Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
V.
Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.
Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když kohout svým kuropěním
temno noci půlí již
a nám z nitra vypuzuje
ponuré tmy chmurnou tíž,
pokorné a naše vroucí
prosby, vlídný Bože, slyš.
Přišels jako světlo, mocný,
bdělý strážce lidí všech,
právě, když se všude ztajil
půlnočního ticha dech,
a jakoby závoj smrti
ležel na všech předmětech.
Přišels, Kriste, vytrhnout nás
ze zlého snu zajetí,
zadarmo nás vysvobodit
ze žaláře temnoty,
přinést světlo, s kterým máme
k tobě žitím kráčeti.
Sláva Otci a též tobě,
rovněž Duchu Svatému,
životu všech, světlu, míru,
Bohu trojjedinému,
vznešenému navždy Božstvu,
jménu nad vše sladkému. Amen.
Během dne:
Stůj při nás, Tvůrce laskavý,
ty slávo záře Otcovy,
když nás tvá milost opustí,
chvíme se plni úzkosti.
Když prodchnuti však Duchem jsme
a v nitru Boha neseme,
nic nepořídí zrádce zlý
proti nám svými osidly.
Kéž v pozemském svém jednání,
k němuž jsme v žití vázáni,
se těžce neproviníme,
a řádem tvým se řídíme.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
ŽALMY
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)
I
2 Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
nestraň se mých úpěnlivých proseb,
3 slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
neklidný jsem ve své sklíčenosti.
4 Zděšený jsem křikem nepřátel, *
útiskem a zlobou bezbožníků. –
Rozpoutali zhoubu proti mně, *
zuřivě se na mne osopují.
5 Srdce se mi v prsou tetelí, *
úzkost smrtelná mě zachvátila.
6 Padá na mne strach a zděšení, *
leží na mně nevýslovná hrůza. –
7 Říkám si: „Mít křídla holubí, *
uletěl bych, až bych došel klidu."
8 Uletěl bych rád co nejdále, *
noclehem bych zůstal někde v poušti.
9 Vyhledal bych si tam útulek *
na ochranu před divokým vichrem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
10 Zachraň mě před bouřením jejich hrdel, Pane. †
Před záplavou jejich jazyků. *
V městě vidím násilí a sváry.
11 Ve dne v noci brousí kolem něj, †
po hradebních zdech je obcházejí, *
uvnitř vládne bezpráví a útisk.
12 V jeho středu číhá záhuba, *
klam a křivda z tržišť neodchází.
13 Kdyby potupil mě nepřítel, *
křivdu od něj dovedl bych snášet;
kdyby na mě tak zle dotíral, *
kdo mě nenávidí, schoval bych se.
14 Tys však to byl, člověk jako já, *
ty, můj blízký důvěrník a přítel!
15 Slasti přátelství jsme ty a já *
prožívali spolu v domě Páně.
16 Kéž je za to zmatek posedne, *
kéž jsou za to uchváceni smrtí,
kéž jdou do podsvětí zaživa, *
když je v jejich domech plno zloby!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.
20 Ismael a Jaalam a ti, *
kteří obývají na východě,
na výměnu nepřistupují, *
neboť odmítají bát se Boha. –
21 Každý proti jeho přátelům *
zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
22 Nad máslo je hladší jeho řeč, *
ale v srdci hotoví se k boji;
slova lahodnější oleje, *
ale jsou to vytasené meče. –
23 Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
on tě zachová a nedopustí, *
aby spravedlivý padl navždy. –
24 Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
že se muži krvaví a lstiví
nedožijí půlky života! *
Kdežto já jen v tebe důvěřuji.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi a on tě zachová.
V.
Můj synu, dbej na moji moudrost.
R.
K mým výrokům nakloň své ucho.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
1Třetího roku vlády perského krále Kýra bylo zjeveno slovo Danielovi, jinak nazvanému Baltazar. To
slovo je pravdivé a ohlašuje veliké utrpení. Porozuměl tomu slovu a ve vidění do něho pronikl.
2V těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny: 3nejedl
jsem chutný pokrm, maso a víno jsem nevzal do úst, nemazal jsem se mastí, dokud nepřešly tři plné týdny. 4Dvacátého
čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu velké řeky, totiž Tigridu, 5pozdvihl jsem oči a díval jsem
se, a hle – nějaký muž oblečený do lněných šatů s boky přepásanými čistým zlatem. 6Jeho tělo bylo
jako chrysolit, jeho tvář zářila jako blesk, oči jako plápolající pochodně, jeho ramena a celé
tělo až do špiček prstů nohou jako čistá měď, zvuk jeho hlasu byl jako hřmot velkého množství.
7Já, Daniel, jsem měl to vidění sám; muži, kteří byli se mnou, ho neviděli, ale padla na ně velká
hrůza; utekli do úkrytu. 8Já jsem zůstal sám a viděl jsem to velké zjevení, ale neměl jsem sílu, i
výraz mé tváře se změnil k nepoznání, byl jsem bez moci.
9Slyšel jsem zvuk jeho slov, ale jak jsem hlas jeho slov zaslechl, padl jsem beze smyslů s tváří
obrácenou k zemi. 10A hle – dotkla se mě ruka, zatřásla mnou a zdvihla mě na kolena a na dlaně
rukou. 11Řekl mi: „Danieli, miláčku Boží, dávej pozor na slova, která budu k tobě mluvit, a postav
se, protože nyní jsem byl poslán k tobě.“
Když ke mně promluvil toto slovo, postavil jsem se s třesením. 12Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť
od prvního dne, kdy ses rozhodl mít pochopení a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova
vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám. 13Avšak kníže perského království mi odporoval po
jedenadvacet dní – ale tu Michael, jeden z prvních knížat, mi přišel na pomoc – a tak jsem tam
zůstal u perského krále. 14Ale přišel jsem, abych tě poučil o tom, co se přihodí tvému národu na
konci dnů, neboť je to ještě vidění pro budoucí doby.“
15Když ke mně promluvil tato slova, padl jsem tváří na zem, aniž jsem co řekl.
16A hle – ten, který měl lidskou podobu, se dotkl mých rtů. Otevřel jsem svá ústa a mluvil jsem.
Řekl jsem tomu, který stál přede mnou: „Můj pane, při tomto vidění mě přepadly mdloby a má síla zmizela. 17Jak
by mohl služebník mého pána mluvit s takovým pánem, neboť nemám sílu, chybí mi dech." 18Tu opět ten, který měl lidskou
podobu, se mě dotkl, posílil mě 19a řekl: „Neboj se, miláčku Boží, pokoj s tebou! Buď statečný, buď
silný!“
Když se mnou mluvil, cítil jsem se posilněn a řekl jsem: „Ať mluví můj pán, neboť jsi mě posilnil.“
20Tu mi řekl: „Víš, proč jsem přišel k tobě? Vrátím se, abych bojoval s knížetem Persie; já vycházím,
avšak hle – přichází kníže Řecka. 21Ale přece ti oznámím, co je zaznamenáno v knize pravdy. Není
nikdo, kdo by mi stál po boku proti nim, kromě Michaela, vašeho knížete.“
RESPONSORIUM
DRUHÉ ČTENÍ
Ze starokřesťanské homilie z 2. století
Nemyslím, že by bylo marné, že jsem vám radil ke zdrženlivosti. Kdo se té rady přidrží, nebude
litovat, ale zachrání sebe i mne, který jsem mu tu radu dal. Neboť odměna za to, že přivedeme ke
spáse duši, která bloudí a hyne, není malá. Bohu, který nás stvořil, se můžeme odvděčovat tím, že
ten, kdo mluví i kdo poslouchá, bude mluvit i poslouchat s vírou a s láskou.
Vytrvejme tedy v tom, v co jsme uvěřili, spravedliví a svatí, abychom se mohli s důvěrou obracet k
Bohu, který říká: Budeš volat, a odpovím ti: Zde jsem!1 Toto slovo je přece znamením velkého
zaslíbení, neboť Pán sám o sobě prohlašuje, že je pohotovější dávat, než ho my prosíme. Když nás
tedy zahrnuje taková štědrost, nezáviďme si navzájem, že jsme dostali tolik dobrého. Neboť stejně
jako tato slova přinášejí štěstí těm, kdo podle nich jednají, nesou i odsouzení těm, kdo jich nedbají.
Když jsme tedy, bratři, dostali tak velkou příležitost k pokání, obraťme se včas k Bohu, který nás
povolal, dokud máme někoho, kdo nás přátelsky přijme. Když se zřekneme pozemských rozkoší a
nedovolíme své duši, aby hověla svým zlým choutkám, dostane se nám Ježíšova smilování. Měli byste
vědět, že už přichází den soudu, jako žhoucí pec, takže roztaví část nebes2 a celá země, jako
olovo rozpouštějící se v ohni. A tehdy se objeví skryté i zjevné skutky lidí. Dobré je tedy dávat
almužny jako pokání za hříchy; půst je lepší než modlitba, milodar lepší než obě dvě. Vždyť láska
přikrývá množství hříchů3 a modlitba z dobrého svědomí vytrhuje ze smrti. Blahoslavený je každý,
kdo se v tom osvědčí jako dokonalý; neboť almužna zmírňuje hřích.
Čiňme tedy pokání z celého srdce, ať nikdo z nás nezahyne. Máme-li přikázání, abychom činili i
takové věci jako odvádět od model a vyučovat, tím spíš by neměla zahynout duše, která už Boha zná.
Pomáhejme si tedy navzájem, abychom i ty, kdo jsou slabí, přiváděli k dobrému, abychom tak byli
zachráněni všichni, a vzájemně se obracejme a povzbuzujme.
1 srov. Iz 58, 9
2 srov. Mal 3, 19 (LXX); srov. Iz 34, 4
3 1 Petr 4, 8
RESPONSORIUM
MODLITBA
Modleme se:
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez
vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz
elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie