1. srpen 2025
Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve

Narodil se 27. IX. 1696 v Marianelle u Neapole. Pocházel z jedné z nejstarších neapolských šlechtických rodin de‘Liguori. Měl velké a všestranné nadání i vlohy pro básnictví, hudbu a malířství. V 16 letech dosáhl doktorátu občanského i kanonického práva a stal se vyhledávaným advokátem. Ve 27 letech se dopustil omylu, který se pro něj stal podnětem k přemýšlení o nedostatečnosti lidské spravedlnosti. Po vysvěcení na kněze (1726) začal působit mezi nejnižšími lidovými vrstvami v Neapoli a v okolí. Setkal se s jejich neuvěřitelnou nevědomostí a zanedbaností, a to ho přivedlo k rozhodnutí založit (1732) pro práci mezi nimi kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů). Mnoho času strávil na kazatelně a ve zpovědnici. Jeho asketické a mravoučné spisy vznikaly z praktické potřeby ukazovat, jak správně křesťansky žít. Ve svém nejznámějším díle „Theologia moralis“ se staví proti jansenistické přemrštěné přísnosti a hájí zdravý střed mezi rigorismem a laxismem. Jako biskup v S. Agata dei Goti (1762-75) se staral především o zdokonalení kněží a o lidové misie. Když vyčerpán prací téměř oslepl a ohluchl a trpěl těžkým revmatismem, strávil posledních 12 let života v klášteře v Nocera dei Pagani (jižně od Neapole), kde také 1.VIII.1787 zemřel. V roce 1839 byl prohlášen za svatého, 1871 za učitele Církve a 1950 za patrona zpovědníků a moralistů.

MODLITBA V POLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.

V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.

Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Po cestě předpisů tvých budu kráčet, když mi tak široce otvíráš srdce.

Žalm 118 (119), 25-32
IV (Dalet)

²⁵ Ulpívá stále v prachu má duše, *
dle svého slova mě k životu navrať!
²⁶ Vyznal jsem se ti a vyslyšels mě: *
vyuč mě ve svých ustanoveních! –

²⁷ Ukaž mi cestu svých přikázání, *
rozjímat budu nad tvými divy.
²⁸ Duše moje se rozplývá hořem, *
podle svých slibů mě pozvedni opět. –

²⁹ Ochraň mě zdaleka od cesty lživé, *
obdař mě milostí zákona svého.
³⁰ Vyvolil jsem si cestu pravdy, *
touhu mám po tvých rozhodnutích. –

³¹ K příkazům tvým se upínám pevně, *
uchraň mě, Pane, zahanbení!
³² Po cestě předpisů tvých budu kráčet, *
když mi tak široce otvíráš srdce.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Po cestě předpisů tvých budu kráčet, když mi tak široce otvíráš srdce.

Ant. 2 Bez zakolísání jsem důvěřoval v Pána.

Žalm 25 (26)
Důvěrná modlitba nevinného

Bůh si nás v Kristu vyvolil, abychom byli svatí a neposkvrnění. (Srov. Ef 1, 4)

¹ Pro bezúhonnost mou mi, Pane, zjednej právo, *
bez zakolísání jsem důvěřoval v Pána.
² Zkoumej mě, Pane můj, a podrob mě své zkoušce, *
až do dna prozpytuj mé ledví a mé srdce. –

³ Vždy měl jsem na očích tvou milost, *
      cestou tvé pravdy kráčel jsem,
⁴ nevysedával s falešníky *
      a nestýkal se s pokrytci.
⁵ Mám odpor k shromáždění hříšných *
      a s bezbožníky nesedám. –

⁶ Myji si ruce v nevinnosti, *
      chodím kol tvého oltáře,
⁷ abych ti nahlas díky vzdával, *
      tvé velké divy opěval.
⁸ Miluji, Pane, dům, kde býváš, *
      místo, kde sídlí sláva tvá. –

⁹ Nezahlaď s hříšníky můj život, *
      s vražedníky mě nezahub!
¹⁰ Na jejich rukou zločin ulpěl, *
       pravice plná úplatků.
¹¹ Ale já žiji bez úhony, *
       zachraň mě, milostiv mi buď! –

¹² Nohou se držím rovné cesty, *
před obcí Pána velebím.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Bez zakolísání jsem důvěřoval v Pána.

Ant. 3 Na Pána se spoléhá mé srdce a přišla mi pomoc.

Žalm 27 (28), 1-3. 6-9
Prosba a poděkování

Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. (Jan 11, 41)

¹ K tobě volám, Pane, moje skálo, †
neodvrať se mlčky, neoslyš mě, *
abych nebyl jak ti pohřbení. –

² Slyš hlas mého nářku, když tě volám, *
      ruce vzpínám k tvému svatostanu!
³ S hříšníky a zločinci mě nesmeť: †
      mluví s bližním laskavými slovy, *
      ale ve svém srdci tíhnou k zlému. –

     ⁴ [Těm jen odplať podle jejich skutků, *
       podle hanebností, které pášou,
       splať jim podle díla jejich rukou, *
       ať se jejich zloba vymstí na nich!
     ⁵ Nedbají na počínání Páně, *
       bez úcty jsou k dílu jeho rukou.
       Za to všechno Pán je srazí k zemi, *
       takže nikdy znova nepovstanou.]

⁶ Sláva Pánu, že mé prosby slyší! †
⁷      Pán je moje síla a můj štít, *
       na něho se spoléhá mé srdce.
   Pomohl mi, srdce zajásalo, *
      chvalozpěvem chci mu děkovat.

⁸ Pán je všemu svému lidu silou, *
      spásou svému Pomazanému.
⁹ Stálou pomocí buď svému lidu, †
      požehnáním svému dědictví, *
      voď je k pastvě, pečuj o ně provždy!

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Na Pána se spoléhá mé srdce a přišla mi pomoc.

KRÁTKÉ ČTENÍ

2 Kor 13, 4

Kristus byl sice ukřižován jako slabý člověk, ale z Boží moci je živ. I my jsme s ním slabí, ale přesto budeme mít dostatek síly od Boha.

V. Ulpívá stále v prachu má duše, Pane.
R. Dle svého slova mě k životu navrať.

Modleme se:

Pane Ježíši Kriste, když ses nechal přibít na kříž, abys nás vykoupil, nastala v poledne tma po celém kraji; prosíme tě: buď ty sám naším světlem na cestě do věčného života. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

1. srpen 2025Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve

1. srpen 2025
Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve