Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. únor 2021
Sv. Polykarpa, biskupa a mučedníka, pro připomínku

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

¹ Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?
²  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.
³ Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
⁴ Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

⁵ Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.
⁶ V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

⁷ Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.
⁸ Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.
⁹ V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.
¹⁰ Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.
¹¹ V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

¹² Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!
¹³ Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

¹⁴ Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.
¹⁵ Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

¹⁶ Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.
¹⁷ Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
¹⁸ sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

² Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.
³ Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

⁴ Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,
⁵ ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

⁶ Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“
⁷ Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

⁸ Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,
⁹ i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Hle, teď je ta doba příhodná.
O. Hle, teď je ten den spásy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

     ^6.29Hospodin řekl Mojžíšovi: „Já jsem Hospodin! Pověz faraónovi, egyptskému králi, všechno to, co ti řeknu!“ ³¹Mojžíš ale Hospodinu odpověděl: „Vždyť nedovedu obratně mluvit, jak by mě farao poslouchal?“
     ^7.1Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, ustanovil jsem tě jako boha pro faraóna a tvůj bratr Árón bude tvým prorokem. ²Ty budeš mluvit všechno, co ti poručím, a tvůj bratr Árón bude mluvit k faraónovi, aby propustil syny Izraele ze své země. ³Ale já faraónovi zatvrdím srdce a rozmnožím svá znamení a divy v egyptské zemi. ⁴Farao vás neposlechne. Položím svou ruku na Egypt a vyvedu své zástupy, svůj lid, syny Izraele za velikých trestů z egyptské země. ⁵Tak Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až vztáhnu svou ruku na Egypt a vyvedu syny Izraele z jejich středu.“
     ⁶Mojžíš a Árón udělali naprosto všechno tak, jak jim Hospodin poručil. ⁷Mojžíš byl stár osmdesát let a Árón třiaosmdesát let, když jednali s faraónem.
     ⁸Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: ⁹„Když vám farao řekne: ‚Prokažte se znamením‘, řekneš Árónovi: ‚Vezmi svou hůl a hoď ji před faraóna, a stane se hadím netvorem!‘“ ¹⁰A tak přišli Mojžíš a Árón k faraónovi a udělali, jak poručil Hospodin: Árón hodil svou hůl před faraóna a jeho služebníky a ta se změnila v hadího netvora.
     ¹¹Ale i farao zavolal mudrce a kouzelníky a také tito egyptští čarodějové udělali svými kouzly podobně. ¹²Každý hodil svou hůl a ta se změnila v hadího netvora. Ale Árónova hůl jejich hole pohltila. ¹³Faraónovo srdce se však zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl.
     ¹⁴Hospodin řekl Mojžíšovi: „Faraónovo srdce je zatvrzelé, odmítá lid propustit. ¹⁵Jdi k faraónovi ráno; vyjde k vodě. Postav se proti němu na břehu řeky. Hůl, která se proměnila v hada, budeš držet v ruce. ¹⁶Řekneš mu: ‚Hospodin, Bůh Hebrejů, poslal mě k tobě se vzkazem: Propusť můj lid, aby mi obětovali na poušti, a hle – až dosud jsi neposlechl. ¹⁷Proto tak praví Hospodin: Podle toho poznáš, že já jsem Hospodin: udeřím holí, kterou mám v ruce, do vody v řece a ta se změní v krev. ¹⁸Ryby, které jsou v řece, leknou a řeka bude zapáchat, že z ošklivosti nebude Egypťanům možné pít vodu z řeky.‘“
     ¹⁹Hospodin také poručil Mojžíšovi: „Řekni Árónovi: Vezmi svou hůl a vztáhni ruku nad egyptské vody, nad jejich řeky, průplavy, bažiny a nad každou vodní nádrž: promění se v krev a bude krev po celé egyptské zemi, i v dřevěných a kamenných nádobách.“ ²⁰Mojžíš a Árón udělali tak, jak Hospodin poručil: zdvihl hůl a udeřil do vody v řece před očima faraóna a všech jeho služebníků: všechna voda v řece se změnila v krev. ²¹Všechny ryby v řece lekly a řeka zapáchala, takže Egypťané nemohli pít vodu z řeky a krev byla po celé egyptské zemi.
     ²²Ale egyptští kouzelníci udělali svými kouzly podobně; faraónovo srdce se zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl. ²³Farao se obrátil, odešel do svého domu a nevzal si to k srdci. ²⁴Všichni Egypťané kopali kolem řeky a hledali vodu k pití, neboť vodu z řeky nemohli pít. ²⁵A tak se naplnilo sedm dní po tom, co udeřil Hospodin řeku.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O modlitbě Páně“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

     Přikázání evangelia nejsou nic jiného, bratři nejmilejší, než božské učení, základy budování naděje, opěry zpevňující víru, pokrmy posilující srdce, kormidla udržující směr, prostředky k získání spásy. Tím, že na zemi poučují učenlivou mysl věřících, přivádějí je do nebeského království.
     Z Boží vůle bylo již ústy Božích služebníků proroků řečeno mnoho věcí, které by měly dojít sluchu. Ale oč důležitější je to, co říká sám Boží Syn, co Boží Slovo, které dávalo promlouvat prorokům, prohlašuje vlastními ústy! Nepřikazuje již, aby připravili cestu tomu, který přichází, ale sám přichází a otvírá a ukazuje nám cestu. A tak my, kteří jsme dříve bezradně a slepě bloudili v temnotách smrti, máme nyní ve světle paprsku milosti kráčet cestou života, vedeni a řízeni samým Pánem.
     On nám kromě jiných spasitelných napomenutí a Božích přikázání, jimiž se staral o spásu svého lidu, dal také vlastní návod, jak se modlit, sám nás upozornil a poučil, oč máme prosit. Ten, který nám daroval život, naučil nás také modlitbě, a to se stejnou laskavostí, s níž nás zahrnul i vším ostatním. Chtěl totiž, abychom byli snáze vyslyšeni, když se k Otci obracíme s prosbou a modlitbou, které nás naučil Syn.
     Předpověděl také, že přichází hodina, kdy skuteční ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě.¹ A splnil, co slíbil. Neboť jestliže jsme na základě jeho posvěcení přijali ducha a pravdu, můžeme také na základě toho, co nám zanechal, Boha pravdivě a duchovně uctívat.
     Vždyť ve které modlitbě může být více ducha než v té, kterou nám dal Kristus, ten, který nám poslal i samého Ducha Svatého? A v které prosbě je pro Otce více pravdy než v té, kterou pronesl vlastními ústy Syn, jenž sám je pravda?² Takže modlit se jinak, než jak nás on naučil, je nejen hloupost, ale i provinění; však také on sám důrazně prohlásil: Odvrhujete Boží přikázání, abyste se drželi svého podání.³
     Proto se, bratři nejmilejší, modleme tak, jak nás tomu naučil božský Učitel. Modlitba je Bohu milá a blízká, když se modlíme slovy, která pocházejí od něho, když k jeho sluchu stoupá modlitba Kristova.
     Ať Otec pozná v naší prosbě slova svého Syna: ten, který sídlí hluboko v srdci, ať je i v hlase. A protože ho máme u Otce jako přímluvce za naše hříchy,⁴ když jako hříšníci žádáme odpuštění svých provinění, užívejme slov svého přímluvce. Říká přece, že o cokoli požádáme Otce v jeho jménu, dá nám to.⁵ Oč snadněji tedy dosáhneme toho, zač v Kristově jménu prosíme, jestliže budeme prosit jeho vlastní modlitbou?
     ¹ srov. Jan 4, 23
     ² srov. Jan 14, 6
     ³ srov. Mk 7, 9
     ⁴ srov. 1 Jan 2,01-2
     ⁵ srov. Jan 16, 23

RESPONSORIUM

TŘETÍ ČTENÍ

Z listu církevní obce ve Smyrně o mučednické smrti svatého Polykarpa

     Když byla hranice připravena, odložil si Polykarp všechny šaty, rozvázal si pás a začal si také zouvat boty; dřív to nedělával, protože se ho vždycky všichni věřící snažili okamžitě dotýkat. Už před mučednickou smrtí byl totiž pro svůj svatý život ozdoben všemi možnými dary.
     Okamžitě pak kolem něho začali klást všechno, co bylo přichystáno na hranici. Když ho však chtěli ještě přibít hřeby, řekl: „Nechte mě takto. Ten, jenž mi dopřál vytrpět smrt ohněm, mi dá také sílu, abych i bez vašeho zajištění hřeby zůstal v plameni klidně stát.“ Nepřibili ho tedy, jen ho přivázali.
     Když tedy složil ruce za záda a byl spoután jako nejlepší beránek, vybraný k oběti z velkého stáda, byl připraven jako celopal, v němž Bůh nalezl zalíbení, a s očima upřenýma k nebi řekl:
     „Pane Bože všemohoucí, Otče milovaného a požehnaného Syna tvého Ježíše Krista, který nám o tobě zvěstoval, Bože všech andělů a mocností a všeho stvoření, Bože všech pokolení spravedlivých, kteří žili před tvou tváří! Velebím tě, neboť tohoto dne a v této hodině jsi mi dopřál, abych směl ve sboru mučedníků pít z kalicha tvého Krista, na vzkříšení k věčnému životu¹ duše i  těla, v neporušenosti skrze Ducha Svatého. Kéž jsem mezi ně dnes před tvou tváří přijat jako oběť znamenitá, hodná tvého zalíbení,² tak jaks mi to určil a oznámil a jak to nyní naplňuješ, neboť tys Bůh pravdy, který nezná lži.
     A proto tě za všechno chválím a velebím, za všechno tě oslavuji skrze věčného a nebeského velekněze Ježíše Krista, tvého milovaného Syna, neboť skrze něho je tvoje všechna sláva, s ním a se Svatým Duchem, nyní i po všechny budoucí věky. Amen.“
     Když vyslovil „Amen“ a dokončil svou modlitbu, zapálili pochopové hranici.
     A když plameny vysoko vyšlehly, spatřili jsme my, kterým bylo dovoleno přihlížet, veliký div. I proto jsme byli zachováni, abychom mohli i jiným zvěstovat, co se přihodilo. Oheň se totiž vyklenul jako když vítr napne lodní plachtu a obloukem obklopil mučedníkovo tělo. To neskýtalo uprostřed ohně pohled, jako by se pálilo maso, ale jako když se peče chléb anebo jako když září v peci tříbené zlato a stříbro. A také jsme ucítili takovou vůni, jako když zavoní kadidlo nebo nějaká jiná vzácná vůně.
     ¹ srov. Jan 5, 29.
     ² srov. Žl 19 (20), 4.

RESPONSORIUM

MODLITBA

Modleme se:
Bože, Otče všeho tvorstva, tys přijal svatého biskupa Polykarpa mezi mučedníky; na jeho přímluvu dej, ať i my, když máme podíl na kalichu utrpení tvého Syna, dosáhneme vzkříšení k věčnému životu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie