ³ [Nastav kopí těm, kdo mě honí †
     ⁴   ať padne hanba a ostuda na ty, *
       kdo se mě snaží zahubit,

       ať musí couvnout se zahanbením, *
       ti, kdo mou zkázu osnují!
     ⁵ Ať je jim jako ve větru plevám, *
       až anděl Páně je požene,
     ⁶ ať jejich cesta je temná a kluzká, *
       až anděl Páně je bude štvát!
     ⁷ Vždyť pro nic za nic mi chystali léčku, *
       pro nic a za nic mi strojili past.
     ⁸ Z ničeho nic ať je přepadne zkáza: †
       ať do svých léček sami se chytí, *
       sami ať padnou do svých jam!]

⁹ Zato má duše zajásá v Pánu *
      z radosti nad jeho pomocí.
¹⁰ Tělem i duší pak budu volat: *
       „Pane, kdo tobě se vyrovná!
    Ty chráníš slabého před silnějším, *
       chudáka před oloupením!“ –

¹¹ Oni však předvedli falešné svědky *
       k výslechu o tom, co nemohu znát.
¹² Zlem se mi za dobro odvděčili: *
       usilují mi o život.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

¹³ Když oni stonali, já chodil v žíních, †
      za ně sám sebe mořil jsem posty -*
      kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!
¹⁴ Tak jako pro svého přítele, bratra, †
      chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *
      shrben a posypán popelem. –

¹⁵ Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *
      shlukli se proti mně do jednoho,
    tlačí se na mne i ti, které neznám, *
      potupným křikem mě bez dechu štvou,
¹⁶ hanebně se mi posmívají, *
      skřípají zuby proti mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

¹⁷ Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †
      Zachraň mě před jejich zběsilostí, *
      můj život vyrvi ze spárů lvích!
¹⁸ Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *
      chvály před četným shromážděním. –

¹⁹ Aby se nade mnou neradovali *
      všichni ti úskoční nepřátelé,
     aby se pohledem nedomlouvali, *
      kdo na mne bez příčin mají zášť.

      ²⁰ [Vždyť oni neřeknou pokojné slovo, *
         proti tichým jen smýšlejí lest.
      ²¹ Na plná ústa se chechtají, křičí: *
         „Teď to vidíme, dobře ti tak!“]

²² Ty, Pane, též to vidíš: už nemlč, *
      nevzdal se, Pane, ode mne!
²³ Procitni, povstaň mi na ochranu, *
      zastaň se, Pane a Bože můj! –

      ²⁴ [Suď mě, Pane, svou spravedlností, *
          Bože, ať ze mne si netropí smích.
      ²⁵ Ať v duchu nemyslí: „Tak nás to těší!“ *
          Ať neříkají: „Zhltli jsme jej!“

      ²⁶ Ať se naopak propadnou studem *
          ti, které těší mé neštěstí,
          ať mají z hanby a ostudy šaty, *
          kdo se tak pyšní nade mnou!]

²⁷ Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †
      ať mohou říkat: „Pán je velký! *
      Je svému věrnému zachráncem!“ –
²⁸ Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *
      bez konce bude tě velebit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

V. Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O. Je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

     ¹¹Kdyby se bylo dosáhlo spravedlnosti kněžstvím levitským – neboť lid přijal Zákon za jeho působení – nač by ještě musel být ustanovován nějaký jiný kněz podle řádu Melchizedechova, o kterém by se už nemohlo říci, že je knězem podle řádu Árónova?
     ¹²Neboť mění-li se kněžství, mění se nutně i Zákon. ¹³A skutečně ten, o němž to všechno bylo řečeno, patří k jinému kmeni, z kterého nekonal nikdo službu u oltáře. ¹⁴Je přece všem známo, že náš Pán pochází z kmene Judova, a o kněžích z tohoto kmene Mojžíš nic neřekl.
     ¹⁵A to je ještě zřejmější, protože se objevuje jiný kněz Melchizedechovi podobný, ¹⁶který se jím stal ne podle předpisu o tělesném původu, nýbrž mocí života nezničitelného. ¹⁷Vždyť o něm je dosvědčeno: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“
     ¹⁸Tím se ovšem ruší dřívější nařízení jako slabé a neužitečné. ¹⁹Zákon totiž nic neudělal dokonalým – avšak místo toho přichází lepší naděje, kterou se přibližujeme k Bohu.
     ²⁰A platí to tím více, že se to nestalo bez přísahy; ti druzí se totiž stali kněžími bez přísahy, ²¹ale Ježíš se jím stal s přísahou od toho, který mu řekl:
„Pán přísahal a nebude toho litovat:
ty jsi kněz navěky.“
²²A proto se stal Ježíš ručitelem lepší smlouvy.
     ²³Dříve se mnozí stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; ²⁴Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného. ²⁵Proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za nás přimlouval.
     ²⁶Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, ²⁷který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. ²⁸Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha – pozdější než Zákon – ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Petrovi o víře“ od svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe

     Sama nejsvětější Trojice, jediný Bůh Starého i Nového zákona, vyžadovala od našich otců, aby jí přinášeli krvavé oběti. V těchto obětech se totiž naznačoval převzácný úkon oné oběti, v níž se sám Bůh Syn hodlal ve svém lidství milostivě obětovat za nás.
     Podle apoštolského učení totiž sám sebe vydal za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.¹ Sám skutečný Bůh a skutečný velekněz, který kvůli nám vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví býků a kozlů, ale se svou vlastní krví.² Právě to naznačoval dříve židovský velekněz, když každým rokem vstupoval s krví do velesvatyně.
     To je přece ten, který v sobě jediném poskytl vše, o čem věděl, že je to nutné k našemu vykoupení. Sám zároveň kněz i oběť, sám zároveň Bůh i chrám: kněz, neboť skrze něho jsme byli usmířeni; oběť, neboť jím jsme byli usmířeni; chrám, neboť v něm jsme byli usmířeni; a Bůh, neboť s ním jsme byli usmířeni. Sám je tedy knězem, obětí i chrámem, protože to všechno znamená Bůh ve svém lidství. Není však Bohem sám, protože tím je spolu s Otcem a Duchem Svatým ve svém kněžství.
     Pevně se toho tedy drž a nikdy nepochybuj, že se samo jednorozené Boží Slovo, které se stalo člověkem, nabídlo Bohu za nás jako dar v oběť, velmi příjemnou vůni Bohu. Jemu spolu s Otcem a Duchem Svatým obětovali patriarchové, proroci a kněží ve Starém zákoně zvířecí oběti. Jemu s Otcem a Duchem Svatým, s nimiž má jediné božství, nepřestává nyní v Novém zákoně přinášet svatá a obecná Církev po celém světě ve víře a lásce oběť chleba a vína.
     V oněch dřívějších krvavých obětech bylo již totiž naznačeno tělo Kristovo, které on, sám bez hříchu, chtěl přinést v oběť za naše hříchy, a jeho krev, kterou chtěl prolít na odpuštění našich hříchů. V této oběti máme díkůvzdání a památku těla Kristova za nás obětovaného, i jeho krve za nás vylité z milosti samého Boha. O něm říká apoštol Pavel ve Skutcích apoštolů: Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží Církev, kterou si Kristus získal vlastní krví.³
     V oněch dřívějších obětech bylo obrazně naznačeno, co nám má být darováno. V této oběti se zjevně ukazuje, co nám již Bůh daroval. V oněch dřívějších obětech se zvěstovalo, že Syn Boží má být zabit za hříšníky, v této se zvěstuje, že již byl za hříšníky zabit, jak svědčí apoštol: Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky.⁴ A dále: Byli jsme s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni.^{5      1} Ef 5, 2
     ² srov. Žid 9, 12
     ³ Sk 20, 28
     ⁴ Řím 5, 6
     ⁵ Řím 5, 10

RESPONSORIUM

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum