1. srpen 2017
Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve

Narodil se 27. IX. 1696 v Marianelle u Neapole. Pocházel z jedné z nejstarších neapolských šlechtických rodin de‘Liguori. Měl velké a všestranné nadání i vlohy pro básnictví, hudbu a malířství. V 16 letech dosáhl doktorátu občanského i kanonického práva a stal se vyhledávaným advokátem. Ve 27 letech se dopustil omylu, který se pro něj stal podnětem k přemýšlení o nedostatečnosti lidské spravedlnosti. Po vysvěcení na kněze (1726) začal působit mezi nejnižšími lidovými vrstvami v Neapoli a v okolí. Setkal se s jejich neuvěřitelnou nevědomostí a zanedbaností, a to ho přivedlo k rozhodnutí založit (1732) pro práci mezi nimi kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů). Mnoho času strávil na kazatelně a ve zpovědnici. Jeho asketické a mravoučné spisy vznikaly z praktické potřeby ukazovat, jak správně křesťansky žít. Ve svém nejznámějším díle „Theologia moralis“ se staví proti jansenistické přemrštěné přísnosti a hájí zdravý střed mezi rigorismem a laxismem. Jako biskup v S. Agata dei Goti (1762-75) se staral především o zdokonalení kněží a o lidové misie. Když vyčerpán prací téměř oslepl a ohluchl a trpěl těžkým revmatismem, strávil posledních 12 let života v klášteře v Nocera dei Pagani (jižně od Neapole), kde také 1.VIII.1787 zemřel. V roce 1839 byl prohlášen za svatého, 1871 za učitele Církve a 1950 za patrona zpovědníků a moralistů.

MODLITBA DOPOLEDNE

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Je třetí denní hodina.
Jak jistý řád nás k tomu má,
z hloubi své duše pokorné
o dar tří ctností poprosme.

Aby Duch Svatý, Těšitel,
příbytek v našich srdcích měl,
vždyť apoštolů družinu
navštívil v tuto hodinu.

Pán, který stvořil nebes říš,
zachovávaje sám řád týž
vybavil vše tak nádherně
i k naší věčné odměně.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Volal jsem a Pán mě vyslyšel.

Žalm 119 (120)
Mezi svárlivými lidmi toužím po pokoji

V soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. (Řím 12, 12)

¹ K Pánu jsem volal, když jsem trpěl útiskem, *
a on mě vyslyšel.

² "Vysvoboď, Pane, duši od úskočných úst, *
      jazyka lživého!"
³ Co za to dostaneš, co sklidíš nádavkem, *
      ty lživý jazyku?
⁴ Jen z pevné ruky bojovníka břitký šíp, *
      uhlíky z kručinek.

⁵ Běda, že mezi Moschy musím přebývat, *
      ve stanech kedarských!
⁶ Přespříliš dlouho bydlím už sám vprostřed těch, *
      kdo nenávidí mír!
⁷ Já mluvím o pokoji, mluvím o právu, *
      a oni chtějí boj.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Volal jsem a Pán mě vyslyšel.

Ant. 2 Pán nechť střeží tvůj odchod i návrat.

Žalm 120 (121)
Strážce lidu

Už nikdy nebudou mít hlad a žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár. (Zj 7, 16)

¹ K horám pozvedám oči, *
odkud přijde mi pomoc?
² Od Pána přichází pomoc, *
on stvořil nebe i zemi. –

³ On ti klopýtnout nedá, *
nezaspí ten, jenž tě chrání.
⁴ Nezaspí, nezdřímne strážce, *
jenž chrání Izraele. –

⁵ Pán tě střeží a stíní, *
je po tvé pravici stále.
⁶ Za dne ti neškodí slunce, *
ani za noci měsíc. –

⁷ Pán tě od zlého střeží, *
on střeží celý tvůj život.
⁸ Střeží tvůj odchod i návrat *
nyní a po všechny věky.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán nechť střeží tvůj odchod i návrat.

Ant. 3 Zaradoval jsem se, když mi řekli.

Žalm 121 (122)
Svaté město Jeruzalém

Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému. (Žid 12, 22)

¹ Zaradoval jsem se, když mi řekli: *
„Vydáme se do Pánova domu.“
² Už se naše nohy zastavily, *
Jeruzaléme, v tvých slavných branách. –

³ Jeruzaléme, jsi vybudován *
      v pevné město, v sebe uzavřené!
⁴ Putují sem kmeny, kmeny Páně; †
      tak to káže Izraeli zákon, *
      aby jméno Páně oslavoval.
⁵ Zde jsou postaveny soudní stolce, *
      pevné stolce Davidova domu. –

⁶ Pokoj vyproste pro Jeruzalém: *
Ať jsou v bezpečí, kdo milují tě!
⁷ Ať v tvých hradbách rozhostí se pokoj *
a v tvých domech bezpečí ať trvá! –

⁸ Pro blaho svých bratří a svých přátel *
stále budu říkat: Pokoj v tobě!
⁹ Pro dům Pána, jenž je naším Bohem, *
za tvůj zdar se stále budu modlit.

Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zaradoval jsem se, když mi řekli.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Jer 17, 7-8

Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin! Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku; když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roku nemá starosti, nepřestává nést ovoce.

V. Pán neváhá a dobro dává lidem bez úhon.
R. Šťasten je, kdo v tebe doufá, Pane zástupů.

Modleme se:

Všemohoucí věčný Bože, tys poslal o deváté hodině svým apoštolům Utěšitele Ducha Svatého; sešli také nám svého Ducha lásky, abychom ti před lidmi věrně vydávali svědectví. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Při společném slavení liturgie hodin se dodá:

Dobrořečme Pánu.
R. Bohu díky.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

1. srpen 2017Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve

1. srpen 2017
Sv. Alfonsa z Liguori, biskupa a učitele Církve