Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. červen 2027
Druhé mezidobí, 10. týden
2. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

² Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.
³ Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

⁴ Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

⁵ Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
⁶ S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

⁷ Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:
⁸ tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.
⁹ Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

¹⁰ Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.
¹¹ Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
¹² Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

¹³ Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.
¹⁴ Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
¹⁵ Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

¹⁶ Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,
¹⁷ slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

¹⁸ A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,
¹⁹ naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,
²⁰ a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

²¹ Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,
²² což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.
²³ Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

²⁴ Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
²⁵ Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?
²⁶ Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.
²⁷ Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Pane, ke komu půjdeme?
R. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Jozue

     ^5.13Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: „Patříš k nám nebo k našim protivníkům?“ ¹⁴Odvětil: „Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel.“ I padl Jozue tváří k zemi, klaněl se a otázal se: „Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?" ¹⁵Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: „Zuj si z nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté.“ A Jozue tak učinil.
     ^6.1Jericho se před Izraelity důkladně uzavřelo; nikdo nevycházel ani nevcházel.
     ²Ale Hospodin řekl Jozuovi: „Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými siláky. ³Vy všichni bojovníci obejdete město vždy jednou kolem. To budeš dělat po šest dní. ⁴Sedm kněží ponese před archou sedm polnic z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na polnice. ⁵Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid je zteče, každý tam, kde právě bude.“ ⁶Jozue, syn Nunův, tedy povolal kněze a nařídil jim: „Přineste archu úmluvy a sedm kněží ať nese před Hospodinovou archou sedm polnic z beraních rohů.“ ⁷Lidu řekl: „Pojďte a obcházejte město a ozbrojenci ať jdou před Hospodinovou archou.“
     ⁸Stalo se, jak Jozue lidu nařídil. Sedm kněží nesoucích sedm polnic z beraních rohů se ubíralo před Hospodinem a troubilo na polnice a archa Hospodinovy úmluvy šla za nimi. ⁹Ozbrojenci šli před kněžími troubícími na polnice a shromážděný zástup šel za archou, šli a troubili na polnice. ¹⁰Jozue dále lidu přikázal: „Zdržíte se válečného pokřiku, ani nehlesnete, ani slovo nevyjde z vašich úst, až do dne, kdy vám nařídím: Strhněte pokřik. Pak strhnete pokřik.“ ¹¹Obešla tedy Hospodinova archa město jednou kolem. Pak šli do tábora a v táboře přenocovali.
     ¹²Za časného jitra přinesli Jozue a kněží Hospodinovu archu. ¹³Sedm kněží neslo před Hospodinovou archou sedm polnic z beraních rohů a za pochodu troubilo na polnice. Ozbrojenci šli před nimi a shromážděný zástup šel za Hospodinovou archou; šli a troubili na polnice. ¹⁴I druhého dne obešli město jednou a vrátili se do tábora. To dělali po šest dní.
     ¹⁵Ale sedmého dne časně, hned jak vzešla jitřenka, obešli město týmž způsobem sedmkrát; jen onoho dne obcházeli město sedmkrát. ¹⁶Když obcházeli posedmé, zatroubili kněží na polnice a Jozue lidu nařídil: „Strhněte válečný pokřik, neboť vám Hospodin město vydal. ¹⁷Město se vším všudy je prokleté před Hospodinem. Naživu zůstane jen nevěstka Rachab se všemi, kteří jsou u ní v domě, neboť skryla posly, které jsme vyslali. ¹⁸Jenom se mějte na pozoru před tím, co je prokleté, abyste nebyli vyhubeni jako prokletí, kdybyste vzali něco prokletého. Přivolali byste na izraelský tábor kletbu a uvrhli jej do zkázy. ¹⁹Všechno stříbro a zlato i bronzové a železné předměty budou zasvěceny Hospodinu, dá se to na Hospodinův poklad.“
     ²⁰Když kněží zatroubili na polnice, lid strhl válečný pokřik. Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl mohutný pokřik. Hradby se zhroutily a lid vstoupil do města, každý tam, kde právě byl. Tak dobyli město. ²¹Všechno, co bylo v městě, vyhubili ostřím meče jako prokleté, muže i ženy, mladíky i starce, též skot a brav i osly.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií kněze Órigena na knihu Jozue

     Jericho je obklíčeno a je ho třeba dobýt. Ale jak bude Jericho dobyto? Nebude proti němu tasen meč, neužije se berana na zničení hradeb ani nezasviští šípy. Ozvou se pouze kněžské polnice, a tím se hradby Jericha zřítí.
     V Písmu se častěji setkáváme s tím, že Jericho znamená vůbec svět. Vždy i člověk, o němž se vypráví v evangeliu, že sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a upadl do rukou lotrů,¹ představuje bezpochyby Adama zapuzeného z ráje do vyhnanství tohoto světa. A také ti slepci, ke kterým Ježíš v Jerichu přišel a vrátil jim zrak,² znázorňují lidi, kteří jsou v tomto světě stiženi slepotou nevšímavosti, ale přichází k nim Boží Syn. Takže toto Jericho, to znamená tento svět, se má zhroutit. Konec světa ostatně svaté knihy ohlásily již dávno.
     A čím má být způsoben jeho konec? Jakými nástroji? Hlasy polnic,³ jak se tu píše. Jakých polnic? Toto skryté tajemství ti odhaluje Pavel. Poslechni si, co říká: Zazní polnice, a ti, kdo zemřeli v Kristu, budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti;⁴ a až bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe.⁵ Tak tedy Ježíš, náš Pán, polnicemi přemůže Jericho a zboří ho, takže se z něho zachrání jedině nevěstka Rachab s celou svou rodinou. Ježíš, náš Pán, přijde, jak je o něm psáno; a přijde za zvuku polnic.
     A zachrání jedině tu, která přijala jeho zvědy, tu, která přijala jeho apoštoly ve víře a poslušnosti a zavedla je na nejpřednější místo svého domu. Kéž Pán tuto nevěstku připojí a přidruží k Izraelovu domu. Ale nepřipomínejme a nevyčítejme jí starou vinu. Kdysi byla sice nevěstkou, nyní však je čistá panna, zasnoubená jedinému, čistému muži, Kristu. Poslouchej, co o ní říká apoštol: Musím vás představit jako čistou pannu jedinému muži, Kristu.⁶ I on sám k ní patřil, jak říká: Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, bloudili jsme, byli jsme otroky všelijakých žádostí a rozkoší.⁷
     A chceš se ještě více dovědět, jak to, že už nevěstka není nevěstkou? Poslouchej ještě, co Pavel říká: Takoví jste byli, ale dali jste se obmýt, byli jste posvěceni pro jméno našeho Pána Ježíše Krista a skrze Ducha našeho Boha.⁸ Aby mohla vyváznout, a nezahynula spolu s Jerichem, dostala Rachab od zvědů jako bezpečné znamení spásy purpurové vlákno. A také skrze purpur, Kristovu krev, dochází spásy tato obecná Církev v samém Ježíši Kristu, našem Pánu. Jemu patří sláva a moc na věky věků. Amen.
     ¹ srov. Lk 10, 30-35
     ¹ srov. Mt 20, 29-34
     ¹ srov. Joz 6, 20
     ¹ srov. 1 Kor 15, 32
     ¹ 1 Sol 4, 16
     ¹ srov. 2 Kor 11, 2
     ¹ Tit 3, 3
     ¹ srov. 1 Kor 6, 11

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie