[ nová verze ] 
 
  13. listopad 2018, Úterý
    4. týden žaltáře
   Sv. Anežky České, panny, památka 
   
    
   invitatorium
    modlitba se čtením
    ranní chvály  - komb.
    tercie  - dopl.
    sexta  - dopl.
    nona  - dopl.  večerní chvály
 kompletář
 nepoužívat společné texty
 vygenerování modliteb
 
  uspořádání liturgie hodin
  modlitby za zemřelé
  posvěcení chrámu
 
  latinská verze
  nahlásit chybu
 
 | 
 Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 13. listopad 2018 Sv. Anežky České, panny
 Narodila se kolem roku 1211 jako dcera krále Přemysla Otakara I. Odmítla nabídku k sňatku s císařem Fridrichem II. (1231). 
S pomocí svého bratra Václava I. založila v Praze první klášter františkánů a klášter klarisek, do něhož sama vstoupila (1234) a stala se jeho představenou. 
Založila též špitální bratrstvo, z něhož se později stal řád křižovníků s červenou hvězdou. Zprostředkovala usmíření krále Václava I. s jeho synem Přemyslem Otakarem II. (1249). 
Svědectví o jejím příkladném životě a vroucí zbožnosti podávají listy sv. Kláry a papeže Řehoře IX. Zemřela 2. III. 1282 ve svém klášteře "Na Františku". 
Za blahoslavenou byla prohlášena v roce 1874 a za svatou 12. XI. 1989.
 
MODLITBA DOPOLEDNE
V. Bože, shlédni a pomoz.
 R. Pane, pospěš mi pomáhat.
 Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, 
 jako byla na počátku i nyní i vždycky 
 a na věky věků. Amen. Aleluja.
 HYMNUS
 
 
K nám, Duchu Svatý, nyní spěj
 a znovu naplň naši hruď,
 ty pojíš Otce se Synem,
 i s námi stále spojen buď! 
A srdce, ústa, mysl, cit,
 rač k Božím chválám roznítit,
 a rozdmýchej v nás lásky žár,
 by oheň náš i bližní hřál. 
Nauč nás Boha Otce znát,
 líp jeho Syna poznávat
 a v tebe, Duchu od obou,
 vždy věřit s myslí pokornou. Amen. 
 
ŽALTÁŘ
 Ant.  1 Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a jedná podle ní.
 
 Žalm 118 (119), 137-144
 XVIII (Sade)
137 Ty, Pane, ty jsi spravedlivý, * 
         správná jsou tvoje rozhodnutí. 
138 Právem jsi dal svá přikázání, * 
         mocně, pevně a spravedlivě. – 
139 Sžírá mě hněv k mým nepřátelům, * 
         že na tvá slova zapomněli. 
140 Věrně se osvědčil tvůj výrok, * 
         proto tvůj služebník má jej v lásce. – 
141 Jsem jen malý a opovržený, * 
         příkazů tvých však nezapomínám. 
142 Věčně je v právu tvá spravedlnost * 
         a tvůj zákon je pravdivý provždy. – 
143 I když mě postihly útlak a tíseň, * 
         přesto se těším z tvých ustanovení. 
144 Předpisy tvé jsou na věky správné, * 
         dej, ať je chápu, a já budu žíti.
 Sláva Otci i Synu *
     i Duchu Svatému,
 jako byla na počátku i nyní i vždycky *
     a na věky věků. Amen. 
Ant. 1 
Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a jedná podle ní.
 Ant. 2 
Dej, ať modlitba má dojde k tobě, Pane.
 
 Žalm 87 (88)
 Modlitba těžce zkoušeného člověka
Toto je vaše hodina a vláda temnoty. (Lk 22, 53)
 I 
2 Pane, Bože spásy, volám za dne, *
       za noci můj křik se k tobě dere.
 3 Dej, ať modlitba má dojde k tobě, *
       nachyl ucho k mému naříkání! –
 4 Vždyť má duše už je syta útrap, *
       k podsvětí se naklání můj život.
 5 Už mě počítají mezi mrtvé, *
       jsem jak ten, v kom všechny síly zhasly.
 6 Mezi mrtvými je moje lůžko, *
       mezi padlými, co leží v hrobě,
    na které už ani nevzpomeneš; *
       ze vší péče tvé jsou vyloučeni. –
 7 Uvrhls mě do hluboké jámy, *
       do propasti, do nejhlubších temnot.
 8 Leží na mně tíha tvého hněvu, *
       všechny vlny tvé mě zaplavují.
 Sláva Otci i Synu *
     i Duchu Svatému,
 jako byla na počátku i nyní i vždycky *
     a na věky věků. Amen. 
Ant. 2 
Dej, ať modlitba má dojde k tobě, Pane.
 Ant. 3 
K tobě, Pane, běduji den za dnem. Proč svou tvář mi neustále skrýváš?
 
 II 
9 Odehnals mi přátele i známé, *
        učinils, že všichni si mě hnusí;
     uvězněn jsem, ven se nedostanu, *
 10     oko mé je vysíleno hořem.
     K tobě, Pane, běduji den za dnem *
        a jen po tobě své ruce vzpínám.
 11 Konáš divy pro ty, kdo jsou mrtvi? *
        Mohou stíny vstát a tebe chválit?
 12 Vyprávějí o tvé lásce v hrobech, *
        o tvé věrnosti tam v říši mrtvých?
 13 Budou známy v temnotách tvé divy, *
        tvoje milost v kraji zapomnění? –
 14 Proto, Pane, stále k tobě úpím, *
        k tobě stoupá prosba má hned zrána.
 15 Proč mě tedy zavrhuješ, Pane? *
        Proč svou tvář mi neustále skrýváš?
 16 Ubožák jsem, z dětství vydán smrti, *
        zdrcen tvými hrůzami, jež snáším.
 17 Přese mne se přehnaly tvé hněvy, *
        hrůzy tvé mi ústa umlčují.
 18 Stále mě jak vody zaplavují, *
        nade mnou se zavírají všechny.
 19 Odcizils mi přítele i druha, *
        už se přátelím jen s temnotami.
 Sláva Otci i Synu *
     i Duchu Svatému,
 jako byla na počátku i nyní i vždycky *
     a na věky věků. Amen. 
Ant.  3 K tobě, Pane, běduji den za dnem. Proč svou tvář mi neustále skrýváš?
 KRÁTKÉ ČTENÍ
 
 1 Jan 3, 17-18 
Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce –
 jak v něm může zůstávat Boží láska? Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!
 
 
 
V.
Blaze tomu, kdo rád dá i půjčí.
 R.
Věčnou památku má spravedlivý.
Modleme se:
 
 Všemohoucí věčný Bože, tys poslal o deváté hodině svým apoštolům Utěšitele Ducha Svatého;
sešli také nám svého Ducha lásky, abychom ti před lidmi věrně vydávali svědectví. Prosíme o to
skrze Krista, našeho Pána.
 
     Při společném slavení liturgie hodin se dodá:
 Dobrořečme Pánu.
 R. Bohu díky.
 Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz 
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen) 
 text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie
  |