Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

3. duben 2023
Pondělí ve svatém týdnu

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Chválou boje vítězného
nyní ať náš jazyk zní
a nechť kříže vítězného
slaví triumf vznešený,
že zvítězil světa všeho
Vykupitel zmučený.

Nad praotcem podvedeným
sám Tvůrce se slitoval,
vždyť jablka soustem jedním
svůj rod smrti zaprodal.
I určil Pán cílem předním,
by strom kletbu stromu sňal.

Toto dílo k naší spáse
žádal si sám věcí řád,
aby dávný lhář a zrádce
byl do vlastní léčky jat
a nám lékem ten strom stal se,
z kterého nás uštkl had.

Proto když se dovršila
plnost času svatého,
poslán je z Otcova sídla
světa Tvůrce, kterého
Panna tělem obdařila
z lůna nedotčeného.

Když věk šesti pětiletí
Beránek už naplnil,
rád jde muky vytrpěti,
vždyť proto se narodil,
hle, už pní na stromu sněti,
kam k oběti přibit byl.

Otci, Synu buď táž sláva,
táž Duchu, jenž těší nás,
ať se ti táž úcta vzdává
Trojice, po všechen čas,
vždyť tvá milost neustává
chránit nás, jež spasilas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23, 46)

² V tobě mám, Pane, své útočiště, †
      nedopusť, abych byl zahanben provždy! *
      Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
³ Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň, †
      buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt, *
      pevným hradem, který mě chrání! –

⁴ Neboť ty jsi můj hrad a má skála, *
     veď mě a provázej pro své jméno.
⁵ Zachraň mě ze sítí nastražených, *
      vždyť jenom ty jsi mé útočiště. –

⁶ Svého ducha ti do rukou vkládám, *
      spasíš mě, Pane, Bože věrný!
⁷ V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly, *
      já však mám důvěru jedině v Pána.

⁸ Zajásám, zaplesám nad tvou láskou, †
      nad tím, žes na moji bídu shlédl, *
      že ses mne ujal v mé tísnivé nouzi,
⁹ že jsi mě nevydal nepřátelům, *
      že jsi mě vyvedl na volný prostor.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Sluch ke mně nakloň, Pane, rychle mě zachraň.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

¹⁰ Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni, *
       oči mám hořem zakaleny,
¹¹ ve stálých útrapách plyne můj život, *
       léta má míjejí v hořekování,
    zármutkem chřadnou všechny mé síly, *
       údy mi slabostí podklesávají.

¹² Pro smích jsem všem svým nepřátelům, †
       pro blázny sousedům, přátelům pro strach, *
       jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
¹³ Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý, *
       stal jsem se pohozeným střepem.
¹⁴ Slyším šuškání davu a hrozby, †
       spolu se proti mně umlouvají, *
       ukládají mi o holý život. -

¹⁵ Já však se spoléhám na tebe, Pane, *
       „ty jsi můj Bůh," ti s důvěrou říkám.
¹⁶ Pouze v tvých rukou je celý můj osud: *
       vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
¹⁷ Rozjasni tvář nad svým služebníkem, *
       zachraň mě ve svém milosrdenství!

    ¹⁸ [Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval! †<
          Zahanbi, Pane, bezbožníky, *
          umlč je, uvrhni do podsvětí!
    ¹⁹ Ať už se uzavřou prolhaná ústa, †
          která si troufají na spravedlivé, *
          hovoří o nich s posměšnou pýchou.]

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, rozjasni tvář nad svým služebníkem.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

²⁰ Jak velká je tvá dobrota, Pane, *
       kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
    kterou jsi přichystal pro ty všechny, *
       kdo se před lidmi utekou k tobě!
²¹ Držíš je pod ochranou své tváře, *
       kryješ je před lidským hanobením,
    pod svou střechou jim úkryt dáváš *
       před zlobou jazyků utrhačných. –

²² Chvála buď Pánu za divy lásky, *
       které mi prokázal za útisku.
²³ Zatímco já jsem si v úzkosti říkal: *
       už jsem zapuzen od tvých očí,
    ty jsi přece jen slyšel můj nářek, *
       s jakým jsem k tobě o pomoc volal. –

²⁴ Milujte Pána vy, kdo jste zbožní! *
       Neboť své věrné Pán vždy chrání;
    zato však těm, kdo jednají zpupně, *
       plnou měrou za pýchu splatí.
²⁵ Buďte silní a stateční srdcem *
       všichni, kdo máte důvěru v Pána.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Chvála buď Pánu za divy lásky, které mi prokázal za útisku.

V. Až budu ze země vyvýšen.
O. Potáhnu všechny k sobě.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Listu Židům

     ¹⁹Když máme, bratři, důvěru, že můžeme vejít do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, ²⁰kterou nám otevřel skrze oponu, to znamená skrze své tělo, ²¹a když máme tak vynikajícího kněze nad Božím domem, ²²přistupujme s upřímným srdcem a s plnou vírou: naše srdce je očištěné od zlého svědomí a tělo omyté v čisté vodě. ²³Držme se pevně naděje, kterou vyznáváme, protože věrný je ten, kdo nám ten slib dal! ²⁴Starejme se jeden o druhého a pobízejme se k lásce a k dobrým skutkům. ²⁵Neopouštějte vaše společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte, a to tím spíše, když vidíte, jak se ten den blíží.
     ²⁶Neboť jestliže dobrovolně hřešíme, když jsme jasně poznali pravdu, není už možná oběť za hříchy, ²⁷ale jen hrozné očekávání soudu a spalujícího ohně, který stráví odpůrce Boží. ²⁸Kdokoli pohrdne Zákonem Mojžíšovým, po výpovědi dvou nebo tří svědků, propadne bez milosrdenství smrti. ²⁹Považte, oč hroznější trest si zaslouží ten, kdo by šlapal po Božím Synu, kdo by pokládal za něco všedního krev smlouvy, skrze kterou se mu dostalo posvěcení, a kdo by se posmíval Duchu milosti? ³⁰Vždyť známe dobře toho, který řekl: Mně patří pomsta, já odplatím! A jinde: Pán bude soudit svůj lid. ³¹Jak hrozné je upadnout do rukou živého Boha!
     ³²Vzpomeňte si na minulé doby, kdy se vám dostalo světla, jak jste museli mnoho zápasit a trpět: jednak tím, že jste byli veřejně tupeni a  utiskováni, ³³jednak že jste se na tom podíleli s těmi, kterým se tak vedlo. ³⁴Soucitně jste pomáhali uvězněným a s radostí jste snesli, když sami jste byli oloupeni o svůj majetek, neboť jste věděli, že máte majetek lepší a trvalý.
     ³⁵Neztrácejte proto důvěru, vždyť ji čeká velká odměna. ³⁶Potřebujete vytrvalost, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu.
³⁷Vždyť už jen chvilku, malou chvilku,
a přijde ten, který má přijít a neomešká se.
³⁸Můj spravedlivý však bude žít z víry.
Ale kdyby se ze strachu vzdaloval,
nebudu v něm mít zalíbení.
     ³⁹My přece nepatříme k těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří, a tím si zachrání život.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina

     Utrpení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista je zárukou slávy a školou trpělivosti.
     Co víc by si mohlo přát srdce věřících od milosti Boží? Jedinému Božímu Synu, věčnému jako Otec, nebylo dost, že se jako člověk narodil z člověka, on navíc rukama lidí, jež sám stvořil, dokonce zemřel.
     Co nám Pán slibuje, je něco velikého. Ale daleko větší je to, co se – jak víme – kvůli nám již stalo. Kdo byli a čím byli hříšníci, když za ně Kristus zemřel? A kdo by mohl pochybovat, že dá svatým svůj život, když jim už předtím daroval svou smrt? Proč se lidská křehkost zdráhá uvěřit, že lidé jednou budou žít s Bohem? Vždyť je mnohem neuvěřitelnější to, co se již stalo, že totiž Bůh za lidi zemřel!
     Vždyť kdo je Kristus, ne-li to Slovo, o kterém se praví: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh?¹ Toto Boží Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi!² Kristus by totiž nebyl mohl za nás zemřít, kdyby od nás nepřijal smrtelné tělo. Tak mohl nesmrtelný zemřít, tak chtěl dát smrtelníkům život: než nám dá účast na svém bohatství, stal se napřed účastným naší chudoby. Neboť my jsme v sobě neměli zdroj života, on v sobě neměl smrt.
     Vzájemným sdílením tak s námi Kristus uskutečnil podivuhodnou výměnu: on si od nás vzal, co mu přineslo smrt, my od něho budeme mít život.
     Nejenže se tedy nemáme stydět za smrt našeho Pána a Boha, naopak, musíme na ni složit všechnu svou naději a být na ni nejvýš hrdí. Jestliže v nás Pán nalezl smrt a přijal ji od nás, dal nám také spolehlivou záruku, že nám v sobě dá život, který sami ze sebe mít nemůžeme.
     Vždyť nás tak miloval, že ač sám bez hříchu, podstoupil za nás hříšníky, co jsme si za své hříchy zasloužili; jak by nám nedal, co náleží spravedlnosti, jestliže ospravedlňuje? Jak by nám ten, jehož sliby jsou naprosto spolehlivé, nedal jednou odměnu svatých, když na sebe – ač v něm nebylo nepravosti – vzal tresty hříšníků?
     Bez bázně tedy, bratři, vyznávejme, ba přímo hlásejme, že Kristus byl ukřižován za nás. Mluvme o tom ne se strachem, ale s radostí, ne se studem, ale s chloubou.
     Apoštol Pavel poznal, čím je třeba se chlubit, a doporučil nám to. Bylo mnoho velkých a božských věcí, které nám měl o Kristu připomínat. A přece neřekl, že se máme chlubit Kristovými mocnými skutky, například že jako Bůh ve spojení s Otcem stvořil svět, nebo i když se stal člověkem, že měl v rukou vládu nad veškerým světem; ale řekl: Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným, než křížem našeho Pána Ježíše Krista.^{3
     1} Jan 1, 1
     ² Jan 1, 14
     ³ Gal 6, 14

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, jsme slabí a hyneme pod tíhou hříchů; ujmi se nás a dej, ať se na nás ukáže životodárná síla umučení tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie