[ ukázat menu ]

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. srpen 2023
Druhé mezidobí, 19. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Jediný Bože v Trojici,
jenž řídíš svět a mocný jsi,
naslouchej, když tě písněmi
chválíme v noci při bdění.

Vstali jsme totiž z lůžek svých
do ticha hodin půlnočních
a prosíme tě: Zhoj ty sám
nesčetné množství našich ran.

Čímkoli jsme snad v temnotách
zlým duchům padli do nástrah,
to omyj z nás, ty z výsosti,
jasem své mocné milosti.

Naplň nám, vroucně prosíme,
svým světlem srdce upřímné,
ať neklesneme v běhu dní
do hříchu skutky žádnými.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Zůstaň nám v srdci, Ježíši,
spasených lásko nejčistší,
rozezvuč k prosbě upřímné
teď naše hlasy, prosíme.

Vznášíme k tobě prosby své,
Ježíši dobrý, s důvěrou:
Odpusť nám, Pane, prosíme,
poklesky s vinou veškerou.

Znamením kříže svatého
a nejsvětějším tělem svým
chraň nás, své syny, od zlého,
prosíme s nitrem pokorným.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Micheáše

    
¹Slyšte, co mluví Hospodin!
"Vstaň, horám předlož svůj spor,
pahorky ať slyší tvůj hlas!"

²Slyšte, hory, Hospodinovu při,
popřejte sluchu, základy země,
soudí se Hospodin se svým národem,
s Izraelem vede svůj spor.
    
³"Lide můj, co jsem ti učinil,
v čem jsem tě unavil,
odpověz mi!

⁴Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země,
z domu otroctví jsem tě vykoupil,
poslal jsem před tebou Mojžíše,
Aróna a Mirjam.

⁵Lide můj, vzpomeň, prosím,
co zamýšlel Balak, moabský král,
a co mu odpověděl Bileam, syn Beorův;
vzpomeň na svou cestu od Šittim do Gilgalu,
abys poznal spravedlivé Hospodinovy soudy."

⁶"Co mám přinést Hospodinu,
s čím se mám sklonit před vznešeným Bohem?
Mám mu přinést zápalné oběti,
jednoroční býčky?

⁷Má Hospodin zálibu v tisících beranů,
v desetitisících potoků oleje?
Mám mu dát za svůj zločin svého prvorozence,
plod svého života za hřích své duše?"
    
⁸Člověče, řeklo se ti, co je dobré,
co od tebe Hospodin žádá:
co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství
a pokorně kráčet se svým Bohem.

⁹Hospodinův hlas volá na město
-a je moudré bát se tvého jména:
"Slyšte, členové kmene i městské shromáždění!

¹⁰Mám snášet nespravedlivou měřici,
nenáviděnou hubenou míru?

¹¹Mám prohlásit falešnou váhu za správnou
i váček s podvodným závažím?
Boháči města jsou plní násilí,
lež mluví jeho obyvatelé,
v jejich ústech je lstivý jazyk.
    
¹³Proto jsem tě začal bít,
chci tě zničit pro tvoje hříchy.

¹⁴Budeš jíst, ale nenasytíš se,
špína bude v tvém nitru;
něco si uložíš stranou, ale nezachráníš,
a co zachráníš, vydám meči!

¹⁵Budeš rozsévat, ale nebudeš žnout,
budeš lisovat olivy, ale olejem se nebudeš mazat,
necháš kvasit mošt, ale víno nebudeš pít."

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Paciána, biskupa v Barceloně

     Adamův hřích se přenesl na celý lidský rod, jak praví apoštol: Skrze jednoho člověka přišel hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi.¹ A tedy také Kristova spravedlnost musí přejít na celý lidský rod. Tak jako Adam přivedl svým hříchem celé své pokolení do záhuby, tak je musí Kristus svou spravedlností obživit. To zdůrazňuje apoštol, když říká: Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými. A jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k věčnému životu.²
     A tu mi někdo může říci: "Jenže Adamův hřích přešel na potomky právem, protože se z Adama narodili. Ale cožpak jsme se narodili z Krista, abychom skrze něho mohli být spaseni?" Nemyslete na věci tělesné, hned uvidíte, jak se rodíme z Krista. V posledním čase přijal Kristus z Panny Marie zároveň s tělem i duši. A právě tu přišel spasit, tu nenechal v moci podsvětí,³ tu spojil se svým Duchem a přijal za vlastní. A to je svatba Páně, spojení v jedno tělo, aby se podle onoho velikého tajemství stali dva jedním tělem, Kristus a Církev.⁴
     Z tohoto sňatku se rodí křesťanský lid, když na něj shůry sestupuje Duch Svatý. K podstatě naší duše od počátku patří nebeská setba, která je do ní zaseta a přimíšena. Tak rosteme v matčiných útrobách, a když vyjdeme z jejího lůna, obživuje nás Kristus. Proto apoštol říká: První Adam se stal živou bytostí, poslední Adam obživujícím duchem.⁵ Tak nás Kristus v Církvi rodí prostřednictvím svých kněží, jak rovněž říká apoštol: Stal jsem se vaším otcem v Kristu.⁶ A tak Kristovo semeno, to jest duch Boží, vydává kněžskýma rukama nového člověka, vyšlého z lůna matky a zrozeného v křestním prameni. A víra je přitom jako svědek.
     Musíme tedy Krista přijmout, aby mohl rodit, neboť tak to říká apoštol Jan: Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.⁷ To se však nemůže stát jinak než ve svátosti křtu skrze koupel, křižmo a biskupa. Křestní koupelí se totiž smývají hříchy, pomazáním se zase vlévá Duch Svatý, a obojího se nám dostává z ruky a úst biskupa. Tak se celý člověk znovu rodí a obnovuje v Kristu: Jako Kristus vstal z mrtvých, tak i my teď musíme žít novým životem;⁸ to znamená odložit chyby starého člověka a začít žít novým způsobem v Kristu skrze Ducha Svatého.
     ¹ Řím 5, 12
     ² tamtéž, 19.21
     ³ srov. Žl 15 (16), 10
     ⁴ srov. Ef 5, 32; Gn 2, 24
     ⁵ 1 Kor 15, 45
     ⁶ tamtéž, 4, 15
     ⁷ Jan 1, 12
     ⁸ Řím 6, 4

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:

Všemohoucí věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie