Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. prosinec 2022
Doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Nebeské Slovo, Syn ty jsi
a světlo z Otce prýštící,
jenž zrozen, jdeš zachránit svět,
když naplnil se časů věk.

Už teď nám duši rozjasni
a plamen lásky zapal v ní,
ať zpráva plná radosti
z nás všechno podlé vyhostí.

Až brzy jako Soudce náš
hlubiny srdcí zotvíráš,
za skrytý hřích trest vyměříš,
věrné za dobré odměníš.

Kéž věčný trest nás nestihne
za mnohé skutky zločinné,
kéž se pak navždy staneme
občany vlasti blažené.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i s Duchem, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

² Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,
³ bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.
⁴ Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.
⁵ Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

⁶ Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.
⁷ Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

⁸ Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.
⁹ Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

¹⁰ Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
¹¹ Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

¹² V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.
¹³ Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla a v žízni mě octem napájeli.

¹⁴ Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
¹⁵ Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
¹⁶ aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

¹⁷ Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!
¹⁸ Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

¹⁹ Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
²⁰ Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

²¹ Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
²² Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla a v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

³⁰ Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!
³¹ Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.
³² To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

³³ Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!
³⁴ Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.
³⁵ Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

³⁶ Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit
³⁷ potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V.  Navštiv mě, Pane, svým milosrdenstvím.
O.  A svou spásou podle svého slova.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

    
⁷Hle, vyslanci Jeruzaléma křičí venku,
poslové pokoje hořce naříkají.
⁸Opuštěné jsou cesty, nevidět chodce.
Zrušil smlouvu,
pohrdl svědky,
na nikoho nedbal.
⁹Naříká země a vadne,
je zahanben Libanon a usýchá,
ze Šaronu se stala poušť,
o listí je odrán Bašan i Karmel.

¹⁰„Nyní povstanu – praví Hospodin –
nyní se zdvihnu, nyní se vzchopím.
¹¹Počnete seno, porodíte slámu,
můj duch vás stráví jak oheň.
¹²Národy budou páleny jak vápno,
jako vysekané trní shoří v ohni.
¹³Uslyšte, vzdálení, co jsem udělal,
blízcí, poznejte mou sílu!“

¹⁴Dostali strach hříšníci na Siónu,
bázeň se zmocnila rouhačů:
„Kdo z vás se může zdržovat u sžírajícího ohně,
kdo z vás se může zdržovat u věčného žáru?“

¹⁵Ten, kdo jedná spravedlivě a mluví pravdu,
kdo pohrdá ziskem z vydírání,
kdo odmítá brát úplatek,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o krvi,
kdo zavírá oči, aby neviděl špatnost.
¹⁶Ten bude přebývat na výšinách,
skalní pevnosti budou jeho útočištěm,
dostane chléb, nevyschne mu voda.

¹⁷Tvé oči uzří krále v jeho lesku,
uvidí široširou zemi.
¹⁸Se strachem bude pátrat tvé srdce:
„Kde je písař? Kde výběrčí?
Kde ten, který počítal věže?“
¹⁹Už neuvidíš drzý národ,
národ temné řeči, že se nedá poslouchat,
národ drsného jazyka, že ho nepochopíš.

²⁰Pohleď na Sión, město našich svátků!
Tvé oči uzří Jeruzalém,
bezpečné sídlo, nepřenosný stánek.
Jeho kolíky už nikdy nebudou vytaženy,
žádný z jeho provazů se nepřetrhne.

²¹Protože tam je pro nás mocný Hospodin
namísto řek, širokých proudů.
Nepopluje po nich loď s vesly,
mohutná loď je nerozčeří.
²²Neboť Hospodin je náš Soudce,
Hospodin je náš Zákonodárce,
Hospodin je náš Král, on nás vysvobodí.

²³Tvoje lana jsou uvolněna,
nemohou udržet stěžeň
ani rozvinout plachtu.
Tehdy slepí si rozdělí hojnou kořist,
chromí naloupí lup.
²⁴Nikdo z obyvatel neřekne: „Jsem slabý.“
Lidu, který tam bydlí,
bude nepravost odpuštěna.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladů svatého biskupa Augustina na žalmy

     Křičel jsem, protože sténalo mé srdce.¹ To je skryté sténání, které člověk neslyší. Přece však jestliže je srdce do té míry zaměstnáno nějakým toužebným přemítáním, že se vnitřní rána v něm projeví zvučnějším hlasem, hledáme příčinu. Člověk si pak říká sám u sebe: Snad srdce naříká pro tohle nebo se mu snad stalo tamhleto. Kdo tomu může porozumět, ne-li ten, kdo takové sténání vidí nebo mu naslouchá? Proto bylo řečeno, křičel jsem, protože sténalo mé srdce; jestliže totiž lidé někdy vůbec slyší člověka sténat, slyší většinou sténání těla, neslyší však sténání, vycházející ze stenů srdce.
     Kdo poznal, odkud křik vycházel? Bylo dále řečeno: Ty víš o každé mé touze.² Ne lidé, kteří nemohou vidět do srdce, ale ty víš o každé mé touze. Jestliže Otec, jenž vidí i to, co je skryté, ví o tvé touze, pak tě nemine jeho odplata.³
     Samo tvoje toužení je tvou modlitbou; a je-li toužení stálé, je stálá i modlitba. Apoštol totiž nemluví nadarmo o těch, kdo se modlí bez přestání⁴.
     Znamená to, že musíme bez přestání klečet, vrhat se na zem nebo pozvedat ruce, když říká: Bez přestání se modlete? Tvrdíme-li, že se modlíme takhle, pak si myslím, že to bez ustání dělat nemůžeme.
     Je však jiná, vnitřní, neustálá modlitba, a to je toužení. Ať děláš cokoli jiného, toužíš-li po onom svátečním klidu,⁵ neustáváš se modlit. Nechceš-li ustat v modlení, nepřestávej toužit.
     Tvé stálé toužení je tvým stálým hlasem. Přestaneš-li milovat, zmlkneš. Kteří lidé zmlkli? Ti, o nichž bylo řečeno: Protože se značně rozmohla nepravost, ochladne u mnoha lidí láska.⁶
     Chlad lásky je mlčením srdce; planoucí láska je voláním srdce. Miluješ-li stále, stále voláš; voláš-li stále, stále toužíš; toužíš-li, máš na zřeteli pokoj.
     Ty víš o každé mé touze. A co když ví o touze, nikoli však o sténání? Jak by to bylo možné, když sténání je vlastním hlasem touhy?
     Proto následuje: Mé sténání ti není skryté.⁷ Tobě není skryté, je však skryté před mnohými lidmi. Vidíme někdy, že pokorný služebník Boží říká: Mé sténání ti není skryté. Ale někdy také vidíme, že se služebník Boží usmívá; znamená to snad, že toužení srdce zhynulo? Ne, jestliže v srdci trvá touha, trvá i  sténání. Neproniká vždy k sluchu lidí, avšak nikdy se nevzdálí od sluchu Božího.
     ¹ srov. Žl 37 (38), 9
     ² tamtéž, v. 10
     ³ srov. Mt 6, 6
     ⁴ 1 Sol 5, 17
     ⁵ srov. Žid 4, 1-8
     ⁶ srov. Mt 24, 12
     ⁷ srov. Žl 37 (38), 10

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, toužebně očekáváme příchod tvého jednorozeného Syna; pomáhej nám svou milostí, abychom se připravili na setkání s ním, provázej nás v životě pozemském a doveď nás do života věčného. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie